Základka, to byly nejhorší roky mého života. Připadal jsem si jako ve válce, vzpomíná Marek Herman

„Škole jsem říkal ‚školizna hnusizna‘,“ vzpomíná lektor Marek Herman. A nevzpomíná rád. „Měl jsem pocit, že jsem ve válce. Věčně jsem lítal v nějakém průseru, ale v mnoha nevinně.“ Poslechněte si, co mu na škole vadilo a co si z ní odnesl do života.    „Chodil jsem na sídlištní školu v Opavě a tam bylo tam strašně nepřátelské prostředí. V osmé třídě jsem si oddechnul, když jsem odešel a věděl jsem, že se na to místo už nikdy nevrátím, vzpomíná Marek Herman. „Věčně jsem lítal

Polámal se mraveneček… Možná jen příliš dlouho seděl u mobilu? V ohrožení jsou naše záda, imunita, ale i karpály a psychika

Bolesti hlavy a očí, nadváha nebo obezita, oslabení imunity, vyčerpanost. A k tomu ještě také křivá záda a mizerná fyzická kondice. Asi žádný rodič nechce, aby jeho dítě mělo takové zdravotní problémy. V tom případě je ale třeba přijmout konkrétní opatření – a zaměřit se přitom i na zdravější používání digitálních technologií. Například se záněty karpálních tunelů a bolestmi zad a hlavy se setkávají lékaři už i u některých dětí na prvním stupni. Pediatři tvrdí, že to je tím, že

Ve škole i v rodině – buď dospělý ovládá dítě, nebo dítě dospělého. Ale jde to i jinak

Ve výchově a vzdělávání jako by byly jen tyto dvě polohy. Buď dospělý uplatňuje nad dětmi svou moc, převahu své síly, nebo si děti prosadí svou, na úkor dospělého. Zdánlivě neexistuje jiná možnost. V obou případech je vždy jedna strana „na koni“, zatímco té druhé něco chybí. Vzniká nerovnováha, která vede k problémům. Přitom existuje třetí cesta, vztah, kde nikdo neprohrává. Psal a učil o ní psycholog a psychoterapeut Thomas Gordon, autor slavných knih Výchova bez poražených a Škola bez poražených, od

Jan Sokol ke 100. narozeninám Česka: Bez zlepšování škol si životní úroveň neudržíme. Musíme zaplatit kvalitní učitele

Česku je sto let a stejné výročí má i české vzdělávání. Jak se za tu dobu posunulo a jaká by měla být jeho budoucnost? Poslechněte si krátké povídání filosofa, vysokoškolského pedagoga a bývalého ministra školství Jana Sokola.  Když byla před 250 lety v Česku zavedena povinná školní docházka, děti chodily do školy jen, když na poli nebylo moc práce. Školy neměly budovy a učitelé nedostávali zaplaceno, museli se živit něčím jiným. „To se postupem času změnilo, ale propásli jsme boom školství,

Tereza Puldová Stárková: Máme doma prvňačku aneb jak se Barunka bála neznáma a co bylo dál

Barunka, naše prvňačka, se mi v půlce prázdnin svěřila, že se bojí nástupu do školy. A to i přesto, že školu už trochu znala. Se starší sestrou, která tam už chodí, se účastnila různých slavností a ročníkových školních divadelních vystoupení a poslední prázdninovou neděli jsme měli brigádu rodičů i dětí nastávající první třídy. Upravovali jsme zahradu, na které si budou naše děti hrát v družině. Pleli jsme záhony, prořezali stromy, připravili ohniště, upravili pískoviště, ale taky jsme se při společné

Maily, youtube, videa, klik sem, klik tam. Multitasking je out, naučte své děti dělat věci naplno a pořádně

Multitasking neboli zvládání více úkolů najednou býval dovedností k chlubení. V digitálním světě jsme multitaskeři skoro všichni. Překlikáváme od práce k mailům, internetovým zprávám a ještě u toho posloucháme hudbu nebo si na pozadí přehráváme videa. Můžeme mít pocit, bůhvíjak jsme výkonní, odborníci se ovšem shodují, že efektivnější je plnit úkoly jeden po druhém. Co takhle zkusit zas dělat věci naplno a pořádně?  “Některé dny jsou opravdu vysilující. Píšu článek, k tomu přes internet objednávám nákup, s partnerem po chatu

Co prožívá dítě, které rodiče poslali přes hranice, aby mu zachránili život? Příběh Wintonových dětí v divadelní hře – pro děti

Když devítiletá Hana vystoupila v létě roku 1939 v Londýně z vlaku, čekali tu na ni noví rodiče a nový domov. Co prožívala ona a další židovské děti, kterým Sir Nicholas Winton pomohl uprchnout z okupovaného Československa? Jak dokázaly komunikovat v prostředí, kde nikdo nemluví jejich jazykem? Představení Přes hranice pro děti od osmi let evokuje situace, které si dnešní česká rodina stěží umí představit. Autorka divadelní hry Michaela Váňová několik let hostovala v českých školách v zahraničí a učila děti češtinu pomocí divadla. Setkávala se

Tomáš Bezpalec: Jako trenéři máme často nejvíc práce s rodiči. Chtějí výsledky a neudrží nervy na uzdě

Fotbalové zápasy našeho klubu bývají někdy dost emotivní. Tatínci křičí na své syny, na rozhodčí, na trenéry. Představte si, že po trávníku běží desetiletý kluk, má svoji hlavu a představu, jak míč zahrát, má nějaké pokyny od trenéra, a k tomu se ještě otáčí po tátovi, který na něj huláká od lajny. Jak se v tom má chudák vyznat? Já pak vidím na dětech, že jsou ve stresu, sednou si na lavičku, koukají na rodiče, neposlouchají trenéra, a máme tu

Jedna z mých největších frustrací byly známky. Nechci, aby to prožívaly i naše děti, říká Tomáš Klus

„Uvažujeme, že bychom si s kamarády založili komunitní školu, ale to není řešení,“ odpovídá písničkář Tomáš Klus na otázku, co říká na český školský systém a jakou školu plánuje pro svou pětiletou dceru. Sám nemá na školu jen dobré vzpomínky. „Víme, co nás ve škole štvalo, a stejně to necháme znovu prožívat naše děti a říkáme jim ‚to musíš zvládnout‘. Vývoj se nepohne, dokud u rodičů neproběhne tahle změna,“ míní Tomáš Klus. Jednou z největších frustrací pro něj byly známky a nechce,