Naše čtyřletá Soňa si přeje morčátko. Přeje si ho opravdu hodně, už nejmíň půl roku chodí, prosí, přemlouvá. Já jsem ten typ rodiče, co dětem docela rád dopřeje, když třeba chtějí nějakou hračku. Ale morče? To je něco úplně jiného.
Sedly jsme si se Soňou a probraly jsme to. Že morčátko není hračka, je to živý tvor, který má svoje potřeby. Pokud si ho pořídíme, zasáhne to do chodu celé rodiny. Budeme muset zařídit hlídání, když pojedeme pryč. Musí se s ním chodit ke zvěrolékaři. Není to panenka, se kterou si pohraje, a pak ji někam zahodí do krabice. Takové morče, milá Soňo, to je velká radost, ale také závazek. Jde o zásadní rodinné rozhodnutí, a to se nedělá jen tak.
A protože jsem profesí projektová manažerka, rozhodla jsem se, že tuto Soninu touhu po zvířátku využiju jako příležitost k učení. Odstartovaly jsme Projekt Morčátka. Napřed jsme se pořádně zamyslely nad tím, co o morčeti potřebujeme vědět, abychom se mohli všichni rozhodnout, že do toho jdeme. Pak jsme si nakreslily myšlenkovou mapu.
Ptáme se – co takové morče baští? Kam chodí na záchod, a co se s těmi bobky potom stane? Jaký domeček morčátko potřebuje? V čem si ho přivezeme domů? Aspektů, které je potřeba zvážit, je vážně spousta. Projely jsme různá videa, knihy, byly jsme se podívat v obchodech, abychom si ujasnily odpovědi na všechno, co nás zajímalo.
Pak jsme vyrobily plakát a na něj rozepsaly všechno, co takové morčátko potřebuje. Společně se Soňou jsme také vymyslely, jak těch jednotlivých věcí dosáhne. Má teď za úkol třeba uklízet pokoj, uklízet oblečení do skříně, sama automaticky si čistit zuby nebo vyndávat věci z myčky. Tím získává nálepky například na podestýlku, pítko nebo přepravku. Tím to ale nekončí. Na jaře nás čeká to, že Soňa bude muset přesvědčit dědečka, aby morčeti vyrobil venkovní výběh a domeček, a pomoci mu s tím. Bude se sekat tráva a sušit seno.
Já sama jsem jako malá morčata měla a těším se na to, až je budou mít i naše děti. Úplně nadšený z té představy nebyl zbytek rodiny, ale když viděli, kolik pro to Soňa musí udělat, že to není jen nějaký její chvilkový rozmar, tak nakonec souhlasili. Soňu samozřejmě ne vždy baví práce se získáním morčete spojená, ale připomínám jí, že podmínky zná a že jí ráda pomůžu. Spoustu věcí už dělá automaticky a pak se hlásí o nálepky. Třídí svoje hračky, které potom prodáváme na různých bazárcích na internetu, a tak si šetří peníze na různé nutné výdaje. Samozřejmě je mi jasné, že až jednou morče bude, tak se o něj budu většinu času starat já. Ale chci dětem ukázat, že když něco chci, musím být připravená pro to něco udělat.
Eva Hankusová se narodila v Praze, pracovala jako projektová manažerka v nadnárodních firmách. V současné době je na rodičovské se dvěma dcerami. Založila a vede neziskovou společnost Včelí úl.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
🙂 takže čtyřleté dítě vyrábí projekt na téma Morče. Myslím, že se to všechno nějak moc prožívá..já to s dětma udělala tak nějak „po staru“. Když dorostli do zvířátka…a to je podle mně až kolem 6 let, tak jsme koupili klec a jeli koupit křečka. Žádné projekty, prostě se jim vysvětlilo co to obnáší a bylo to…a jen tak mimochodem bylo jim oběma víc jak dívence v článku a stejně jsem musela denně dohlížet jestli má křéča všechno co potřebuje a případně dokrmit a dolít vodu. Čtyřleté dívence bych pořídila šnečka – o toho se může starat opravdu sama a nemůže ho zabít kdyby na něj pár dní zapomněla:-)
Pani Dano, rada davam veci do souvislosti a u tohohle se to skvele hodilo. O morcatka se budeme starat spolecne, ja sama je chovala od ranneho detstvi a tesim se na ne jak Sona 😉 Jde tady o ten proces, kdy jsme spolecne vystrihovaly, lepily, koukaly na videa a chodily po lese sbirat material na domek. Kazdy veci vidime jinak, ja velmi rada jako soucast nejakeho procesu a snahy. Tak nam to prejte 😉
Podle mě je to krásné a vede to děti k cílevědomosti, zodpovědnosti a pracovitosti.
Dekuji. A da se u toho zazit spousta srandy!
Myšlenkovou mapu? A flipchart byl a teambuilding pro všecky aktéry projektu morče (včetně morčete) bude? No dobrá, asi jsou to jen moje předsudky (mé osobní zkušenosti s projektovými manažery zahrnují bohužel příliš mnoho planých keců a barevných fixek a příliš málo myšlení), ale projekt morče mi zní příšerně. No ale tak třeba s tím bude paní projektová manažerka úspěšnější než 99 % nás, nemanažerných rodičů, co je nám předem jasný, že péče o mazlíčka čtyřleté ratolesti bude stejně na nás, a taky to tak dopadne.
Myslím si, že u toho projektu, sledují rodiče daleko víc. To aby dítě pochopilo, že nic není zadarmo a že když někoho chceme mít, musíme tomu něco obětovat. je to taky možná tak trochu výzva pro mladé rodiče. Pokud chcete mít rodinu, je nutné dávat tomu skoro všechen svůj čas, nebo si umět říct, co je pro mně důležitější. Mé dítě, nebo mé koníčky. On ten projekt, nad kterým se teď pozastavujeme, uměli dřív rodiče sestavit pro své mladé neuvážené, kteří byli postavení před hotovou věc. Čekáte dítě a to je potřeba pro to něco udělat. Rodiče znalí problému, hledali za své mladé řešení, aby jim to zpočátku usnadnili, ale také uměli pomoc a zabrat, když bylo třeba. jen přemýšlím, jestli ta holčička už dostatečně vnímá to, co pro ten svůj projekt musí udělat a jestli jí ten elán vydrží. Ale každá zkušenost pro dítě je dobrá. Celý projekt připomíná současnou výuku v mateřských školách. Zde také děti hledají souvislosti s danou věcí o které se učí. Takže maminka vlastně pomáhá dítěti rozšiřovat vědomosti a pěstuje další charakterové vlastnosti dítěte. Zkuste se někdy zajímat o to, jak probíhá výuka v mateřské škole. Budete vidět nápadnou podobnost. Takže mamince držím palce a holčičce, ať jí ta chuť starat se o malé zvířátko vydrží. Třeba z ní bude jednou v životě zvěrolékařka. Kdo ví?
A co si maminka počítá za tu lásku a čas které dceři dává?
Tedy,když ji už teď učí,že všechno musí být vykoupeno nějakou snahou.
Pani Hano, koukate se na to moc negativne. Zkuste se zamyslet nad tim casem, co jsme s dcerou koukaly na videa o peci a rozebiraly je, spolecne hledaly vhodne obrazky, vystrihovaly a lepily do projektu, kdyz sme se prochazely po lese a hledaly vhodny material, jak se budeme o morcata starat. A vse hezky spolu, bez stresu a v souvislostech. A ano, ucim ji videt, ze veci nerostou na stromech, ze jsou soucasti neceho a ze je obcas potreba se zasnazit, abychom jich dosahli. Lasky je tam za me az az ❤️
Dekuji. Hezky jste to popsala.
Lalijko, mrzi me, ze mate s projektovymi manazery spatne zkusenosti. Neberte tento projekt tak vazne 😉 Je to velka zabava ho spolecne vytvaret a pracovat na nem. Ukazuje denni hrani a aktivity v souvislostech a jako soucast celku. V clanku je i napsano, ze mi je jasny, ze se budu o morcatka starat spis ja a tesim se, sama sem je jako mala leta mela 🙂 Nekoukejte na veci tak cerne 😉 Hezky den
Děkuji za zajímavý nápad, který mě nadchl – děti chtějí psa, tak se asi nechám inspirovat 🙂 Po dlouhé době na tomto webu konečně zajímavý příspěvek. Upřímně, vůbec nechápu to odsuzování! Je jedno, jak tomu říkáte – projekt, myšlenková mapa – to jsou jenom slova. Ale dítě si úměrně svému věku uvědomí to, co je řečeno i v Malém princi – „jsi odpovědný za svoji růži“, a nejen to, nýbrž i zcela přesně co ta odpovědnost znamená. Je to přesný opak toho ce se děje v dnešní instatní digi době, kdy pro generaci našich dětí mají požitky prchavou hodnotu – ještě si nestačím ani užít nový mobil, šup, už má prasklé sklíčko, tak vydyndám k Vánocům další a samozřejmě novější model…
A mimochodem, proč se vám, diskutujícím, nelíbí inovace k přístupu k domácímu zvířeti, když po inovacích ve školství neustále voláte? 😀
Diky Dagmar, presne jste to pochopila. Ten proces nas navic obe hodne bavi, delame na vecech spolecne nebo prizveme treba dedu. Zaklad je pro me, ze kazda iniciativa na planu musi prijit od Soni, sama ji to nepripominam, ale casto rada pomaham.
Dnešní doba je plná extrémů. Zajímalo by mě, jestli ještě někdo vychovává dítě normálně, tak jako naši generaci bez vnějšího tlaku s přirozeným citem 1. extrém= rozmazlený spratek (dítě je osobnost, která vylezla extrémně vychovaná a kultivovaná už z dělohy a rodiče by se od něj měli naučit jak se správně chovat a myslet), který si vydupe všechno a rodiče mu ustupují ve snaze udělat ho šťastným (může hrát do noci hry na PC, jíst sladké místo oběda, když má dítě problém, radši koučují lidi okolo- učitelé, trenéři, rodinu, protože jejich dítě je dokonalé) 2.extrém dítě manažer- každý den má plný diář od šesti ráno do osmi večer- škola, každý den nějaký kroužek (od zpěvu, synchronizovaného plavání až k výuce Čínštiny), doma úkoly, kontrolovaný čas pro sebe, a spát. Některé články a nápady tady typu: Dítě ve škole dělá výběrové řízení, aby se mohlo zúčastnit školního výletu a doma projekt na morče podle mě nejsou pro dítě přiměřené …
Jde o názvosloví, dnešní projekt byl dříve nazýván třeba „sekání latiny“. Je to terminologie, která ve své podstatě znamená to stejné. Vyneseš smetí, utřeš prach, umyješ nádobí (dnes vyklidíš myčku), vysaješ, atp. Dle mého je jen dobře, pokud rodiče hned neběží a nepořídí živého tvora dítěti, které si jen dupne. Ukaž, že dokážeš plnit své povinnosti a máš na tom opravdový zájem. Každý rok se na nás valí titulky typu „nejsme dárek, který můžete odložit“ – viz přeplněné útulky psích dárečků pod stromkem. O to důležitější je si to rozmyslet, pokud člověk bydlí v paneláku a nemá dostatek času se čemukoli živému (rozumějte zvířeti) věnovat podle jeho potřeb. A zase mi to přijde smysluplnější, než jen říct „ne“. Uvádíte dva naprosté extrémy, ale mezi tím je naštěstí ještě hodně prostoru 🙂
Tady jde jen o novodobé použití pojmenování věcí, které jsme děti běžně většinou my mámy své děti učily. Můj syn chtěl taky zvířátko, jenže byl astmatik a přidaly se i alergie, nešlo to. Tak jsme spolu alespoň lepili papírová zvířátka a syn si hrál tak, že si udělal svůj malý dvoreček. Každá máma chce své dítě něco naučit. Tady se k poznávání, získávání nových pojmů přidala další hodnota. Zodpovědnost za toho druhého starostlivost a učení, že pro splnění svého přání musím také něco udělat.
Bezva nápad. Nemusíte tomu říkat myšlenková mapa, když se Vám to nelíbí. Něco jiného je mít zvíře v bytě nebo v domku se zahradou, ve městě nebo na vsi. Je dobře, že si děti uvědomí, že zvíře není hračka a že není jen na rok … Máme psa, chodí k nám kamarádka s holčičkou, které ho půjčíme i na procházku. Taky praneteř a prasynovec k nám chodí blbnout se psem. Momentálně si ale nejradši hrají na psa, lezou po čtyřech a štěkají… Když jsem byla malá, tak děda choval spoustu zvířat, takže jsem vedle nich vyrůstala.. Dobrá akce morče.