Foto: archiv Evy Motykové

Eva Motyková: Domácí škola ze mě dělá nepřítele mých dětí. Chci se s nimi zase kamarádit, hrát hry a jen tak být

Jsem matka tří dětí. 1.třída, 3.třída, 8.třída. Jsme společně zavřeni v bytě 4+kk na kraji malého sídliště, nemůžeme ven, nejdeme raději ani na nákup, babičky i tety se nás bojí, a já mám milion povinností. Kromě toho, že jsem se neplánovaně ocitla v domácím vzdělávání, měla bych chodit i do práce. Pracuji jako personalistka v menší výrobní firmě, nyní tedy převážně z domu nebo na telefonu. Home office má i můj muž programátor, který tráví hodně času u počítače.

Děti chodí do klasické městské základní školy. Úkoly dostávají mailem a přes Bakaláře. Každou chvíli slyším „mami, co je toto, co je tamto, co znamená toto a co mám dělat tady?“ Měla bych se učit s každým zvlášť, zabírá nám to tedy několik hodin denně. To se vám řekne – nechte to na jejich zodpovědnosti! Nejsou na to zvyklí. Jsou zvyklí, že jim učitel většinu učiva vyloží a že se pracuje od zvonění do zvonění, že potřebují kolektiv atd.

Víte, co mě na tom štve nejvíc? Že to ze mě dělá nepřátele mých dětí. Honím je do učení, kontroluju, popoháním, i když sama nechci a jsem z toho unavená.

Vzpomínám na první týden po uzavření škol… To jsme se do školy vůbec neučili, mysleli jsme, že to brzo přejde. A bylo to boží! Sledovali jsme spolu zprávy, hledali informace o virech, o jejich mutaci, o dění v Itálii, o zařizování nouzového stavu. Sledovali jsme společně vývoj v politice, porovnávali jednotlivé zásahy v různých státech. Zkoumali důvěryhodnost zdrojů. Hledali v historii, kde se to už dělo a jak to dopadlo. Jaké byly důsledky moru ve středověku v Itálii a Francii a proč přišel z Číny. Hledali jsme návody na roušky, zprovozňovali šicí stroj, pekli buchty a chleba. Hledali jsme recepty a uklidili pokojíček.

Tyhle věci jsem je učila já, to umím a baví mě to. A bavilo to i je. Našli jsme si čas i na společný film a deskovou hru. Byli jsme kamarádi. I nejstarší syn, i když je puberťák, s námi trávil hodně času.

A co jsme teď? Úkolů je hodně a nikomu se do nich nechce. Matka i otec jsou vyčerpaní a nemají sílu hádat se s dětmi, že by bylo fajn to všechno dokončit, odeslat, odpovídat paní učitelce. Nejmladší nechápe, proč je maminka ukřičená a nemá na ni čas. Nejstarší ví, že když mě potká, budu se ptát, kdy se budeme učit. Takže už za námi raději z pokoje vůbec nechodí.

Chci být zase kamarádkou svým dětem! Vařit s nimi, naučit je žehlit a pustit pračku, zatančit si zumbu… Já jako rodič umím své děti učit, ale ne podle osnov. Ráda jim ukážu svou práci, vtáhnu je do svých povinností, budu s nimi prohlubovat znalosti toho, co je zajímá. S nejmladší driblování, s prostřední tancování a malování, s nejstarším japonštinu a programování. Kdy jindy budou mít možnost zajímat se o to, co je baví? Zjišťovat, proč jsou vlastně tady, objevovat sebe a přitom mít rodiče po ruce?

Neberme jim to prosím.

Eva Motyková je personalistka, matematička, věčná studentka a matka tří dětí. Volný čas nemá, ale kdyby přece jenom našla chvíli, tančí zumbu.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

17 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
Dana Kodová
Dana Kodová
2 měsíců před

Z článku vyplývá, že učitelé jsou nepřáteli dětí a tak by to přece nemělo být. Já jsem vždycky do školy chodila ráda, asi proto, že jsem se ráda učila a dozvídala něco nového, a tak by to ve škole mělo být.
Dnešní děti se bohužel, alespoň většina, „nepotřebují“ něco dozvídat, najdou si přece všechno na internetu!

Zdenka Hofbruckerová
Zdenka Hofbruckerová
2 měsíců před

Evo, mluvíte mi z duše. Mám dvě děti – 2. a 4. třída. Starší s poruchou pozornosti, nemotivovaná. Úkolů není moc, ale i tak zařídit, aby si k nim dcera sedla a společně jsme se učili, je nadlidská práce. A když už se mi to dopoledne povede, je čas vařit. A do toho si mladší stěžuje, protože se jí vůbec nevěnuju. Té to jde samo, tak proč asi. Taky jsem nepřítel svých dětí. Nesouhlasím s názorem níže,že učitelé jsou také nepřátelé. Učitelé jsou vzděláni a většinou dnes i mají přirozenou touhu učit jinak, zábavně. Jejich role je dětem předem jasná… Číst vice »

Marta Navratilova
Marta Navratilova
2 měsíců před

Souhlas s tím, co z diskuze vyplývá, že pokud po dětech chceme přesně limitovanou práci, staví se na odpor, v lepším případě ignorují. A tak to je většinou ve škole (zvlášť na 2.stupni ZŠ), žáci by chtěli dělat jen to, co je baví. Proto učitel naráží a většinou dostane minimální zpětnou vazbu, bez níž získávání poznatků opravdu nejde.

Marie Lidová
Marie Lidová
2 měsíců před

Myslím, že pro děti je důležité s rodiči zažít i tuto krizi, že více křičíme.. Nechtějme děti ochránit tohoto stresu..

Eliška Slabová
Eliška Slabová
2 měsíců před

U nás je to právě nopak,velmi jsme se s vnukem sblížili a i při učení zažijeme spousty legrace.Bereme to jako Škola hrou“

Ilona Komarkova
Ilona Komarkova
2 měsíců před

Já myslím, že právě teď se ukazuje kvalita škol a učitelů. Jsem vděčná, že jsme dobře vybrali, vyplatilo se. Spousta lidí školy ani nevybírá, nezajímá se, prostě šup do nejbližší – vždyť je to jedno, ne? Máme 4 děti ve 3 různých školách a všechny fungují bezvadně i v tomto nezvyklém režimu. Myslím, že je důležité abyste si to, co vám chodí za úkoly, prostě přizpůsobili. Dělat jen něco, nebo jen půlku z těch cvičení, nebo dělat prostě něco jiného, jako ten první týden a pro ty učitele to třeba nějak dokumentovat, pokud byste chtěla mít pro ně důkazy, že… Číst vice »

Jitka Čevelová
Jitka Čevelová
2 měsíců před

Já mám také tři děti – 3. třída 7. třída a střední škola. Určitě u vás je náročnější, to že nejmladší je v první třídě. To asi paní učitelku tak moc nahradit nelze. Ale například u nás doma máme jen jeden počítač na kterém se musíme během dne všichni vystřídat, kromě manžela, ten naštěstí chodí do práce. A navíc nás všech pět bydlí ve dvoupokojovém bytě, takže pomalu a jistě začíná poměrně značná ponorka. Lidi nestěžujme si a zkusme to nějak zvládnout. Snad to všechno brzy pomine a my se zase vrátíme k normálnímu životu. Možná nás tato situace naučí… Číst vice »

Malvína Buclová
Malvína Buclová
2 měsíců před

Poznat své děti i z té druhé strany nemůže uškodit. Zajímalo by mě, kolik rodičů po karanténě bude tvrdit, že učitel má snadnou práci, musí namotivovat, být zábavný … a další (dle mého alibistické a plošně nesplnitelné) mýty. Čest výjimkám.

Petra Holcová
Petra Holcová
2 měsíců před

Maminky, tatínci, babičky, dědečkové, vydržte. Jsem učitelka 1.stupně a obdivuji všechny rodiny, co se doma perou s touto nelehkou situací. Neberme se jako nepřátelé dětí. Ono jim neuškodí někdy pocítit trochu stresu a naučit se s těmito situacemi vyrovnávat. Bude jim to v životě ku prospěchu. A jsou silné. Sama se snažím pomáhat z domu… Natáčím podcasty, neustále komunikují, vysvětlují, podporuji… Hledám tu míru přijatelnou pro všechny. Dávejme dětem lásku a teď hlavně pečujme o své zdraví. Všechno zlé je k něčemu dobré a my to zase zvládneme.

Petra Zárubová
Petra Zárubová
2 měsíců před

My jsme na tom velmi podobně – tři děti- 8.+6.+2.třída. Prvních několik dní jsem se z toho opravdu hroutila – koloběh děti a jejich učení, domácnost a dvě práce ( zkrácený úvazek + práce v ateliéru)….a my k tomu ještě velké hospodářství (krávy,koně,drůbež…). Ale teď po třech týdnech musím konstatovat, že opravdu vše zlé je pro něco dobré. Když opominu svůj „unavený“ stav, tak mi domácí učení s dětmi otevřelo oči a to hlavně u osmáka. Společně strávenými chvílemi (kdy opravdu s mužem při nové látce suplujeme učitele a kdy s námi jindy uzavřené děti musí nějak školu řešit) ,… Číst vice »

Adora Belle
Adora Belle
2 měsíců před

U nás prvňák, druhák a čtvrťák, já žiju s dětmi sama, do práce alespoň na dopoledne musím a děti pracují samy, čtvrťák z 95%, tam fakt jen kontroluju, prvňák a druhák tak 60%, co nechápou, tak vynechají, ale většinou udělají vše a spíš opravujeme chyby a říkáme si, jak to má být správně, v době gumovacich per žádný problém. Já se aktivně podílím na úkolech jako zjistí čtyři věci o vybraném zvířeti a rozpoznáváním, jestli na fotce v učebnici je květ třešně nebo jabloně, u takových věcí se dost nasmějeme, protože třeba rostliny jdou zcela mimo mě. Ty děti nepotřebují,… Číst vice »

Veronika Hlubučková
Veronika Hlubučková
2 měsíců před

Je to i tím, že nejde jen o učení děti, ale i o to jim uvařit, trochu si s nimi pohrát atd. Jsem máma 3 dětí 1.třída, 4 a 8 je to náročné, učíte se s jedním do toho na vás mluví druhé dítě a to třetí už se ptá kdy bude oběd. Smekám nad všemi kdo to zvládá bez problémů, ja tedy ne. Miluji svoje děti i svoji práci do které momentálně nemohu, protože to prostě časově nedávám,ale nemohu nadávat na učitele ti se snaží jak můžou…

Franta Timko
Franta Timko
2 měsíců před

vzpomínám si že moje maminka se se mnou učila měla božskou trpělivost všechno mi dovedla vysvětlit nikdy na mě nekřičela a rozhodně nebyla mým nepřítelem jen proto že chtěla abych se učil a poslouchal tohle všechno je o rodičích jak se věnují dětem a pokud tohle rodiče neumí tak by se měli nad sebou zamyslet proč děti mají

Josef Volfík
Josef Volfík
2 měsíců před

Pro Boha živýho, co to je za ženskou?

Marcela Kutilová
Marcela Kutilová
2 měsíců před

Dobrý den, ano souhlasím s Evou, a to mám jen jedno dítě a druhé na cestě,ale práci dělám taky přes PC a mobil. Muž též doma, ale ten alespoň může večer na chvíli do kanceláře. Ale též kontakt s dětmi chybí,a hlavně paní učitelka která pro ni byla vším. Je to těžké,o mě i chybí kontakt s lidmi. Vydržme a léto bude lepší. Marcela

Ivana Krejčová
Ivana Krejčová
2 měsíců před

Souhlasím s článkem, pěkně napsané – mám pouze 2 děti, ale cítím to stejně.

17
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x