Bloger Táta parťák: Vedeme děti k zodpovědnosti, nebo k poslušnosti? Já totiž nechci, aby mé děti byly poslušné

Přečetl jsem si článek Marka Hermana, že „tříleté dítě by mělo mít nejméně dvě povinnosti“ a zamyslel jsem se. Co to  vlastně jsou, ty povinnosti? A proč je mají děti mít?

Nemám slovo povinnost rád. Na pozadí cítím: Musíme vás k tomu donutit, jinak byste to nedělali. Typicky třeba povinná školní docházka, povinná četba, povinný domácí úkol. Cítíte chuť to dělat, když je to povinné? Já naopak. A když něco z toho naopak povinné není, lidé to přesto (nebo možná právě proto) dělají, a dobrovolně. Protože jim to dává smysl.

Možná Vás napadne: Ale děti přece musí mít povinnosti! Musí po sobě uklízet, pomáhat s mytím nádobí, dělat domácí úkoly. Když se to nenaučí, v životě narazí, protože v životě se pořád něco musí!

Co ale vlastně v životě musíme, bez možnosti volby?

Možná si řeknete: Musím přece chodit do zaměstnání, a plnit tam své pracovní povinnosti!

Je ale zaměstnání povinné? Zaměstnání je smluvní vztah, ze kterého těží obě strany, obě nějak zavazuje, a obě tak činí dobrovolně. Podpisem pracovní smlouvy nesu zodpovědnost za své rozhodnutí, které mohu případně změnit. Mohu z práce odejít, změnit zaměstnání, začít živnost či podnikání.

Článek Marka Hermana o tom, že tříleté dítě by mělo mít doma nejméně dvě povinnosti, si můžete přečíst zde.

Možná mi budete oponovat: To není tak jednoduché, potřebuji peníze, abych uživil rodinu, takže nemám volbu. Pracovat musím!

Ale ta volba je už v tom, že jsme si pořídili rodinu. I to dělám dobrovolně. Důsledkem pak je, že potřebuji peníze na její zabezpečení – nesu zodpovědnost za své předchozí rozhodnutí.

Můžete namítnout: Bez peněz ale přece zemřu! Musím je někde vydělat!

Ano, pokud chci žít, tak se podle toho zařídím.

Jsem toho názoru, že pokud budu děti na jejich budoucí život připravovat tím, že je budu nutit do povinností, aniž by jim to dávalo smysl, naprogramuji a uvězním tak předem jejich mysl, a ony pak budou opravdu žít v tom, že něco musí, bez možnosti volby. Dalším neblahým důsledkem bude to, že jim svým vzorem ukážu, že je v pořádku nutit ostatní z pozice moci něco dělat proti jejich vůli.

Za každým nucením vidím strach z toho, co by se stalo bez nucení. Čeho se ale tak bojíme? A kým bychom bez toho strachu byli? Čemu chceme vlastně děti do života naučit? Zodpovědnosti a samostatnosti, nebo poslušnosti? Upřímně – co vlastně víme o jejich budoucím životě? Musí být nutně stejný, jako ten náš?

Já své děti poslušnosti učit nechci. Chci, aby se naučily o sobě rozhodovat a aby se naučily, že za svá rozhodnutí nesou zodpovědnost. K tomu je vedu příkladem. Vysvětluji jim, proč něco dělám, a co se může stát, když to neudělám. Někdy ani netřeba vysvětlovat. Vidí to.

Pak to samy dělají. Ne proto, že musí, ani ze strachu z potrestání, ale proto, že chtějí, protože jim to dává smysl. Když jim to smysl nedává, nedělají to. Stejně jako já. Občas se spálí. I to k tomu patří.

Zkrátka, chci společnost stojící na dobrovolnosti, ne na nucení. Snažím se tak tedy sám přistupovat ke svým dětem, a jít jim v tom vzorem.

Jakou společnost chcete vy, a jakými jste v tom svým dětem vzory?

Táta parťák vystudoval informatiku na Masarykově univerzitě v Brně a působí jako konzultant a analytik na volné noze. Je otcem dvou dětí a ve svém stejnojmenném blogu se zabývá tématy výchovy bez poražených a svobodného učení. Je členem iniciativy Svoboda učení, se kterou prosazuje myšlenky dobrovolnosti ve vzdělávání. Účastní se jako řečník konferencí o vzdělávání a besed o výchově. Časopisem Forbes byl zařazen mezi 18 inspirativních osobností roku 2018.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

261

 
38 Počet vláken diskuze
223 Počet reakcí v diskuzi
6 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Lea
Lea

Ahoj, táto parťáku.Tady se asi moc nechytáte.Co Vás proboha přimělo, tady své názory prezentovat?

Kateřina *
Kateřina *

Hmm, na tátu parťáka mi článek trochu moc vyznívá na diktátora „já chci/já nechci“. Osobně dávám přednost „jít příkladem“. Co já, jako rodič, chci nebo nechci není vůbec podstatné. Je důležité vnímat, co chtějí a potřebují děti. V tom dobrém slova smyslu.

Linda
Linda

Ahoj tato partaku,behem mesice musim na povinnou preventivni lekarskou prohlidku ke svemu pridelemu lekari -tak pravi zakon.Jinak nemohu svou praci pedagoga vykonavat…a to i presto,ze jsem v srpnu navstivila sveho obvodniho lekare….vubec se mi tam nechce…ale je to pro nas ucitele povinne….co byste mi vy nebo pani Polanska poradili???

Alena
Alena

Ahoj. Mám děti ve věku 15 a 18 let a vedu je přesně takovymto způsobem. Nikde jsem si to nenastudovala. přišlo mi to tak vždycky samozřejme. Jsou skvělé. uvěomnelé. pohodové osobnosti.

Jaroslav
Jaroslav

Myslím,že článek napsal sám redaktor, který chce vyprovokovat „optimální“ reakci. Normální rodič by nebyl takový debil aby ničil autoritu pedagogů. Pokud to není fake, tak bůh s námi. Ne každý ve státním systému může pracovat na bázi dobrovolnosti.

Michal Lang
Michal Lang

Jsem rád, že „táta parťák“ nikomu nic nevnucuje… To oceňuji, a proto jsem si celý článek aspoň zvládl přečíst a trochu se nad ním zamyslet. No a jsem si jistý, že si jeho přístup vnutit nenechám. Oceňuji, že zde dostal prostor, a jsem rád, že se s námi o to podělil. To je vše, jinak na tom neshledávám nic přínosného, bohužel. Těší mě, že se mu tento přístup osvědčuje a do budoucna přeji jen to nejlepší! Sám si ponechám svůj, poněkud autoritativnější, přístup… (ale ne příliš). Budu rád, pokud se za nějakou dobu tento „táta parťák“ zase někdy ozve a… Číst vice »

Zdena
Zdena

Názor je to líbivý a moderní , něco na tom je – a něco není . Člověk v životě musí i mnoho věcí , které se mu zrovna nechtějí a nevybral si je , třeba dodržovat dopravní předpisy , respektovat zákony svého státu a další , všechno si nemůžete vybrat … A vidím to i jako učitelka – dnes nám sebevědomé děti jednoduše řeknou , že se budou učit jen to , co je baví – a co proboha osnovy ? Učitel musí plnit školní vzdělávací program a učit všechno , co je v něm , jak si pak s… Číst vice »

Jiří Kressa
Jiří Kressa

Dobrý den. Naprosto respektuji pluralitu názorů, ale na obou stránách musí stát lidé, kteří tomu rozumí. Jinak je to takové plácání do vody.

Petr
Petr

No jo, ale co když „něco“ prostě nepochopí? Třeba návštěvu zubaře, nebo nutnost jezdit vpravo? Necháte je, aby se spálily?

Sumo64
Sumo64

Děti musí mít povinnosti proto, aby pak byly schopné plnit povinnosti, které si svými rozhodnutími ULOŽÍ SAMY. Musíme je naučit chodit, jíst, dodržovat hygienu, a podobně, aby měly šanci přežít. A aby měly šanci přežít, musíme je naučit učit se, a i plnit povinnosti, které je nebaví, ale které musí být splněny. Jen tak je připravíme pro život. A otázka na konec, máte sluhy, nebo děláte dětem sluhy, nebo Vaše děti přece jen mají povinnosti? Moje děti mají patnáct, a už několikrát mi řekly, že jsem na ně byl tvrdší, než ostatní rodiče, ale že díky tomu mají něco jednodušší… Číst vice »

Jiří
Jiří

tak to je normální, že se dětem musí vysvětlit proč je něco nutné dělat, aby to chápaly v souvislostech…. článek je o ničem

ludmila
ludmila

…Jsem toho názoru, že pokud budu děti na jejich budoucí život připravovat tím, že je budu nutit do povinností, aniž by jim to dávalo smysl, …
Povinnost uklidit si hračky, aby to nemuseli dělat rodiče a měli tím pádem více času nachystat dítěti jídlo, či si s ním hrát, nedává smysl?

Evka
Evka

.

Daniela
Daniela

Článek jsem přečetla až do konce.Na výchovu neexistuje jednotný recept.Majetkové a sociální poměry v rodině velice výchovu dětí ovlivňují.Já jako samoživitelka jsem nemohla svému synu dát svobodnou volbu.Musel se vyučit a musel jít pracovat,jinak bych neutáhla byt.Měla jsem tři práce,abych překonala ty učební roky.Namítnete,má volba,že jsem samoživitelka,ale manželovo úmrtí jde mimo vaši volbu.Nikdo nevidí do budoucnosti.Sám z historie víte,že spousta krásných úmyslů a myšlenek,byla krutě zneužita.

Milan
Milan

Pokud mám být upřímný, tak Táta parťák je pro mne jen prudič, co slovíčkaří. Viz. „…založení rodiny je moje dobrovolné rozhodnutí a proto ji zabezpečím“. Nebo nějak tak to píše. Tedy za mne „… založil jsem si rodinu a musím chodit do práce abych ji zabezpečil … „. Samozřejmě i na toto moje „vysvětlení“ se dají psát dlouhé polemiky, že nemusí, že může „vykořisťovat“ manželku, co bude pracovat za něj, nebo může zdědit, nebo krást, nebo že nebude dělat nic a všichni umřou hlady … Nechtěl bych mít tohoto člověka v rodině, ani na pracovišti. Jak říkám, každý z nás… Číst vice »

Diana
Diana

Naprostý souhlas s názorem Zuzy (výše). Mé okolí je plné dětí vědomých si svých práv „nemuset“. A potom při lyžování ve skupině všichni neustále čekáme na dítě, až spratečkovi maminka podá na svahu hůlku, jenž se mu už poněkolikáté vysvlíkla, protože nechtěl vyslechnout radu, jak ji správně nasadit, aby se mu nedejbůh nevnucoval názor, že dělá něco nesprávně. Ve škole na prvním stupni mají moje děti třídy plné spolužáků, kteří si prosazují své názory vůči učitelce, neustále diskutují, proč je nebo není něco potřeba. Efekt je ten, že svou nevychovaností zdržují vyučování, dávají nesprávný vzor vychovaným dětem, ruší, snižují autoritu… Číst vice »

frixion
frixion

Však proč by děti měly POSLOUCHAT někoho kdo jim vykládá, že s nožem se do ostatních dětí nemá bodat :-D

Roman
Roman

Omlouvám se, ale spíše než filozoficko sociologický příspěvek mi to přijde jako dělání ramen. Rozhodně nejsem rodič, který do něčeho své děti nutí, nicméně vychovat je v tom, že existují věci jako je povinnost, závazek, mi přijde zcela normální. A zejména pak by člověk měl vědět, že pokud nerespektuji pravidla, pak může přijít „trest“ – nenapíšu domácí úkol, mám poznámku, neudělám svou práci, mám výpověď, piju za volantem, přijdu o řidičák. Je snadné říkat, že není třeba nikoho do ničeho nutit, když se přitom chci vyhnout důsledkům – viz boj proti domácím úkolům. Bohužel doba směřuje k relativizaci všeho a… Číst vice »

Monika
Monika

Neschopnost podřídit se autoritě a nějaké zrovna ne příjemné povinnosti může skončit také tak, že žák přes zákaz chození do vody na výletě skočí do rybníka a zabije se o kámen. Nese si důsledky. Bohužel je souzený učitel zda ho řádně poučil a ne rodič jestli ho naučil poslouchat. Já své děti vedu k tomu, že každý má svou zodpovědnost. Pokud je za dítě zodpovědný na výletě učitel, dítě je povinné ho poslouchat. Když ne, veškerou zodpovědnost nese rodič, ten je zodpovědný za výchovu.

Dagmar
Dagmar

Nedávno jsem četla rozhovor s úspěšnou hráčkou na violloncelo. Mimo jiné tam zaznělo, že původně hrála na klavír, ale nebylo to zřejmě ono, tak jí rodiče, oba hudebníci „přeložili“ na violloncelo a ona ten nástroj nenáviděla. Bavit ji to začalo až po dvou letech, kdy začala hrát s orchestrem. Tak si říkám – nemají to takhle náhodou všichni (nebo skoro všichni) úspěšní vrcholoví sportovci, hudebníci…?
Dítě může mít talent, ale úspěch se dostaví až s každodenním tvrdým drilem. Ovšem jestli dobře chápu teorii táty parťáka, je to vlastně jakési znásilnění dětské vůle?

Deni
Deni

Autor článku chce společnost založenou na dobrovolnosti? O to mu zřejmě jde. Společnost fungující čistě na dobrovolnosti, žádný řád, zákony , pravidla, každý jen po svém?Tak v takové společnosti já žít nechci. A to jsem vice individualista a nemám ráda „stáda“. Děkuji za názory, možná bylo myšleno v jádru dobrém, nicméně prezentace nešťastná. Nedá se srovnávat s názory a zkušenostmi pana Hermana. Proč někdo pohrdá tituly a vzděláním? K moudrosti se dobereme jen skrze vlastní omyly a pochopení. Proč někdo dělá z běžných povinností něco nezáživného, proč si neumí poradit jinak? Ve školce se děti učí formou hry pomáhat si… Číst vice »

Romana
Romana

Dobrý den, nečetla jsem diskuzi, jen několik posledních komentářů, omlouvám se tedy, jestli budu opakovat již řečené. Myslím,vlastně jsem přesvědčená, že názor táty parťáka je extrémní, má na něj ale plné právo. Já jsem nikdy nevnímala slovo povinnost jako nucení = tudíž mě TO a priori nebaví. (Čímž jsem se nyní v očích táty parťáka asi stala stádní, nepřemýšlící ovcí.) Byly a jsou povinnosti, které nejenže mi nevadily, ale plnila jsem je ráda (k neuvěření, panečku, a nestydím se za to!) ZPĚTNĚ mi nevadila řada knih povinné školní četby (dodnes si pamatuji to WOW po shltnutí Anny Kareniny) – kdybych… Číst vice »

Zuzana
Zuzana

Zkušenost

Jitu
Jitu

Původně jsem si jen chtěla přečíst diskuzi, ale bohužel nemohu jinak, než se do ní též zapojit. Protože ať dělám, co dělám, tak při čtení reakcí na článek mám pocit, že jsem četla úplně jiný článek než většina diskutujících! V článku přece nebylo nic o tom, že děti nemají mít hranice. Nebylo tam ani nic o tom, že z nich mají být bezohlední sebestřední spratci. Podle mě se tam psalo o tom, jak dětem právě nastavit ty hranice, jak je naučit být pozorní a ohleduplní vůči ostatním a přesto si zachovat vlastní sebevědomí a možnost volby. Jak je naučit, že… Číst vice »

Bara
Bara

Chápu ten koncpet „možnosti volby“, u dětí ale silně pokulhává. Ne od blba jsou za ně do osmnácti let zodpovědní rodiče. Příklad: moje dítě kdyby mělo možnost volby,tak nejí nic než sladkosti. Nějaké bolení břicha v budoucnu je mu putna. Stejne jako je putna opilé puberťačce u silnice hrozící riziko znásilnění. Tak praví i teorie, díte vidí „já chci“ a souvislost je mu patrná leda je li mu blízká v čase. Bohužel,tak je to i U velké skupiny lidí lidí,tem kdyby někdo nediktoval,co mají delat,tak začnou delat kriminalitu z pouhé „nudy“.To vědel už i voltaire. Schopnost sebereflexe je do velké… Číst vice »

Milan
Milan

Ano

Markéta
Markéta

Já bych chtěla společnost, která by měla ráda člověka jaký je, ne takového, kterého tady stvořil p. Herman, tj. vychytralého koumáka, který se snaží vyvlíct se z tlaku každodennosti, poněvadž lze hezky psychotakticky tzv. povinnosti hodit např. na poslušného a bázlivého troubu. Je to totiž také svobodná volba, nemít povinnost, protože jsem vychytalý (pozor, ne chytrý) a umím to dobře navlíknout. Naše společnost ještě nedospěla do takové úrovně zodpovědosti jak tu popisuje autor článku, bohužel. Tudíž jeho model je spíše ideální představou než vzorem hodným napodobení.

Milan
Milan

Vždyť si v článku nesčetněkrát protiřečíte. Co říkáte tomu, že je povinnost řídit se pravidly společnosti ve které žiju. Co říkáte povinnosti řídit se zákony státu ve kterém žiji? Z toho co píšete vyplývá, že je na dítěti a jeho názoru jak se má chovat apod. Přeci je třeba rozvíjet jeho osobnost. Pěkná blbost, že? Odnepaměti se dodržují pravidla společnosti ve které žijí. Co z takového člověka vyroste, když je vedeno ve smysl, že nemusím? To si odpovězte sami.

Dominik
Dominik

Zrovna ta povinnost u úkolů je něco, co je zavazuje to udělat, jinak hrozí postih. U dobrovolných úkolů velice často funguje u dětí styl, je to dobrovolné, tak proč bych to dělal a udělají to až na pokyn rodičů, kteří řeknou, ale uděláš to.

Ivo
Ivo

Moc hezká je knížka od vývojového psychologa Billa Plotkina: Příroda a lidská duše (Maitrea, 2014).

Michelle
Michelle

To se nedá číst, bohužel! Typický blábol muže, který „ne“vychovává. Co asi ten „Táta Parťák“ vůbec dělá? Z čeho asi žije? A co matka jeho dětí? O ty se tady nějak nemluví…
Jinak děti potřebují mít stanovené hranice a s tím souvisí i povinnosti. Benevolentní výchova bez stanovení pravidel vede k aroganci a nezájmu (všeobecně).
No, nechtěla bych být jeho dítě a nechtěla bych s ním mít děti.

Karel
Karel

tatka prtak možna existuje,ale chtěl bych videt co z toho je pravda a jyk mu to funguje v životě, tyhle storky co lítaj netem světem jsou delaný pro zabavu a sledovanost aby měli lidi co rozabírat

Táňa
Táňa

Dle mého názoru si autor jen zbytečně slovo povinnost v sobě zdémonizoval. Přitom věřím, že co si pod tímto pojmem mnoho z nás představuje, by zase jiní nazvali jen vedením, či usměrňováním výchovy, proto pak i ta diskuze a přitom vlastně nemusí být s autorem v rozporu… Myslím, že naprostá většina normálních rodičů v podstatě něco podobného jako v článku s dětmi školního věku intuitivně provozuje, s dětmi mluví a vysvětlují, komunikují. Vlastně si téměř nedovedu představit u těchto předpuberťáků, že by vůbec něco probíhalo jen formou příkazů bez dodatečných vysvětlení, argumentací a diskuzí s nimi… :-) V tomto věku… Číst vice »

Pepa
Pepa

Protože jsou lidé jako v článku, je dnešní stav mládeže přesně takový, jaký je. Nechtějí pracovat, na vše kašlou. V období 1. republiky dostávali přes držku za kde co a vládl pořádek. Dnes je jim vše fuk a za deset let to bude naprostá katastrofa. Více takových pitomců a jdeme zpět na stromy… V prírodě to funguje dobře a proč se dělat chytřejší než sama příroda? Někdy je násilí nutné. Proč se poukazuje na obrovský nárust brutality dětí? Není to ani filmy ani hrami. Jen jim nikdo nestanovil mantinely a tak se vše posouvá stále dál. Jak by jinak parchant… Číst vice »

Vendula
Vendula

Moc se mi líbí myšlenka tohoto článku a celkově celý koncept. I když přiznávám, že jako běžná vytížená máma se zaměstnáním od-do a dvěma sportujícími kluky je praxe často jiná. Ale každý krok se snad počítá :-) Ráda bych jen tak do diskuze přidala dva postřehy ohledně toho vzdělání. Starší syn (třetí třída) se nedávno vyjádřil, že chce být jednou fotbalista a pokud je povinná školní docházka pouze do 9.třídy, že už teda potom do školy chodit nebude. Moje reakce – v pořádku, nechoď. A zvážil jsi všechny varianty, pokud by to s fotbalem nevyšlo? Jak nevyšlo, chci být fotbalistou.… Číst vice »

Lea Nováková
Lea Nováková

Táta parťák má švába na mozku. Jeho názory jsou leda k smíchu.

Jano Kocúrny
Jano Kocúrny

Oceňujem, ako si Táta parťák buduje okolo seba svätožiaru neomylnosti a obľúbenosti. :P
Nesúhlasné komentáre na svojom blogu aj FB priebežne maže, oponentom dáva ban.
Gratulujem k schopnosti hrať férovú hru , milý pán Parťák.

abc
abc

Mě ten výrok pana Hermana o tom, jak má mít i dítě povinnosti, připadá spíše jako výzva k tréninku v systematičnosti a vytrvalosti. Nemyslím, že je povinnost jen to, co je nařízené „zvenku“, od někoho jiného – jako povinnost chápu i to, co člověk někomu slíbil. Takže pokud je tou povinností dítěte před každou večeří prostírat stůl, mohlo se k tomuhle uspořádání dojít vzájemnou dohodou, nejen jednostranným rodičovským příkazem, pokud je tou povinností procházka se psem, mohlo to třeba vyjít ze strany dítěte. Ovšem co dělá povinnost povinností je to, že je systematická – pokud byla jednou uzavřená dohoda, že… Číst vice »