Jan Vávra: Škodí dnešním dětem přílišná tolerance? Spíš osamělost, špatné vztahy dospělých a výchovné lži

Na zdi na Facebooku mi již několik let „přistávají“ různé, ale navzájem si podobné články o tom, že děti jsou dnes zlé, neposlušné, nemají respekt a ničeho si neváží. Může za to údajně příliš tolerantní výchova. Dětem se vše dovolí, a takto to vypadá. Je třeba přitvrdit. Než to všechno alibisticky hodíme na děti, doporučoval bych se zamyslet nad tím, jaký na té situaci máme podíl my dospělí. Nakonec je to vždy o dospělých, ti mají v ruce výchovu. Polovina manželství

Internet jako neomezená hudební knihovna. Oblíbené služby, kam sáhnout a na co si dát pozor

Máte doma puberťáka, co chodí světem se sluchátky na uších? Pak je dobré mít přehled o tom, jaké jsou dnes možnosti poslechu hudby na internetu. Některé totiž mají svá rizika. Internet přinesl nevídanou možnost, a to takřka neomezený přístup k hudbě. Mělo to jeden háček – písničky se začaly šířit nelegálně a umělci z toho nic neměli. Dnes už je spousta možností, jak poslouchat prakticky jakoukoli hudbu a neokrádat přitom ty, kdo ji vytvářejí. Hudba vždycky bývala generačním jablkem sváru. V době, kdy

Miroslav Hudec: Jak mě jako vzpurnou socku nevzali do pionýra. Paní učitelky, neunáhlujte se v úsudku

V sychravém listopadovém odpoledni popotahuje kluk nosem a oběma rukama se přidržuje mokrých ok drátěného plotu. V ohrazeném prostoru hraje gramofonová deska Pochod padlých revolucionářů a na dlážděném prostranství před mauzoleem sovětských vojáků stojí v pozoru jeho spolužáci v bílých košilích a tmavých kalhotách a sukních. Kluk na chvilku zavírá oči a představuje si, jak taky stojí vedle nich ve vzorně vyrovnané řadě a jak mu elegantní, nažehlený důstojník spolu s vnadnou okresní tajemnicí Československého Svazu Mládeže taky uvazují pionýrský šátek a potřásají rukou. Když

Má řemeslo opravdu zlaté dno aneb kdo má dnes lepší pracovní vyhlídky – učeň, nebo absolvent gymnázia?

Lidé dnes zbytečně studují, aby pak skončili někde v mekáči, zatímco by udělali dobře, kdyby šli na učňák. Tam by je čekalo řemeslo se zlatým dnem. Je to opravdu tak, jak dnes mnozí tvrdí? IT specialista, publicista a bloger Patrick Zandl se podíval, co říkají fakta, a zamyslel se nad podobou dnešních vzdělávacích institucí a jejich vztahem k pracovnímu trhu. Prezident Hospodářské komory a ministr průmyslu v devadesátých letech Vladimír Dlouhý je jeden z těch, kdo volají po zvýšení počtu učňů v českých školách. Nedávno

Václav Hořejší: Je úroveň našeho školství špatná, nebo dobrá? Jak se to vezme

Často čtu stesky nad klesající úrovní vzdělanosti naší mládeže. Teď ve zkouškovém období bych se k nim někdy i rád připojil. Po večerech opravuji testy posluchačů předmětu imunologie na Přírodovědecké fakultě UK a u většiny z 200 studentů jsou výsledky skutečně tristní. Mnozí tito mladí lidé zřejmě nemají mentálně na to se tenhle poměrně snadný předmět (ve srovnání třeba s teoretickou fyzikou nebo matematikou) naučit. Našemu univerzitnímu systému neprospívá, že je založený na jakémsi „bulimickém“ principu. Ono ale není divu – ve

Karkulka je příběh o pokušení, Bajaja symbolizuje vztah k otci. Co se dětem odehrává v hlavě, když poslouchají pohádky?

„Zase Sněhurku?,“ diví se někdy rodiče, když děti chtějí slyšet stále stejnou pohádku dokola. Je dobré jim to neodpírat – možná v nich zrovna rezonuje silné téma a pohádka jim pomáhá mu porozumět. Těm, kdo touží pochopit, co se odehrává v mysli dítěte, když naslouchá pohádce, by nemělo ujít, že nyní znovu vyšla populární kniha psychologa Michala Černouška Děti a svět pohádek. Pohádky mají ve vývoji malého dítěte nezastupitelné místo. V pochopitelné formě mu přibližují velká témata lidského života, vnášejí do světa dítěte

Pozor! Tohle vám politici a média tají! Internet je studnicí faktů a informací – a také lží

Různé lži a polopravdy mezi sebou lidé šířili odjakživa. Dříve jim to ale dalo více práce. Anonymní prostředí počítačové sítě a velký dosah dnes pseudozprávám umožňuje masové a bleskové šíření, s náležitým dopadem na to, co si lidi myslí. Rozlišovat zdroje na internetu se stalo životně důležitou kvalitou a učit to druhé, zejména děti, prakticky nástrojem na přežití. V době internetu ještě víc než dřív platí – důvěřuj, ale prověřuj. A čím dříve se to děti naučí, tím lépe pro ně. Možná už

Škola v Nigérii očima české maminky: Je výborná a děti se tam těší. Veřejné školy ale vypadají jinak

Lenka Afaedor vystudovala Českou zemědělskou univerzitu, pracovala pro nadnárodní společnosti. Práce ji zavedla do Afriky, kde už více než 8 let žije. Pracuje jako finanční ředitelka řetězce restaurací. Její manžel Raphael vystudoval softwarové inženýrství a založil online supermarket s potravinami. V Nigérii vychovávají dvě dcery. V Nigérii žijeme již přes osm let. Manžel studoval v Americe a po studiích tady získal práci, já jsem sem byla vyslána na stáž poradenskou firmou, pro niž jsem tehdy pracovala. Po skončení stáže jsem se do ČR už

Učitelka angličtiny chtěla dát všem prvňákům na vysvědčení jedničku, ale třídní byla proti. Příběh z „romské“ školy

Mladá paní učitelka angličtiny chce rozdat všem prvňákům na vysvědčení jedničky, ale třídní se to nelíbí. Největšímu uličníkovi je třeba dát nejméně trojku a hodnotit je třeba i výslovnost, tvrdí. Ale vždyť jim skoro všem zrovna chybí přední zuby! namítá učitelka. M. Č., která chce raději zůstat v anonymitě, učí ve škole s velkým procentem romských dětí. Toto je její vyprávění. Učím teprve od října, vystudovala jsem šestileté gymnázium a pak vysokou školu, neučitelský obor. Angličtinu jsem se naučila mimo jiné