Eva Dušková: Svatba v družině aneb proč tuhle práci tolik miluju

Natlučené koleno, ztracené klíče od šatny, neshody s kamarádkou… Školní družina je místo, kde pulzuje život se všemi slastmi i strastmi. Některé dny jsou pohodové a plynou harmonicky, jiné zas bublají a víří emocemi. A ačkoliv v pátek radostně vítám blížící se víkend, tuhle práci bych neměnila. Protože v neděli se do ní zase těším.

Desetkrát denně tu padne otázka: „Evóóó, za jak dlouho budou dvě?“(tři, čtyři, půl páté..), na což už jsem trochu alergická, ale to přejde, až se všichni naučí hodiny. Otázek je tu vůbec nespočetně:„Evóó, víš, co budeme dělat o víkendu? Můžu si vzít na chodbě papír? Já jdu na záchod. Je tady Johanka? Půjčíš mi sešívačku? Evóó, Radim mi řekl, že jsem blbec! Já se tak těším na zítřejší plavání! Kde si můžu vzít barevný papír? Víš, kam jdeme zítra? Podívej, co jsme dneska dělali na výtvarce!“ Chvíli trvalo, než se děti naučily, že nic z toho nechci slyšet ve chvíli, kdy mluvím s rodičem nebo řeším individuální křivdy a újmy.

Mohlo by se zdát, že družina slouží k tomu, aby měly ratolesti kde přečkat odpoledne, než rodiče skončí v práci. Že si tam občas napíšou úkoly, něco vyrobí a proběhnou se venku. Ale vězte, že se tu odehrává daleko víc. Život naplno. Nedávno jsme prožili telenovelu. Prvňačce Emě třeťák Niki lámal třikrát do týdne srdce, a pak to napravoval posíláním poslíčka s milostnými vzkazy (Emo, miluji tě na 1000 %. Budeš u nás spát?). Ema moc nestíhala odpovídat, tak jí vypomohly spolužačky. Kolem kulatého stolu pak seděly čtyři, blonďaté hlavičky skloněné nad papíry plnými srdcí a iniciál milenců. Vše spělo k happyendu. Ke svatbě.

Byla jsem zvědavá, jak se nevěstě bude dařit ve svazku s nespolehlivým playboyem, který má každou půlhodinu jinou lásku a pak se chodí koukat, jak ta odmítnutá pláče. Minutu před svatbou, do níž ženich a jeho parta zapojili asi deset dětí, nevěsta zůstala stát na chodbě čelem u zdi a přestala mluvit. Nešťastná, s copánky, v růžových legínách a puntíkaté mikině. Ostatní kroužili kolem ní a hučeli: „Už musíš jít, všichni čekají! A proč nejdeš?“ Po chvíli se plačící holčička svěřuje: Má obavy, že je na svatbu ještě mladá! Chtěla to svému milému říct, ale chlapec ji ve víru příprav odbyl. Měli totiž svatbu stihnout dřív, než půjdeme na vycházku.

Prodiskutovali jsme to, vyjasnili si postoje, emoce a komunikaci. Ženichovo zklamání z práce, která přišla vniveč (připravil pozvánky a sezení pro hosty, manželský slib a oddávajícího), se vytratilo s nevěstiným příslibem, že svatba se odkládá „jen“ o pár měsíců.

Tohle jsou situace, kdy mě družina baví nejvíc.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

 

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..