Terapeut Jan Vávra

Jan Vávra: Škodí dnešním dětem přílišná tolerance? Spíš osamělost, špatné vztahy dospělých a výchovné lži

Na zdi na Facebooku mi již několik let „přistávají“ různé, ale navzájem si podobné články o tom, že děti jsou dnes zlé, neposlušné, nemají respekt a ničeho si neváží. Může za to údajně příliš tolerantní výchova. Dětem se vše dovolí, a takto to vypadá. Je třeba přitvrdit.

Než to všechno alibisticky hodíme na děti, doporučoval bych se zamyslet nad tím, jaký na té situaci máme podíl my dospělí. Nakonec je to vždy o dospělých, ti mají v ruce výchovu.

Polovina manželství se dnes rozchází a velká část rozchodů je konfliktních. Často i vzdělaní lidé, kteří v práci nebo s kamarády vypadají kultivovaně, se doma proměňují v nevyzpytatelné bytosti ve vleku vlastních emocí, které vedou zaťaté spory o děti nebo děti vystavují letitým hádkám, vzájemnému pohrdání a mstám.

Odborníci na vztahy a emoční inteligenci se shodují, že devastující pro vývoj dítěte je právě tahle nevyzpytatelnost rodičů nebo učitelů, kteří se pak i k dětem chovají podle svého momentálního psychického stavu. Někdy tvrdě potrestají drobnost, jindy závažnou věc zcela ignorují.

Mnoho dětí není v bližším kontaktu s žádným mužem (tatínek se vypařil, ve školce ani ve škole nejsou) a ubývá jim kontakt s přírodou a volná hra. Rodiče jsou časově a mentálně zavaleni řadou povinností a stresů nebo existenčními starostmi a nemají kapacitu děti vnímat a užívat si s nimi bezstarostný čas.

Stále více odborníků na závislosti i jiné psychické problémy říká, že tyto problémy mají své kořeny v narušené citové vazbě dětí s rodiči a v pocitu osamělosti v dětství. Osamělost vůbec nemusí být fyzická. Dítě může žít s rodiči, a přesto cítit, že jeho pocity pro ně nejsou důležité a dospělé vlastně nezajímají, protože jsou zahlceni svými vlastními starostmi.

Traumatizované dítě se pak pozornost může snažit získávat „zlobením“.

Symbolem sedmdesátých a osmdesátých let je dítě zavřené v ohrádce, zatímco maminka vaří nebo pere plíny. Symbolem dnešní doby je dítě sedící u youtube, zatímco rodič vaří či pracuje nebo visí na nějaké sociální síti (a třeba tam i hledá něco pro dítě). Není pak divu, že počítač nebo mobil se i pro děti stává předmětem závislosti. Sice nedokáže dát lásku, ale je na něj spolehnutí a nabízí rozptýlení.

V neposlední řadě je příčinou dnešních problémů ve výchově to, že současnou generaci rodičů nikdo nenaučil, jak konstruktivně čelit konfliktům a frustraci. Z bezradnosti pak dětem ve všem ustupují při prvním dětském tvrdohlavějším projevu.

Jelikož jsem pozorný na interakce mezi dospělými a dětmi, všímám si, jak často rodiče řeší konflikty manipulativně nebo vyhrožováním a při tom ještě lžou. Zrovna tento týden jsem v Tesku slyšel, jak se holčička ptá rodičů, jestli se může jít podívat na hračky. Ujišťovala je, že se bude jen dívat a nebude nic chtít. Ale rodiče jí řekli, že obchod už bude zavírat a není čas. Můj syn to slyšel, vylekaně se na mě podíval a upozornil mě, že musíme přidat, protože budou zavírat. Přitom to nebyla pravda.

Dalším příkladem časté manipulace je věta „jestli nepůjdeš, necháme tě tady.“ Naznačujeme tím, že dítě opustíme. To je pro ně velký stres. A když pozorné dítě prokoukne, že rodiče to ve skutečnosti neudělají, že někde opodál čekají, vede to ztrátě důvěry v to, co dospělí říkají.

Tímto zamyšlením nechci dělat z rodičů nějaké zlosyny. I ti, kteří chybují, se většinou snaží dělat pro své děti to nejlepší, co umí. Rodičovství je jeden z nejnáročnějších úkolů v životě. Ale myslím si, že je dobré si uvědomit, jak se věci skutečně mají, protože to je správný výchozí bod, odkud je měnit.

A jde to. Nejde to mávnutím kouzelného proutku, ale jde to.

Jan Vávra je terapeut, andragog, hudebník. Ve svých osobních i online rodičovských programech vychází z principů, které vnesl do rodičovství a výchovy celosvětově známý americký psycholog Thomas Gordon. V jeho programech jde o náhradu autoritativních vzorců výchovy otevřenou komunikací. V České republice vyšly knihy T. Gordona Výchova bez poražených a Škola bez poražených. Jan Vávra má se ženou Alenou dva syny, devítiletého Tadeáše a šestiletého Sebastiana.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

37

 
8 Počet vláken diskuze
29 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
lea
lea

Je v tom hodně pravdy.Dnešní děti,ani jejich rodiče to nemají jednoduché.Ani vychovávat „bez poražených“,ať doma ,či ve škole,taky není jednoduché.Stojí dost času,sil a dobrých nervů.Ale vyplatí se to.Dcera tak své děti vychovává a protože jí často pomáhám,mám to už několik let v „přímém přenosu“.Vzhledem k tomu,že má tři „velmi živé“ kluky,nebylo to někdy vůbec snadné.Dnes už mají 4,6 a 10 let.A manžel dojíždí domů jen na víkend.Někdy jsem vážně pochybovala,.je-li to ta správná cesta.Ale jak kluci rostli,všechno se tak nějak pěkně usadilo.Jen to chce ty pevné nervy.Nikdo nejme neomylní,i dcera chybovala,ale vydržely jsme a teď si tak trochu užíváme „klid… Číst vice »

Monika
Monika

Svatá pravda

Zdena
Zdena

Citová osamělost a špatné vztahy samozřejmě škodí , ale tolerance ( i přísnost ) má být také přiměřená . Škodí neúměrně tvrdá výchova , ale i příliš liberální . Nejlepší je zlatá střední cesta .

Kateřina *
Kateřina *

S tím lhaním dětem mám také obrovský problém, tedy spíš naše děti. Tím, že my jsme jim nikdy v ničem nelhali, snad krom Ježíška, mají ke všem obrovskou důvěru. Zejména ze začátku to byl velký problém, protože se díky tomu dostávaly do situací, které nebyly zrovna příjemné. Musela jsem jim dokola a neustále opakovat „přemýšlej sám“ a nevěř slepě všemu, co ti kdo nabulíkuje. Nejhorší ovšem je, když jim lže babička. Starší ten už to přechází s očima v sloup, ale mladší se s ní odmítá bavit, protože to je „pod jeho úroveň“. V jeho 5-6ti letech mi řekl, že… Číst vice »

tanja
tanja

Ja osobně mam jedno dospěle ditě -syna. Při vychově děti je potřeba sí uvědomit co z něj chcete mít A podle toho i postupovat.Je rozdíl mezi vychovou sebevědome bytosti se sklony k lhaní a manipulací a slušne ,klidne a vyrovnane leč nestčastne a ušlapnute osoby. V dnešní době se vede nesmiřitelny boj za prosperitu,kde slušnost nema misto. Těžke sí vybrat že? Proto chapu některe rodičě ktere sve děti snaži se vychovavat v duchu zakonu džungle a při tom rízkujou častečnou stratu svého potomka.Přece ta povrchní složka života něco stojí ,to něco i je zanedbavani a z toho i pramenici pocít… Číst vice »

Václav
Václav

Staré a známé okolnosti nemohou být samy o sobě spouštěčem nových jevů. Za odbojným chováním dětí, popsaným v článku, které je v dnešním rozsahu poměrně mladým fenoménem, nemůže jen tak být jako příčina něco z toho, co pan Vávra uvádí. Pocit osamění či odcizení, nezvládnuté emoce, výchovné chyby atd. – to všechno lidstvo provází snad odnepaměti. Odbojné chování dětí je relativně nový jev a musel tedy být spuštěn něčím, co mu bezprostředně předcházelo, ne tím, co tu je už stovky let. Uvolnění rodičovských zásad a přílišná tolerance ve výchově je také relativně nový jev a dobře vysvětluje posun v chování… Číst vice »

Maruška
Maruška

Často se setkávám s nedůsledností. Třeba naposled na hřišti: když si neoblékneš ponožtičky, půjdeme domů. Řev. Dítě nechtělo ponožky a asi ani domů. Nicm.matka narvala děcku za scén a řevu ponožky a domů se nešlo. Častý model slýchám bohužel i v širší rodině: Když xy neuděláš, nedostaneš xy…

Aneta
Aneta

Dobrý den, musím reagovat. Jsem matka dvou malých dětí a ani jedno nedělám. Na telefonu jsem, když si dítě hraje samo. Mám myčku, pračku, nakupuje manžel. Takže mám víc času na děti, než měla moje máma. I v mém okolí se takto dětem věnují. Učí je konflikty s dětmi trpělivě řešit a ne hned sprdávat, nesmíš apod.

Mám dojem, že všude vidím články o tom, jak to děláme špatně, co dětem škodí apod. Moc pozitivní motivace nevidím.