Máme nového tatínka s úplně jinými představami o výchově. Co to udělá s rodinou?

Tenhle příběh zažilo dost českých rodin a zápletka téměř nebo úplně rozvrátila nejeden partnerský vztah. K mamince žijící se synem (nebo dcerou či více dětmi) se přistěhuje její nový muž. A ten by chtěl uplatňovat úplně jinou výchovu, ba ho přímo irituje, jak se to v domácnosti vede. Začnou hádky a přetahování o výchovný koncept. Miroslav Hudec, který s námi sdílí tento a další případy ze své terapeutické praxe, se zaměřuje na vztahy rodičů a dětí, problémy výchovy a příčiny poruch chování u

HOBIT: Hodina biologie pro život, trénink pro mladé záchranáře. Jak rozpoznat infarkt a mrtvici

Během jedné vyučovací hodiny předat dětem a dospívajícím informace, díky nimž dokážou někoho zachránit. Myslíte, že je to nemožné? Lékaři z brněnské Fakultní nemocnice u svaté Anny už pátým rokem nabízejí program HOBIT – Hodina biologie pro život. Tvrdí, že děti, které jím prošly, dokážou bezpečně rozpoznat příznaky mozkové mrtvice a srdečního infarktu. Cévní mozková příhoda postihuje každého šestého obyvatele ČR. Čeští lékaři jsou přitom v léčbě těchto stavů na světové špičce. Aby však byla šance člověku s mrtvicí pomoct, musí se mu

Robert Čapek: Dvě sborovny, dva světy, stejné peníze. Je to fér?

Co sborovna, to jiný svět. Někdy je až neuvěřitelné, jak velké rozdíly panují mezi učitelským sborem vzdáleným třeba pouhých 20 kilometrů. To lehce odhalí lektor, který sborovny školí. Přípravný týden – tedy ten poslední v srpnu – je takovou ideální příležotostí. Každý pořádný lektor už ho má rezervovaný hodně dlouho dopředu. Přichází do školy a v ní ještě často není všechno hotové: ještě zde překážejí stavbaři, umývají se okna, chystají se třídy. Vládne zde ruch jako před nějakým jarmarkem, kdy stánky ještě

Rusové jsou k hendikepovaným velmi ohleduplní, říká česká maminka žijící v Moskvě

Češka Barbora Vorotynceva žije se svým ruským mužem Petrem v Moskvě. Vychovávají sedmiletého syna Andreje, který má poruchu autistického spektra. Andrej navštěvuje přípravný ročník školy určené dětem s touto poruchou, ale přitom s normální inteligencí. Andrej byl přijat do dvouleté přípravky „podmínečně“. Na přijímacím pohovoru totiž nezvládl skoro nic, co paní učitelky vyžadovaly. I ve speciální škole je velká konkurence a přetlak. Andrej dělá velké pokroky, byl převeden do silnější skupiny, a doufáme, že nás vezmou i do první třídy. Nedovedu si

Tvrdohlavá holčička kibicovala maminku. „Dítě může být naším nejlepším učitelem,“ říká rodinná terapeutka

Příběh o tvrdohlavé holčičce a její mamince ukazuje něco jiného, než bychom mohli vidět na první pohled. Děti nám zrcadlí naše slabiny a mohou být naším dobrým učitelem. Je dobré se zamyslet, čím to je, že nás neposlouchají. Další svěží příběh rodinné terapeutky Aleny Sobotové. Maminka sedí s dcerou v kuchyni, pospíchají do školky, ale holčička se loudá. Posunuje si s hrnečkem, prstíkem jezdí mezi drobky. „Verunko, až bude ta velká ručička dole, tak budeme odcházet.“ Holčička zpozorní a začne snídat. V půl s maminkou

Neodhánějte děti od internetu. Spíš jim ukažte, co na něm lze dělat smysluplného. A jděte příkladem

„Mazej od toho počítače,“ hartusí často rodiče v obavách ze závislosti dítěte a v hrůze z času, který u obrazovek a displejů tráví. Na počítači, přesněji na internetu, lze ale dělat i mnoho užitečného. Třeba se učit… Jen se to musíme naučit. Všichni. Kyberprostor neboli internetové prostředí je místo, kde najdeme odpověď na každou otázku. Je to nekonečná knihovna, globální škola i nový veřejný prostor. Ještě nikdy nebylo tak snadné naučit se cizí jazyk, ale i vystudovat prestižní univerzitu na

David Urubčík: Proč jsem jako učitel vyhořel, ani ne za rok od nástupu…

Moje žena a mnozí další z mého okolí mi říkali, že mám na víc než pracovat ve škole, že neuživím své budoucí děti, ale já i tak šel učit. Mám aprobaci na tělesnou výchovu pro 1. i 2.stupeň. Chtěl jsem učit pouze tělocvik, protože v tomto směru jsem odborník, ale většina škol, kam jsem se hlásil, mě odmítla, zaměstnat člověka s jednou aprobací je pro ně neefektivní. Nakonec mě vzali na půl úvazku v jedné běžné škole a na půl v jedné alternativní.

Bezpečná škola? Rodiče kvitují kontroly příchozích, čipy a alarm, dítě prahne po jiném bezpečí

Když se řekne bezpečná škola, většině lidí se vybaví nějaké technické řešení: čipy, alarm, evakuační systém. Vpád útočníka nebo požár je přitom statisticky výjimečná událost, zato psychický pocit ohrožení mohou děti ve škole zažívat dnes a denně. Čím je způsobený, vysvětluje Jitka Hřebecká, ředitelka církevní školy Archa v Petroupimi u Benešova. Nepodceňuji riziko vniku nebezpečné osoby do školy, jen ho vnímám jako statisticky málo pravděpodobné. A hlavně – ráda bych něco napsala o jiném druhu nebezpečí, se kterým se dítě může

Peter Chvojka: Jak naše Meda dostala čtyřku za obrázek hada aneb Vyžeňme už z českých škol ten odlidštěný chlad

V půlce září přišla devítiletá dcera Meda ze školy a provinile oznamovala, že se jí na výtvarce nepovedl obrázek a dostala čtyřku. „Tys to nestihla dodělat?“ „Stihla.“ „Tak sis povídala s kamarádkou a rozzlobila jsi učitelku?“ „Ne.“ „A tobě se obrázek líbil?“ „Asi se mi nepovedl. Paní učitelce se nelíbil.“ „Ale já se neptám, jestli se líbil paní učitelce. Ptám se, jestli se líbil tobě.“ „Jo, ale asi se mi nepovedl.“ Připomnělo mi to repliku z filmu Páni kluci, kdy