V norských školkách se chodí ven bez ohledu na počasí, ani teplé obědy tu nemáme, říká česká maminka

Marcela Kvello žije s rodinou ve středním Norsku, ve městě Levanger, asi 70 km na sever od Trondheimu. Její manžel se jmenuje Espen, společně vychovávají šestiletého Adama a čtyřletou Ellis. Marcela na místní střední škole učí angličtinu a němčinu, syn chodí do první třídy, dcera je ještě ve školce. O svém životě v Norsku píše na facebookovém profilu Sob na smetaně. Do Norska jsem se před více než 10 lety přestěhovala z čisté lásky. Ne k zemi, ale k Norovi. A když jsem

Ve škole byla zamlklá a bázlivá, doma rozkvetla a naučila se čtyři jazyky. Vyprávění maminky, jejíž dcera byla šest let „domškolačkou“

Patnáctiletá Maruška je studentkou plzeňského gymnázia. Zároveň ale dálkově studuje lyceum v Březové, které je 400 kilometrů daleko. Především z nostalgie – na ZŠ Březová byla od čtvrté do deváté šest let zapsaná v domácím vzdělávání, jako takzvaná domškolačka. „Nejsem žádný zarytý fanoušek domácí školy, ale myslím, že Marušce šest let strávených doma ohromně prospělo. Je introvert a doma rozkvetla jako osobnost víc, než kdyby se trápila ve škole, kde se necítila dobře,“ vypráví její maminka Martina Mudrová. Nikdy jsem

Lucie Martin Nešporová: Jsem máma tyranka a nestydím se za to. Mobily, tablety ani televizi našich pět dětí k dispozici nemá

K sepsání tohoto příspěvku jsem se nechala vyprovokovat v rámci jedné diskuse na téma „Pravidla k používání mobilů u dětí“, která se odehrála na nejmenované sociální síti. Vlastně i my jsme se již delší dobu s manželem zamýšleli nad tím, jak v naší domácnosti nastavit pravidla, aby se z našich dětí nestali úplné zombie neustále přilepené na obrazovku tabletu, telefonu nebo jakéhokoliv podobného vynálezu. Nakonec jsme dospěli k poměrně drsným závěrům a k celkovému odmítnutí jakékoliv demokracie v otázkách užívání počítačů, mobilních telefonů, tabletů našimi dětmi. Musím ovšem vysvětlit,

Nechme už toho šikulkování aneb věděli jste, že pochvaly a odměny mohou dítěti škodit? A jak tedy chválit správně

Taková běžná rychlá pochvala je „ty jsi tak šikovná, jsi skvělý, šlo ti to výborně, hodná holka, moc tě chválím, jsi fakt dobrá, jsi nejúžasnější“. Co si pod těmito slovy mají děti představit? Odborníci na výchovu se shodují, že pochvala sice dítěti udělá radost, ale může mít dlouhodobé negativní následky. Pochvaly sladce připoutávají „Šikulkování může dítěti uškodit už jen proto, protože si pak myslí, že vše zvládne, že vše umí,“ říká socioložka a ředitelka organizace Schola Empirica Egle Havrdová. V

Výmluva „musím ještě podat daňové přiznání“ už před dětmi neobstojí. Na úřady se dá jít přes internet, ušetříte čas i nervy

Chození na úřad je neskutečná otrava, to je nejspíš zkušenost, kterou potvrdí každý obyvatel České republiky. Dostavíte se v hodinách pro veřejnost, vystojíte frontu, a nakonec se dozvíte, že vám k vyřízení vaší záležitosti chybí nějaký kolek, formulář nebo razítko. Digitalizace státní správy už ale pomalu a nesměle zapouští kořeny i u nás. Pro děti už je on-line komunikace samozřejmostí, naučte se ji i vy. Je smutnou pravdou, že většina státních úřadů a databází spolu prostě „nemluví“. Čest patří světlým výjimkám, jako

Kateřina Emer Venclová: Co se podpory nadaných dětí týče, točíme se v kruhu, je to taková Hlava XXII

Dlouho jsem byla přesvědčená, že je česká legislativa oddaně věrná odkazu Franze Kafky. V podpoře nadaných žáků je ale jasně znát rukopis Josepha Hellera. Představme si žáčka, který učivo zvládne dřív než ostatní, nebo je pochopí na první dobrou (i když někdy trochu jinak, než to učitel myslel). Při dalším vysvětlování a procvičování se nudí, otravuje, zlobí. Po nějakém čase má dost velké problémy – se školou, s vrstevníky, s rodinou, a hlavně sám se sebou. Seženou-li rodiče dobrého psychologa

Předtím nás nenapadlo, že bychom s babičkou mohli hrát pexeso, říkají děti, které školní parlament zavedl k prarodičům

Když před dvěma lety na Základní škole Chrast u Chrudimi přemýšleli, jak propojit školu s širší komunitou, zjistili, že místní senioři, kteří bydlí v pečovatelském domě, žijí izolovaně od okolního světa. Ivana Celnarová učí na 1. stupni a vede školní parlament, jehož členové se rozhodli stávající situaci změnit. Rozhovor s ní vedla Kateřina Lánská. Proč je vůbec důležité vést žáky k tomu, aby se starali o okolí a vystupovali za hranice školy? Nestačí, že učení probíhá ve škole? Kdyby se každý

Hana Matoušů: Učení je nakažlivé jako chřipka. Už pátý týden se mi nedaří této nákazy zbavit

Máme doma šesťáka. Právě opustil bezpečné, v jeho případě bohužel trochu stojaté a zatuchlé vody prvního stupně a vrhl se do proudu druhostupňového vzdělávání. Poprvé konfrontován s rozmanitostí pedagogického sboru. Poprvé konfrontován s radostí z poznání. Je jí natolik plný, že ji neudrží v sobě, ale nekontrolovaně z něho tryská. „Víš, že kdyby se Země přestala otáčet kolem své osy, tak vybuchne a my s ní?“ vypálí na mě před spaním. „Opravdu? Protože se část, která je blíže slunci, přehřeje a začne hořet?“ plácnu. „Nebo

Hodně dětí, zato málo škol. Aktuální realita českého školství v několika číslech. S komentáři odborníka

Víte, že máme ve středním vzdělávání daleko nejvyšší podíl odborných škol ze všech zemí OECD? Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravilo k novému školnímu roku výběr ze zajímavých statistik. Čísla komentuje Miroslav Hřebecký z informačního centra o vzdělávání EDUin. Základky: mnoho dětí, málo škol a učitelů ⇒ Na základní školy bude docházet 953 400 žáků (o 12 500 více než loni). ⇒ Z toho 564 000 na 1. stupeň a 389 4000 na 2. stupeň základních škol. ⇒ Do 1.