David Urubčík: Proč jsem jako učitel vyhořel, ani ne za rok od nástupu…

Moje žena a mnozí další z mého okolí mi říkali, že mám na víc než pracovat ve škole, že neuživím své budoucí děti, ale já i tak šel učit. Mám aprobaci na tělesnou výchovu pro 1. i 2.stupeň. Chtěl jsem učit pouze tělocvik, protože v tomto směru jsem odborník, ale většina škol, kam jsem se hlásil, mě odmítla, zaměstnat člověka s jednou aprobací je pro ně neefektivní. Nakonec mě vzali na půl úvazku v jedné běžné škole a na půl v jedné alternativní. V té alternativní jsem už třetím rokem a jsem spokojený. V té běžné jsem to po roce vzdal.

Děti měly zájem o moderní výuku, ale vedení mě nepodpořilo. Žáci chtěli například workshop parkouru, na který jsem již vedl zájmový kroužek na jiné škole, vedení se ale postavilo proti. Děcka byla divoká, aktivity, které by je bavily, potřebovala jako sůl, ale kolegové mi říkali „já ani trampolínu nevytahuju“. Nebo „musíš si nastavit disciplínu“. A já volil lásku, svobodu a učil jsem je spíše respektovat ostatní. Těžce jsem nesl, že musí na mé hodině být klid a ticho. Já chtěl, aby se v děti v hodině bavily, hlasitě se podporovaly a pomáhaly si navzájem. Mým cílem bylo je naučit fungovat samostatně. Vždyť jich tam bylo skoro třicet a já sám, to nejde bez toho, abych si nechal od žáků pomoci. Ti nejlepší mohou fungovat jako učitelé, jinak se nudí.

Rozvrh byl zorganizovaný tak náročně, že všechny mé hodiny byly hned za sebou od rána od osmi až do jedné, nestíhal jsem si dojít ani na záchod, protože po mně chtěli ještě o přestávce dozor. Děti za mnou chodily do kabinetu, chystali jsme pomůcky, bavili jsme se a ještě jsem k tomu měl hlídat dvacet dětí, které právě přicházejí, a dalších dvacet odcházejících.

Vztahy mezi dětmi nebyly dobré, nadávaly si a bily se. Byli mezi nimi jedinci, kteří šikanovali celou třídu. Od rodičů se taky dalo čekat ledacos. Od otce jednoho žáka, který začal rvačku, jsem dostal ještě „poznámku“, prý jak to, že jsem to dopustil, když jsem měl děti přece hlídat.

Zkrátka, začalo to nadšením, pak se ale rychle dostavila frustrace z toho, že nic nejde, že nejjednodušší a nejpoužívanější cesta je něco zakázat. V posledních měsících jsem vstával do práce přímo s nechutí, chodil jsem tam jen proto, že musím, a dělal to jen pro peníze. Dokonce jsem začal být nepříjemný na děti a vynucovat si disciplínu. Dělal jsem to najednou tak, jak to nesnáším u ostatních učitelů. U těch vyhořelých učitelů.

Plánovalo se, že přejdu na plný úvazek, a kromě tělocviku budu učit angličtinu a informatiku, ale nakonec mi smlouvu neprodloužili, údajně protože se slučovaly třídy, takže z důvodu nadbytečnosti. A že jsem do školy přišel jako poslední, jako první jsem byl na řadě při propouštění.

Tehdy mě to samozřejmě mrzelo, ale ve skutečnosti to byla výhra, protože v té druhé škole, alternativní, se to naopak vyvinulo hezky. Kromě tělocviku učím i informatiku a plánuju robotiku. Škola funguje na úplně jiných principech. Ale o tom zase v jiném příběhu. Tady popisuju, jak jsem jinde vyhořel.

David Urubčík vystudoval učitelství pro 1.stupeň na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a tělesnou výchovu a sport a management sportu na Masarykově univerzitě v Brně. Působí jako učitel a zároveň trenér a organizátor sportovních akcí.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

124 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
L ea
L ea
1 rok před

Já Vám rozumím,pane učiteli,nikdy jsem nepochopila,jak děti při nějaké živé sportovní aktivitě mají být zároveň také „potichu“ .To prostě nejde dohromady.Také mám dva vnuky,kteří jsou pohybově nadaní a nade vše rádi mají parkour.Myslím,že je to výborná příležitost,jak přivést děti k pohybu, vede-li to zkušený a zodpovědný lektor. Bohužel je jich málo a něco to stojí,tak to dělají děti po svém a bez dozoru. Proč by se nemohla trochu inovovat i TV?

Adorna
Adorna
1 rok před

Doufám, že brzy bude následovat ten další příběh. Zajímala by mě organizace výuky na té alternativní škole, mimo jiné, jak řeší dozory o přestávkách. Dohled nad žáky (chodba, jídelna, šatna, volné hodiny mezi dopoledním a dopoledním vyučováním) jako by se postupně stával hlavni náplni práce učitele, tedy kromě administrativy.

Jarek
Jarek
1 rok před

Učí tělocvik, no to je učitel jak sviňa :D Vůbec jsem netušil že je na učení tělocviku potřeba nějaké vzdělání. Vždyť to tam může jít odskákat i člověk bez vzdělání co si udělá fitnes kurz.

Denisa
Denisa
1 rok před

Uplne vam rozumim, pracovala jsem na zakladni skole 4 roky, pracovni pomer jsem ukoncila pred 2 lety. Nesnesla jsem tam tu totalitu. Absolutne vyhorele ucitelky v dliuhych suknich, dam dost na dress code a po te strance katastrofa a postupovat mimo osnovy, neprijatelne. Jsem v soukrome sfere, penez mene, mene volna, ake spokojenost z odvedene prace. Tam me uspokojovaly jen deti.

Pavel Kříž
Pavel Kříž
1 rok před

Zajímavý postřeh – v mnoha ohledech souhlasím. Naprosto přesně je vyjádřeno časové vytížení učitele (dozory, kontroly žáků atd.). Já tedy trochu vyhořel až po dvaceti letech a náhodou se to shodlo s možností předčasně odejít do důchodu. Největší negativní změnu jsem zaznamenal v posledních letech u vztahu žáků k učiteli a rodičů k učiteli. Děti jsou děti, jsou tedy hlučné a potřebují pohyb – nicméně provoz školy má svá bezpečnostní omezení. Opravdu by mne aké zajímalo, do jaké míry je zajištěna bezpečnost žáků na alternativní škole. Pan učitel se zřejmě ještě nesetkal s útoky rodičů (občas i vedení školy) a… Číst vice »

Johan
Johan
1 rok před

Přijde mi to jako agitačka pro alternativní školu, tam vše super, na státní vše špatné. Učím už 12 let na střední škole (státní), učím odborné předměty a dovolím si tvrdit, že to není o druhu školy, nýbrž o lidech. Učitel si nezíská respekt jen proto, že je učitel.

bruntesa
bruntesa
1 rok před

„Kromě tělocviku učím i informatiku a plánuju robotiku..“
Chápu to tak, že vystudovaný tělocvikář zvládne učit také informatiku a robotiku? Nic ve zlém, ale cosi to vypovídá o úrovni tzv. alternativních škol..

magda
magda
1 rok před

Úplně výstižně je popsán systém, který žádá místo učitelů bachaře a zdatné administrátory. O učení bohužel vůbec jít nemusí a o žáky vždy až v poslední řadě, až se moloch nažere. Hlavně když to hezky v tichosti klape a mele a mele.

Markéta M.
Markéta M.
1 rok před

Nejde mi do hlavy naivní představa pana učitele, že bude na nějaké škole pouze tělocvikářem. Je celkem běžné, že na 1. stupni mají děti „svoji paní učitelku(pana učitele)“ na většinu předmětů včetně tělocviku. Kde chtěl vzít ty hodiny na plný úvazek?
A přece už na fakulně mu muselo být jasné, že bude děti učit ty, pro něj nudné věci, jako kotoul dopředu a dozadu, hod a chycení míče, chůzi po lavičce, skákání přes švihadlo, skok do dálky, hod krikeťákem….nechápu proč čekal něco jiného.

Věrka
Věrka
1 rok před

Fandím Vám, málokterý učitel si dokáže přiznat chybu a začít něco dělat jinak.

Jana
Jana
1 rok před

Jsem učitelka na běžné základní škole. Na žádné ze škol, na kterých jsem učila , nikdy (!!!) žádný tělocvikář po dětech nevyžadoval klid a ticho při TV. Co se týká úvazku, taky učíme 5, 6 hodin v kuse i s dozory, ale to je přece stejné na státní i alternativní škole – předpokládám, že úvazek je stejný, a děti prostě nelze nechat o přestávkách bez dozoru nikde. I na státních školách platí, že jak si to učitel o hodinu zařídí, takové to má, jen nesmí děti řičet tak, že ruší celé patro (myslím teď hodiny probíhající ve třídě). Osnovy musí… Číst vice »

Káča
Káča
1 rok před

No nevím nevím. Tenhle rozhovor na učitele asi nevrhá nejlepší světlo. Myslet si, že po každé odučené bude budu mít „okno“ je poměrně moc naivní. Dle zákoníku práce má nárok na přestávku po odpracovaných pěti hodinách. Vzhledem k tomu, že učí tělocvik, patrně by asi bylo vhodné, aby hodina měla nějaký řád, když nic jiného tak z důvodu bezpečnosti. Takže je docela fajn, že už neučí, jen na alternativní škole, tam nepoznáte rozdíl mezi hodinou a přestávkou.

Zdeněk
Zdeněk
1 rok před

Já tedy neučím, jen občas pomáhám manželce opravovat sešity, většinou JČ. Nepochopil jsem proč by měl učitel slovo nejprve vyluštit a pak se pokusit odhadnout co to tvrdé y s tečkou vlastně za písmeno je. Podle liberálů na učení z článku o Medě bych měl mít radost, že nám tu roste spousta nových spokojených žáků, kteří nejsou stresováni nějakými příkazy a zákazy, či bláhovou představou učitelky, že by se mohla zabývat jen chybami v textu namísto písmem samotným a roste nám zde celá generace lékařů, kteří jak známo tomu rukopisu moc nedají. Ale k věci: papírováni je tolik, že už… Číst vice »

Adela
Adela
1 rok před

Vážený pane Urubčíku, z Vašeho článku na mne dýchla uražena hrdost a arogance, cimz nikterak neobhajuji úroveň dnešního školství. Začít článek tim, že máte navíc, je přinejmenším odvážne. Takovýchto „absolventu“, kteří chodi do komerčních firem na pohovory je mraky. Všechno ví, všechno umí a zvládnou, nicméně už jen písemný projev a styl o Vás prozradí mnohe. Neznalost základních pravidel pravopisu snižuje úroveň školy, kterou jste studoval a Vaše nabubrelost by mohla byt pro děti špatným příkladem. Znam lidi, kteri toho dokazali skutecne hodne a jejich spolecnym jmenovatelem je neskutecna pokora a ucta k zivotu a ostatnim. Co se tyka pracovní… Číst vice »