Lucie Martin Nešporová: Jsem máma tyranka a nestydím se za to. Mobily, tablety ani televizi našich pět dětí k dispozici nemá

K sepsání tohoto příspěvku jsem se nechala vyprovokovat v rámci jedné diskuse na téma „Pravidla k používání mobilů u dětí“, která se odehrála na nejmenované sociální síti. Vlastně i my jsme se již delší dobu s manželem zamýšleli nad tím, jak v naší domácnosti nastavit pravidla, aby se z našich dětí nestali úplné zombie neustále přilepené na obrazovku tabletu, telefonu nebo jakéhokoliv podobného vynálezu. Nakonec jsme dospěli k poměrně drsným závěrům a k celkovému odmítnutí jakékoliv demokracie v otázkách užívání počítačů, mobilních telefonů, tabletů našimi dětmi. Musím ovšem vysvětlit,

Češka o vídeňské škole: K obědu malé porce, příliš často pizza nebo párky. Svačiny děti nesmí nosit vlastní, aby si nezáviděly

Zuzana Bartošová žije s rodinou ve Vídni. Mladší synové Vojta a Lukáš jsou na základní škole, dvanáctiletá Tereza chodí na soukromé česko-německé gymnázium. Učebnice jsou v němčině, zápisky si děti dělají v češtině. „Zdá se mi, že některé důležité věci v osnovách chybí, ale obecně je studium náročné, padne na něj většina dceřina volného času,“ vypráví maminka gymnazistky. První díl vyprávění o školách ve Vídni čtěte ZDE S tím, jak se ve Vídni řeší různé poruchy učení, nemáme osobní zkušenost, ale z toho, co slýchám, to

Nechme už toho šikulkování aneb věděli jste, že pochvaly a odměny mohou dítěti škodit? A jak tedy chválit správně

Taková běžná rychlá pochvala je „ty jsi tak šikovná, jsi skvělý, šlo ti to výborně, hodná holka, moc tě chválím, jsi fakt dobrá, jsi nejúžasnější“. Co si pod těmito slovy mají děti představit? Odborníci na výchovu se shodují, že pochvala sice dítěti udělá radost, ale může mít dlouhodobé negativní následky. Pochvaly sladce připoutávají „Šikulkování může dítěti uškodit už jen proto, protože si pak myslí, že vše zvládne, že vše umí,“ říká socioložka a ředitelka organizace Schola Empirica Egle Havrdová. V

Výmluva „musím ještě podat daňové přiznání“ už před dětmi neobstojí. Na úřady se dá jít přes internet, ušetříte čas i nervy

Chození na úřad je neskutečná otrava, to je nejspíš zkušenost, kterou potvrdí každý obyvatel České republiky. Dostavíte se v hodinách pro veřejnost, vystojíte frontu, a nakonec se dozvíte, že vám k vyřízení vaší záležitosti chybí nějaký kolek, formulář nebo razítko. Digitalizace státní správy už ale pomalu a nesměle zapouští kořeny i u nás. Pro děti už je on-line komunikace samozřejmostí, naučte se ji i vy. Je smutnou pravdou, že většina státních úřadů a databází spolu prostě „nemluví“. Čest patří světlým výjimkám, jako

Kateřina Emer Venclová: Co se podpory nadaných dětí týče, točíme se v kruhu, je to taková Hlava XXII

Dlouho jsem byla přesvědčená, že je česká legislativa oddaně věrná odkazu Franze Kafky. V podpoře nadaných žáků je ale jasně znát rukopis Josepha Hellera. Představme si žáčka, který učivo zvládne dřív než ostatní, nebo je pochopí na první dobrou (i když někdy trochu jinak, než to učitel myslel). Při dalším vysvětlování a procvičování se nudí, otravuje, zlobí. Po nějakém čase má dost velké problémy – se školou, s vrstevníky, s rodinou, a hlavně sám se sebou. Seženou-li rodiče dobrého psychologa

Škola je celodenní, na kroužky není čas. Rozvrh neexistuje, jistý je jen tělocvik a ruční práce, vypráví Zuzana žijící s rodinou ve Vídni

Zuzana Bartošová žije spolu s manželem a třemi dětmi už dvanáct let ve Vídni. Dvanáctiletá dcera Tereza chodí na česko-německé gymnázium, mladší Vojta a Lukáš jsou na základní škole. „Nedostávají známky, nemají domácí úkoly, ale ani rozvrh a pevné osnovy,“ popisuje Zuzana Bartošová hlavní odlišnosti. Škola je až do odpoledne, ale hodiny výuky jsou prokládané hodinami volna. V Čechách jsem vystudovala vysokou školu a na brigádě jsem se seznámila s manželem, který vzápětí odešel pracovat do Vídně. Přestěhovala jsem se za

Předtím nás nenapadlo, že bychom s babičkou mohli hrát pexeso, říkají děti, které školní parlament zavedl k prarodičům

Když před dvěma lety na Základní škole Chrast u Chrudimi přemýšleli, jak propojit školu s širší komunitou, zjistili, že místní senioři, kteří bydlí v pečovatelském domě, žijí izolovaně od okolního světa. Ivana Celnarová učí na 1. stupni a vede školní parlament, jehož členové se rozhodli stávající situaci změnit. Rozhovor s ní vedla Kateřina Lánská. Proč je vůbec důležité vést žáky k tomu, aby se starali o okolí a vystupovali za hranice školy? Nestačí, že učení probíhá ve škole? Kdyby se každý

Hana Matoušů: Učení je nakažlivé jako chřipka. Už pátý týden se mi nedaří této nákazy zbavit

Máme doma šesťáka. Právě opustil bezpečné, v jeho případě bohužel trochu stojaté a zatuchlé vody prvního stupně a vrhl se do proudu druhostupňového vzdělávání. Poprvé konfrontován s rozmanitostí pedagogického sboru. Poprvé konfrontován s radostí z poznání. Je jí natolik plný, že ji neudrží v sobě, ale nekontrolovaně z něho tryská. „Víš, že kdyby se Země přestala otáčet kolem své osy, tak vybuchne a my s ní?“ vypálí na mě před spaním. „Opravdu? Protože se část, která je blíže slunci, přehřeje a začne hořet?“ plácnu. „Nebo

Hodně dětí, zato málo škol. Aktuální realita českého školství v několika číslech. S komentáři odborníka

Víte, že máme ve středním vzdělávání daleko nejvyšší podíl odborných škol ze všech zemí OECD? Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravilo k novému školnímu roku výběr ze zajímavých statistik. Čísla komentuje Miroslav Hřebecký z informačního centra o vzdělávání EDUin. Základky: mnoho dětí, málo škol a učitelů ⇒ Na základní školy bude docházet 953 400 žáků (o 12 500 více než loni). ⇒ Z toho 564 000 na 1. stupeň a 389 4000 na 2. stupeň základních škol. ⇒ Do 1.