Co mám dělat, když nesouhlasím s kritérii značky

Také jste se rozčílili ve chvíli, kdy jste si prohlédli u vchodu do školy kritéria, které vedení vaší školy zaškrtalo na ceduli Rodiče vítáni? Máte pocit, že si vymýšlí, protože třeba partnerskou komunikaci s rodičem, která patří k základním kritériím, si představujete jinak, než jak ji u vás ve škole zažíváte a sehnat nějakého učitele ve škole po čtvrté odpoledne je skoro zázrak? Takových případů je dost a vzbuzují u rodičů otázku, zda není značka Rodiče vítáni jen zdvořilá nálepka na stále stejné škole a co vůbec má rodič dělat, když nesouhlasí s tím, co o sobě škola tvrdí.

To je samozřejmě častá konfliktní situace. Pravidla certifikace sice nově ukládají škole povinnost projednat certifikaci značkou s rodiči a získat jejich souhlas s výčtem a formou plnění kritérií (od 7.2 . 2015 závazně). Někteří ředitelé škol tak činí již tradičně a snaží se předejít případným nedorozuměním (více ve starším článku zde). To je zcela určitě správná cesta, ale ani přesto všechno se nedá předejít situacím, kdy některý konkrétní rodič má jiný názor. Pro takové případy nabízíme pět kroků nespokojeného rodiče„.

  • Krok 1. – Uvědomit si, co vlastně značka RV nabízí a co může splnit. Hlavním kladem značky je, že konkrétně pojmenovává, podle čeho poznáme, že je škola vstřícná k rodičům. Tedy že vyjmenovává věci, které pocházejí ze školní praxe a podle nichž se dá míra vstřícnosti školy rozlišit. To tady dříve nebylo a to je její hlavní přínos. Umožňuje tak učitelům a rodičům mnohem konkrétnější debatu o vzájemné spolupráci. Že by zástupci značky mohli kontrolovat míru plnění všech kritérií u všech přihlášených škol, není reálné.
  • Krok 2. – Pokud s některým zaškrtnutým kritériem nesouhlasím, je rozumné se nejdříve obrátit na místní rodičovskou organizaci (Klub rodičů, SRPDŠ) a přednést na schůzce předsednictva svoje výhrady. Může se totiž ukázat, že nespokojen jsem jen já s jednáním některého konkrétního učitele. Pak je třeba řešit tu konkrétní situaci a není třeba opravovat kritéria. Také se může ukázat, že jsem v posuzování věci přísnější, než je u ostatních rodičů běžné.
  • Krok 3. – Pokud v debatě s dalšími rodiči zjistím, že nespokojenost je mnohem širší, má smysl snažit se zjednat nápravu. O to tvůrcům značky jde především – vtáhnout rodiče do života školy a rozproudit debatu mezi nimi a učiteli, co by od školy vlastně chtěli. Ideální je přinést tenhle bod na jednání Školní rady, protože tam zasedají zástupci učitelů, rodičů i zřizovatele. Pokud není Školní rada funkční, je třeba se obrátit na ředitele.
  • Krok 4. – Jednání s vedením školy by mělo mít konstruktivní a formální podobu. Tedy ne, že zástupci rodičů jdou vynadat ředitelce či řediteli, „co na té ceduli u vchodu píše za nesmysly“, ale mělo by jít o setkání zástupců dvou rovnoprávných partnerů – tedy například tři lidé na každé straně – kde přednesete své pochybnosti a budete hledat řešení. Tam můžete stejně tak zjistit, že některé z kritérií škola opravdu neplní a ani to není v jejích možnostech, pak je rozumné ho „odhlásit“, ale častější asi bude dohoda, co udělat, aby se toto kritérium za splněné dalo považovat.
  • Krok 5. – Pouze v případě, že škola takové jednání odmítne, nebo se při něm chová krajně nevstřícně, má smysl se obrátit na manažera značky Rodiče vítáni, aby buď zjednala nápravu, nebo při neúspěšném jednání rozhodl o odejmutí certifikátu. Pro takové rozhodnutí ale nebývají důvodem pochybnosti o míře plnění některého z kritérií, ale právě neochota s rodiči o problémech konstruktivně komunikovat, protože to je v jasném rozporu se základním slibem školy, který při certifikaci Rodiče vítáni vedení školy dává.