Celé září si připadám jako zásobovač. Míjím se na ulici s ostatními matkami, soucitně se na sebe díváme a v rozšířených zorničkách nám problikají nápisy „SOS“. Na transparenty s údernými hesly typu „Nechci vařit, chci zas pařit!“ v těch vytahaných opičích rukách není místo. Každá si jak hovnivál valíme před sebou to své zbožíčko. Sto rolí hajzlpapíru do školky, mýdla, kapesníčky, špejle, obaly, podložky, z kabelky nám trčí čtvrtky, nejhorší jsou ty átrojkové, ty prostě nenarvete nikam…
Od domu k papírnictví už máme každá vyšlapanou tu svou pěšinku, asi jako mívá pes od boudy k plotu. Každý den totiž doma pomalu s tikem v oku otvíráme s dětmi aktovku, aby na nás vyskočil zas nějaký nový designový kousek učebnice s atypickým rozměrem, na který jen tak ledajaký obal nenarvete, i když máte letitou praxi v natahování silonek o tři velikosti menší. Servírují nám to pěkně postupně, pozvolna, abychom si náhodou nemysleli, že už hotovo finito šmitec. Beztak nás špehují zpoza výlohy a mnou si ruce, jak nás dostali!
V hlavě se nám v mezičase perou nákupní seznamy se všemi variabilními symboly z družiny, jídelny, dítě A, dítě B, přihlášky na kroužky, bačkůrky, nenápadně se tam snaží narvat i myšlenka na zimní hadry a hlavně… celoročky, dámy, ty už máte?
Připadám si, jak kdybych smažila na playstation hru na matky v září! Teď už jsem zas v dalším levelu. Protože jakmile jsme s ostatními matkami vyplenily místní papírnictví a popraly se o poslední špejle v supermarketu, celá naspeedovaná jsem pro jistotu zcompletovala i mission pediatr, protože chřipka ze školky. Slavnostně jsme tak zahájily s magistrou v lékárně, se kterou si už pomalu tykáme, podzim a novou sezónu, konfety lítaly do vzduchu a to jsme ještě netušily, že na vrchol sezóny, hřeb roku, dojde dřív, než bychom čekaly. Ano, na nástěnce školky nám jasně zazářil nápis „Další level achieved – ve školce se objevily vši!“. Letos o měsíc dřív, zřejmě dobrý ročník!
Tak zítra poslední den a máme to za sebou! Začne říjen, nový měsíc, nová naděje, doba blátivá! S krvácejícím srdcem budeme přihlížet, jak se ty fungl nové superfunkční barefoot goretex wibram celoročky pomalu, ale jistě noří hluboko do blátivých kaluží a z pračky začneme vytahovat první kaštánky…. A pak už nezbývá než odškrtnout první blitíčko, oďoubat z okna loňskou vánoční výzdobu, přeměřit oteplováky a pomalu abychom se začaly chystat na Ježíška.
Jana Červenková je maminkou dcery a syna. Do jejich narození pracovala v marketingu v nadnárodních společnostech. Do své původní profese se prozatím nevrátila, její srdce teď patří rodině a cestování. Vede blog o cestování S dětmi v báglu a vydala knižního průvodce Českosaským Švýcarskem a Rakouskem.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
ROFL… upozornění na vši ve škole dorazilo minulý týden, právě upravuji teplejší kalhoty dceři na míru a odrážím dotazy, kdy začnem tréninkově péct to vánoční cukroví….
Tak nevím. Na začátku a na konci se mluví o školce. Uprostřed se mluví o školní tašce a nákupu pomůcek . Do školky se chodí se školní taškou? Mám tři děti, ale mimo papírových kapesníku jsem do školky nic, co se popisuje v článku nekupovala.
Vám se při třech dětech nikdy nestalo, že některé z nich chodilo do školky a některé do školy?
my do školky kupovali veškeré toaletní vybavení (mýdlo, toal. papír, ubrousky, sáčky, papírové utěrky atd.)… ono také záleží, kdo je zřizovatelem