Jiří Klabal: Že prý české školy ubíjejí kreativitu našich dětí? Nenechte se mýlit, genocidu dětské duše provádíme spíš my rodiče

Před časem mě zaujalo, když jedna matka sdílela na sociální síti fotku školní práce své dcery. Jednalo se o prověrku z českého jazyka, zaměřenou na zdvojené souhlásky (-nn-). Zadání znělo poměrně jasně: Doplň každou větu jedním slovem.

Malby, které jsou na stěnách, jsou… dívka odpověděla: „od sprejaře“.

Stezka, kterou vyšlapali jeleni, je… dívka odpověděla: „dolů z kopce“.

Tuk, který se získává z rostlin, je… dívka odpověděla: „nechutný“.

Z deseti vět měla osm špatně, učitelka ohodnotila práci čtyřkou. Příspěvek komentovaly desetitisíce lidí a v komentářích probíhal otevřený, nefalšovaný lynč na učitelku, která by podle diskutujících měla být minimálně upálena:

„Učitelé nedokáží v dětech vidět to krásné.“

„Potlačují kreativitu, osobnostní rozvoj a samostatné myšlení dětí.“

„Na českých školách probíhá genocida osobnosti.“

„Vždyť odpovědi té dívky jsou tak krásné.“

A podobně.

Jako rodič dvou školáků jsem o tom hodně přemýšlel. Odpovědi malé školačky byly možná nevinně krásné, v první řadě však – a to je třeba si přiznat – byly úplně špatné. Dívenka prostě neakceptovala, že píše test z českého jazyka, nezaznamenala, že práce je zaměřena na jediný konkrétní pravopisný jev, a dokonce si ani dobře nepřečetla zadání. Jednoduše nedávala pozor. Nic víc, nic míň.

Napadla mě u toho jedna věc: My, rodiče, se často oháníme bezbřehou kreativitou dětí, a přitom si neuvědomujeme, že jsme to často my, kdo ji ze všech nejvíc pošlapává. Upíráme dětem možnost naplno pohlédnout životu do tváře. Vystavit se jeho žáru. Mladý utvářející se člověk potřebuje vylézt na strom, postavit v lese bunkr, plazit se vysokou luční trávou, nahý přeplavat rybník, propadnout se při bruslení ledem, v dešti oběhnout zahradu, poblít se z třešní natrhaných v aleji za vsí, dostat ve škole pětku za odfláknutý úkol či poznámku za hrdinskou přestávkovou bitku o tu úplně nejhezčí holku ze třídy.

Dovolujeme jim to? Vždyť přece… klíšťata, alergie, ozonová díra, sinice, uprchlíci, paraziti, špína, nachlazení, úpal, nevyhnutelná globální apokalypsa…

Také mi není úplně dobře po těle, když moje děti šplhají sedm metrů nad zemí v koruně stromů, když sekerou štípají polena na táborák, když se brodí po pás bahnem rybníka, když střílí na zahradě ze vzduchovky, nebo se na lyžích řítí sjezdovkou co to dá. Ale pak se jim zadívám do očí a vidím cosi, co mi říká, že o tahle dobrodružství je nemám právo připravit. Tohle je ta skutečná, opravdová tvořivost a kreativita. Objevování nepoznaného.

České školství není primárním původcem stavu, kdy se z dětí skutečně postupně vytrácí schopnost samostatně uvažovat a utvářet si vlastní názor. Skutečným viníkem je přehnaně ochranitelská výchova, kterou kolem nich vytváříme umělou bublinu, v níž jsou zavakuovány v bezpečí svých displejů. Bráníme dětem poznat emoce, jako jsou touha a očekávání, zklamání a radost, vítězství a prohra, láska, strach, bolest… a možná taky štěstí.

Tak nevědomky a s nejlepším svědomím provádíme skutečnou genocidu dětské duše.

Jiří Klabal vystudoval český jazyk a literaturu a speciální pedagogiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Pět let pracoval ve výchovném ústavu pro mládež, v současnosti učí na základní škole v Chropyni u Kroměříže, kde působí také jako metodik prevence sociálně-patologických jevů. Své texty, zaměřené na výchovu a vzdělávání, publikuje v regionálním tisku. Ve volném čase trénuje mladé fotbalisty. Je otcem desetiletých dvojčat.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

7 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
Janek Wagner
Janek Wagner
4 měsíců před
Robert Čapek
Robert Čapek
4 měsíců před

Autor píše věty, které si vzájemně odporují. Nejprve vyčiní žákyni, že „nedávala pozor“ a odpovědi „byly úplně špatné“. Mnoho lidí ale míní (včetně mě), že pokud ne přímo kreativitu, tak žákyně minimálně projevila nekonformní myšlení. Byla svá. Hned vzápětí autor mudruje: „jsme to často my, kdo ji (kreativitu) ze všech nejvíc pošlapává“. Ano, přesně jako ta učitelka (co se jí autor tak zastává), která žákyni napálila čtyřku, jen to fiklo! Všichni totiž musí plnit úkoly jako ovce – kreativita se podle autora asi počítá, jen když žák leze na strom. Ale ve škole se budou plnit úkoly! Učitelku nikdo nechtěl… Číst vice »

Ivo Kaipr
Ivo Kaipr
4 měsíců před

Setkal jste se někdy s dětmi, které žádné takové aktivity, jako brodění se rybníkem, sekání dřeva, šplhání opravdu vysoko dělat vysloveně nechtějí? Které se bojí každé prohry, a tak soutěží jen tam, kde mají převahu? Každé dítě je jiné a nelze paušalizovat, zdá se mi.

Malvína Buclová
Malvína Buclová
4 měsíců před

Učitelka hodnotí žákyni z toho, co má (podle MŠMT) umět. Za to je placena a je povinna jet podle ŠVP (které moc neovlivní). Až bude moci žáky známkovat za kreativitu, dostane žákyně jistě za 1. Otázkou je, jestli samotná kreativita bez znalostí v životě uspěje. Abychom najednou třeba nezjistili, že žákyně právě vynalezla vůz s hranatými „koly“ … Zatleskáte jí, nebo si povzdechnete „Co vás v té škole naučili?“

7
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x