Moje žena a mnozí další z mého okolí mi říkali, že mám na víc než pracovat ve škole, že neuživím své budoucí děti, ale já i tak šel učit. Mám aprobaci na tělesnou výchovu pro 1. i 2.stupeň. Chtěl jsem učit pouze tělocvik, protože v tomto směru jsem odborník, ale většina škol, kam jsem se hlásil, mě odmítla, zaměstnat člověka s jednou aprobací je pro ně neefektivní. Nakonec mě vzali na půl úvazku v jedné běžné škole a na půl v jedné alternativní. V té alternativní jsem už třetím rokem a jsem spokojený. V té běžné jsem to po roce vzdal.
Děti měly zájem o moderní výuku, ale vedení mě nepodpořilo. Žáci chtěli například workshop parkouru, na který jsem již vedl zájmový kroužek na jiné škole, vedení se ale postavilo proti. Děcka byla divoká, aktivity, které by je bavily, potřebovala jako sůl, ale kolegové mi říkali „já ani trampolínu nevytahuju“. Nebo „musíš si nastavit disciplínu“. A já volil lásku, svobodu a učil jsem je spíše respektovat ostatní. Těžce jsem nesl, že musí na mé hodině být klid a ticho. Já chtěl, aby se v děti v hodině bavily, hlasitě se podporovaly a pomáhaly si navzájem. Mým cílem bylo je naučit fungovat samostatně. Vždyť jich tam bylo skoro třicet a já sám, to nejde bez toho, abych si nechal od žáků pomoci. Ti nejlepší mohou fungovat jako učitelé, jinak se nudí.
Rozvrh byl zorganizovaný tak náročně, že všechny mé hodiny byly hned za sebou od rána od osmi až do jedné, nestíhal jsem si dojít ani na záchod, protože po mně chtěli ještě o přestávce dozor. Děti za mnou chodily do kabinetu, chystali jsme pomůcky, bavili jsme se a ještě jsem k tomu měl hlídat dvacet dětí, které právě přicházejí, a dalších dvacet odcházejících.
Vztahy mezi dětmi nebyly dobré, nadávaly si a bily se. Byli mezi nimi jedinci, kteří šikanovali celou třídu. Od rodičů se taky dalo čekat ledacos. Od otce jednoho žáka, který začal rvačku, jsem dostal ještě „poznámku“, prý jak to, že jsem to dopustil, když jsem měl děti přece hlídat.
Zkrátka, začalo to nadšením, pak se ale rychle dostavila frustrace z toho, že nic nejde, že nejjednodušší a nejpoužívanější cesta je něco zakázat. V posledních měsících jsem vstával do práce přímo s nechutí, chodil jsem tam jen proto, že musím, a dělal to jen pro peníze. Dokonce jsem začal být nepříjemný na děti a vynucovat si disciplínu. Dělal jsem to najednou tak, jak to nesnáším u ostatních učitelů. U těch vyhořelých učitelů.
Plánovalo se, že přejdu na plný úvazek, a kromě tělocviku budu učit angličtinu a informatiku, ale nakonec mi smlouvu neprodloužili, údajně protože se slučovaly třídy, takže z důvodu nadbytečnosti. A že jsem do školy přišel jako poslední, jako první jsem byl na řadě při propouštění.
Tehdy mě to samozřejmě mrzelo, ale ve skutečnosti to byla výhra, protože v té druhé škole, alternativní, se to naopak vyvinulo hezky. Kromě tělocviku učím i informatiku a plánuju robotiku. Škola funguje na úplně jiných principech. Ale o tom zase v jiném příběhu. Tady popisuju, jak jsem jinde vyhořel.
David Urubčík vystudoval učitelství pro 1.stupeň na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a tělesnou výchovu a sport a management sportu na Masarykově univerzitě v Brně. Působí jako učitel a zároveň trenér a organizátor sportovních akcí.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Já Vám rozumím,pane učiteli,nikdy jsem nepochopila,jak děti při nějaké živé sportovní aktivitě mají být zároveň také „potichu“ .To prostě nejde dohromady.Také mám dva vnuky,kteří jsou pohybově nadaní a nade vše rádi mají parkour.Myslím,že je to výborná příležitost,jak přivést děti k pohybu, vede-li to zkušený a zodpovědný lektor. Bohužel je jich málo a něco to stojí,tak to dělají děti po svém a bez dozoru. Proč by se nemohla trochu inovovat i TV?
Když jsem chodila do školy já učitel byl pro nás osobnost,ticho bylo o hodinách ale o přestávce jsme mohli ven a bylo nám doporučeno křičet,bylo to výborné ,jo a za našich časů nikdo nikoho nešikanoval jinak by dostal od pana učitele za uši a doma bychom o tom ani nepípli .nemají to dnes učitelé lehké,děti jsou si jisti že jsou vždy v právu.A co takový pan učitel Hnízdo?
To jako vážně chcete tvrdit, že u TĚLOCVIKU mají být děti potichu? Jako fakt? Jak mají podle vás hrát týmovou hru, když na sebe nemůžou zakřičet, povzbudit se, fandit si navzájem? My jsme taky respektovali učitele, ale v tělocviku byl vždycky rambajz… pokud je v tělocvičně ticho, je někde něco hodně špatně….
A já tady prý slovíčkařím…
„Těžce jsem nesl, že musí na mé hodině být klid a ticho“. – Jak jste z této věty usoudila, že mají být děti o TV potichu? Samozřejmě to je nežádoucí. Hodina, která probíhá potichu je pro mě hodina špatná. Z důvodu toho, že je mnohem efektivnější, když děti spolupracují, pomáhají si, diskutují spolu a ptají se učitele. Problém však nastává, když taková hodina ruší hodinu ve vedlejší třídě. Nemluvím o hodinách TV.
David nám tady „bajkaří“. Rok jsme spolu učili a o žádném parkúru se nikdy nezmínil. Protože chtěl celý úvazek, přebíhal ze školy na školu. U nás měl smlouvu jen na 1 rok a věděl, že na víc to nebude. A taky bych chtěla vědět, kdo mu zakazoval, aby děti v tělocvičně byly halasné, když třeba fandí. Tělocvičny jsou mimo hlavní budovu….Ten článek o zneuznaném učiteli ti, Davide, musel dát hodně práce!
Nevím, co má společného slovo bajka, s tím, že chcete říct, že si vymýšlím? Pravda je sice subjektivní, ale vy určitě víte nejlépe, co se mi honilo hlavou a jaké jsem měl myšlenky.
Rok jsme spolu neučili, protože učitel je ve třídě sám, někdy podpořen asistentkou a za to, co se tam děje, je zodpovědný právě on.
„Žáci chtěli například workshop parkouru, na který jsem již vedl zájmový kroužek na jiné škole, vedení se ale postavilo proti.“ – děti přišly s tím, že problémem ve škole (žákovský parlament) je to, že někteří „nadaní“ skokani překonávají lavice o přestávkách a je to nebezpečné. Jelikož děti věděly, že se parkouru věnuji, tak mě oslovily, abych s nimi prošel, co to je parkour, vysvětlil základní triky a dohodnul se, aby si skákání nechaly na ven. K této akci nedošlo.
Samozřejmě jsem věděl, že mám smlouvu na rok, protože umím číst. Že to nebude na delší dobu jste zřejmě věděla jen Vy. Myslet se nerovná vědět. Tato informace se ke mě dostala ke konci roku a nevzal jsem to vůbec špatně, nýbrž jako ulehčení rozhodnutí, kde zůstanu a jestli vůbec ve školství zůstanu.
Přebíhal jsem ze školy na školu, protože jsme se takhle domluvili na začátku a nic proti tomu nemám. Alespoň jsem měl živé srovnání. Nepřijdu si zneuznaný a nepřijdu si, že bych něčeho zneuznal. Vadí mí tradiční základní školství jako celek, systém a jeho fungování, které je do jisté míry ovlivňuje lidský faktor. Není možné soudit po jednom roce v jedné škole. Zážitky máme každý ze základky, otázkou zůstává, jaké množství jich je pozitivních a negativních.
Ve škole mi nikdo nic nezakázal, pouze mi naznačil či ukázal, jak se to dělá „správně“. Atmosféra, pocity, zážitky, pohledy, situace vyvolávají ve vnímání toho, že ticho je OK. Formulace „Těžce jsem nesl, že musí na mé hodině být klid a ticho“ neznamená přeci, že by mi to někdo zakázal. „Musí“, protože to omezovalo práci někoho jiného a v tom případě jsem to vyhodnotil, že budeme „tišší“.
Máte pravdu s tím, že se mi to nepovedlo sepsat tak, aby to prošlo alespoň maturitním slohem. Spisovatel ze mě nebude.
Nic ve zlém, ale já mám také pocit, že ve článku výslovně píšete o zákazech. Třeba kvůli této větě:
„…pak se ale rychle dostavila frustrace z toho, že nic nejde, že nejjednodušší a nejpoužívanější cesta je něco zakázat…“
Nevím, nakolik je taková věta zářným příkladem maturitního slohu, ale zcela určitě nevyznívá způsobem, jakým to tu teď obhajujete. Tedy ve smyslu „pouze mi naznačili, jak to tu chodí“.
A když píšete o tom, že Vám neprodloužili smlouvu ÚDAJNĚ pro nadbytečnost, určitě to může znít, jako že si o tomto oficiálním důvodu myslíte svoje. Když jsem si tato Vaše slova přečetl spolu s tím, že Vás „to tehdy samozřejmě mrzelo“, také mě hned napadlo, že se cítíte ukřivděný a že si tímto článkem vyřizujete staré účty.
Chápu Vaše dojmy. V té větě píši, co si myslím. Myslím si, že ve českém školství je velmi často mnoho věcí odbyto slovy nejde, nebo to je zakázané. A vůbec se nedivím, že si to školy nechtějí komplikovat, když stát háže pod nohy jeden klacek za druhým a učitel nevyhrál snad jediný soudní spor. Akorát je to smutný a podle to není ta správná cesta.
Údajně, protože jsem zvyklý řešit takovéhle věci dohromady se všemi, kterých se to týká. Nikoli rozhodnutí o neprodloužení smlouvy sdělit s nějakým důvodem. Nastává potom základní otázka ve vzdělávání, proč, a odpověď prostě nemám. Představivost mám.
Vyřizuji si staré účty. To máte pravdu, nikoli ale se školou, ale jsem naštvaný na to, že se stále učí stejným způsobem jako když jsem ZŠ navštěvoval já a že priorita vzdělávání je jen politickým heslem voleb. Pokud hnojí stát a politika vzdělávání, rád se pochlubím tím, jak to krásně roste.
Mnoho lidí v sobě vskutku nenachází iniciativu prát se za mrzký peníz s byrokracií a tak raději prohlásí, že něco nejde. Není to ale o systému, jak píšete, nýbrž o lidech a s těmi je třeba umět jednat. Bohužel nepíšete, jakým způsobem jste s vedením jednal třeba o možnosti parkourového workshopu na škole, že „se postavilo proti“, nebo co přesně jim vadilo. Nesmyslím tím, že byste na ně snad byl hrubý, ale to zda jste jim svůj plán dokázal „prodat“, aby věděli, že to za tu byrokracii stojí. Nezdá se mi totiž moc pravděpodobné, že by Vám vedení jen tak bezdůvodně aktivně bránilo v „rozletu“ jen proto, že se samo neangažuje, jak popisujete.
To, co píšete teď, je ale dost odlišné od toho, co jste napsal v článku.
Souhlas.
Radši se prodat jinde.
Hm, asi jsem ťal do živého. Jinak byste takto neslovíčkařil, ale mluvil byste k věci.
Dobrý den, pane Urubčíku, mnoho mladých lidí zažije ze srážky s realitou zaměstnání otřes.
Vy jste reálně zažil jeden školní rok na jedné základní škole a ujistil jste se v tom, že to chcete dělat jinak. Fajn, děláte to jinak, alternativně.
Smiřte se s faktem, že většina rodičů alternativu nevyhledává.
A, promiňte mi, jakožto nezkušený učitel tělesné výchovy, který kritizuje způsob výuky zkušenějších kolegů, jste prostě musel narazit.
Souhlasím. Narazil jsem spíše vnitřně na duši, protože jsem měl srovnání.
Trestání je cesta do pekel. Chtěla by jste, aby potom dítě trestalo Vás, či ostatní lidi za to, že jste něco udělala „špatně“ neboli chybu? Nastavit hranice bez trestů a vyžadovat jejich dodržování, nikoli však vyvoláním stresu řevem nebo fyzickým napadením je pro mě cesta přijatelnější bez traumat.
Proč si všichni hned představují, že trest automaticky znamená „vyvolání stresu řevem nebo fyzickým napadením“?
Nevím, jestli je to jenom forma zákeřné argumentace, kdy záměrně vypustíte polovinu možností, abyste zúžili diskuzní pole, nebo forma omezenosti, kdy si skutečně nedovedete představit jinou, nenásilnou formu trestu.
Protože se velmi často tyto formy stále ve školství vyskytují a v minulosti byly velmi často využívány. Napište, jaké tresty jsou pro Vás OK, tedy nenásilné?
Jak vypadají násilné fyzické tresty dnes, že se jim tak často daří, jak říkáte, navzdory faktu, že jsou už desítky let zakázané zákonem?
Doufám, že svou otázku, jak může vypadat trest nezahrnující řev ani fyzické napadení, myslíte coby vystudovaný učitel jen z legrace.
Neodpověděl jste mi na mou otázku. Nechápu váš druhý odstavec, protože mě právě zajímá, jak to vidíte vy.
Násilný fyzický trest je třeba facka nebo „lepák“ přes zátylek, nebo rána přes ruku. Fyzický trest je například to, že za sprosté slovo budeš dřepovat. Dítě sice už nemůže, ale učitel nad ním stojí a dřepovat bude, dokud mu neukáže svou moc, že musí.
Trest nezahrnující řev a fyzickou újmu může být například: tady pár slov o výcviku psa. „Nepřímé tresty: Při výchově psa je nutné nejen vědět, jak správně odměňovat, ale i jak trestat. Možná pro vás některé psí chování představuje problém (štěkání na návštěvy, skákání po lidech atd.)“ „Tresty vztahující se k předmětu, o který má zájem, mají skutečně ohromný účinek, protože padají přesně v době, kdy se pes nevhodně chová“
https://www.muj-pes.cz/vychova-a-vycvik/neprime-tresty-757.html
Trest je něco, co dítěti znemožníte, nebo zabavíte, protože něco dělá podle vašich představ špatně či nevhodně..
Aby byl trest OK, musí být smysluplný (tedy vést k nápravě), spravedlivý a odpovídající prohřešku. Konkrétní podoba ideálního trestu závisí na okolnostech prohřešku.
Výcvik psů, jako i jiných zvířat, je specifický jistými mezidruhovými bariérami. Navzdory pocitům mnoha rodičů, že se jejich ratolesti občas chovají, jako by byly z jiného světa, bych byl rád, kdybyste příště argumentoval něčím relevantním pro lidský druh.
Mimoto zrovna Vámi zmíněné znemožňování oblíbených činností či zabavování oblíbených předmětů je typickým příkladem nesmyslného trestu, který neodpovídá prohřešku. A proto také u lidí málokdy funguje tak, jak bylo zamýšleno.
A teď k těm fackám a dřepům. Žádal jsem Vás o popis trestu fyzickým napadením, který podle Vás a Vašich zkušeností reálně a běžně funguje na dnešních školách, protože taková forma trestu je zakázaná zákonem. Nechtěl jsem po Vás teoretický příklad toho, co to je násilný fyzický trest (to vím i bez Vás), ale konkrétní příklad k Vašemu všeobecnému tvrzení, že násilné tresty jsou ve školách velice běžné.
K prvnímu odstavci si myslím, že trest nevede k nápravě. Za mě lepší přirozený následek toho, co se stalo. Někdy se rodiče chovají k dětem jako ke psům. Udělej tohle, dám za to tohle. Udělal jsi to špatně, nedostaneš nic. Udělal jsi to znovu špatně, vezmu na tebe bič. Co se stane, až nebudou pamlsky? Lidský druh chce často víc a víc, kde to skončí?
Ratolesti se chovají a budou chovat jako z jiného světa. Protože svět dětí je odlišný než svět dospělých. Výcvik psů jsem vybral úmyslně a byl to první odkaz na výchovu pomocí odměn. Zřejmě je odměňování a trestání efektivní více u psů, když je tak vyhledávané, než u dětí.
Pro mě jsou facky a dřepování násilný trest. Fyzické napadení jsem uchopil jako fyzický trest. Máte pravdu, že to je něco jiného. Myslím si, že k fyzickému napadení ze strany učitele dochází jen málokdy. Děti si to spolu vyřídí po hodině nebo po škole samy, protože to není většinou konflikt učitele a žáka, ale zápletka mezi žáky navzájem.
Na mou otázku, proč si pod trestem tolik lidí představuje řev a fyzické napadení, jste prohlásil, že je to proto, že tyto formy se ve školství stále velmi často vyskytují. A teď najednou říkáte, že podle Vás k fyzickému napadení ze trany učitele dochází jen málokdy, a mluvíte o tom, že děti si věci vyřizují samy, což ale nemá s tresty nic společného.
Zdá se mi, že si dost protiřečíte.
Protože jsem si nepřečetl Vaši otázku dostatečně tolikrát, abych Vám odpověděl nač jste se ptal. Nemůžu znát, proč si něco myslí ostatní lidé. Na Vaši otázku odpověď nemám.
„Nevím, jestli je to jenom forma zákeřné argumentace, kdy záměrně vypustíte polovinu možností, abyste zúžili diskuzní pole, nebo forma omezenosti, kdy si skutečně nedovedete představit jinou, nenásilnou formu trestu.“ Asi tak jak píšete. Já osobně se snažím netrestat vůbec, takže se do toho plést nebudu a nechám tuhle diskuzi, kde si protiřečím, těm s tresty zkušenějším.
„Těžce jsem nesl, že musí na mé hodině být klid a ticho“. – Jak jste z této věty usoudila, že mají být děti o TV potichu? Samozřejmě to je nežádoucí. Hodina, která probíhá potichu je pro mě hodina špatná. Z důvodu toho, že je mnohem efektivnější, když děti spolupracují, pomáhají si, diskutují spolu a ptají se učitele. Problém však nastává, když taková hodina ruší hodinu ve vedlejší třídě. Parkour je pro současné děti něco, co je dokáže přinutit na sobě makat a pohybově se rozvíjet. Dříve si děti hrály na ulici s míčem, hokejkama. Dnes skákají parkour a hádají se s lidmi, kteří je obviňují z vandalství.
Doufám, že brzy bude následovat ten další příběh. Zajímala by mě organizace výuky na té alternativní škole, mimo jiné, jak řeší dozory o přestávkách. Dohled nad žáky (chodba, jídelna, šatna, volné hodiny mezi dopoledním a dopoledním vyučováním) jako by se postupně stával hlavni náplni práce učitele, tedy kromě administrativy.
Učí tělocvik, no to je učitel jak sviňa 😀 Vůbec jsem netušil že je na učení tělocviku potřeba nějaké vzdělání. Vždyť to tam může jít odskákat i člověk bez vzdělání co si udělá fitnes kurz.
No to těžko. Tělo je dost důležitý nástroj pro život a špatný tělocvik může navíc poničit i žákovu mysl.
Zajeďte se někdy podívat na nějaký parkour camp, ať víte, o čem mluvíte. Tam se děcka, kluci i holky všech věkových kategorií, pod dohledem instruktorů, z nichž jen málokdo je studovaný tělocvikář, pokud vůbec někdo, učí všechno to, co my v těláku – základní cviky na rozehřátí a všechno od atletiky, přes silové tréninky až po různé akrobatické prvky, a nikdo tam navzdory vašim tvrzením nevypadá, že by z toho měl polámanou dušičku. Naopak – rostou tam z nich silné osobnosti, zvyklé překonávat všechny možné fyzické i psychické překážky.
Jako obvykle, polemika pro polemiku. Sdělení bylo: aby člověk děti dobře učil tělesnou výchovu, je třeba dobrá kvalifikační příprava, tak jako pro jiné předměty. O tom, jak tu přípravu nejlépe získat a zda je nutná vysoká škola nebo i nějaká alternativa, můžeme debatovat. Já jsem reagovala na to, že příspěvek přípravu učitele TV bagatelizoval. Byl vůči učitelům TV neuctivý. Stačí vám to takto?
Na poznámku: „…to tam může jít odskákat i člověk bez vzdělání…“ jste reagovala slovy: „No to těžko.“. To je v přímém rozporu s vaším aktuálním tvrzením. A o tom, jestli je možná i jiná „kvalifikační příprava“ než vysokoškolské vzdělání, jste neřekla ani půl slova.
Budete se možná divit, ale opravdu mi nestačí, že opět zapíráte nos mezi očima.
Bohužel, nemáte pravdu. Reagovala jsem na poznámku, že to tam může „odskákat“ někdo s fitness kurzem. Pokud z toho neumíte přečíst podhodnocení té práce, tak to asi souvisí s tím, že a/ chcete polemizovat s mými slovy za každou cenu b/ nevyhodnocujete adekvátně smysl textů.
Já tvrzení pana Jarka chápu jinak. Ne jako podhodnocení práce tělocvikáře, ale:
a) jako srovnání míry potřebných teoretických znalostí tělocvikáře s jinými učiteli (příklad – dějepisář si bez znalosti historických událostí při výkladu ani neškrtne, ale tělocvikář nemusí vědět, jak funguje mechanismus látkové výměny ve svalech, aby dokázal naučit děcka přeskakovat švédskou bednu)
b) jako hodnocení smyslu vysokoškolského vzdělávání tělocvikářů v situaci, kdy se tělocvičnému vzdělávání zdárně věnují i lidé bez odborného vysokoškolského vzdělání (příklad – mnou uvedené parkour campy)
Nevidím v tom snahu bagatelizovat práci tělocvikářů, a zároveň odmítám ty vaše kecy o tom, že nevyhodnocuji správně smysl textů a že s vámi polemizuji za každou cenu. BTW opravdu věříte, že máte právo ostatní poučovat o neuctivosti, když se sama chováte k druhým takto? A proč se na to vlastně ptám osoby, která druhým říká, jak jsou v rauši…
Z mé pozice nezaujatého náhodného čtenáře mám silný pocit, že paní Jitku nesmyslně napadáte. Proč na její příspěvky tak divně reagujete?
Rozhodl jsem se zastat pana Jarka a na své argumenty schytávám výpady že jen planě polemizuji a že nejsem schopný chápat čtený text, čímž paní Polanská jen tak mimochodem opakovaně naprosto otevřeně porušuje hned několik pravidel diskuze, což je o to smutnější, že to byla právě ona, kdo je zavedl. Nechápu, proč bych se měl komukoliv zodpovídat z toho, že si v takové situaci udržuji velmi odměřený odstup.
Zbytečně se rozčilujete,pane Václave.Ani pan učitel,ani paní Polanská přece nemohou za to,že parlament, asi po deseti letech dohadování schválil zákon,že všichni učitelé prostě musí mít vysokoškolské pedagogické vzdělání .Platí od 1. ledna 2015. O tom,že o tři a půl roku později jsme v situaci,kdy hlavně na základkách chybí učitelé různých předmětú,protože tehdy nikdo neřešil,jaké jsou kapacity ped . fakult a kolik učitelů budeme potřebovat,se v tomto článku nepíše.
Naprostý souhlas, L eo. Od Sametu jsme neměli jediného rozumného ministra školství a podle toho to tu dnes vypadá. I když vliv různých zájmových/nátlakových skupin na legislativu kolem školství podle mě také není dobré podceňovat.
Šlo mi jen o to, že pan Jarek má v podstatě pravdu. Tělocvikář má mít především tělesnou kondici a zdatnost. Teoretické znalosti, které mu může dát vysoká škola, jsou jen podružným důsledkem nějakého zákona.
Ale nic to nemění na tom,že pan Jarek v podstatě dehonestoval tělocvikáře jako takové.A Vy, jako obvykle ,slovíčkaříte a zaplevelujete diskuzi svou averzí na paní Polanskou.
L eo, averzi vůči paní Polanské sice mám, ale jak můžete sama dobře vidět, mé příspěvky obsahují argumenty do diskuze. K tomu „dehonestování“ tělocvikářů jsem se už také vyjadřoval. Myslím, že tady mi lehce křivdíte, nejde mi o nějaké slovíčkaření.
Jestli tu někdo slovíčkaří, tak jsou to naopak všichni zdejší hateři, Vás a paní Polanskou nevyjímaje, kteří se tu do pana Jarka navážejí za nějaké domnělé dehonestování tělocvikářů kvůli jednomu možná nešťastně zvolenému slovíčku – odskákat – a přitom naprosto ignorují pointu toho, co pak Jarek říká.
Atraktivita práce učitele se odvíjí od jeho platu. Vrátit se do doby, kdy na školách učili učitelé bez vzdělání, je krok zpět. Lepší je lépe pedagogickou práci ohodnotit, aby ti, co fakultu vystudují, šli skutečně učit. Absolventů je dostatek, ale na učitele jich jde tak třetina.
Nevím, jestli Vám dobře rozumím, Hanko. Krok zpět kam přesně? Nesrovnáváte doufám situaci, kdy by tělocvik učil nadaný sportovec bez formálního vzdělání, se situací, ve které bylo školství například poté, co komunisté zlikvidovali inteligenci, aby pak chybějící učitele nahrazovali pomatenýma rychlokvaškama, že ne?
Tak zrovna učitel TV by měl vědět jak pracují svaly a to i s jednotlivými látkami a jejich odbouráváním, tam totiž nejde pouze o to provést správně cviky, ale naučit děti co a jak a být k dispozici, když se vás ptají….a proč mě bolí tohle když dělám tohle. Naučit dělat děti jednotlivé cviky dobře a naučit je respektu k tělu. Musí být částečně i psycholog, protože uváděný parkour baví jen některé děti a jiné to zase bavit nebude….na kroužku máte děti, které se o to zajímají a chtějí to dělat, což se vám ve třídě stane velmi málo. Co jedinec to originál. A to že tělocvikář nepotřebuje teoretickou průpravu stejného rozsahu jako dejepisář? Je to obor, kde zase musí umět jiné věci – ukázat a vysvětlit. A v době, kdy většina dětí neumí udělat kotoul, mi práce tělocvikáře přijde dost podstatná.
Ivano, parkour jsem uvedl pouze jako ilustrační příklad toho, že tělocvik jde učit i bez titulů z vysokých škol, nešlo mi o parkour jako takový. Tělocvikář rozhodně nemusí být psycholog, k popisovanému mu stačí lidský empatický přístup. Tady hodně přeháníte. A pokud jde o úroveň znalostí předávaných žákům – ano, tělocvikář má být schopný vysvětlit jak při tréninku jíst a odpočívat, aby tělo mohlo regenerovat a sílit, ale rozhodně nepotřebuje nutně znát úlohu kyseliny mléčné v Krebsově cyklu, aby dokázal vysvětlit, že zakyselené svaly je třeba rozhýbat. Taková úroveň detailních znalostí je mu reálně k ničemu.
Učitel, ať už čehokoliv by měl být v oboru nadšený, zkušený a jít dětem příkladem. Zrovna v TV je prostor na hru, emoce, zábavu a další pozitivní věci (i proto je TV hodnoceno velice kladně u dětí). Kromě toho je tam však prostor na i k agresi a fyzické šikaně v rámci hry. Učitel TV může pracovat s emocemi , reflektovat, co se ve hře stalo, učit prakticky první pomoc a má největší potenciál zasáhnout hodnotové postoje dítěte. To jestli dítě umí nějaké pohybové dovednosti je spíše záležitost neformálního vzdělávaní. 2x týdně 45 minut opravdu nestačí.
Pane Urubčíku, bez urážky, ale pokud máte takové postoje a vůbec takto vnímáte práci s dětmi, potažmo celý proces vzdělávání, nedivím se, že jste tak brzo vyhořel. Podle mě vám chybí pedagogická konstituce, schopnost umět učit, dostatek znalostí, jak pracovat s dětmi. Proto se také nejspíš uchylujete k jakési neodborné formě výuky, která připomíná zájmovou činnost, a alternativám, které mají na pedagoga nižší nároky. Nijak přitom nebagatelizuji problémy současného školství, ale jsem toho názoru, že s vaším problémem přímo nesouvisejí. Navíc se mi nelíbí, že – jak je uvedeno v diskusi výše – jste v článku pravděpodobně zkresleně až nepravdivě informoval o některých věcech. Také se domnívám, že jste tak chtěl za každou cenu propagovat alternativní metody a nekriticky znevažovat stávající školský systém. Bohužel s podobným jevem se setkávám právě u různých alternativních zařízení velice často: skvělá prezentace v médiích, realita naprosto jiná.
Uveďte jaké mé konkrétní postoje myslíte, popište mi ped.konstituci, schopnost umět učit, jaké znalosti bych měl znát a jak pracovat s dětmi. Budu rád, když Vaše zkušenosti nasdílíte tady všem.
Myslím, že tohle médium není zrovna místo, kde bych chtěl kriticky hodnotit stávající vzdělávací systém. Myslím si, že kvalita článku odpovídá ohodnocení učitele a jeho kariérním vyhlídkám 😉
Propagovat alternativu budu a velmi tvrdohlavě. Žádná škola není stejná. Žádná alternativa není stejná. Žádná škola není dobrá/špatná. Každá alternativa je přínos, protože je nositelem změn. Změnu chápu jako příležitost pro ostatní možnost volby. Škoda, že nemohou.
Alternativa je dnes moderní a mnoho lidí se o ni zajímá. Že by jim nevyhovoval stávající skvělý systém? Nebo mají tolik skvělých zkušeností, že se zajímají o odlišné školy? Určitě sem můžete napsat vlastní zkušenosti z alternativek, když píšete že realita je úplně jiná. Můžeme o tom diskutovat.
„Alternativa je dnes moderní a mnoho lidí se o ni zajímá. Že by jim nevyhovoval stávající skvělý systém? Nebo mají tolik skvělých zkušeností, že se zajímají o odlišné školy?“
Pane Urubčíku, většina rodičů alternativy nevyhledává, takže to tradiční školství asi nebude až tak špatné, byť žádný systém není úplně dokonalý. To, co jsem zde z Vašeho příspěvku ocitoval, je ukázka Vaší zákeřné rétoriky. Bohužel ne první. Nemusíte mít tradiční školství rád a nikdo po Vás nechce nějaké obsáhlé konstruktivní kritiky, ale buďte aspoň férový. Jistě víte, co to je fair play.
Pane Urubčíku, předně, na rozkazy nereaguji. Kde to proboha jsme? V armádě? Ve slumu? Takto jednáte v případě nesouhlasu s vašimi názory také s dětmi? To bych se pak nedivila, že výsledky se nedostavují a nastávají problémy. Kde je ten váš proklamovaný respekt k druhému? A my tady navíc neřešíme, co a kde bych za článek měla/neměla napsat já – to je ostatně rozhodnutí, zodpovědnosti a sebereflexí každého sama za sebe – ale co jste napsal vy. Navíc, pokud stvoříte takto jednostranně zaměřený článek, měl byste s kritickou odezvou počítat.
Kdybyste znal dobře svoji práci, věděl byste, že na mnohé základní otázky nejsou jednoduché a jednoznačné odpovědi, neexistují spásné recepty. Pak byste je tak hloupě nevyžadoval. Navíc po mně chcete vypsat v jednom diskusním příspěvku obsah celého učiva didaktiky či pedagogiky. Souhlasím s předchozím komentářem pana Václava, že v komunikaci máte opravdu velké nedostatky. A nejsem zcela jistě jediná, kdo považuje dobře zvládnutou komunikaci za jeden z pilířů pedagogické práce.
Domnívám se, že i vy poskytujete dobrou ukázku toho, že na různé „alternativy“ a jejich propagátory by měl člověk nahlížet, když ne s velkou rezervou, tak alespoň značnou opatrností.
Tvrdit, že každá alternativa je přínos, je velice domýšlivé. Co tak pozoruji, hodně jedinců se zajímá o různé „dělat to jinak“ z důvodu nevyřešených osobních problémů či jakéhosi stavu vnitřní nedospělosti, a tedy vyplývající touhy po revoltě. Takže si neplést vlastní přání po vývoji – a to ještě v lepším případě, v horším je to opravdu jen to zaujetí revoltou – s vývojem celé společnosti, který by měl být vždy postaven na zodpovědných a racionálních postojích.
Vážená paní Bandtnerová, jste správná osoba v politice.
Když něco kritizujete, že mi „chybí“, tak opírat se o všeobecné pojmy z teorie didaktiky mi nestačí. Jsem konkrétní člověk, a když o mě takhle píšete bez toho, aniž by jste mě viděla v akci a znala, tak se nedivte, že budu takhle reagovat. Zamyslete se také vy, nad tím, jaká slova volíte.
„Proto se také nejspíš uchylujete k jakési neodborné formě výuky, která připomíná zájmovou činnost, a alternativám, které mají na pedagoga nižší nároky“. Znovu hodnotíte z ničeho všechno „jakási neodborná forma výuky“. A na to vám odpovídám, že si myslím, že zájmová činnost má mnohem větší kvalitu než ta školní. Protože lidé k této činnosti mají mnohem silnější motivaci, platí za ni a většinou tam je méně účastníků než ve třídě na hodině. Kdyby lektor nepodával kvalitní výkon, nebudou účastníci platit. Tam funguje systém celkem jasně a dobře. Stát stojí zájm. č. „pouze“ peníze dotacích, nicméně školství si bere 100 %. Za těch 100 % peněz, to je panečku kvalita!
Bohužel pán Jarek měl telocvikáře s fitnes kurzem, se kterým to tam odskákal a teď má poničenou mysl.
Naštěstí Vy jste měl jednoho študovanýho, od kterého jste měl to štěstí pochytit tyhle hejty…
Měl jsem to štěstí, že mě inspirovali natolik, abych se stal taky telocvikářem. Na příspěvek (hejt): „Učí tělocvik, no to je učitel jak sviňa :D“.., nelze jinak reagovat. Kromě jiného, v článku se píše, že telocvikář učí AJ a informatiku.
PS: po zkušenosti s výukou na ZŠ a SŠ, jsem do praxe nikdy nenastoupil. Okrajově se věnuji výuce lyžování a snowobardingu a to je jiný rozměr, než hodiny TV.
Už chápu, Vám bylo pana Jarka líto a tak jste se rozhodl dočasně snížit na jeho úroveň, aby se tam necítil tak osamělý. To je od Vás pěkné. Takové hřejivě lidské gesto.
To jste nepochopil správně. Ale je od Vás hezké, že děláte obhájce a moderátora. Celkem žívá debata.
To máte pravdu, na svahu to je opravdu jiný rozměr. 🙂
Hloupý názor- snižující důležitost uč. povolání.Chtělo by to si to vyzkoušet aspoň na jeden den.
Kde vidíte to snižování důležitosti učitelského povolání? V tom, že pan Jarek jinými slovy řekl pouze to, že provádění a výuka pohybových aktivit není žádná raketová věda, kde si bez velkého doktorátu minimálně z MIT ani neškrtnete?
Uvědomuje si někdo z vás haterů tady, že po historické zkušenosti mnoha tisíců let tělesné výchovy zdárně vedené instruktory, jejichž jedinou kvalifikací byla k tomu potřebná fyzická zdatnost, tady agresivně hatujete každého, kdo nesouhlasí s tím postmoderním nonsensem, že tělocvikář potřebuje ke správnému tělocviku vysokou školu?
Podle mě v současné době nezajistí vysoká škola kvalitní přípravu učitele. Jsme celkem pozadu oproti světu.
Mrkněte na iniciativu studentů VŠ, kteří nejsou spokojeni s výukou.
https://www.youtube.com/watch?v=fWCbqbcAv3M
No tak předně, vysoká škola není nějaká extenze základky, aby měla za úkol zajišťovat kvalitní přípravu studenta-budoucího učitele. Na vysoké škole se očekává, že student sám převezme iniciativu a zodpovědnost za své vzdělání a že k dosažení odborné úrovně vyvine velmi podstatnou míru vlastního úsilí. A pokud studentovi přijde látka, probíraná na omezeném počtu povinných předmětů, nedostačující, má zpravidla k dispozici ohromné množství rozšiřující literatury, přednášek i praktických kurzů, které může studovat na dobrovolné bázi. Kantoři na vysokých školách jsou sice také jen lidi, se vším dobrým i špatným, co k tomu patří, ale svádět vinu za nekvalitní absolventy na ně, je velmi alibistické. Na rozdíl od základky jsou studenti vysokých škol dospělí lidé, plně zodpovědní za své životy, svá rozhodnutí a za svou studijní píli.
Hlavně ale nechápu, jakou má toto video spojitost s tím, že učitel tělocviku někde na základce nemusí reálně ovládat a předávat žákům tak rozsáhlou základnu tvrdých faktů, jako jiní učitelé, což byla jinými a poněkud nevhodnými slovy pojatá pointa příspěvku pana Jarka, kolem kterého vzniklo toto vlákno.
S Vámi se dobře diskutuje…
Na VŠ by měl být student iniciativní a zodpovědný za to, co se naučí. Jeho přístup je však ovlivněn základním vzděláváním, které je pokládáno za nejdůležitější a střední vzdělávání. Podle mě není dobré vše předkládat a drilovat, nýbrž objevovat a snažit se podporovat správný přístup k celoživotnímu vzdělávání, kterým později žák/student bude získávat znalosti a dovednosti, které aktuálně potřebuje. V kolika letech je podle Vás mozek vyvinut dostatečně, abychom mohli říct, že je zodpovědný za sebe?
Ano, TV má výhodu v tom, že jsou to především praktické dovednosti a v menší míře znalosti.
Nechápu Váš pohled na věc.
Zákon stanovuje, že schopnost přijmout plnou odpovědnost má zdravě vyvinutý jedinec v osmnácti letech, a tato hranice jistě nebyla stanovena bez odborných diskuzí o mentální způsobilosti osmnáctiletých. Chcete-li tuto hranici zpochybňovat, nejsem ten pravý, s kým byste o tom měl diskutovat.
Stejně tak nechápu, kde berete ten pocit, že přístup jedince ke vzdělání je ovlivněn základním vzděláním. Na tomto světě jsou místa, kde naprosto nevzdělaní lidé, žijící v děsivých podmínkách, dřou do úmoru, aby aspoň některým svým dětem umožnili studovat a vymanit se z koloběhu bídy a pokud už jejich děti mají přístup do nějaké školy, určitě tam nemají takový luxus, jak u nás. A v rozvinutých zemích se naopak neustále diskutuje o tom, jak se má učitel chovat, aby dítěti to učení náhodou neznechutil. To není o škole nebo o kvalitě předchozího vzdělání, ale o rodinném zázemí.
Na jedné konferenci se mluvilo o 13 letech … S tím přístupem je to můj názor, který si myslím. Na ZŠ se najednou stane nějakým způsobem u některých, že vyprchá touha učit se.
Druhá část té věty je sepsána tuším v RVP a Bíle knize. Souhlasím, že rodina a rodinné zázemí ovlivňuje vzdělávání dítěte velkou mírou. Co myslíte, že by se stalo, kdyby rodiče měli vliv minimální a děti zůstávaly ve škole téměř nonstop a jezdili domů pouze na svátky?
Jarku, Jarku, nevadí že ses blbě učil, vadí že blbě kecáš…
Milý Jarku, jděte si to vyzkoušet sám a pak hodnoťte! Každý chodil kdysi do školy, tak si myslí, že má patent na rozum…
Každý jsme nějaký. Pan Jarek má možná „patent“ na rozum, Vy se zase rochníte ve vlastním pocitu výjimečnosti z toho, jak skvěle jste tu někoho pohaněla. Vaše jednání je ve srovnání s Jarkovým velmi rozumné a navíc originální, protože takto se tu chová jen asi dalších třicet lidí…
Dokud bude běhání po chodbách nevhodné a děti, které nevydrží sedět/stát na místě jako přibití pokládáni za hyperaktivní, tak bude TV velmi zásadní. V době, kdy technologie a další společenské faktory zapříčiňují nízký výdej energie, nezdravé jídlo vysoký kalorický příjem a pokles pohybové aktivity.
Máte pravdu s tím, že TV může učit každý. Hodit jím míč a hrajte si. Děti by byly nadšené, alespoň chvílí kromě přestávek si mohou ve škole něco zahrát.
Pane Jarku, vy jste hodně mimo realitu, že? Zkuste si prosím stoupnout před třídu 30 dětí, kteří se chtějí vyřádit v hodině TV a naplánujte hodinu, aby měla spád, bavila je a nestal se úraz. Dost mě vaše reakce nadzvedla, protože nejspíš nevíte jak náročná práce to je. Učím TV a informatiku a náročnost těchto dvou předmětů se nedají srovnat. V Ikt jsou děti klidné a učitel na ně vidí a může v klidu hovořit. V TV je to dost jiná situace..Tak si prosím nechte tyhle nevhodné poznámky. Děkuji
Pan Jarek ani půl slovem neřekl, že to není náročná práce.
Uplne vam rozumim, pracovala jsem na zakladni skole 4 roky, pracovni pomer jsem ukoncila pred 2 lety. Nesnesla jsem tam tu totalitu. Absolutne vyhorele ucitelky v dliuhych suknich, dam dost na dress code a po te strance katastrofa a postupovat mimo osnovy, neprijatelne. Jsem v soukrome sfere, penez mene, mene volna, ake spokojenost z odvedene prace. Tam me uspokojovaly jen deti.
Taky znám a taky rozumím, těch přikrčených učitelů ochotných skousnout snad cokoli ve strachu ani nevím z čeho – asi o místo? A moloch tiše mele a účelně drtí na kaši.
Tak mame dalsi hrebicek do ucitelske rakve. Dosud se neustale omilalo, jak jsou ucitele hloupi, lini, nechteji se vzdelavat, malo se snazi, jsou moc stari nebo zase nezkuseni, hlavne maji prazdniny. A ted se nam zacnou strhavat body za oblekani…..nemame dokonaly dress code. Jen jsem zvedava, jaka bude dalsi vada na ucitelich. Je potreba se pred hromadnym soudem cele skupiny lidi trosku lip divat kolem sebe, devenko.
Jeden kamarád končí po svých 10 letech na SŠ, druhý chce skončit po roce. Dress code v pohodě, ale na JCU některé učitelky říkaly, že jim někdo přikazuje, jaký druh obuvi budou nosit ve škole. O totalitě, která se v některých školách stále drží, souhlasím. Drží se tam s lidmi.
Ano, souhlasim s Vami, ze na nekterych skolach si vedouci pracovnici pletou ucitele se svymi poddanymi a ze ten ustraseny pristup ucitelu se plynule prelil z dob minulych i do dnesnich dnu. Caste vyhrozovani inspekci, magistratem, rodici, pravniky, to take na odvaze neprida. Je to komplikovane, ale stejne me ta prace bavi.
Zajímavý postřeh – v mnoha ohledech souhlasím. Naprosto přesně je vyjádřeno časové vytížení učitele (dozory, kontroly žáků atd.). Já tedy trochu vyhořel až po dvaceti letech a náhodou se to shodlo s možností předčasně odejít do důchodu. Největší negativní změnu jsem zaznamenal v posledních letech u vztahu žáků k učiteli a rodičů k učiteli. Děti jsou děti, jsou tedy hlučné a potřebují pohyb – nicméně provoz školy má svá bezpečnostní omezení. Opravdu by mne aké zajímalo, do jaké míry je zajištěna bezpečnost žáků na alternativní škole. Pan učitel se zřejmě ještě nesetkal s útoky rodičů (občas i vedení školy) a následnou trestní odpvoědností v případě, že se stane dítěti sebemenší úraz (nemyslím ani tak tělocvik, jako ostatní činnosti). Sám jsem učil i na třech soukromých školách – na všech nižší plat, než ve škole státní, ale zase výrazně menší počet žáků ve třídě a většinou (jsou ovšem výjimky) ukázněnější žáci.
Riziko, že rodič napadne učitele, že něco dělá špatně je asi stejné jako když přecházíte silnici. Auta se blíží, proběhnete a občas někdo zastaví a sdělí vám do očí, že kdyby chtěl, tak vás převálcuje. Přístup rodičů z alternativních škol vs. tradičních je diametrálně odlišný.
Přijde mi to jako agitačka pro alternativní školu, tam vše super, na státní vše špatné. Učím už 12 let na střední škole (státní), učím odborné předměty a dovolím si tvrdit, že to není o druhu školy, nýbrž o lidech. Učitel si nezíská respekt jen proto, že je učitel.
Souhlasím,napadlo mě totéž.
Snižte počty žáků ve třídě běžných škol a bezpečnost např. při Tv na běžné škole by nemusela být tak striktní a výuka by mohla být hlučnější a volnější.
Určitě je to o lidech, na prvním místě, a pak o podmínkách, které mají pro svou práci. Rádi píšeme o dobrých příkladech z běžných škol. Jako agitka to nebylo vůbec myšleno, prostě to napsal život, pan učitel takto svůj příběh podal, protože ho prožil. Ráda bych tu školu, kde teď pracuje, viděla, snad k tomu dojde a podám zprávu, to může být užitečné.
Proč by to mělo být agitování? V ČR existuje spousta druhů alternativních škol, které se konceptuálně liší, navíc pan Urubčík nezmínil název školy. V článku použil pouze své subjektivní pocity, dojmy a zkušenosti z obou směrů. Jinak máte pravdu, že si učitel reálně nezíská respekt pouze ze své pozice, ale spousta z nich si právě na tom zakládá.
Respekt si můžete získat různými způsoby. Třeba taky poznámkami, nebo známkami a další způsoby. Zkuste vyhlásit ve třídě, že nyní nemusejí děti jít na hodinu, ale mohou dělat co chtějí v celém areálu školy. Pokud tam zůstanou, protože se chtějí naučit něco nového, nebo opakovat, co už umí právě s Vámi, tak za mě to je projev přirozeného respektu vůči Vám. Respekt plynoucí z jiných věcí (například formalit) mi přijde jako respekt z moci. Vždy je to o lidech, když práci vykonávají lidé a klienti jsou lidé.
To, že zůstanou, může být projevem respektu, ale nemusí. Stejně tak to, že odejdou, nemusí být nutně projevem nedostatku respektu. Tím, kolik žáků zůstane a kolik odejde, tedy nelze měřit respekt, který u nich máte. K tomuto účelu by byl daný „experiment“ při takto nastavených podmínkách naprosto nepoužitelný.
Předně ten, kdo tvrdí, že respekt je možné si získat známkami, poznámkami apod. zásadně nepochopil, co to respekt je.
Máte pravdu s tím, že kdybychom měli respekt měřit, tak to nejde způsobem, který jsem napsal. Paní Brandtnerová, mohla by jste prosím vysvětlit, jak chápete respekt? Jak si ho získat jinými způsoby vyjma těch negativních jako jsou známky a výchovná opatření?
Jelikož nevím, zda zase neslovíčkaříte, dovolím si zdůraznit, že takto, jak jste nastínil, nelze respekt nejen „měřit“, ale jakkoliv usuzovat, jestli zde respekt je, či nikoliv.
A mohu-li se vmísit, tak jestliže známky vnímáte tak, jak je zde popisujete – tedy v určitém slova smyslu jako bič, kterým máváte nad hlavami utlačovaných, pak jimi nezískáváte respekt, ale strach. Je velký rozdíl, zda Vás žáci poslouchají, protože si Vás váží, nebo proto, že se Vás bojí.
Obávám se, že pokud zastáváte názor, že známkami lze získat respekt, pak jste jeden z těch učitelů, kvůli kterým by spousta rodičů nejraději známkování zrušila.
Známky nemáme. Tresty nemáme. A jde to i bez toho. To, že něco popisuji, neznamená, že to používám. Také to neznamená, že jsem to nepoužíval. Vnímám to tak, jak popisujete „známky jsou bič, kterým máváte nad hlavami utlačovaných, pak jimi nezískáváte respekt, ale strach. Je velký rozdíl, zda Vás žáci poslouchají, protože si Vás váží, nebo proto, že se Vás bojí.“
„Kromě tělocviku učím i informatiku a plánuju robotiku..“
Chápu to tak, že vystudovaný tělocvikář zvládne učit také informatiku a robotiku? Nic ve zlém, ale cosi to vypovídá o úrovni tzv. alternativních škol..
Vůbec nic to nevypovídá o úrovni alt. škol. Pokud vím, na státních školách rovněž učí spousta učitelů předměty mimo svou aprobaci, a to například z finančních důvodů.
Mě by spíš zajímalo, jak si tělocvikář z prvního stupně zš představuje výuku robotiky. To, že učitel na prvním stupni zš může z fleku učit místo násobilky vyjmenovaná slova, význam základních lidských orgánů a nebo světová moře, to není nic zvláštního – to jsou znalosti, které by měl z fleku vytáhnout každý z nás.
MŚ vypracovalo plán výuky informatiky a robotiky(a dokonce ho i ověřuje na vybraných školách,což mě příjemně překvapilo).Měl by být uveden do praxe tuším za dva roky a počítá dokonce i s mateřskými školami(viděla jsem v ukázce úžasnou „berušku“,kterou děti „programovaly“ aby dojela tam,kam chtějí).Proč by se s robotikou a informatikou tedy nemohly seznamovat i děti na prvním stupni? Svět se mění mnohem rychleji, než naše školství a tohle je určitě krok správným směrem.Problém je ovšem zase a opět v tom, že si nedovedu představit,kdo na našich základních školách bude tento předmět učit.Už teď mnoho dětí toho na počítači dokáže víc ,než běžný učitel. A tedy,jestli tohle pan učitel umí,rozhodně se nemusí o práci bát. Takoví lidé budou žádaní a bude jich nedostatek.
Nechápu smysl Vaší otázky. Řekl tu snad někdo, že by se s robotikou neměly seznamovat i děti na prvním stupni?
Mimoto jsem dal jasně najevo, že mě zajímá jak si to představuje učitel, který by to měl reálně vyučovat, ať už z vůle ministra, nebo ze své vlastní iniciativy. Ministerstvo už mělo tolik plánů, a málokterý převedlo do skutečně funkční podoby, takže to mě moc nebere.
Zvládne to vyučovat každý. Není potřeba být odborníkem. Stačí mít základní počítačovou gramotnost a neustále se učit novým věcem. Problém však nastane, jakmile tohle narazí na velmi početnou skupinu učitelů, kteří všechno znají, všude byli a nic nového se učit nebudou.
Kdo to bude učit? No přece tělocvikáři 😉
Jestli to s novými učiteli půjde dál tempem jako dosud,bude za chvíli učit každý,kdo půjde kolem školy a nechá se přemluvit.
Ono to tak svým způsobem už funguje. Třeba pan Čapek – „ostrý školitel učitelů“ – v nedávném rozhovoru přiznal, že svůj flek získal ještě dříve, než se z něj stal zkušený pedagog. Copak těm učitelům ale předával, když se s nimi v té době nemohl podělit o své praktické zkušenosti? Nějakou školometskou teorii, kterou sám předtím nasál z knížek?
A nepřipomíná Vám to náhodou situaci kantora, který je v učivu o necelou kapitolu před svými žáky, protože nastoupil, když „šel zrovna kolem“? Mě ano.
L ea máte pravdu. Existuje v současnosti včelka Beebot, které se programuje tlačítky na ní. Děti se tím učí krokování a baví je to. Také už existují do mateřin celé stavebnice, ukazující komplexní fungování různých systémů jako je například energetika. Co se týče ZŠ, tak by se měla práce s PC rozšířit do čj, m, přídovědy, hv, vv atd. a programování by měl zastat učitel informatiky. Učitelé na to nejsou připraveni a ani nebudou. Podívejte se naplňování jiných věcí, například digi strategie 2015-18, pokrytí wifi škol atd. Nic se neděje a papír zůstane papírem. Priorita školství je pouze politickým heslem.
No divil byste se, ale z fleku to opravdu každý nevytáhne. Naučit to někoho jiného už vůbec ne. Navíc podle čeho usuzujete, že je nekompetentní v robotice, třeba se tomu věnuje stejně tak jako vy parkouru.
Vy mě bavíte, Raquaso. Kde jste přišel na názor, že je pan Urubčík podle mě v robotice nekompetentní? Vyjádřil jsem jen zájem o to, jak si vystudovaný tělocvikář představuje výuku robotiky na zš, o jeho kompetencích jsem neřekl ani půl slova.
Pokud jde o znalosti z prvního stupně zš – zdůrazňuji užitý podmiňovací způsob. Skutečně by tyto znalosti měl mít každý z nás, byť by je třeba potřeboval letmo oprášit. Možnost, že je spousta lidí nemá, by mě ale nijak nepřekvapila. Tyto iluze jsem ztratil už dávno. Koneckonců, i část zdejší redakce zastává vskutku tmářské postoje ke vzdělávání, a ještě to vydává za ctnost. Jak pak asi může vypadat studijní kvalita žáků v takovém prostředí?
Kontextuálně to vyznělo velmi ironicky. Jako byste řekl, jak takový člověk může učit robotiku? Alespoň jsem to ve vašem komentáři vnímal.
Kondicionálem nešetříte, dokonce svět se jím skutečně neřídí. Nemyslím, že někdo může z fleku jít cokoliv učit, pokud opráší některé věci. Tím byste dehonestoval jakýkoliv personální vývoj odbornosti pedagogů skrze vzdělávání.
Nevím, jaké postoje zastává zdejší reakce, jsem tady teprve chvíli. Tudíž nevím, na jaké prostředí ve svém komentáři reagujete.
Třeba tak, že si postavíte z Lega robota a naprogramujete příkazy pomocí tabletu, co má dělat. Potom můžete zkusit vyřešit problém pomocí lega, uděláte příběh a reálný problém, který se vyřeší v Lego či jiném světě. Lego mnoho dětí zbožňuje a využití lega v tomto a jiném směru je super nápad. Samozřejmě existuje více druhů stavebnic pro různě staré děti. Stavebnice obsahují čidla a propojují fyziku, matematiku, chemii a informatiku a obohacují například v dovednosti řešit problém.
Násobilka je dobrá akorát k tomu, aby jste rychle spočítal příklad násobení s čísly 1-10. Myslím si, že je lepší se naučit matematicky myslet komplexněji. Vyjmenovaná slova je ten samý příklad učení se nazpamět něčeho. Podle mě je potřeba propojovat co nejvíce reálné zkušenosti s tím, co chcete naučit. Jinak se to v hlavě dlouho neuchová.
To, že zmíníte nějakou stavebnici jako třeba Lego Mindstorms, mi bylo tak nějak hned jasné. Tyto stavebnice, i jejich varianty pro MŠ jsou skutečně skvělá věc a byl by hřích jich nevyužít, když už tu jsou, ale je to jenom nástroj. Já chtěl vědět, jak s tím nástrojem hodláte pracovat. Vy jste se ale v podstatě omezil na zvolání „hle, mám skvělý nástroj!“.
Získávání prakticky všech „reálných“ zkušeností je podmíněno tím, že se nejprve naučíte něco nazpaměť:
K ovládnutí jazyka je třeba umět gramatiku a k české gramatice patří vyjmenovaná slova. Můžete časem zapomenout, jak jdou vyjmenovaná slova po b po sobě, ale až budete třeba psát mailem reklamaci ohledně dodaného nábytku, měl byste si vzpomenout, že nábytek se píše s tvrdým Y.
Stejně tak nejde oddělit matematické myšlení a schopnost počítat. Ono taky koneckonců, k čemu by Vám to komplexní matematické myšlení bylo, kdybyste neuměl počítat, že? No a násobilka je základ všeho počítání. Rozhodně není jen o „rychlém počítání s čísly 1-10“. Tento výrok s dovolením přisoudím tomu, že k matematice nemáte moc pěkný vztah.
„Získávání prakticky všech „reálných“ zkušeností je podmíněno tím, že se nejprve naučíte něco nazpaměť:“
Nesmysl, na kterém je bohužel postaveno naše školství.
Nejhorší na tom konceptu je to strašidelné vyvražďování touhy po poznání. Samozřejmě že lze získat reálné zkušenosti bez předešlého učení pravidel zpaměti, a dokonce se tímto způsobem velmi snadno ta pravidla naučím, takřka bezbolestně.
Kdyby vás vaši rodiče Václave učili mluvit a chodit vašim způsobem, tedy až po důkladném nastudování teoretických pravidel, kdo ví, jestli byste se někdy zvedl z koberce.
Souhlas
Úplně výstižně je popsán systém, který žádá místo učitelů bachaře a zdatné administrátory. O učení bohužel vůbec jít nemusí a o žáky vždy až v poslední řadě, až se moloch nažere. Hlavně když to hezky v tichosti klape a mele a mele.
Ta administrativa jim přibývá právě v důsledku moderních požadavků na změny systému, které jsou možná užitečné, ale situaci rozhodně nezjednodušují a nefungují bez složité administrativy. Nikdy dříve jí školský systém nevyžadoval v takových kvantech.
Možná ale za tyto moderní změny sama bojujete. Pak by možná stálo za to si uvědomit, jakou roli hrajete v tom, že dnes jde ve školství „o žáky vždy až v poslední řadě“ jak říkáte…
Stát spoustu věcí mění tak rychle, aniž by se vůbec dalo zjistit, jestli to byl krok špatný nebo dobrý. Když to budou neustále měnit, podle toho, kdo bude u koryta, tak jsou vyhozené peníze. Změny jsou potřeba, ale školy na ně nejsou připravené.
Když se zaposloucháte do debaty o českém školství, uslyšíte ministry a ministryně, kteří ničí školství zevnitř různými nedomyšlenými inkluzemi, české politiky, kteří neví nic o ničem, evropské politiky, kteří taky nic neví, ale chtějí všem do všeho kafrat, soukromé firmy, které si ze školství udělaly stabilní penězovod, ale neumí ani správně opravit testy, které samy sestavily, a v neposlední řadě neziskovky, které naprosto nekriticky a nesystémově propagují různé alternativy, aniž by je skutečně zajímalo, co by to se školstvím udělalo. A ti všichni si přesto všechno říkají „odborná veřejnost“.
Skuteční odborníci, kteří by měli být lídry debat o budoucnosti školství, v tomto humusu nejsou slyšet. Proto stát nemá stabilní ucelenou koncepci školství s dlouhodobým výhledem.
Kéž by se školy, jejich vedení a učitelé zajímali také trochu tím, co chtějí děti a učitel byl uznávané osobnost ve společnosti.
Nejde mi do hlavy naivní představa pana učitele, že bude na nějaké škole pouze tělocvikářem. Je celkem běžné, že na 1. stupni mají děti „svoji paní učitelku(pana učitele)“ na většinu předmětů včetně tělocviku. Kde chtěl vzít ty hodiny na plný úvazek?
A přece už na fakulně mu muselo být jasné, že bude děti učit ty, pro něj nudné věci, jako kotoul dopředu a dozadu, hod a chycení míče, chůzi po lavičce, skákání přes švihadlo, skok do dálky, hod krikeťákem….nechápu proč čekal něco jiného.
No jestli si pan učitel nespletl školu s fitkem, pracovní doba od 14. hodiny nejlépe.
Jestli si spíš nemyslel, že v tělocviku se děti neučí, nepíšou písemky, tak že to bude jen zábava.
Děti ve věku 7 – 12 let jsou v období zlaté motoriky. To znamená, že se dle věku mnohonásobně rychleji rozvíjejí pohybové schopnosti a učí pohybovým dovednostem, které se později už nemohou tímto tempem rozvíjet. Proč by v tomto období to neměl mít na starost odborník a podnítit u dětí zájem o pohyb v dnešní sedavé společnosti s civilizačními nemocemi ovlivňující zdraví a zdravý životní styl dítěte. Nevím, jestli jsem to někde psal, ale máte pravdu s tím, že bych chtěl jen TV a věnovat se tomu naplno. I proto jsem si založil vlastní pohybovou akademii. Každý máme talent a silné stránky v jiných schopnostech.
Úvazek učitele je 20 hodin přímé ped. činnosti a 20 nepřímé ped. činnosti. Dá se to v pohodě naplnit a rozhodně bych se nebránil výuce Inf, Nj , Aj. Mužský element na prvním stupni je velmi potřeba z hlediska výchovy. Akorát nás tam je opravdu minimum.
Fandím Vám, málokterý učitel si dokáže přiznat chybu a začít něco dělat jinak.
Jsem učitelka na běžné základní škole. Na žádné ze škol, na kterých jsem učila , nikdy (!!!) žádný tělocvikář po dětech nevyžadoval klid a ticho při TV. Co se týká úvazku, taky učíme 5, 6 hodin v kuse i s dozory, ale to je přece stejné na státní i alternativní škole – předpokládám, že úvazek je stejný, a děti prostě nelze nechat o přestávkách bez dozoru nikde. I na státních školách platí, že jak si to učitel o hodinu zařídí, takové to má, jen nesmí děti řičet tak, že ruší celé patro (myslím teď hodiny probíhající ve třídě). Osnovy musí být platné celostátně, pokud mají děti zvládnout střední školu.|Jediné, co mi z toho vychází, je celkově špatné klima (vedení ) na jedné konkrétní škole. Jinak – vyhořelá se už začínám cítit také.
Klid a ticho při TV je kravina, to víme všichni. Držte se. Doporučuji mrknout na ty stádia syndromu vyhoření a uvědomit si, kde se nacházíte, než se člověk dostane do nezvratného stavu bez lékařské péče. Pokud budeme děti vodit za ručičku a kontrolovat je na každým kroku, tak si myslím, že se ve škole nebudou cítit nejlépe. Osnovy bejvávaly (možná se k nim stát znovu vrátí), jsou vzdělávací programy, které neurčují tu správnou cestu ke kompetencím, ale pouze ji doporučují.
No nevím nevím. Tenhle rozhovor na učitele asi nevrhá nejlepší světlo. Myslet si, že po každé odučené bude budu mít „okno“ je poměrně moc naivní. Dle zákoníku práce má nárok na přestávku po odpracovaných pěti hodinách. Vzhledem k tomu, že učí tělocvik, patrně by asi bylo vhodné, aby hodina měla nějaký řád, když nic jiného tak z důvodu bezpečnosti. Takže je docela fajn, že už neučí, jen na alternativní škole, tam nepoznáte rozdíl mezi hodinou a přestávkou.
Přestávky akorát kouskují činnost dětí a učitele a z hlediska mozkově kompatibilního učení to není ta nejlepší volba.
Já tedy neučím, jen občas pomáhám manželce opravovat sešity, většinou JČ. Nepochopil jsem proč by měl učitel slovo nejprve vyluštit a pak se pokusit odhadnout co to tvrdé y s tečkou vlastně za písmeno je.
Podle liberálů na učení z článku o Medě bych měl mít radost, že nám tu roste spousta nových spokojených žáků, kteří nejsou stresováni nějakými příkazy a zákazy, či bláhovou představou učitelky, že by se mohla zabývat jen chybami v textu namísto písmem samotným a roste nám zde celá generace lékařů, kteří jak známo tomu rukopisu moc nedají.
Ale k věci: papírováni je tolik, že už znamená nejen problémy v ročníku, ale i problémy zděděné. Už z první třídy vychází žáci bez kvalitní grafické přípravy a co je ještě horší se špatnými návyky.
Nejhorším z nich je držení tužky, či pera.
Ono řvaní v hodině tělocviku možná ještě nějakou dobu přeruší píšťalka učitele, ale ve třídách nejsou sto mladé a nezkušené učitelky překřičet žáky a hodina pak má nulovou hodnotu z hlediska přínosu vzdělání dětem. Tudy vede i cesta k brzkému vyhoření učitelky.
Pěkně se to vypráví rodičům o přirozené autoritě učitele, když jejich dítě je doma hodné, ale jinak je tomu v kolektivu třídy, kde minimálně jeden žák je „postižen“ a je schopen učitelce za cokoli sprostě nadat před ostatními žáky.
Trošku jsem se rozepsal, ale tohle byla tak setina problémů z „dnešní školy“, kde i ředitel/ka, který by měl držet ve škole jakýsi status úrovně, má papírování nad hlavu.
Je smutné, když třikrát v týdnu přinese manželka domů svačinu, kterou pro dozory o přestávkách nestihla sníst ve škole. No buďme rádi za ty dva dny, kdy má v rozvrhu okénko.
Pane Zdeňku, ačkoliv jste laik, vystihl jste více problémů dnešního školství dost přesně. Článek o nepovedeném obrázku hada je typickou ukázkou jednoho z těchto problémů: Dítě nezvládá běžné a nijak náročné učivo, odpovídající navíc vývoji a potřebám dětí v tomto věku, a rodič jde „seřvat“ učitelku, že nerespektuje jeho individualitu. Smutné. (Mimochodem, výkres jsem ukázala pár lidem, včetně dětí. Nikdo v něm hada nerozpoznal.) S kvalitou psaného projevu, jak se o tom také zmiňujete ve svém komentáři, pak nepřímo tento případ souvisí. Princip je stejný. Rodiče se dětem v raných letech málo věnují, a pak mají od školy zvýšená očekávání: buď že učitel dokáže zázraky, anebo naopak bude dítěti všechny nedostatky tolerovat.
S nepovedenou inkluzí to skutečně může vést až k obrácené diskriminaci. Pominu-li teď práci učitele, mohou jí trpět ty děti, kterých se netýká. Uvedu příklad, který sice nemá ke školství vztah, ale domnívám se, že je z hlediska této problematiky výstižný: Nedávno jsem byla účastníkem situace, kdy bylo několik lidí omezováno a posléze muselo odejít kvůli handicapovanému člověku v podnapilém stavu. Když byla kompetentní osoba požádána o sjednání nápravy, odvětila: „Ale on je přece postižený.“ Tady jistě vnímáte, že je něco špatně.
Včera jsem měl chuť napsat, že výchova v rodině naprosto selhává. Čím dál víc dětí je nevychovaných a nemá ani základní návyky, které by měly mít. Pokud jsou ve třídě dva nezvladatelní autisté a pár takto zanedbaných dětí, je to konec učitelky. Neví si s nimi rady. Nedokáže si představit, že by měly jen jedinou hodinu sedět se založenýma rukama, jako jsme museli my.
Manželka učí snad 40 let, není to žádná stará konzerva – v minulém působišti dělala správce počítačové sítě, takže jde s dobou, ale pozoruje jev, který tu narůstá po revoluci a inkluzí se jen zhoršil. Rodiče nejenže považují školu za opatrovnický ústav, který jim děti pohlídá , aby mohli chodit do práce, ale i za výchovný, kterým by měla nahradit jejich rodičovské selhání ve výchově.
Osobně mě nedávno překvapil sousedův syn, který chodí do školy a neumí vykat dospělé osobě. Nad něčím takovým mávla manželka rukou.
Včera jsem chtěl napsat, že není daleko doba, kdy žáci budou bít učitele, či učitelku.
Dnes čtu, že něco takového se stalo v Ostravě. Tam jde však zřejmě etnickou záležitost.
Slyšel jsem jak 8smák vyhrožoval učitelce, zažil jsem, jak to zkoušel na mě. Nebylo to jednou, ani naposled. Rodina hraje velmi zásadní a nenahraditelnou roli :(. Co když je to v rodině na denním pořádku?
Už jsem si myslel, že budu s vámi souhlasit. Podle mě dítě nezvládá běžné a nijak náročné učivo, protože neodpovídá jeho vývoji a úrovni jeho schopnosti v dané oblasti (asi VV) a poté demotivované dítě zapříčiní konflikt rodiče s učitelem. Každý z nás je jiný, vývoj není stejný, dítě má své slabé a silné stránky. Už vím, proč si tolik nerozumíme. Neměl jsem z VV dobré známky.
Já se taky rozepsal o setinu toho, co jsem zažil a viděl. Nejen motorika upadá :(, asi geny rodičů, asi špatná práce učitelů a mnoha dalších, nebo celospolečenský vývoj. Je to tak, berme to jako fakt. Díky za zajímavý konkrétní postřehy z praxe.
Vážený pane Urubčíku, z Vašeho článku na mne dýchla uražena hrdost a arogance, cimz nikterak neobhajuji úroveň dnešního školství. Začít článek tim, že máte navíc, je přinejmenším odvážne. Takovýchto „absolventu“, kteří chodi do komerčních firem na pohovory je mraky. Všechno ví, všechno umí a zvládnou, nicméně už jen písemný projev a styl o Vás prozradí mnohe. Neznalost základních pravidel pravopisu snižuje úroveň školy, kterou jste studoval a Vaše nabubrelost by mohla byt pro děti špatným příkladem. Znam lidi, kteri toho dokazali skutecne hodne a jejich spolecnym jmenovatelem je neskutecna pokora a ucta k zivotu a ostatnim. Co se tyka pracovní doby, učitele si skutečně nemají na co stezovat; zkuste pracovat v bezne firmě, kde si lidé občas za 8 hodin nestihnou dojit ani na zachod a tatínkové se leckdy vrací okolo sedmé. Přípravy sice jsou,ale po letech už se přece učitel tolik nepřipravuje a vychází z předchozích materiálu. Omlouvám se za diakritiku, nedalo mi ale narychlo reagovat z MT.
Takových, kteří soudí podle textu někoho, neznají ho a neznají kontext, tak je taky mnoho. Máte pravdu, že jsem tomu článku moc nedal. Z čj jsem měl jedničky,asi ty známky nebudou moc vypovídat o schopnostech žáka. Nestěžuji si na pracovní dobu, ale na to, jak to někde bylo a jak to funguje. Učitel, který se celoživotně nevzdělává, nemá ve škole co dělat. Jak by potom mohl naučit děti se celoživotně vzdělávat? Vím, jaká je práce na směny v 8hod provozu. Mnohem snažší a nic si neodnášíte domů.