Mám tři syny. Oba starší si přáli jít na víceleté gymnázium, ale ani jednoho jsem na to nijak nepřipravovala. Záměrně. Jsem totiž přesvědčená o tom, že na víceletá gymnázia patří děti, které jsou schopné se na ně dostat bez přípravy. Děti, které se do páté třídy vůbec učit nemusely, vše si pamatují z hodin, a úkoly píšou na koleně někde na schodech školy. Nebo spíš na schodech tělocvičny či hudebky.
Přesně tak se na prvním stupni „učili“ mí synové. Mladší je teď v kvintě. Chodí do hudebky na klavír a na příčnou flétnu, hraje v orchestru, třikrát týdně má fotbal, o víkendu zápas a taneční. Nejstarší syn – nyní je ve druháku na vysoké škole – zase chtěl sbírat zkušenosti a vydělat si nějaké peníze, takže kromě fotbalu byl při škole samá brigáda.
Pro oba bylo osmileté gymnázium vysvobozením. Ze základní školy se vraceli domů demotivovaní a utahaní z toho, že poslouchají pořád dokola to samé. Na gymplu se potom cítili jako ryba ve vodě, měli energie na rozdávání a sami žasli, jak rozkvetli a co všechno stíhají.
Chtěli byste vy jako dospělí osm let v práci dennodenně vidět, jak jste pomalí oproti svým spolupracovníkům?
Pokud tohle dítě nemá, možná se díky drilu a ambiciózním rodičům na gympl i dostane, ale je vidět, že tam nepatří. Musí se dřít celá odpoledne a vzdát se kroužků i volného času, aby se vůbec chytalo aspoň na trojky. Je to zátěž pro celou rodinu a zdroj věčných konfliktů – nehledě na to, jak se těchto osm let podepíše na sebevědomí takového studenta. Chtěli byste vy jako dospělí osm let v práci dennodenně vidět, jak jste pomalí oproti svým spolupracovníkům? Pozorovat, jak oni jdou po práci sportovat nebo na pivo, zatímco vy doháníte, co se dá? A pak vidět, že stejně povýšil zrovna ten kolega, co si s pečlivostí moc neláme hlavu? Možná byste si raději našli práci, kde se budete cítit dobře, kde vás to bude bavit a především, kde budete úspěšní a tedy i prospěšní. Dítě má možnost výběru hodně ztíženou, na rodičích je závislé, snaží se jim vyhovět a nedělat „problémy“, často za cenu toho, že se samo cítí nešťastné a osamělé.
Toto celé píšu nejen jako máma tří synů, ale také jako školní psycholožka. Možná je to profesionální deformace, ale celé roky si všímám na třídních schůzkách ve škole svých synů rodičů, kteří ještě ve 13 letech kontrolují dětem batohy nebo mají přesný přehled, na které straně učebnice jsou mechorosty. Ve své praxi na základní škole se zase setkávám s vyčerpanými, smutnými dětmi, které na gymnázium nechtějí, přesto jsou i rok předem tlačeny do dennodenní přípravy na přijímačky.
Dětem, které na gymnázium nepatří, to všechno mimo školu zůstává nedostupné. Všechnu energii jim seberou ty mechorosty ze strany 80.
Osmiletá gymnázia jsou určena pro výjimečně studijně nadané děti, které jednoznačně budou směřovat na vysoké školy. To ale nestačí. Měly by mít ještě určité povahové vlastnosti. Například samostatnost a schopnost vybrat si, co je pro ně osobně důležité. Na to se pak zaměřit a nehroutit se, že zbytek nebude za jedna, ale třeba za tři.
Vidím rozdíl mezi mými syny, kteří žijí naplno a mezi některými jejich spolužáky, kteří tráví odpoledne výhradně přípravou do školy. Dětem, které na gymnázium nepatří, to všechno mimo školu zůstává nedostupné. Všechnu energii jim seberou ty mechorosty ze strany 80.
Pokud vaše dítě letos přijímačky neudělalo, prosím, nevyčítejte mu to. Děti se snaží svým rodičům vyhovět a dělat jim radost. Pravděpodobně ho mrzí daleko víc to, že vás zklamalo, než samotný fakt, že se na gympl nedostalo. Dávejte mu všemožně najevo, že ho máte rádi, věnujte mu co nejvíc svého času. Ne na přípravu na další přijímačky, ale na něco, co vás oba těší. Nebo si jen tak povídejte. Pozorně poslouchejte, o čem mluví s nadšením, dívejte se, když spontánně něco tvoří. Možná v tom jednou bude nejlepší ze všech.
Dana Knappová vystudovala VŠE a následně, už na mateřské, jednooborovou psychologii na Katedře psychologie FF UK v Praze. Několik let pracovala jako konzultant na krizové Lince bezpečí pro děti, nyní je již třetím rokem školní psycholožkou na základní škole. Má dva velké a jednoho čtyřletého syna.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
To je opravdu dilema, hlavně pro rodiče, kteří své nenaplněné ambice vnucují dětem. Často ve svém okolí slýchám : no jen aby měl-a maturu, pak už to nějak půjde ( většinou nepůjde a maturu neudělá). A pak co??
Na gymnázium především, paní psycholožko patří děti, co se chtějí vzdělávat chtějí se učit a baví je to. nejenom ti vyjímeční. To by se ve třídě hledalo pár dětí.
Naše školství si děti začalo vybírat jen podle specifických testů v 5. třídě. Znamená to, že se většinou dostanou děti s nadáním na matematiku. Na gymnáziu , kam chodí můj syn pak mají tyto děti problémy s jazyky. České školství a naše mentalita je v poměru s evropou opravdu ve všem pozadu. Proto, stále tak málo lidí u nás, mluví cizím jazykem – to je výsledek našeho vzdělávání.
naco mu je jazyk,když neumi počitat,do učeni snimi
S tím cizím jazykem si děláte srandu, že ano? Zkuste se ve Francii domluvit německy, i angličtina tam dělá mnohým problémy. Co třeba Rusko, Brazílie, Anglie, kolika cizími jazyky se běžně domluvíte v těchto zemích, krom jejich rodného? Já Vám napovím, žádným.. opravdu pouze výjimečně. V ČR znám lidi, kteří mluví dvěma i více světovými jazyky plynule, v cizích zemích jsem takových opravdu mnoho nepotkala, samozřejmě, pokud to nebyli učitelé cizích jazyků 🙂
A kolika jazyky mluví děti z opěvovaných západních zemí. My jsme za totality aspoň všichni uměli dobře ruštinu, někteří i němčinu. A samozřejmě, dobře mluvit a psát česky.
Opravdu? To, jak jsme se za totality všichni výborně naučili češtinu, je dobře vidět na internetových diskusích. A ta ruština, kterou zmiňujete, a kterou jsem jako ročník 1970 měla povinnou u maturity, mi byla celý život k ničemu. Díkybohu, že dneska se dětem leckdy už od školky tluče do hlav angličtina, tu mají alespoň šanci využít.
Přesně.
Svatá pravda paní Anno. Manžel mluvíci JN, AJ, IT se u nás v ČR diví proč se u nás ani s anglinou nedomluví. Nikdo to prý v obchodech ve službách neovládá. Prý, copak se u vás nevyučuje angličtina ? Odpovídám že minimálně už 30 let.
Zato v Itálii, Anglii a Německu se běžně všude domluví dalším světovým jazykem, že? 🙂 Jsme to ale zpátečníci 😀 Ať se zajede podívat do Maďarska, ať ví, jaké to je, když se skutečně nemůže domluvit 😀
V životě jsem poznal i pár lidí s demencí, kteří přitom velmi toužili po vzdělání, vyrovnat se ostatním. Bohužel, nebylo jim dáno … Takže podle Vaši definice patřili na gymnázium ?
A jak se konkrétně u vašich (nenadaných) dětí projevovala, ta radost z učení a touha se vzdělávat? Co si pamatuju, tak pokud byly průměrné děti, kterým škola sama od sebe nešla a učení je „bavilo“ , tak je většinou „bavilo“ právě kvůli mamince nebo tatínkovi a muselo je „bavit“ úplně všechno od matematiky po literaturu. Nechápu proč páťáky za každou cenu cpát na osmileté gymnázia, když to nejsou nadané děti a sami o to sami nemají zájem. Pokud jsou skutečně tak inteligentní a májí zájem se učit, mohou jít v deváté třídě na čtyřleté. Pokud v deváté třídě budou chtít na průmyslovku, zdravku, obchodku a mají pořád tu stejnou inteligenci a chuť se učit , tak můžou jít studovat ekonomii, informatiku, medicínu. Na vysoké školy nechodí jen děti z gymnázií. Jen jim to vzdělávání a ambice třeba tolik neznechutili.
Jsem stejného názoru, buď na to to dítě má a nebo chce mít a samo se připravuje (s podporou rodičů samozřejmě) a nebo se prostě smíří s tím, co je. Naše dítě má neskutečný talent na malování, ale nechce chodit na žádný výtvarný kroužek. Zkusil 1 rok a nechce. Dává přednost tvorbě, ať už z keramiky, papíru, příze.. to ho naplňuje a baví. Ať si, dle mého je lepší mít talent a neuplatnit ho, než ho nemít a být tlačen do vrcholových výkonů. Jestli si tu cestu k malování má jednou najít, tak si ji najde 🙂
Krásně napsáno rozumnou matkou.
Nesouhlasím jen s těmi osmi lety. Dítě se může zdát na základní škole talentované a přijímačky zvládne levou zadní. Jenže během studia zjistí, že ho baví něco jiného. Já jsem v kvartě z gymplu odešla a šla na obor, který mne zajímal a který jsem si vybrala. Ne proto, že bych na to nestačila, ale proto, že jsem se našla v něčem jiném.
I ten, co na to nestačí, si může po čtyřech letech zvolit jinou střední školu, kde bude po přípravě z nízkého gymplu pravděpodobně za hvězdu. Je to snadnější, než se zdá.
Co se týče přípravy na přijímačky, je důležité podívat se jen na mechanismus a systém testů. Aby jim pak dítě porozumělo. Jinak souhlasím, že by to mělo být bez dlouhodobého doučování.
Krásně napsané, souhlasím a v takovém podobném duchu by měli rodiče zvažovat u některých dětí i to své přání, „že moje dítě musí mít maturitu“, protože hodně dětí, kteří na to nemají, jsou na středních školách a pak všichni pláčou, že státní maturity jsou těžké, nebylo by lepší se dobře vyučit a poté pracovat v oboru, který je baví, případně si poté dodělat maturitu, když zjistí v 18 letech, že tu maturu zvládnou.
Jsme rádi, že jsme tímto sloupkem potěšili naše stálé čtenáře (čtenářky), i když si myslíme, že se na věc dá podívat i jinak a s autorkou zamyšlení se v lecčems neztotožňujeme. Na FB, na stránce Rodiče vítáni, kam všechny články umísťujeme, se v diskuzi objevují i protiargumenty – jste vítáni tam nahlédnout.
Teď jsem se pobavila 🙂 To vypadá, jako by Vám bylo líto, že „věční odpůrci“ souhlasí se zveřejněným textem 😀 Na druhou stranu super, pokud dáte prostor i názorům, se kterými se plně neztotožňujete 🙂
🙂 ja mam radost, kdyz vam aspon nekdy delame radost :).
Souhlasím se článkem. Pokud je někdo nadaný, nemá potřebu doučování před přijímačkami na gympl. Budoucí lékaři, letci, učitelé, vědci , Ti by snad měli zvládat učivo základní školy bez dopomoci, kdo jiný, než oni, nebo ne?
Já naopak nesouhlasím. Situace se v posledních letech vyhrotila, minimálně v Praze je situace jiná, než v letech kdy se na gymnázium hlásili děti paní Knappové. Letos se počítal každý bod. Příprava, resp. zapojení rodiče hraje velkou roli. A i nadané dítě, jasně studijní typ, může předběhnout dítě, které se intenzívně věnuje přípravě na příjímací zkoušky. Samotný státní test nevypovídá o studijních předpokladech, ale o samotné přípravě na ten test. Letos jsem absolvovala s nejstarším. Není to to o doplnění znalostí, ale o tom, že byl v rámci přípravy upozorněn, jakým způsobem test „vyplňovat“. Děti, jejichž rodiče financují přípravu na příjímací zkoušky mají daleko vyšší úspěšnost, než nadaný žák bez této přípravy. Můj dojem. Ten test má svoje pravidla a úskalí, které např. nadaný žák z jakékoliv školy na první pohled nemusí prokouknout – jen nemá zkušenost s ověřováním znalostí touto formou. Je třeba se připravit…V opačném případě se klidně může na gymnázium dostat méně nadané dítě, které však bylo „připravené“. Davy u zkušebních testů na Zatlance byly letos neuvěřitelné…
Nemusí to tak nutně být. Syn je na víceletém gymnáziu. Ne proto, že bychom byli s manželem přehnaně ambiciózní, ale protože chtěl. Na přijímačky se nepřipravoval, protože do té doby se učit až na výjimky nemusel, jak píše autorka, úkoly psal někde za pochodu… Přijímačky udělal bez problémů, ale bohužel, laxní přístup k učení mu zůstal, takže výsledky tomu odpovídají. To, co mu na „normální“ základce stačilo k výborným výsledkům, tady samozřejmě stačí tak s bídou na průměr. Na druhou stranu je pravda, že se vyprofiloval. Naprosto mimo je v předmětech jako je matematika nebo fyzika, exceluje v češtině a zbožňuje dějepis. Ostatní tak nějak samospádem zvládá. Dnes je v tercii, a já se děsím povinné maturity z matematiky, což je podle mě šílenost, kterou vymyslel naprostý bezmozek (a to bez ohledu na schopnost nebo neschopnost mého dítěte!) Nechápu, proč není možné mít matematicky a humanitně zaměřená gymnázia a tomu odpovídající maturitní předměty. Vím, že je to zbytečný výkřik do tmy, ale nedalo mi to.
Tak přesně to máme my. Akorát že na šestiletém. Přeju vám pevné nervy, já už mám jen 3 roky a můj syn je v ročníku, který má první maturovat z matematiky. Uf, to budou nervy! 🤞
Bez úmyslu se kohokoli dotknout /ani těch milých zvířat/ – k těm rychlým a pomalým dětem a této době, která rychlost a výkonnost povýšila na nejvyšší ctnost, jsem si na základě jednoho vstupu v diskuzi na FB našla citát z Komenského díla, podle mě trefný. V nadpisu jednoho oddílu jeho Labyrintu se říká: Kvaltování hovadům více než lidem připadající. Je to údajně kritika nadměrného namáhání a honby za ziskem.
Absolutně nesouhlasím, a myslím že víceletá gymnázia berou dětem dětství. Sama jsem studovala na stejné škole, ale čtyřletý obor a ještě v 18 jsem si nebyla jistá, jestli jsem udělala dobře a tak nechápu jak dítě v páté třídě může samo o sobě rozhodnout, že chce studovat tuto školu je to absolutní nesmysl, prostě to neví a je do toho od prvních dnů tlačeno svými rodiči. Ale chápu, že autorka toto nepřizná a jsem celkem ráda, že mé dítě to baví na základní škole a má pěkné výsledky a přesto mu je ponecháno dětství, neb gymnaziální dryl si může užít o čtyři roky déle.
Jsou děti, které se na základce těžce nudí a je pro ně utrpení vydržet sedět a poslouchat pořád dokola něco, co pochopí napoprvé …nejsme všichni stejní
To, že vy jste touhu po vzdělání a potřebu dostat se z kolektivu ZŠ necítila, znamená pouze to, že jste na gymnázium nepatřila (a talent jste pak musela dohnat drilem). Ne, že na něj nepatří ostatní děti. 🙂 Představte si, že zatímco vy umíte plynule číst už při zápisu, vaši spolužáci se k tomu dohrabávají cca tři roky. Že zatímco vám na „naučení“ zlomků či trojčlenky stačí ukázat princip, zbytek potřebuje destky hodin procvičování. Že vás hrozně baví dozvídat se nové věci, ale 90% času musíte tiše sedět a čekat na ostatní. Když to dáte najevo (čtete si pod lavicí, kecáte, kreslíte si, dožadujete se rychlejšího tempa), dostanete to sežrat od učitelky (vyrušujete) i dětí (jste šprt). No a pak si jednoho dne odskočíte na test a všechno se změní. Jste ve třídě lidí, co jsou na tom stejně. Máte učitele, kteří organizují matematické olympiády, nepovinnou latinu, řečnický či atletický kroužek. To je radost a vysvobození, ne nějaký dril. Což říkám s jistotou čověka, který 8 letý gympl vystudoval s vyznamenáním, aniž by si krom francouzštiny domů donesl jakoukoliv učebnici či DÚ – naopak ještě stíhal hrát na saxofon, chodit do dramaťáku, vyhrávat matematické olympiády a lézt po skalách.
Drilem ? Tak to pardon i já vystudovala gymnázium s vyznamenáním a vyhrála olympiádu v dějepisu a vystudovala na červený diplom, jen na rozdíl od Vás netrpím pocitem, že prolézt gymnázium ze mě udělá lepšího člověka. A ani netrpím pocitem, že jsem byla vyjímečná, když jsem měla samé jedničky. Takových dětí je spousta.
Osmileté gymnázium jsem vystudovala a bylo to to nejlepší, co jsem mohla mít. Konečně jsem si sedla s lidmi a mohla se učit v dostatečném rozsahu a rychlém tempu. O žádné dětství jsem nepřišla. Naopak jsem využila kapacitu,kterou jsem v sobě měla. Moje dcera si přála jít na víceleté gymnázium taky. Na základce ji to nebaví, spolužáci se učit nechtějí, v hodině vyrušují, nezájem. Učitelka bez zájmu nadané dítě víc zaměstnávat. Přijímačky udělala a je šťastná. Je vidět, jak se jí ulevilo,že jde ze základky pryč. K přijímačkám jsme jí pomohli jen s jejich principem. Mladší dcera ve druhé třídě už teď je nešťastná, že je ve třídě hlučno a jde se pomalým tempem, že je to nuda. Bohužel chytrým dětem se školství stále nevěnuje, zato po třídách běhají asistenti.
Hm….. Sama jsem v páté třídě učila i ve čtvrté a zažila jsem pouze děti, které měly dobré výsledky a děti které je neměly, ale že by se ze svých znalostí nudily to jsem nezažila. Ovšem některé hyperprotektivní maminky měli pocit že základní škola není pro jejich mimořádně nadané dítě dost dobrá, stejně tak ostatní děti. No tak uvidíme jak všechny tyto mimořádně nadané děti za tři roky odmaturují povinně z matematiky. Určitě na výbornou tak jako to bylo v té páté třídě.
Pravděpodobně odmaturují nejhůř na dvojky. Předpokládám, že státní maturita bude stejná pro všechny, ať z osmiletého gymnázia, nebo z maturitního učebního oboru. Musí odmaturovat i učni, kteří měli oproti gymnazistům matematiky nesrovnatelně méně, takže i průměrnému gymnazistovi se příklady budou zdát triviální. Na gymplu si příklady zkoušejí samozřejmě i nematuritní ročníky normálně v hodinách – a dostatečný počet bodů, aby prolezli, mela polovina synovy třídy už v tercii. Pro ně je to fakt lehké..
Tak to je odvážné vyjádření a velmi Vám přeji aby to tak bylo. Na gymnáziu jsem maturovala z matematiky a osm studentů z matematicko – fyzikální větve neprošlo a většina prolezla se 4 či 3 , dvojka byla vyjímka a jednička jen jedna. A ten co ji dostal neudělal přijímačky na vysokou školu, ale je pravda, že to bylo v roce 1998 a to se ještě po studujících vyžadovali znalosti a přípravu na maturitu jsme měli až od února maturitního ročníku. Maturita na gymnáziu dnes a před 20 lety je nesrovnatelná a spousta dětí by ji tehdy neudělalo.
No vídíte a já v 85 maturoval na učilišti. A měli jsme geniální matikářku. Z matiky udělali maturitu všichni. Byl jsem tak připravený, že jsem se matiku nemusel učit ani na VUT. Tak dobrá to byla matikářka. Od té doby vím, že jsou děti líné. Viděl jsem to doma na těch svých. Každý, kdo si dá práci a propočítá Zbírku úkolů z matematiky z ní dostane na vysvědčení za 1.
Přesně tak, naprostý souhlas, proto tvrdím že paní je optimistka když myslí že všichni spolužáci jejího dítěte odmaturují maximálně za dvě. Pan Milan to vystihl na sto procent a to pomíjím fakt že studium gymnázia ani maturita není záruka výjimečnosti ani úspěšnosti. Myslím , že muži jsou v tomto mnohem více realističtí.
Souhlasím s Vámi.Dobrá učitelka dokáže zaměstnat i ty rychlejší děti a těm pomalejším dopřát dostatek času.Nejen ve škole,ale i při zadávání domácích úkolů.Neštěstím v základním školství je myšlenka,že všechny děti „musí“ zvládnou všechno stejně rychle(nebo taky pomalu)