Tomáš Feřtek: Jak jsem hledal a zatím nenalezl důvěryhodný argument pro zavedení povinné maturitní matematiky

O tom, jestli potvrdí či zruší povinnou třetí zkoušku u maturity, budou poslanci hlasovat nejspíš na konci ledna. Takže poslední příležitost ujasnit si argumenty. Za prvé je dobré vědět, že nejde jen o povinnou matematiku, ale fakticky i povinný cizí jazyk. O čemž se tak moc nemluví. Nejspíš i proto, že důležitost cizího jazyka nikdo nezpochybňuje a způsob, jak se jeho znalost u maturity ověřuje, je rozumný. Jen občas někdo zmíní, že požadavky by měly být o něco vyšší. S matematikou

Malvína Buclová: Proč se musím učit anglinu, když mám v mobilu překladač, ptají se mě studenti. Tady jsou aspoň čtyři důvody

„A proč se musím učit anglinu?“ ptá se mě zase jeden z mých žáků na technické střední škole. Podobných dotazů přibývá, a vlastně se není čemu divit – každou chvíli nás vývojáři překvapí novým překladačem nebo „apkou“, takže se generaci, která se už skoro narodila s displejem v ruce, může zdát, že si s tím v životě vystačí. Argumenty maturitou a vůbec čímkoli, co se nachází ve více či méně daleké budoucnosti, nezabírají. Že učení tříbí analytické myšlení anebo dokonce, že je prevencí Alzheimerovy choroby…

Jaroslav Jirásko: Za svou rodinu nikdo nemůže. Averze učitele vůči zanedbaným dětem je nespravedlivá, trestání neúčinné

Nedávno se na sociálních sítích objevil otevřený dopis z jedné základní školy určený poslancům Parlamentu České republiky. Poukazoval na zvětšující se vzdělávací problémy žáků, jejichž rodinné prostředí je problematické a nepodnětné, “motivace ke vzdělávání nulová a odpovědnost žádná” (cituji). Dopis uvádí 14 bodů – problémů, se kterými se školy v této souvislosti potýkají. Namátkou některé vybírám: časté absence, záškoláctví, dluhy ve škole, nedostatečná hygiena, vši, nezájem o učení, odmítání pomoci asistentů, chybějící pomůcky, nenošení věcí na tělocvik, agresivita rodičů těchto dětí

Češka o Walesu: Ani známky, ani testy, domácích úkolů jak šafránu. Vše podstatné se děti musí naučit ve škole

Baranovi žijí v jižním Walesu, sedmiletá Alexandra chodí na první a třináctiletý Jaroslav na druhý stupeň základní školy. Dětem se ve škole líbí a spokojení jsou i rodiče. „Jediná věc, co mi opravdu vadí, je to, že se ani malé děti ve školách nepřezouvají. Oproti všemu ostatnímu, co funguje skvěle, je to ale samozřejmě nepodstatný detail,“ říká Šárka. První část vyprávění o školách ve Walesu čtěte ZDE Ve školách se vůbec neznámkuje. V pololetí a na konci roku děti dostanou psanou

Rodina v síti: Grafy, výzkumy, ankety. Přinášejí zajímavé údaje, ale pozor, ať neskočíte na špek

Statistika nuda je, má však cenné údaje, zpívá se ve známé písničce z televizní pohádky. A opravdu – různé průzkumy veřejného mínění a odkazy na statistiky jsou v médiích velmi oblíbenými podklady pro tvorbu článků a reportáží. Jenže stejně jako v pohádkách se i v médiích dá s čísly různě kouzlit. Jak se v tom vyznat a nenechat se obalamutit?  Už jste někdy četli článek založený na výzkumu veřejného mínění – třeba o tom, jakému procentu dětí chutná ve školních jídelnách, nebo kolik mužů někdy

Jiří Klabal: Že prý české školy ubíjejí kreativitu našich dětí? Nenechte se mýlit, genocidu dětské duše provádíme spíš my rodiče

Před časem mě zaujalo, když jedna matka sdílela na sociální síti fotku školní práce své dcery. Jednalo se o prověrku z českého jazyka, zaměřenou na zdvojené souhlásky (-nn-). Zadání znělo poměrně jasně: Doplň každou větu jedním slovem. Malby, které jsou na stěnách, jsou… dívka odpověděla: „od sprejaře“. Stezka, kterou vyšlapali jeleni, je… dívka odpověděla: „dolů z kopce“. Tuk, který se získává z rostlin, je… dívka odpověděla: „nechutný“. Z deseti vět měla osm špatně, učitelka ohodnotila práci čtyřkou. Příspěvek komentovaly desetitisíce lidí a v komentářích probíhal otevřený,

Jak to chodí ve Walesu očima české maminky: Do školy už ve čtyřech letech, družina neexistuje, zato se ve škole společně snídá

Rodina Baranových žije už třináct let v jižním Walesu. Šárka pracuje jako asistentka učitele pro děti se speciálními potřebami, Jaroslav je obráběčem kovů. Sedmiletá Alexandra a třináctiletý Jaroslav navštěvují místní školy. „První stupeň je dost jiný než v Česku – děti se učí hrou anebo hodně prakticky, vše je mnohem víc propojené. Když se probírá kniha Karlík a továrna na čokoládu, děti zkouší i malovat čokoládou nebo testují, jak rychle se který druh rozpustí.“ Do Walesu jsme se přistěhovali, když byly synovi

Rodina v síti: Jak dostat děti na výlet? Vemte si na pomoc mobilní aplikace – poradíme jaké

Většina rodičů ráda bere děti na výlety. Jenže děti by často raději zůstaly s mobilem na gauči. Jak z toho ven? Poradíme, jak potomkům výlety zatraktivnit, ale pozor: není řeč jen o zábavě. Neuškodí, když se děti naučí využívat mobily i prakticky.  Zná to asi každý rodič – děti někdy nebývají zdaleka takovými fanoušky rodinných výletů jako dospělí. Asi nejznámější variantou, jak dětem výlety zpříjemnit, je geocaching. Stačí do mobilu nainstalovat příslušnou aplikaci (geocaching.com, ale už existují i alternativní aplikace), založit si

Ada Matoušů: Vánoce přímo žeru. A mám k nim své rituály – legíny se soby, vánoční hrnek, světýlka v pokoji… A jak to máte vy?

Neznám mezi spolužáky nikoho, kdo by neměl rád Vánoce. Mají je rády i všechny moje kámošky. Někdo je možná tolik neřeší, nikomu ale nevadí. A já je přímo „žeru“ ♥. Vánoční svátky jsem měla ráda vždycky, ale poslední roky si je užívám snad ještě víc, i čekání na ně. Mám své prodloužené Vánoce. A k nim své rituály na podporu vánoční atmosféry. ♥♥♥♥♥♥♥♥ ♥♥♥♥♥♥♥♥ Už od prvního prosince – a letos ještě o trochu dřív ♥ chodím doma ve vánočním.