Jaroslav Jirásko: Když děti ve škole začnou o politice, učitel by se neměl tvářit, že neslyší

Někteří učitelé i rodiče si myslí, že politika do školy nepatří. Co ale dělat, když děti samy o politice začnou a je u toho učitel? Měl by se tvářit, že nic neslyší?

V rodinách se politika řeší a děti jsou často u toho. U dětí na prvním stupni je prvotní postoj názory rodičů opakovat. To se běžně ve škole může stát, už v první třídě. Platí to, co řekne máma nebo táta. Ale různí rodiče mají mezi politiky různé oblíbence. A o neoblíbených politicích se doma mluvívá hodně ostře: ten krade, tamten krade… Děti poslouchají a vše vnímají.

Ve škole pak snadno může mezi dětmi vzniknout spor, který nakonec není ničím jiným, než obhajobou rodiny, toho, co řekl tatínek nebo maminka.

Debata o politice je příležitostí, jak učit děti tolerovat jiný názor a správně argumentovat.

Dobrý učitel by tuhle situaci neměl ignorovat, ale využít, a to dvěma směry: k rozvíjení tolerance a kritického myšlení. Což jsou dost důležité kompetence, takže vyjmenovaná slova mohou chvíli počkat.

Když zaslechne mezi dětmi „politickou debatu“, může třeba děti usadit do kruhu a vyzvat je, aby vyslovily svůj názor na určitého politika a nějak to odůvodnily. Tak povídej, proč je podle tebe dobrý, co se ti na něm líbí? A kdo se líbí tobě? Učitel tak dětem ukazuje, že víc názorů je možných a že názor by se měl postavit na nějakých argumentech. Jinak do debaty nezasahuje.

Vím, že to pro učitele není snadné. Školy jsou v tomto ohledu trochu opuštěné. Neví se přesně, jak na to. Mnoho učitelů si myslí, že zákaz propagace politických stran ve školách znamená nebavit se o politice vůbec. A je to taky terén, ve kterém se mnoho z nich cítí nejistě, nemají po ruce žádný návod.

Školy si opravdu musejí dávat pozor a vyhýbat se jakékoli politické manipulaci dětí. Ale politika k životu patří, a nejenže patří, život zásadně ovlivňuje. To by škola neměla přehlížet.

Jaroslav Jirásko je ředitel základní školy K.V.Raise v Lázních Bělohrad

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

1

 
1 Počet vláken diskuze
0 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Marie Doležalová
Marie Doležalová

Bohužel učitelé naprosto nejsou schopni ukázat dětem obě dvě strany mince, ale podstrkují jim svůj názor na věc – vlastní zkušenost se snahou paní učitelky vysvětlovat dětem ve 4. třídě 17. listopad. Dcera je chytré, přemýšlivé dítě – ale ze školy přinesla tak jednostranný názor, že bych byla radši, kdyby se ho paní učitelka radši nechala od cesty.