Káthmándú na cestě za štěstím: chce to mít školy, nebo výdělek v cizině. Jak se tu dohání vzdělání?

Do večerní školy Nandi Ratri v hlavním městě Nepálu Káthmándú chodí pomocnice v domácnosti, poslíčci, dopravci nebo stavební dělníci v naději, že si tu doplní nedokončené vzdělání a pak složí závěrečné zkoušky. Každý den od pěti do devíti, šest dnů v týdnu, několik let. Nandi Ratri School byla kdysi legendou a inspirovala několik desítek klonů, ty časy jsou ale ty tam. Nekvalifikovaní Nepálci teď hledají štěstí v Malajsii a zemích Perského zálivu. A snaží se zajístit vzdělání dětem. Nandri Ratri

Přijala jsem sázku, že zruším výklad od tabule, říká moravská učitelka, která získala 2.místo v učitelské ceně

„Někdy už jen tím, že člověk dělá něco navíc, jako by na sebe chtěl upozorňovat, někdo to tak vnímá,“ říká Monika Olšáková. Mladistvě působící učitelka přírodovědných předmětů působí na základní škole v moravské vesničce Janovice a loni získala druhé místo v učitelské soutěži Global Teacher Prize. Mluvili jsme s ní o její vášni pro badatelský způsob výuky a učitelskou spolupráci a o stresu, který zažívá pedagog, když vybočuje. Čím teď ve škole žijete? Dobrodružných momentů je v tomto školním roce víc.

Český rodič vidí své dítě na ekonomce, ale proč? Mí žáci mají dobrou práci, říká pedagog z učňáku

„Skončil jsem vysokou školu a byl jsem zvyklý pracovat s daty, ale ne s lidmi,“ říká Petr Várník, učitel odborných předmětů na Střední odborné škole Třineckých železáren, kde zakotvil na své první pracovní štaci. Je za tuto pracovní příležitost moc rád, říká. A snaží se učit své žáky moderními metodami, byť to nejdřív odmítal. Na učilištích to není obvyklé. Jak k tomu došel a jak mu to funguje? Učíte nauku o kovech. Zdálo se mi, že kluci ve vaší hodině projevovali

Školství Británie je posedlé žebříčky, a všechny to stresuje, říká student pedagogiky v Londýně

„V hodnocení škol jsou Česko a Velká Británie dva extrémy. V Česku se dbá na ´jedna paní povídala´, v Británii je naopak těch grafů a tabulek a žebříčků tolik, že se z toho až točí hlava,“ říká Štěpán Kment, bývalý předseda České středoškolské unie, v současnosti student teoretické pedagogiky na londýnské univerzitě a analytik informačního centra o vzdělávání EDUin. Tady je jeho pohled na britský vzdělávací systém i jeho definice nekvalitního učitele. Jak byste z pohledu studenta pedagogických teorií ohodnotil

Úspěšní nechybují méně, jen lépe s chybou pracují, ukazuje průzkum. Mnoho českých učitelů se ale chyb bojí

Rodiče bolí, když jejich dítě chodí ze školy s pocitem neúspěchu, protože učitel pouze zaznamenává jeho chyby, ale konstruktivně s nimi nepracuje. Práci s chybou vyhodnocuje jako extrémně důležitý komponent správného učení i Česká školní inspekce. Pomoci žákům učit se z vlastních chyb dokáže ovšem jen takový učitel, který si připouští vlastní chyby a nebojí se jich. „Vztah českých škol k chybování nebyl a není dobře pojatý, ať už ve vztahu k dětem, nebo učitelům,“ myslí si Martina Habrová, která

My patříme do werku, máme to v rodině, školu jsme si vybrali sami, říkají kluci z učiliště třineckých železáren

Tihle kluci se učí na oboru hutník operátor a až se vyučí, a dá bůh získají maturitu, ponoří se do útrob třineckého železářského gigantu a stanou se tam provozními techniky, mistry a tak podobně. S „werkem“, jak místní familiárně železárnám říkají, se cítí spojení. Asi ne všichni, ale často je to rodinná tradice, pracuje tam táta, nebo byl od fochu dědeček. Z debaty s nimi získáte pocit, že si své budoucí pracoviště neoškliví a že jsou se svým životem docela

Hejného matematika rozvíjí nejen matematický úsudek, ale i čtenářské schopnosti, říká matikář a zástupce ředitele „čtenářské“ školy

„Dobrého čtenáře poznáme i v matematice. Dítě, které hodně čte, obvykle lépe rozumí i slovním úlohám a odborným textům v našich předmětech,“ říká zástupce ředitele třinecké školy Kopernikova a učitel matematiky Tomáš Otisk. Jeho škola byla vybrána do projektu Pomáháme školám k úspěchu, který podporuje rozvoj čtenářství ve veřejných školách. Čtenářská gramotnost se netýká jen krásné literatury. Je důležité umět číst i texty o zdraví, změně klimatu nebo obsluze nějakého přístroje. Ano, rádi bychom práci s textem rozšířili i do odborných předmětů. Je

Jak rozečíst dítě? Když škola nechá žáky číst, co chtějí, třeba z nich vyrostou čtenáři Prousta. Jinak spíš ne

Dřív se ve škole knížky četly tajně. Únik z nudy do fiktivního světa přinášel slast s příchutí zakázaného ovoce. Čtenářské dílny, kde si každý čte na očích všem, mají se čtením pod lavicí společnou klíčovou myšlenku: to důležité je potěšení. Jen přes něj se dá v dětech vypěstovat čtenářský návyk. Rodičovské oko, které by nejraději vidělo, že se potomek ve škole „pořádně“ učí, může hodinu strávenou volným čtením a povídáním o knížkách vnímat jako plonkový čas. Neprávem. Dílny čtení, které

Studenti čtou stále méně, včetně těch, kteří studují literaturu. Místo toho se jim započítává i zhlédnutí filmu, říká vysokoškolský učitel

„Mou jedinou skutečnou ctižádostí bylo a je naučit studenty číst, pokud to ještě sami neumí,“ říká známý romanista, vysokoškolský pedagog, literární historik a překladatel Jiří Pelán. Ale četba je podle něj obecně na ústupu, a týká se to i studentů literárních oborů. Kromě slabých míst dnešní vzdělanosti si ale všímá i prudkých zlepšení. „Svobodnější duch zavanul všude, co si budeme povídat,“ dodává a chválí školku svého vnuka. Dá se nějak rámcově popsat, jací jsou vaši dnešní studenti ve srovnání s minulými