V Bulharsku se učí na dálku všichni stejně, říká česká maminka z pobřeží Černého moře. Stát koupil a zavedl všem školám stejné programy

Češka Veronika žije se svým bulharským manželem a třemi dcerami (10, 9 a 5 let) už čtvrtým rokem na bulharském pobřeží Černého moře. Za běžných podmínek tedy navštěvují místní státní školu a jednou ročně skládají zkoušky na kmenové škole v ČR. V tuto chvíli se ale dvě starší dcery tak jako většina dětí v Evropě učí online. „Online výuka v celém Bulharsku běží podle stejného modelu, ministerstvo zaplatilo všem školám stejný program. Holky mají prostor ještě na to, co zajímá je – mají

Radka Ondrušková: I kdyby se děti neučily celý rok, vůbec nic se nestane. Se svým synem jsem to zažila

Současná situace se školami mi připomněla, jak jsem před lety učila svého syna doma. Tedy spíš neučila. Mám tři děti, dva starší synové mají diagnostikovaný Aspergerův syndrom. Prvorozený školami nějak prošel, dnes je mu třicet let a diagnózu AS získal teprve před čtyřmi lety. Ale ten mladší, dnes dvacetiletý, se se vzděláváním pěkně natrápil. Jisté problémy byly už ve školce, a tak když měl jít David do první třídy, vybrali jsme pro něj menší soukromou školu, která byla původně zřízena

Kroužky v době koronavirové. Nevyhovuje vám online verze a chcete peníze zpět? Za jakých podmínek je to možné

Máte zaplaceno školkovné, kroužek na celé pololetí nebo letní tábor, ale kvůli karanténě žádná z těchto služeb nefunguje? Někdo vrací celé kurzovné a jiný naopak ani korunu. Naše spolupracovnice Bára Procházková našla právní rady, které mohou být rodičům v této situaci oporou. Maminka sedmiměsíční holčičky Michaela z Prahy zaplatila 2600 korun za pololetní hudební hrátky. Kurz znala, protože do něj chodila před tím starší dcera, tak se na písničky a rytmus velmi těšila. I druhé dcerce se zpívánky ve skupině

Myšlenky učitele matematiky: Ve třídě mám koumáky i sběratele. Jak děti motivovat, aby se nebály přemýšlet, v této i jiné době?

Tomáš Chrobák, učitel matematiky Hejného metodou a vítěz minulého ročníku učitelské ceny Global Teacher Prize (který letos postoupil do finále světového klání) se v tomto třídílném seriálu zamýšlí nad tím, jaké má ve třídě děti. A nad tím, jak je vést, aby se z nich stali koumáci a ne sběratelé. Jaká otázka vás dokáže ve výuce nejvíc rozpálit? U mě to je: “A bude to na známky?” Každý z nás učitelů už tuhle větu slyšel. Míváme na to několik více

Jan Vávra: V krizi a pod tlakem se potkáme se společníky, které obvykle nevítáme. Jak v rodině pracovat s negativními emocemi?

Před pár týdny se rodinný život nás všech obrátil vzhůru nohama. Přineslo to fyzické i vztahové přiblížení, ale i krizové momenty a zjitřené emoce. Čelíme velkým změnám a taky jsme často nuceni být spolu na malém prostoru a víc propojení, než jsme zvyklí. Nečekané a náročné situace jako tato z nás dostanou to nejlepší i to méně hezké. Naši tajní společníci, kteří obvykle spíš pospávají, ale v krizi najednou vyskočí jak čert z krabičky, jsou hněv, obviňování, hádky a konflikty. Z blízkých lidí si děláme

Nesmíme ani do parku, učitelé vyrábějí důkazy, že opravdu učí, a pořád jíme, říká maminka z Moskvy

Juliana Zigangirova a její manžel Jurij Machlin žijí s dětmi v Moskvě. Gríšovi je jedenáct, Mironovi čtrnáct. „Lockdown“ neboli zákaz vycházení, stop výrobě a zavření škol, nařídili v Moskvě 30. března. Jak to snáší tahle rodina? “Hodně vaříme a jíme a starší syn tráví veškerý čas na počítači, což je hrůza. A mně se chce ven jako nikdy předtím,” říká Juliana. Já jsem programátorka a pracuju vždy z domova, pro jednu německou firmu. Můj muž je fyzik a profesor Moskevské státní univerzity

Tereza Puldová: Jak teď učí škola, založená na prožitcích? Pomocí dopisů a školního rozhlasu

Naše dvě dcery chodí do waldorfské školy. Ta je postavena na osobním vztahu učitele a žáka a na živém vyučování. Ale koronavirové prázdniny nečekaně poslaly děti domů. Samotnou mě zajímalo, jak bude spolupráce se školou vypadat, když vyučování nestojí na práci s učebnicemi, ale na barvitě pojatých výkladech učitele a na zážitku dětí. Což je docela těžké zajistit na dálku. Silná vazba dětí ke svému třídnímu učiteli (a ostatním učitelům, kteří v dané třídě učí), pro mě byla zřetelná zvlášť první dny

COVID-19 na bavorském maloměstě: V obchodech se lidé obcházejí obloukem, roušku ale nenosí skoro nikdo

Karolína Veiss pochází z Prahy, ale už několik let žije poblíž bavorského Mnichova. Pracuje v marketingu, ale momentálně je na rodičovské dovolené. S manželem mají tři syny, nejstarší jde po prázdninách do první třídy, nejmladšímu je půl roku. Jak se česká rodina v Německu vyrovnává se situací kolem nemoci COVID-19? Bavorsko vyhlásilo 16. 3. od půlnoci tzv. “Ausgangsbeschränkung” – omezení vycházení. V praxi to znamená, že můžeme jít nakoupit, do lékárny, k lékaři, ale i například ven za účelem pohybu (kolo, běh, procházka). To

Co když děti nevzdělává škola, co když se vzdělávají samy? Utopie? Někdo si myslí, že je to to nejlepší

Školy jsou v rámci opatření proti šíření viru SARS-CoV-2 zavřené. Rodiče, zvyklí delegovat vzdělávání dětí na specialisty, se najednou ocitli na nejisté půdě. Distanční vyučování je výzva, pokud ne přímo problém, i pro mnohé učitele. Jedna skupina lidí je na tom ale jinak. Ty, co mají děti v domácím vzdělávání, nový stav nerozhodil a skoro si ho i užívají, pokud se tohle slovo smí používat v kontextu všech problémů, na které koronavirus zadělal. A ti z nich s reformními choutkami,