Terapeut Jan Vávra

Jan Vávra: Škodí dnešním dětem přílišná tolerance? Spíš osamělost, špatné vztahy dospělých a výchovné lži

Na zdi na Facebooku mi již několik let „přistávají“ různé, ale navzájem si podobné články o tom, že děti jsou dnes zlé, neposlušné, nemají respekt a ničeho si neváží. Může za to údajně příliš tolerantní výchova. Dětem se vše dovolí, a takto to vypadá. Je třeba přitvrdit.

Než to všechno alibisticky hodíme na děti, doporučoval bych se zamyslet nad tím, jaký na té situaci máme podíl my dospělí. Nakonec je to vždy o dospělých, ti mají v ruce výchovu.

Polovina manželství se dnes rozchází a velká část rozchodů je konfliktních. Často i vzdělaní lidé, kteří v práci nebo s kamarády vypadají kultivovaně, se doma proměňují v nevyzpytatelné bytosti ve vleku vlastních emocí, které vedou zaťaté spory o děti nebo děti vystavují letitým hádkám, vzájemnému pohrdání a mstám.

Odborníci na vztahy a emoční inteligenci se shodují, že devastující pro vývoj dítěte je právě tahle nevyzpytatelnost rodičů nebo učitelů, kteří se pak i k dětem chovají podle svého momentálního psychického stavu. Někdy tvrdě potrestají drobnost, jindy závažnou věc zcela ignorují.

Mnoho dětí není v bližším kontaktu s žádným mužem (tatínek se vypařil, ve školce ani ve škole nejsou) a ubývá jim kontakt s přírodou a volná hra. Rodiče jsou časově a mentálně zavaleni řadou povinností a stresů nebo existenčními starostmi a nemají kapacitu děti vnímat a užívat si s nimi bezstarostný čas.

Stále více odborníků na závislosti i jiné psychické problémy říká, že tyto problémy mají své kořeny v narušené citové vazbě dětí s rodiči a v pocitu osamělosti v dětství. Osamělost vůbec nemusí být fyzická. Dítě může žít s rodiči, a přesto cítit, že jeho pocity pro ně nejsou důležité a dospělé vlastně nezajímají, protože jsou zahlceni svými vlastními starostmi.

Traumatizované dítě se pak pozornost může snažit získávat „zlobením“.

Symbolem sedmdesátých a osmdesátých let je dítě zavřené v ohrádce, zatímco maminka vaří nebo pere plíny. Symbolem dnešní doby je dítě sedící u youtube, zatímco rodič vaří či pracuje nebo visí na nějaké sociální síti (a třeba tam i hledá něco pro dítě). Není pak divu, že počítač nebo mobil se i pro děti stává předmětem závislosti. Sice nedokáže dát lásku, ale je na něj spolehnutí a nabízí rozptýlení.

V neposlední řadě je příčinou dnešních problémů ve výchově to, že současnou generaci rodičů nikdo nenaučil, jak konstruktivně čelit konfliktům a frustraci. Z bezradnosti pak dětem ve všem ustupují při prvním dětském tvrdohlavějším projevu.

Jelikož jsem pozorný na interakce mezi dospělými a dětmi, všímám si, jak často rodiče řeší konflikty manipulativně nebo vyhrožováním a při tom ještě lžou. Zrovna tento týden jsem v Tesku slyšel, jak se holčička ptá rodičů, jestli se může jít podívat na hračky. Ujišťovala je, že se bude jen dívat a nebude nic chtít. Ale rodiče jí řekli, že obchod už bude zavírat a není čas. Můj syn to slyšel, vylekaně se na mě podíval a upozornil mě, že musíme přidat, protože budou zavírat. Přitom to nebyla pravda.

Dalším příkladem časté manipulace je věta „jestli nepůjdeš, necháme tě tady.“ Naznačujeme tím, že dítě opustíme. To je pro ně velký stres. A když pozorné dítě prokoukne, že rodiče to ve skutečnosti neudělají, že někde opodál čekají, vede to ztrátě důvěry v to, co dospělí říkají.

Tímto zamyšlením nechci dělat z rodičů nějaké zlosyny. I ti, kteří chybují, se většinou snaží dělat pro své děti to nejlepší, co umí. Rodičovství je jeden z nejnáročnějších úkolů v životě. Ale myslím si, že je dobré si uvědomit, jak se věci skutečně mají, protože to je správný výchozí bod, odkud je měnit.

A jde to. Nejde to mávnutím kouzelného proutku, ale jde to.

Jan Vávra je terapeut, andragog, hudebník. Ve svých osobních i online rodičovských programech vychází z principů, které vnesl do rodičovství a výchovy celosvětově známý americký psycholog Thomas Gordon. V jeho programech jde o náhradu autoritativních vzorců výchovy otevřenou komunikací. V České republice vyšly knihy T. Gordona Výchova bez poražených a Škola bez poražených. Jan Vávra má se ženou Alenou dva syny, devítiletého Tadeáše a šestiletého Sebastiana.

37

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
8 Comment threads
29 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
14 Comment authors
AnetaMaruškaEvaAdélaSylva Recent comment authors

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
lea
Host
lea

Je v tom hodně pravdy.Dnešní děti,ani jejich rodiče to nemají jednoduché.Ani vychovávat „bez poražených“,ať doma ,či ve škole,taky není jednoduché.Stojí dost času,sil a dobrých nervů.Ale vyplatí se to.Dcera tak své děti vychovává a protože jí často pomáhám,mám to už několik let v „přímém přenosu“.Vzhledem k tomu,že má tři „velmi živé“ kluky,nebylo to někdy vůbec snadné.Dnes už mají 4,6 a 10 let.A manžel dojíždí domů jen na víkend.Někdy jsem vážně pochybovala,.je-li to ta správná cesta.Ale jak kluci rostli,všechno se tak nějak pěkně usadilo.Jen to chce ty pevné nervy.Nikdo nejme neomylní,i dcera chybovala,ale vydržely jsme a teď si tak trochu užíváme „klid… Číst vice »

Jitka Polanská
Editor

Díky za hezký příspěvek o životě. :-)

Monika
Host
Monika

Svatá pravda

Zdena
Host
Zdena

Citová osamělost a špatné vztahy samozřejmě škodí , ale tolerance ( i přísnost ) má být také přiměřená . Škodí neúměrně tvrdá výchova , ale i příliš liberální . Nejlepší je zlatá střední cesta .

tanja
Host
tanja

Zdeno nenapsala jste jestlí mate nejake děti.Ten vaš komentář zazníl jako z nijake knižky.Kdo to zna z života tak to ví ze je to hodně těžke najit tu spravnou zlatou cestu.A navic pro každeho jedince na světě slova jako:tolerance,přiměřenost nemaji stejný vyznam.

Jan Vávra
Host
Jan Vávra

Také jsem chtěl napsat, že bych v zásadě souhlasil, ale z pohledu komunikace může být nedorozumění v tom, co kdo rozumí pod pojmy tolerance, přísnost a přílišná mírnost. Jeden člověk si myslí, že klečení na hrachu nebo pár facek je zlatá střední cesta a druhý to vidí jako týrání. A mohou si myslet, že si rozumí. Mě hodně oslovilo jak T. Gordon dává dobrý návod si pojmenovat a uvědomit, kdy člověk používá spíše mocenské praktiky, kdy dává prostor oběma stranám a kdy už ustupuje ze svých potřeb a tím dělá to, co asi řada lidí myslí tou přílišnou tolerancí. A… Číst vice »

lea
Host
lea

V tom právě dcera ze začátku chybovala.Ona respektovala potřeby dětí až moc a ony nerespektovaly ty její,nebo i jiných.Ze začátku mi nevěřila,že je něco špatně,ale zkušenost ji poučila.Pak jsme to trochu upravily,včetně pravidel s dětmi a konečně si to sedlo.Jednoduché to není,chce to čas a odhodlání,ale děti nám za to stojí,ne?Děkuji za článek,moc se mi líbil.

Kateřina *
Host
Kateřina *

S tím lhaním dětem mám také obrovský problém, tedy spíš naše děti. Tím, že my jsme jim nikdy v ničem nelhali, snad krom Ježíška, mají ke všem obrovskou důvěru. Zejména ze začátku to byl velký problém, protože se díky tomu dostávaly do situací, které nebyly zrovna příjemné. Musela jsem jim dokola a neustále opakovat „přemýšlej sám“ a nevěř slepě všemu, co ti kdo nabulíkuje. Nejhorší ovšem je, když jim lže babička. Starší ten už to přechází s očima v sloup, ale mladší se s ní odmítá bavit, protože to je „pod jeho úroveň“. V jeho 5-6ti letech mi řekl, že… Číst vice »

lea
Host
lea

To chápu,že je to problém,ale v čem jim babička třeba lhala? A taky proč,to mi jasné není.Já se držím toho,že dětem se nelže.Když se mi někdy do odpovědi „nechce“ (třeba ten Ježíšek,nebo složitější bývalé rodinné vztahy),raději řeknu ,že nevím. Větší problém je v tom,že občas si vymýšlejí vnuci.Copak u těch těch mladších,tam lze snadno rozlišit,kdy je to jen bujnější fantazie, ale zrovna včera jsem pomáhala tomu nejstaršímu s úkolem z geometrie a velmi přesvědčivě mě líčil,jak se mu zrovna včera ve škole „zlomil“ trojůhelník. Pak jsme se s mamkou večer domluvily,že to není pravda. Nikdy jsme z takových věcí nedělaly… Číst vice »

Kateřina *
Host
Kateřina *

Ježíška máme vyřešeného, tam jsem z toho vybruslila, protože na dotaz, zda Ježíšek existuje, jsem vždy odpověděla po pravdě, že nevím, ale já na něj věřím a pod stromkem vždycky najdu nějaké překvapení :) Babička mu v dobré víře řekla, že je čtvrtek (byl pátek) a já pro něj přijedu „až zítra“. Kluk by to dal a já, že bych si odpočinula. Byl tam jen na pár dní do pátku, tak jsme byli domluveni všichni. Přitom to nebylo zapotřebí, několikrát jsem ji ujišťovala, že pro něj dojedu kdykoli. O nic nešlo. Mně říkala, že kluk je v pohodě a užívá… Číst vice »

lea
Host
lea

Chybovat je lidské a odpuštět božké, Kateřino.Copak kluci nikdy neudělali nějakou chybu?

Kateřina *
Host
Kateřina *

Obavám se, že to není o chybě, ale o absolutní ztrátě důvěry. On jí z ničeho neviní, nikdy o ní nemluvil škaredě. Jenom jí nevěří a vlastně o ní nemluví vůbec. Už předtím spolu neměli kdovíjak ideální vztah, tohle dílo dokonalo. Všichni děláme neustále chyby a následky řešíme za pochodu, ale tady babička ani chybu neuznala a neomluvila se (nemyslím, že by to něco spravilo). Když uděláme chybu, jsme zvyklí se jí příště vyvarovat, ona jede stále ve stejném režimu. Nic jí nevyčítám, je to prostě ten styl výchovy, kdy se dítě opije rohlíkem, aby se přizpůsobilo tomu, co chce… Číst vice »

lea
Host
lea

V pořádku to není,ale odráží to realitu života. Lidé lžou častěji,než myslíte,byla o tom i jedna studie,prakticky denně.Je třeba,aby s tím kluci počítali.A funguje tak spousta lidí,nejen starší generace.

Václav
Host
Václav

Nevím tedy čí realitu života to má odrážet, Leo, ale tu mou to teda neodráží.

Důvěřovat cizím lidem se dnes opravdu často nevyplácí, ale ztráta důvěry mezi lidmi, kteří jsou si blízce příbuzní, to bylo a je špatné vždy a všude. Vztahy v rodině by přece měly být solidní bez ohledu na okolní svět.

Tímto se omlouvám, že jsem mezi Vás takto vpadl. Už se nebudu vměšovat. ;-)

lea
Host
lea

S tím souhlasím Václave,Myslela jsem realitu života obecně,děti se přece nestýkají jen s rodinou.

Kateřina *
Host
Kateřina *

K cizím lidem člověk většinou nepřistupuje s absolutní důvěrou a když, pak si řekne moje blbost. Ale u blízkého člověka to vnímám jako zradu. Pro někoho žádný rozdíl, pro mě a teď už vím, že i pro mého syna, docela zásadní.

Kateřina *
Host
Kateřina *

V pořádku, jen jste napsal, jak jsem chtěla reagovat já, jen jsem ještě neměla prostor :)

tanja
Host
tanja

Ja osobně mam jedno dospěle ditě -syna. Při vychově děti je potřeba sí uvědomit co z něj chcete mít A podle toho i postupovat.Je rozdíl mezi vychovou sebevědome bytosti se sklony k lhaní a manipulací a slušne ,klidne a vyrovnane leč nestčastne a ušlapnute osoby. V dnešní době se vede nesmiřitelny boj za prosperitu,kde slušnost nema misto. Těžke sí vybrat že? Proto chapu některe rodičě ktere sve děti snaži se vychovavat v duchu zakonu džungle a při tom rízkujou častečnou stratu svého potomka.Přece ta povrchní složka života něco stojí ,to něco i je zanedbavani a z toho i pramenici pocít… Číst vice »

Tilda
Host
Tilda

Presne, vystizeno. Muj tata porad rikal, ze jak nas to vychovali, spatne pro tuhle dobu, mysleli, ze cini to nejlepsi, kolektivne, slusne, brat ohledy na druhy, nelhat atd, ze je mu lito, ze nas tak spatne vybavili :-) A ano, vidim to i znam, lidi se s tim netaji, vychovavaji deti drsne, individualisty, kteri se druhych neboji, nemaji vuci autoritam, starsim respekt – ze za to ze je starej nebo ve funkci ho respektovat? umi se ze vseho vykecat… To jsem neslysela od rodicu rict jednou, ze at radsi on mava druhyma a sikanuje, jako by meli jeho. Atd

Sylva
Host
Sylva

Tito Rodiče asi nemyslí moc dopředu… vychovat drsného individualistu s žádným respektem k autoritě a starším… jak se k nim pak deti budou chovat se budou staří? Ja mam zatim 15 měsíční děvčátko, takze s výchovou zkušenosti nemam. Ale budu se snažit ji vychovávat v pravdě, lásce, respektu k sobe i k druhým. Doufám, ze z ni vyroste sebevědomý clovek, který bude mit rad sebe i druhé. I k úspěchu se da dojít win-win. Je to i o tom, v jakem prostředí se pohybujeme. Asi mame štěstí na lidi. A az bude větší a bude se potkávat s životem a… Číst vice »

lea
Host
lea

Ale kdepak.Každý by měl jít do výchovy dítěte s tímto přesvědčením.

Kateřina *
Host
Kateřina *

Jedna maminka mi přímo do očí sdělila, že tím, jak je její dítě silně individuální, tak věří, že jí budou vždycky všichni ostatní ustupovat a bude se mít díky tomu dobře. Tak jsem jí stejně upřímně odpověděla, že udělám maximum pro to, abych své děti vychovala tak, aby tyto individuality nakopaly do zádele. Holčička se chovala takovým způsobem, že jí kluci odkázali do patřičných mezí už tenkrát, ani jsem nemusela čekat do dospělosti. A mamince jsem sdělila, že bych se styděla na něco takového jen pomyslet, natož to ještě říkat nahlas. Taková nehoráznost, z dítěte vědomě vychovávat pijavici a příživníka,… Číst vice »

lea
Host
lea

Jistěže je .Proto jsem ve své odpovědi použila „měl by“.Bylo by ideální,kdyby to platilo všeobecně,ale tak tomu bohužel není.Nežijeme v ideání společnosti,ani v ideálním světě. A tak občas nutně narazíme i na lidi,které jste popsala. Ale velmi často se ta jejich „výchova“,vymstí právě nejdříve jim.

Kateřina *
Host
Kateřina *

To je fakt. Nicméně teď zrovna řeším jednu takovou dospělou „individualitu“ a jsem opravdu zvědavá, co zvítězí. Lži a pomluvy, nebo slušnost a poctivost? Můj osobní tip je to první.. tak jsem zvědavá, jestli z toho vyjdu jako realista nebo pesimista ;)

lea
Host
lea

Neodvažuji se tipovat.Řekla bych, že naše společnost je ještě trochu pokřivenější,než jiné.Záleží na lidech,na které narazíte.Narazíte-li na zlobu,lži,pomáhají dobří přátelé.Zlomte vaz.

Václav
Host
Václav

Staré a známé okolnosti nemohou být samy o sobě spouštěčem nových jevů. Za odbojným chováním dětí, popsaným v článku, které je v dnešním rozsahu poměrně mladým fenoménem, nemůže jen tak být jako příčina něco z toho, co pan Vávra uvádí. Pocit osamění či odcizení, nezvládnuté emoce, výchovné chyby atd. – to všechno lidstvo provází snad odnepaměti. Odbojné chování dětí je relativně nový jev a musel tedy být spuštěn něčím, co mu bezprostředně předcházelo, ne tím, co tu je už stovky let. Uvolnění rodičovských zásad a přílišná tolerance ve výchově je také relativně nový jev a dobře vysvětluje posun v chování… Číst vice »

Adéla
Host
Adéla

Odbojné chování dětí je relativně nový jev? Z jakých zdrojů prosím vycházíte ohledně toho, že je to mladý fenomén? Díky za odpověď.

Václav
Host
Václav

Vycházím z nejlepšího možného zdroje – z článku.

Eva
Host
Eva

Jedna věta může být taky spouštěčem nedůvěry dítěte k rodičům. Dnes pro tebe přijdu po obědě. Jedna banální pro nás dospělé nevýznamná věta. Dítě má dobře zmapovaný časový harmonogram činností v mateřské škole. Do oběda je to všechno OK. Ale přijde čas, kdy se děti začínají ukládat na lehátka a dítě zjistí,že rodiče nejdou.nechávala jsem dítě ještě chvíli tak trochu v naději, že se máma chvíli zdržela. Když se mi podařilo dítě přesvědčit, že maminka měla neodkladnou práci,co jí mohlo zdržet, že na dítě určitě nezapomněla a dítě neplakalo jen bylo smutné, byla to výhra. Většinou to končilo pláčem. Pak… Číst vice »

lea
Host
lea

Myslím,že máte pravdu ,Evo. K výchovným chybám,pocitu odcizení atd., jak píše pan Václav,sice docházelo vždycky,ale děti nebyly odkázány jen na rodiče(nebo bohužel jen jednoho),ale byly součástí širší rodiny,která jim to mohla nahrazovat.Tu možnost už dnes většinou nemají.

Eva
Host
Eva

Já vím, že současná doba matkám situaci v péči o děti, když jim skončí mateřská, nijak neusnadňuje. Ale myslím si, že zodpovědné mámy hledají alternativní řešení, aby dítě nezůstávalo osamocené delší dobu, i když je třeba táta celý týden pryč. Jednoduché to nemají ani matky samoživitelky. Taky jsem zažila několikrát, že jsem vodila dítě domů, že oba rodiče byli zaneprázdněni. Ale měli snahu to řešit. Je ale doba, kdy rodiče v přemíře povinností, myšlenek a podobně zapomenou své dítě v zamknutém autě a podobně. Příčinou je uspěchaná doba. Jsou ale rodiče, kteří o své děti zájem nějak nejeví, neví, kde… Číst vice »

lea
Host
lea

Je to tak.A právě v tom věku děti potřebují tu podporu hodně,(i když si třeba samy myslí,že ne).Hlavně klukúm často chybí pozitivní mužké vzory,pak vezmou za vděk i špatnou partou.A přitom by třeba stačilo včas zapojit kluka do nějakého sportovního oddílu,nebo třeba do skautu.

Eva
Host
Eva

Paní Leo, zamyslela jsem se znovu nad tím co píšete. Jenže, nešlo mi o to, jestli mámu má kdo zastoupit, ale o případ, kdy to máma řekne jen, aby dítě přiměla ,aby šlo do třídy. Takže lže. Ví o tom, že pro dítě nepřijde, přesto něco slíbí. Jiná situace byla, když to mámě nevyšlo, zvonil telefon, máma dítě uklidnila, vysvětlila a dítě klidně usínalo, bez stresu.

Jan Vávra
Host
Jan Vávra

Já se nesnažil zabývat primárně tím, co nazýváte odbojným chováním dětí, což mi navíc přijde poměrně subjektivní měřítko, co pod tím kdo rozumíme. Ale spíše tím, že řada chování, které je náročné až patologické a způsobuje problémy druhým nebo i samotnému, kdo ho dělá to – ať už se jedná o závislosti, kriminalitu, násilí, atd. má hluboké kořeny a nejde ruku v ruce s tolerantnější výchovou, byť z toho bývá obviňována – naopak se více a více ukazuje, že tresty a tvrdost se na jejich vzniku často podílí větší měrou, byť mezi lidmi panuje zakořeněná představa, že z lidí lze… Číst vice »

Maruška
Host
Maruška

Často se setkávám s nedůsledností. Třeba naposled na hřišti: když si neoblékneš ponožtičky, půjdeme domů. Řev. Dítě nechtělo ponožky a asi ani domů. Nicm.matka narvala děcku za scén a řevu ponožky a domů se nešlo. Častý model slýchám bohužel i v širší rodině: Když xy neuděláš, nedostaneš xy…

Aneta
Host
Aneta

Dobrý den, musím reagovat. Jsem matka dvou malých dětí a ani jedno nedělám. Na telefonu jsem, když si dítě hraje samo. Mám myčku, pračku, nakupuje manžel. Takže mám víc času na děti, než měla moje máma. I v mém okolí se takto dětem věnují. Učí je konflikty s dětmi trpělivě řešit a ne hned sprdávat, nesmíš apod.

Mám dojem, že všude vidím články o tom, jak to děláme špatně, co dětem škodí apod. Moc pozitivní motivace nevidím.

Eva
Host
Eva

Jste máma, která dělá všechno pro své děti, nedivím se, že Vám negativní články a kritika vadí, protože si myslíte, že snad děláte něco jinak. Dřív byly k sobě dvě tři mámy, které si vzájemně předávaly informace a byly si přínosem. Myslím, že jste dobrá máma, užívejte si se svými dětmi co nejvíc. Nebojte se i když se někdy něco nepodaří. Děti dobře poznají, že je máma miluje. Pokud všechno děláte srdcem, budete si s dětmi vždycky co říct. Přeji vám hodně krásných společných chvil.