Jitka Polanská: Jak správně bojovat aneb proč se teď ve školách tolik mluví o pravidlech? Už tomu rozumím

Jedno páteční odpoledne jsem se nachomýtla k tomu, když na základní škole Edisona v pražských Modřanech tři malí žáci, Matěj, Jenda, Eliáš, ve věku sedmi osmi let, vymýšleli pravidla boje. Jak správně bojovat v družině.

Pravidla boje – koncept.

Domlouvali se, kam může vést rána (ne na břicho, ne do hlavy), že to nebude plnou silu, že kdo nechce bojovat, nikdo se ho nedotkne, že každý může přestat, kdy chce – signál je zvednout ruku. Paní učitelka jejich debatu usměrňovala a výsledky zapisovala. Společně s ní vymýšleli, z čeho udělat střílecí kuličky, aby byly funkční a zároveň to nebolelo, natož zraňovalo.

Pravidla boje načisto.

Dřív bylo pravidlo, že v družině se prát nesmí, a hotovo.  A teď  jdou děti s učitelem debatovat o tom, jak se prát „správně“?

Když jsem chodila do školy já, pravidla jsme nevymýšleli. Nějaká tam asi byla, většinou to byly zákazy. Školní svět se dělil na povolené – málo zajímavé – a zakázané (tajné) nebo aspoň nepovolené – to byla svoboda.  Myslím si, že z toho důvodu nám význam a kouzlo pravidel zůstaly do velké míry skryté. Proto má možná hodně dospělých problém se domluvit. Odsud jde možná ta skepse, že to vůbec jde, a nedostatek techniky, jak to dělat. Od schůze společenství vlastníků jednotek po pracovní schůzku, které se účastní víc než tři lidí, je to vidět všude. O vysoké politice ani nemluvě.

Když jsem začala chodit do škol, které mají pověst těch inovativních, všimla jsem si, že tam se pravidla neustále zdůrazňují. Zdálo se mi to až přehnané, proč věnovat tolik času ve škole věcem, které nejsou o „učení“?  Nebylo to něco, co bych ocenila hned. Není to nějaká módní přepjatost, to neustálé zdůrazňování rituálu „jak si nastavujeme pravidla“? Umělý prostocvik, ze kterého se dělá snad až zbytečně velká věda?

Pak jsem ale viděla druhostupňové děti jedné svobodné školy diskutovat, mluvit o tom, jak řešit konflikty. Chápaly je jako něco, čemu se nejde vyhnout, co jde ale řešit. A přicházely na to jak.

Má to smysl, uvěřila jsem. Škola, kde se zdržují s pravidly, vzdělává v něčem hodně podstatném. Ztráta času to není. Čas ztrácíme my, které to škola neučila.

Debata nad pravidly boje.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

82

 
10 Počet vláken diskuze
72 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Václav
Václav

Škola podporuje debatu nad pravidly boje. Pokrokově přeskočila část, kdy má slovo diplomacie, a přesla rovnou na vedení války. To je tedy výchova. Už vidím, jak tito „pokrokově vzdělaní násilníci“ budou jednou místo skutečné komunikace s názorovými oponenty rokovat o tom, jestli chtějí dostávat/rozdávat rány do břicha.

Že tomu tleská zrovna paní Polanská, mě vůbec nepřekvapuje.

abc
abc

To jsou ti milenialove….

David
David

Mam plny souhlas s autorkou. Dcera chodi do skoly kde jsou pravidla temer vice nez ucivo a opravdu to funguje!

Smajlitko
Smajlitko

Myslím, že si takhle děti do života zkazí techniku. Když boj tak na sto procent a zasahovat citlivá místa. A když jsme ve škole, tak platí, že ve škole se nepere. Tohle není moderní výuka ale pravěk. Příště by mohli třeba probrat, jak zabít. …aby nebyla krev a střeva na podlaze a ne střelnou zbraní velké ráže. Paní učitelka zapíše pravidla a budeme se těšit na první jatka.

Martin Hessler
Martin Hessler

Děti by měly od určitého věku (minimálně od toho, kdy jim už rodiče nejsou a nemohou být 24 hodin denně za zády) vědět, že se po světě pohybují individua, jež bohužel rozumějí jen řeči násilí. A že je zbytečné, kontraproduktivní a nebezpečné pokoušet se s nimi domluvit řečí slov. A nemusí jít zrovna o primitivní agresory. Typický příklad: „Když se mi zachce, budu ti při vyučování plivat na záda. A co s tím jako uděláš, blbečku…? Vidět to není, učitel mě smí nanejvýš napomenout a já řeknu, že to není pravda…“ Potom plati jediné pravidlo: Udělej to jednou a udělej… Číst vice »

Evie
Evie

Já vím, že dnešní genderové učení říká, že to tak není, ale vidím to doma den co den – kluci se potřebují prát a poměřovat si síly. A kde toto pochopí a naučí je mít pravidla, aby si (moc) neublížili, zasluhují metál. Pro pana Václava, tohle chápal už Foglar, a je to prakticky ve všech jeho knihách, například zrovna Chata v jezerní kotlině by bez toho nefungovala. Hlavní hrdina je syn zápasníka, a v jeho staré škole se zápasilo podle pravidel – je to sport! Pak přijde na novou školu, kde se mu ale nelíbí, že tam „hoši zápasí bez… Číst vice »

Fogyn
Fogyn

Poměřování sil mezi mláďaty, není to válka, které by muselo předcházet diplomatické vyjednávání. Existuje všude v přírodě. A vzpomínám na dětství, kdy na školu přišel nový učitel – muž! Kromě ředitele celkem druhý, a děly se věci neslýchané. V tělocviku místo prostných zavedl kolektivní hry a naučil nás „ragby“. To jsme měli nejraději proto, že nešlo o hru, ale byla to taková kolektivní rvačka o míč, demonstrace vlastní síly a skryté vyřizování účtů. Zejména ti slabší dostali možnost odplaty silnějším bez rizika potupného výprasku.

Lucie
Lucie

Které to škola neučila…. škola a doma , škola a rodina! Nedávejte tu zodpovědnost jenom škole, ditě nepřichází do školy vedené k tomu, aby komunikovalo, přijímalo jiný názor… on ti ublížil, vrať mu to, on má jiná názor, neposlouchej ho.To se těžko odbourává, a s tím se ve škole učitelům těžko „bojuje.“

Kateřina *
Kateřina *

Chápala bych kontaktní „boj“, kdy se kluci přetlačují a snaží se např. položit druhého na lopatky, ale vymýšlet „zbraně“, které mají zasáhnout druhého do těla? Jsem ráda, že u nás stačí dětem v družině fotbal. Kluk mi i tak přijde domu zvalchovanej jak z bojiště, ale spokojenej :)

Brandtnerová
Brandtnerová

Kromě záměru podsouvat dětem nutnost debaty všemi možnými prostředky bych za konáním učitelky z článku viděla jakousi snahu podbízet se dětem, zasahovat jim do jejich světa, což je u některých zejména v současnosti takový neurotický trend. Východní moudrost – zcela jistě využívána i v tradičním výcviku bojových umění – „Učitel se nemá snižovat na úroveň žáka“ mnohé napoví. Prostor družiny není pro nějaké bojové akce uzpůsoben. Ve venkovním prostředí pak je obvykle možnost volné hry nebo nějakého rekreačního sportovního vyžití, což považuji za mnohem vhodnější aktivitu, s jehož pravidly je navíc běžná vychovatelka dobře obeznámena. Bojová umění opravdu patří do… Číst vice »