Udržet mladé Italy doma není snadné, ani v době koronaviru. Politici jim domlouvají, celebrity vytvářejí videovzkazy z gauče

Kdo by to řekl, že pro tyhle kluky a holky, kteří již vyrostli s chytrým telefonem v ruce a v jednom kuse komunikují na dálku, bude tak těžké se s nikým nescházet, když se to stane nařízením? Jedním z důvodů, proč Itálie ve snaze izolovat koronavirus přešla k radikálnímu opatření “lockdown” a vyhlásila celé své teritorium za “červenou zónu”, je neopatrná mládež, která nechce nic měnit na svých zvycích. Teď na mladé apelují politici a celebrity vyrábějí videovzkazy: Zůstaňte chvíli

Artademia v Miláně: původně škola pro problémové adolescenty, teď model okukují i odborníci ze zahraničí. Hodí se pro každého

Jako terapeutka potkávala Silvia Pagani hodně dospívajících s přecitlivělými nervy a nepřekonatelnou averzí ke škole. “Proč tam mám chodit a učit se něco, co mi nedává smysl a druhý den to stejně zapomenu?” byla jejich častá otázka, nebo spíš zoufalá námitka. A to nebyl jediný problém, přidávaly se neshody s učiteli nebo hrůza ze zkoušení. “Dlouho jsem to měla tak, že jsem je vyslechla a říkala jim já tě chápu, ale takový je život. Ale pak mi to začalo vrtat

Začínající učitelka: Ucházela jsem se o místo na státních i soukromých školách. Jaký byl rozdíl?

Veronika Matějová je čerstvá absolventka učitelství 1.stupně na Pedagogické fakultě UK v Praze. Již při studiu nasbírala pracovní zkušenosti, a také zkušenosti z výběrových řízení různých škol. Soukromé školy měly obecně více partnerský přístup, státní školy příjímací řízení více odbývaly. „Ale nakonec jsem zakotvila na státní škole, která je skvělá!“ říká Veronika. Odkud pocházíte, Veroniko? Z malé vesnice ve Středočeském kraji. Chtěla jste být prvostupňovou učitelkou, nebo se to tak nějak stalo? Nejdřív jsem se přihlásila na obor matematika a

Káthmándú na cestě za štěstím: chce to mít školy, nebo výdělek v cizině. Jak se tu dohání vzdělání?

Do večerní školy Nandi Ratri v hlavním městě Nepálu Káthmándú chodí pomocnice v domácnosti, poslíčci, dopravci nebo stavební dělníci v naději, že si tu doplní nedokončené vzdělání a pak složí závěrečné zkoušky. Každý den od pěti do devíti, šest dnů v týdnu, několik let. Nandi Ratri School byla kdysi legendou a inspirovala několik desítek klonů, ty časy jsou ale ty tam. Nekvalifikovaní Nepálci teď hledají štěstí v Malajsii a zemích Perského zálivu. A snaží se zajístit vzdělání dětem. Nandri Ratri

Přijala jsem sázku, že zruším výklad od tabule, říká moravská učitelka, která získala 2.místo v učitelské ceně

„Někdy už jen tím, že člověk dělá něco navíc, jako by na sebe chtěl upozorňovat, někdo to tak vnímá,“ říká Monika Olšáková. Mladistvě působící učitelka přírodovědných předmětů působí na základní škole v moravské vesničce Janovice a loni získala druhé místo v učitelské soutěži Global Teacher Prize. Mluvili jsme s ní o její vášni pro badatelský způsob výuky a učitelskou spolupráci a o stresu, který zažívá pedagog, když vybočuje. Čím teď ve škole žijete? Dobrodružných momentů je v tomto školním roce víc.

Český rodič vidí své dítě na ekonomce, ale proč? Mí žáci mají dobrou práci, říká pedagog z učňáku

„Skončil jsem vysokou školu a byl jsem zvyklý pracovat s daty, ale ne s lidmi,“ říká Petr Várník, učitel odborných předmětů na Střední odborné škole Třineckých železáren, kde zakotvil na své první pracovní štaci. Je za tuto pracovní příležitost moc rád, říká. A snaží se učit své žáky moderními metodami, byť to nejdřív odmítal. Na učilištích to není obvyklé. Jak k tomu došel a jak mu to funguje? Učíte nauku o kovech. Zdálo se mi, že kluci ve vaší hodině projevovali

Školství Británie je posedlé žebříčky, a všechny to stresuje, říká student pedagogiky v Londýně

„V hodnocení škol jsou Česko a Velká Británie dva extrémy. V Česku se dbá na ´jedna paní povídala´, v Británii je naopak těch grafů a tabulek a žebříčků tolik, že se z toho až točí hlava,“ říká Štěpán Kment, bývalý předseda České středoškolské unie, v současnosti student teoretické pedagogiky na londýnské univerzitě a analytik informačního centra o vzdělávání EDUin. Tady je jeho pohled na britský vzdělávací systém i jeho definice nekvalitního učitele. Jak byste z pohledu studenta pedagogických teorií ohodnotil

Úspěšní nechybují méně, jen lépe s chybou pracují, ukazuje průzkum. Mnoho českých učitelů se ale chyb bojí

Rodiče bolí, když jejich dítě chodí ze školy s pocitem neúspěchu, protože učitel pouze zaznamenává jeho chyby, ale konstruktivně s nimi nepracuje. Práci s chybou vyhodnocuje jako extrémně důležitý komponent správného učení i Česká školní inspekce. Pomoci žákům učit se z vlastních chyb dokáže ovšem jen takový učitel, který si připouští vlastní chyby a nebojí se jich. „Vztah českých škol k chybování nebyl a není dobře pojatý, ať už ve vztahu k dětem, nebo učitelům,“ myslí si Martina Habrová, která

My patříme do werku, máme to v rodině, školu jsme si vybrali sami, říkají kluci z učiliště třineckých železáren

Tihle kluci se učí na oboru hutník operátor a až se vyučí, a dá bůh získají maturitu, ponoří se do útrob třineckého železářského gigantu a stanou se tam provozními techniky, mistry a tak podobně. S „werkem“, jak místní familiárně železárnám říkají, se cítí spojení. Asi ne všichni, ale často je to rodinná tradice, pracuje tam táta, nebo byl od fochu dědeček. Z debaty s nimi získáte pocit, že si své budoucí pracoviště neoškliví a že jsou se svým životem docela