Mám ve třídě osm dětí, které potřebují speciální péči, a pět cizinců, říká učitelka. Inkluze na sídlištní základce

Škola na sídlišti, do které chodí z velké části děti ze sociálně slabých a často neúplných rodin a děti cizinců. Paní učitelka Janíčková (jméno jsme změnili) má ve třídě osm dětí s různými poruchami, z nichž šest má přiznané různé stupně podpory a dvě by ji potřebovaly také (ale teprve se chystají do poradny a ještě na to nemají „papír“). Rodiny většinou nespolupracují. K tomu připočtěte dalších pět dětí ve třídě, jejichž rodný jazyk není čeština. Jak to paní učitelka zvládá? Zde je její

Bloger Táta parťák: Vedeme děti k zodpovědnosti, nebo k poslušnosti? Já totiž nechci, aby mé děti byly poslušné

Přečetl jsem si článek Marka Hermana, že „tříleté dítě by mělo mít nejméně dvě povinnosti“ a zamyslel jsem se. Co to  vlastně jsou, ty povinnosti? A proč je mají děti mít? Nemám slovo povinnost rád. Na pozadí cítím: Musíme vás k tomu donutit, jinak byste to nedělali. Typicky třeba povinná školní docházka, povinná četba, povinný domácí úkol. Cítíte chuť to dělat, když je to povinné? Já naopak. A když něco z toho naopak povinné není, lidé to přesto (nebo možná právě

Děti v Belgii, včetně těch našich, se učí klidně i čtyři jazyky, říká bývalá zpravodajka České televize Eva Hrnčířová

Eva Hrnčířová odešla – jako mnozí další – do Bruselu za prací. Dělala tu stálou zpravodajku České televize. V současnosti je na mateřské s půlročním Teodorem, pětiletá dcera Emma a dvanáctiletý syn Tobiáš tu chodí do školy, manžel pracuje jako konzultant pro české a slovenské firmy. První díl vyprávění o bruselských školách čtěte zde.  V Belgii žijeme už přes 11 let. Do Bruselu jsem byla vyslaná jako zpravodajka České televize, tehdy jsme se sem stěhovali ve třech s ročním chlapečkem. Po ukončení

Neležíte od rána do večera ve vědeckých časopisech a vaše děti zajímá Slunce, Měsíc a Země? Využijte nápovědy

Možná jste mimořádně vzdělaní, a tudíž zcela soběstační rodiče, a otázky jako „Mami, co je to energie?“ nebo „Tati, jak vzniká světlo?“ vás ani trochu nerozruší. Nebo máte geniální děti a ty si všechny otazníky, které se jim rojí v hlavě, vyřeší s pomocí googlu samy. Pokud spadáte do těchto kategorií, nemusíte číst dál. Nám běžným smrtelníkům, kteří si nad dětskými otázkami lámeme hlavu, protože jsme ve škole všechno nepobrali, ale mladá vědkyně Anna Fučíková dělá svými Zajímavostmi vědy vyloženě radost.

Šel na obráběče kovů, ale u toho nezůstalo. Příběh učně se smyslem pro poezii. Stane se učitelem?

Aleš šel na učňák bez maturity a potkal tam paní učitelku, která v něm uviděla jeho kvality. Časem jí začal ukazovat své básně. Dodělal si maturitu a chce ve studiu pokračovat. „Chtěl bych být učitelem. Rád lidem předávám, co umím. Představa, že jsem někoho něco naučil, mě těší. Protože den, kdy se člověk něco naučí, už není promarněným dnem,“ říká. Příběh z Třince. Na základní škole jsem měl trojky a od maturitních oborů nás odrazovali, a tak jsem šel na obráběče kovů,

Je trendy, aby děti ve výuce používaly vlastní mobily. Co to ale znamená ve složité realitě?

Z prostředí firem se do škol rozšířila filozofie BYOD neboli bring your own device (přines si svůj vlastní přístroj a na tom pracuj). Chytrý telefon má dnes každý po ruce, opíráme se o něj při hledání informací pořád, googlujeme ostošest. Logicky se tedy začala prosazovat myšlenka, že vyučování nelze od tohoto rozšířeného civilizačního návyku oddělit. Je třeba ho naopak do výuky integrovat, volají mnozí. S čím vším se v realitě tato teoreticky naprosto korektní myšlenka potkává? BYOD, bring your own device neboli přines si

Tereza Puldová: Když dítě dostane do ruky dotykáč, změní se. Naše dcery ho ještě nemají, i když loudí

Naše dcery (dcery 9 a 7,5) nemají zatím mobil ani tablet. Ne, nejsme rodina Amišů. Během mateřské jsem pracovala z domova na počítači. Část práce spočívala i v péči o FB stránky různých projektů. Děti od malinka viděly maminku pracovat na počítači i na „chytrém“ telefonu. A když se jednou vrátily z prázdnin s babičkou a dědou na chalupě, kde byly i jiné děti, začaly najednou mluvit o tabletu. Zvlášť mladší dcera začala loudit a dokázala být hodně „protivná“. Byla

Z lásky k autům se syn naučil psát. Škola využívá energie dětského zájmu, říká česká maminka žijíci v Bruselu

Děti Evy Hrnčířové, která s manželem přišla před lety do Bruselu jako zpravodajka České televize a žije tu pořád, chodí do Mezinárodní Montessori školy. Ta zahrnuje i školku. Eva je momentálně na mateřské dovolené s půlročním Teodorem. Nejstaršímu synovi Tobiášovi je 12, prostřední Emmě je 5 let.   Školy v Belgii začínají už mateřskou školkou, na kterou plynule ve stejné budově navazuje první stupeň. Naši školu si v podstatě vybral Tobiáš ve třech letech sám. Na rozdíl od belgických školek, kde se

Dětské hraní dnes ovlivňují velké firmy. Rodiče by se měli vzepřít a jít s dětmi do přírody, říká německý pedagog

„Když se nějaké síly dostanou příliš do převahy, objeví se protisíly. Nemějme tedy starost a tím méně strach. Jděme svou cestou,“ říká Rudolf Hettich, který přijíždí do Česka vzdělávat učitele z lesních školek. „Účastníkům jeho seminářů se pod jeho vlivem často úplně změní pohled na přírodu,“ říká Luboš Vedral  z Asociace lesních mateřských škol, který s propagátorem přírodní pedagogiky Hettichem udělal rozhovor. Co je to prahra, termín, který už desítky let používáte? Prahra je elementární přístup k přírodě, pohyb dětí v přírodě a hra s přírodními materiály,