Když najednou zůstanete s devátou třídou bez učitele. Ty děti pořádně ožily

Jela jsem se do téhle školy podívat na dílny a pozemky. Nakonec jsem ale na dílny přijela o fous pozdě a pozemky kvůli deštivému počasí odpadly. Shodou těchto okolností jsem ale nakonec zažila něco ještě zajímavějšího než pozorování dětí, jak plejí či stloukají bedničku. Učitele Jiřího Kučeru (dílny, fyzika, angličtina) a Blanku Medovou (pozemky a zeměpis) totiž v jednu chvíli velkomyslně napadlo nechat se mnou devátou třídu o samotě. Dobíhám k základní škole Krásovy domky v Pelhřimově a volám paní učitelce, že

Na jakou školu vzpomínají dnešní padesátníci? Tělesné tresty včetně bití byly běžnější, než by se zdálo

Škola se opravdu změnila, napadne vás při čtení těchto vzpomínek lidí kolem padesátky na jejich školní léta. Vyzvali jsme je na FB, ať s námi sdílejí učitelské výstřednosti, které zažili, a příspěvků se sešlo celkem dost. Některé momentky jsou úsměvné, z jiných trochu mrazí. Jedna věc ale přímo bije do očí. Ve školách bylo dost tělesných trestů. Padaly i facky. Ideologie přede vším Češi zhruba od čtyřiceti výše zažili ještě školu „socialistickou“. Učitel byl odpovědný hlavně za ideologickou výchovu. „V šesté třídě

Škola je příliš důležité místo na to, aby se tam učitelé mohli flákat, říká Robert Čapek, „ostrý“ školitel učitelů

Robert Čapek si nebere servítky, a někteří učitelé ho proto nemají rádi. „Důležitý je  pro mě postoj. Starat se o to, abych se dozvídal víc a učil se. Ten může mít každý učitel. A takový postoj od učitelů vyžaduju, to je pravda. Tahle profese nemůže být o žádném teplém místečku, kde dvacet let děláme to samé nic moc a je to tolerováno. Škola je příliš důležité místo na to, aby se tam lidi flákali,“ říká. Jste nekompromisním zastáncem moderní pedagogiky,

Nechci, aby nám ten náš národní poklad zrezivěl, a tak biju na poplach, říká ředitel ZUŠky

„ZUŠka nemá být produkční agenturou, která vyrábí program pro starostu,“ říká Jiří Stárek, který vede sedmnáct let Základní uměleckou školu v pražské Hostivaři a je ve své branži dost známý. I proto, že si často nebere servítky.  V míře dostupnosti uměleckého vzdělávání je český systém základních uměleckých škol v Evropě ojedinělý. Snad nikde jinde na světě se tolik dětí z průměrných rodin neučí hrát na nějaký hudební nástroj. Je to tak? Ano, tu síť zušek, kterou máme, tu nám opravdu všechny země mohou

Po stopách slečny Julie aneb proč je ve školách psychologů jak šafránu, když by je tam tak potřebovali?

Dívka se sladkým jménem Julie Medová nastoupila teď v září na místo školní psycholožky a je spokojená, i když před ní stojí velká výzva. Škola je složitý svět, který zatím moc nezná, a psycholog má delikátní pozici i delikátní úkoly. Školy tuhle kombinaci detektiva, anděla strážného, vrby a záchranáře potřebují, ale psychologa má jen 17 procent z nich. A v některých regionech skoro žádná. Kde to tedy vázne a jak to vypadá, když to klape? Julie Medová je čerstvá absolventka psychologie s roční

„Základka mě jako malou nebavila, a nakonec je to můj život.“ O škole s ředitelkou, která chtěla být cukrářkou

„Chtěla jsem ze školy co nejrychleji pryč, abych mohla dělat něco užitečného, třeba péct dorty,“ říká Jitka Hřebecká, která se nakonec nestala cukrářkou, ale učitelkou. Již patnáct let působí na malé církevní základní škole Archa v Petroupimi u Benešova, nejprve jako učitelka, nyní již šest let školu vede. Jak velkým odborníkem na svůj předmět má být učitel druhého stupně a získá tuto odbornost na pedagogické fakultě? Jak v Arše funguje výběr učitelů a výuka a vedení žáků? A proč ředitel někdy musí

Stávající školy jsou k ničemu, efektivní vzdělávání vypadá úplně jinak. Mám to podložené, říká expertka

„Promarnila jsem desítky let snahou vylepšit stávající školu, přitom to nemá smysl,“ říká Jana Nováčková, jedna z nejznámějších propagátorek progresivního vzdělávání. V rozhovoru vysvětluje, proč zaujala tak radikální postoj.  Co vám jako člověku, zabývajícímu se celoživotně vzděláváním, leží aktuálně na srdci? To, že tady u nás zcela chybí debata o tom, že je možné i úplně jiné vzdělávání než to, které poskytují dnešní školy. Dlouhá léta se dokola bavíme o tom, jak vylepšit to stávající, ale co když je to jen

Dnešní děti mají obě ruce levé a jejich vývoj je jednostranný. To nejde nechat jen tak

„Mě práci se dřevem naučil táta. No naučil, spíš mě nechal odmalička, abych mu pomáhal,“ říká Jan Pícha. Je v penzi, má šest vnuků a všiml si, že dnešní děti už pracovat rukama učí málokdo, měl nápad a teď už pět let vede truhlářskou dílnu ve Stanici techniků Domu dětí a mládeže v pražských Dejvicích. V prostém, a přitom dokonale promyšleném kroužku práce se dřevem pro děti a jejich rodiče vrací dětem zručnost, kterou dříve běžně měly. Do tohoto kroužku, kde děti

Ani dobré škole se problémy nevyhnou. Kdo vidí nejlíp její slabiny a slepé skvrny? Člověk zvenčí

Něco ve škole nefunguje, neví se přesně co. Nebo se to i ví, ale nedá se tím pohnout. O věcech se nemluví, maximálně šeptá. Neví se, odkud začít. V takové situaci se může hodit nezávislý pozorovatel. Člověk, který může uvidět skrytou podstatu věci a opakující se vzorce a pomoci najít řešení. O tom, co to obnáší, nám vyprávěl Pavel Kraemer, který svou externí pomoc školám v roli mentora nazývá doprovázením. Externí školní mentor nebo supervizor je v prvé řadě nezávislý pozorovatel. Vůči