Dospělí mají ve své moci bytosti, kterým vůbec nerozumí: děti… Jak jim porozumět? Návod v této knize!

Chcete se něco dozvědět o metodě montessori, ale bojíte se nudy a obecností? Přečtěte si Tajuplné dětství od samotné Marie Montessori. Vedlejším účinkem této zajímavé, až dobrodružné knihy je nabuzení pozorovacího apetitu. Nebo možná hlavním účinkem. Chuť pozorovat děti a uvidět, co zůstalo skryté, pochopit je.  Každopádně po přečtení bude vaše představa o montessori jasná a konkrétní. Ani ne sto osmdesát stránek prošpikovaných konkrétními příklady čtenáře vybaví vhledem zakladatelky tohoto vzdělávacího směru do dětského světa. V první řadě překvapí, jak

Utlum tu hubu a kup tu kupu hub aneb na waldorfském lyceu musíš v hodině poetiky zapojit mysl, řeč i tělo

Waldorfská škola trvá optimálně dvanáct let. V Česku existuje pět waldorfských lyceí, která pokrývají závěrečné čtyři roky vzdělávání: v Praze, Semilech, Českých Budějovicích, Ostravě a Příbrami. Ačkoli přežívá představa, že waldorfské vzdělávání je „měkké“ a žáci se toho moc nenaučí, bližší pohled ukazuje, že opak je pravdou. Studium je náročné, jeho pojetí je však dost jiné než u běžného gymnázia. Navštívili jsme hodinu poetiky ve waldorfském lyceu na pražském Jižním Městě.   „Utlum tu hubu a kup tu kupu hub,“ říká

Máme pověst školy, která si poradí s každým dítětem. Chodím do práce rád a dbám na spokojenost učitelů, říká ředitel

„Neříkám, že to je jednoduché, je to složité, ale mám na co navázat. Integrace na této škole začala už dávno před mým příchodem na pozici ředitele. Ty děti nepřišly najednou skokově odnikud…“ S ředitelem základní školy v Čelákovicích Jiřím Kyliánkem o jeho škole a inkluzi. „Vždy jsem byl zastáncem toho, že sám do práce musím chodit rád. A když jsem spokojený já, dělám spokojené i jiné lidi, učitele i rodiče, a jejich spokojenost zase působí dobře na mě. Je to

Škola učí sebeprosazení, člověk je lidským zdrojem posuzovaným z hlediska tržního přínosu, říká filozofka Anna Hogenová

„Největší chybou u vzdělance je takzvaná hybris. Hybris je pýcha na to, co znám. A taková pýcha vzniká vždy u člověka, který má takzvané mnohovědění. … Pravé vzdělání nemůže být založeno na mnohovědění, musí jít o hloubení duše každého dítěte. Děje se to bytostným rozhovorem. Učitel probouzí dítě k sobě samému a k poznávání. Nemůže žáka konstruovat,“ říká Anna Hogenová, česká filozofka a autorka mnoha odborných knih jako například Imaginace ve výchově.  Jak začala vaše cesta ke vzdělání? Já jsem

Matematikou proti dezinterpretacím: S matematikem o tom, proč mají být statistiky maturit veřejně přístupné

„Odtajnění“ anonymizovaných dat maturitní zkoušky odstartoval případ karnevalové čepičky. Oldřich Botlík, který se o ně svou iniciativou Maturitní data – odtajněno přičinil, uvádí pádné argumenty, proč jsou podrobné maturitní statistiky užitečné pro veřejnost, žáky i učitele a jak se prostřednictvím jejich analýzy omezují svévolná rozhodování CERMATu. Od roku 2015 usilujete o to, aby CERMAT, který má na starosti projekt státních maturit a přijímacích zkoušek na střední školy, poskytoval veřejnosti o výsledku těchto zkoušek detailní – takzvaná anonymizovaná – data. Na

Vítězka soutěže o nejlepší povídku v angličtině: Nepatřila jsem ve třídě mezi „psavce“. Výhra mě mile překvapila

„Rozhodně to zkuste,“ vzkazuje Natália Bodnárová dětem a teenagerům, kteří váhají, zda se třeba přece jen nepřihlásit do soutěže o nejlepší povídku v angličtině. Soutěž má název National Literary Award for Young Writers a pořádá ji spolek Glossoli. Natália se stala absolutním vítězem v předminulém ročníku soutěže a překvapilo ji to. „Ve třídě jsem nepatřila mezi ty, kteří si plánují dráhu spisovatele,“ říká. „Buďte opravdoví a když máte nápad, jděte do toho.“ A dále vypráví: Je mi devatenáct let, povídku

Povolit žákům jíst, nebo aspoň uzobávat, při výuce? Bouřlivá diskuze mezi učiteli, tady jsou jejich argumenty

„Rád bych se poradil. Co si myslíte o jídle při hodinách?“ Takto před pár dny „vykopl“ svůj příspěvek v učitelském diskuzním fóru na FB mladý učitel matematiky Jiří. Na post se v krátké době nabalilo skoro 400 komentářů. Konečně téma, které hýbe učitelským světem, smál se jeden z účastníků. Představa, že děti jedí při výuce, někoho zvedá ze židle, někomu to naopak přijde v pohodě, za určitých podmínek. To je i případ učitele Jiřího, který diskuzi otevřel. „V dnešní době

„Rodiče vědí lépe než stát, co je pro jejich děti dobré.“ Rozhovor s učitelem a mentorem Pavlem Kraemerem

V poslední dekádě začal strmě růst počet soukromých základních škol s alternativní výukou, které často zakládají rodiče.  Stát se k tomu trendu nejdříve stavěl vstřícně a velkoryse, před dvěma lety ale prudce otočil. Pavel Kraemer se v rozhovoru zamýšlí nad možnými důvody. Jako mentor a poradce pomáhal mnohým těmto školám ke vzniku a v alternativní vzdělávací komunitě se pohybuje dlouhodobě. V poslední době bylo hodně slyšet o zakládání základních škol rodiči a také o tom, že jim stát brání… Tahle vlna se zvedla někdy kolem roku

Když se muž doma nezapojuje, může to mít jeden skrytý důvod. Brání mu strážkyně brány…

Péče o děti a domácnost leží pořád daleko víc na ženách, a to i když vydělávají oba rodiče. Nabízí se vysvětlení, že mužům to prostě tak vyhovuje a pasivním, nenápadným odporem hájí své výhody. Co když jim v tom ale brání samotné ženy? Tedy ty z nich, které mají syndrom strážkyně brány. Nejedna žena má tísnivý pocit, že odpovědnost za chod domácnosti leží z větší části na ní a že její partner je přinejlepším v roli více méně ochotného asistenta. A