Pro dobré skutky platí, že by se měly dělat celoročně a nemělo by se o nich mluvit. Ale já o jednom promluvím, protože ve mně už druhým rokem zanechává hlubokou stopu. Svým blogem o cestování inspiruji řadu rodičů k výletům s dětmi a těší mě to, ale tímto bych chtěla inspirovat stonásobně.
Jsem úplně obyčejná máma dvou dětí. V uplynulých letech jsme společně o Vánocích posílali hračky do dětského domova nebo do nemocnice. Loni jsme se rozhodli, že to uděláme trochu jinak a potěšíme na Mikuláše pacienty v LDN u nás ve městě. O rok dříve touto dobou nám zemřel děda, který byl bohužel delší dobu v nemocnici. A dobře si pamatuju, jak moc smutné období to bylo. Dlouho jsem sbírala odvahu, ale nakonec jsem si řekla, že to patří k životu a že do toho jdeme!
Inspirací pro nás byla iniciativa Ježíškova vnoučata. Lidé si na webové stránce vybírají přání seniorů v ústavech a plní jim je. To je moc krásná akce! I my jsme si hned vybrali přání jednoho dědečka. Pak jsem si ale uvědomila, že máme v městečku zařízení dvě. Z nich se zapojil domov seniorů, kdežto místní LDNka ne. Ale stačilo zvednout sluchátko, vytočit číslo do léčebny a akci si prostě zorganizovat na vlastní pěst.
Jakmile jsem o našem nápadu začala mluvit s lidmi v okolí, zvedla se vlna zájmu, pomoci a nápadů. Kolem nás vznikla velká skupina dobrovolníků včetně Mikuláše s andělem, muzikantů, dárců, kteří se vydali na mikulášskou nadílku mezi tyto pacienty. Pro mě bylo ale důležité do celé věci zapojit ještě někoho: naše děti.
Předem jsem je připravila na to, co je čeká. Doma vyráběly papírové sáčky na sladkosti „pro staroušky“ a pak jim je osobně rozdávaly. Strávily mezi seniory dvě hodiny a viděli jsme tolik úsměvů, slz dojetí… Naše divoké, občas hlučné, někdy i trochu vzteklé děti byly naprosto empatické a úžasné! Asi je tam budu vodit častěji, abych si ten pocit víc užila.
Letos jdeme zase, vyrábíme svícínky s LED blikacími světýlky (pomáhá místní skaut a děti u nás v ZŠ), voňavé pytlíčky do ruky, ale hlavní je, že se tam bude zpívat, že tam budou děti, protože to na ty babičky a dědečky neuvěřitelně zabírá.
Dcera i syn se na to skutečně, nepředstíraně těšili. A to i přes to, že ne všichni pacienti a pacientky na ně reagovali radostně – přece jen není každému pořád do zpěvu, někdy různé bolesti a starosti prostě převáží. Musím ale říct, že jedna dáma, která se loni s dětmi bavit nechtěla, je od sebe letos málem nepustila.
Těší mě i to, jak se na naši původně malou, rodinnou akci nabalují další lidé. Loni bylo mezi námi i 12 dětí ve věku od dvou do sedmi let. Teď už s paní učitelkou ze školy spřádáme plány, že do LDN zajdeme i na jaře a kromě dětí s sebou vezmeme i psy. Mnozí důchodci doma sami zvířata mají nebo měli a odloučení od nich nesou velmi těžce.
V anonymním prostoru našeho města vznikla organizovaná jednotka lidí, kteří tomu věnují peníze i čas. Nebýt jich, možná bychom jen předali dárky a šli. Ale každý něco přidal, vymyslel, zařídil, nacvičil, vyrobil. Na vlastní oči vidím, jak se nabaluje „sněhová koule“ soucitu, laskavosti a upřímné snahy udělat někomu v předvánočním období radost. Doufám, že tohle v nás zůstane i po Novém roce – a hlavně v našich dětech.
Jana Červenková je maminkou dcery a syna. Do jejich narození pracovala v marketingu v nadnárodních společnostech. Do své původní profese se prozatím nevrátila. Její srdce patří rodině a cestování. Vede blog o cestování S dětmi v báglu, vydala knižního průvodce Českosaským Švýcarskem a chystá se na další, tentokrát po Rakousku.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Paní vypadá na moc schopnou,milou a akční ženskou.Soukromým dobročinným akcím se meze nekladou.Fandím.Mějte se !