Lenka Vrtišková Nejezchlebová: Chopte se mě, pochopové, dala jsem obě své děti do jeslí

Slavný soude,

mám hned dvě deprivované děti (3 a 6), které od dvou let trpěly nedostatkem mateřské lásky. Musely totiž do kolektivu stejně malých deprivovaných nešťastných kamarádů v soukromé školce (jeslích), aby tam trpěly při hraní, malování, zpívání, tancování pod školeným vedením nechutně vlídných a kreativních tet, aby strádaly společným blbnutím na hřištích a pískovištích, zoufaly si na procházkách a plakaly nedostatkem pozornosti a mateřské lásky v divadýlkách, místo toho, aby si náramně individuálně jaksepatří užívaly s výtvarně a múzicky dosti nekreativní matkou frustrovanou nedostatkem seberealizace (a v domácnosti s polovičním příjmem) a byly touto 24/7 láskyplně mačkány. Všechna příkoří byla konána za otevřené podpory stejně patologicky smýšlejícího otce.

Chopte se mě, pochopové!

V debatě o snížení školkového věku na dva roky a angažmá státu je nutno oddělit dvě roviny, tu praktickou od „ideologické“. Debata o tom, kde by se ta péče měla odehrávat, jak by měla vypadat, kdo by měl pečovat, kolik to bude stát a kde na to vezmeme, je zcela na místě. Stát by se však měl opřít o dostupná fakta, nikoliv o emoce a ideologii. Je na rodičích, kteří by své dítě měli znát nejlépe, aby usoudili, jestli je už ve dvou letech na kolektiv zralé, nebo třeba ještě ani ve čtyřech není, a jak dlouho chce být jeden z nich doma na full-time. Ale školky nebo podobná (v současné době tedy především soukromá) zařízení frustrované a deprivované děti zpravidla nevyrábějí (pokud se něco nezvrtne), deprivované a frustrované děti vyrábí především patologické domácí prostředí nebo kojenecké ústavy (se vší úctou, při vší snaze). Jsem přesvědčená, že pokud dítě vyrůstá v harmonickém rodinném prostředí, má své pevné body a lásku nejbližších, pak mu ve dvou letech (není-li úzkostné) pět, šest hodin v menším kolektivu v dobré péči jiných vlídných lidských bytostí prostě nemůže uškodit.

Prosím, nevytahujte profesora Matějčka!

Ten odsuzoval tehdejší podobu jeslí, hlavně týdenní, což je i pro krkavčí matku představa hrůzná, netvrdil však, že by dvouleté dítě muselo být výhradně s mámou, jen se mu alternativní prostředí musí ušít na míru. Jasně, že asi není možné frknout partičku dvouletých do běžné školkové třídy s pětadvaceti 3-6letými, ale stát by měl hledat způsob, jak pomoct (zpravidla) matkám, které chtějí (nebo je i finanční okolnosti nutí) jít dřív do práce a zároveň cítí, že jejich dítěti bude mezi jinými dětmi dobře. Ono se to státu totiž nakonec vyplatí.

Lenka Vrtišková Nejezchlebová  je novinářka na volné noze a matka dvou veselých a milovaných dětí. Dělá rozhovory s osobnostmi napříč obory – od herců po vědce. Píše mj. do časopisu Téma, Vlasta, Interview, Glanc, ČiliChili. Dříve působila v redakcích LN, MF DNES, iDNES a Týdne. Je vdaná za muže, se kterým se „o život“ dělí na férovku.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

95

 
21 Počet vláken diskuze
74 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Venda
Venda

Hmmm..podle mě je každého věc,kdy a kam dítě dá, případně do jaké míry uprednostni sebe před dítětem. Stát i zaměstnavatel budou vždy jen překážet. U zaměstnavatele se to dá pochopit, ale u státu státu nikoli. Idelogickou a praktickou stránku věci v žádné případně nelze oddělovat. Vy jste, jak se tu píše, na volné noze. Tak nechápu, co řešíte. V mém okolí jsou ženy v daném věku zaměstnavatelem „pronásledovány“ ve smyslu neustale prodlužované smlouvy na dobu určitou,kdy se třesou, aby nepřišly s tou šťastnou zprávou. Sám znám osobně personalistu,který na to musí brát ohled…přemýšlet za uchazečky, kdy asi plánuje dítě. Tohle… Číst vice »

Vašek důchdce
Vašek důchdce

Nedovedu pochopit, ale jako muž jsem váhal to zde napsat, že nějaká žena chce opustit své malinkaté dítě a jít od něho kamkoliv. Po mém váhání mě ženy, teré mě obklopují, přesvědčily, že mají stejný názor jako já. Lidstvo je úplně někde jinde, než by mělo být! Spotřební společnost nás žene do kouta a my si to ani neuvědomujeme a ještě to hájíme!

Martina Krausová
Martina Krausová

Výchova dítěte je především práce. Někdy naplňující a povznášející, jindy únavná a stereotypní. Práce, kterou jsme si dobrovolně zvolili a do které jsme na vlastní zodpovědnost přivedli malé lidské stvoření. Je tedy na nás, abychom takovou práci prováděli co nejlépe. Malé dítě nepotřebuje divadélka, propracované prográmky školených tet, potřebuje mámu. Její objetí i vyhubování, její radost i únavu. Potřebuje zažít chvíle, kdy máma nemůže, a jak se s nimi pere. Zažít společné výlety a dovolené, ale taky nákupy, praní, vaření, hraní, smích, rozmíšky i usmiřování… každodenní život. To všechno znamená společný čas. A čas je v životě dítěte tvrdá měna.

jangidan
jangidan

My se Vás chápat nebudeme. My Vás chápeme. Ale taky chápeme, že až budou děcka v patnácti zdrhat za kamarády, tak Vy možná budete zase chápat nás, co bychom dvouletka na celé dny nikam nedávaly. Některé věci se nedají změnit, ani kdybyste o tom napsala sebevtipnější knihu.
Také vidíte personál školek velmi, velmi optimisticky.

Linda
Linda

Strč si své děti třeba do prdele, ty krávo.

Hal
Hal

Technická poznámka pro všechny obránce „tradičních hodnot civilizace“: Představa, že už po tisíce let je normální, že malé dítě je vychováváno matkou a tráví s ní většinu času, je romantický blud. Za prvé, ještě v nedávné minulosti o děti už od útlého věku pečovali především ekonomicky neaktivní příslušníci rodiny, tj. starci, chromé tetičky atd. Ti také obstarávali většinu „péče o domácnost“. Matka se po šestinedělí vracela k tvrdé fyzické práci na poli apod., dokud plně kojila, měla dítě s sebou, pak už ne. O otci ani nemluvě. Biologická matka jako typická hlavní pečující osoba je výdobytek 20. století. Za druhé,… Číst vice »

Jiřka
Jiřka

Je každého věc,kdy si děti dá do jeslí nebo do školky.A nemyslím si,že tam strádají. Kdysi bylo všechno normální,děti se dávaly od půl roku do jeslí a teď to každý pitvá,kritizuje a nimrá se v tom……Každá maminka ví,co je pro její dítě dobré a rozhodne si to a ostatní by to měli repektovat.Nemyslím si,že dítě je ochuzeno o matčinu lásku pobytem ve školce….Jsou maminky,které mají děti doma a stejně si s nimi nehrají a nevěnují se jim,ale to nikdo nevidí a nekritizuje……

Jana
Jana

Ahoj všem, můj syn je zatím bohužel jedináček. V březnu mu budou 3 roky a do školky chodí od září. Je moc spokojený naučil se spoustu nových básniček. Paní učitelky jsou moc hodné a s dětmi pořád něco vymýšlí. Syn je moc rád, když má výrobek , všem to musí ukázat. Za mě můžu říct, že super a děti potřebují svůj kolektiv. Starší děti mladším pomáhají a je to super. Rozhodně souhlasím s přijímáním dvouletých dětí. Samozřejmě pokud to dětičky psychicky zvládnou. U nás byly taky slzičky ráno, ale pořád chodit chtěl 👍 Myslím, že by se to mělo zachovat.

Káča
Káča

Když je spokojená matka je spokojené dítě. Paní naprosto chápu, také jsem chodila brzy do práce, střídali jsem se manželem a mými rodiči, školku jsem bohužel měli až do 3 let. Neumím si představit, že jsem zavřená 3 roky s dítětem doma a prokládám to například dětským centrem. Na druhou stranu chápu ženy, které jsou doma s dítětem šťastné a vyhovuje jim to. Máme nadstandartně dlouhou mateřskou dovolenou a každý si může vybrat. Nemyslím si, že by synovi můj návrat do práce (3 dny v týdnu) ublížil.

Olga
Olga

Dobrý večer já nevím proč je tato diskuze . Pracovala jsem deset let v jesličkách a ty roky jsem si užívala . Moje dcera byla taky v jeslích a je to dobrá mamina .

DJka
DJka

Souhlasím s autorkou, mám 3 děti, všechny si cca od 15 měs. postupně zvykali na jesličky a ve 2 letech chodili do kolektivu rádi. Rozhodně nejsou citově poškozené nebo deprivované, spíš naopak, zjišťuji, že oproti jiným rodičům mám s dětmi velmi silný vztah plný důvěry. Fandím všem matkám, které dokáží být doma s dětmi 6, nebo i 9 let, a naplňuje je to. Bohužel, v realitě spíš potkávám frustrované, unavené a utýrané maminy. Dnes na rozdíl od minulosti žijeme bez pomoci starých rodičů. Nevidím nic špatného na tom, že se žena realizuje i jinak než jenom skákáním kolem dětí, pokud… Číst vice »

anavi
anavi

Vaše touha po seberealizaci a po výdělku zvítězily nad zdravým rozumem a zájmem dítěte, Jen se podle mého názoru utvrzujete v tom, že to bylo správné, snažíte se obhájit. Uznávám ale, že některé typy matek jsou skutečně ještě horší než ty jesle. Psychická deprivace v dětství – J. Langmeier a Z. Matějček – doporučuji.

Helena
Helena

No ona to taková sranda nebude až se na Vás dospělé děti vykašlou tak jak jste se na ně vykašlala Vy když Vás nejvíc potřebovaly.Připravila jste se o to nejcenější co se nedá zaplatit ničím na světě a to je dětství svých dětí.Vlastně nechápu proč jste si je pořizovala když je odkládate do jeslí.A nebudete mít s nimy nikdy opravdový vztah.

Svatka
Svatka

Moje dite si skolku samo vydupalo.V roce a pul jsem ji tam na par hodin poprve zavedla.Dodnes si pamatuji to zklamani,kdyz jsem ji vyzvedavala po obede a ona tam nespala.Tesila se proste do kolektivu. Se mnou zrejme takova legrace nebyla,ac jsem se snazila sebevic. Neodsuzuji a ani se nepriklanim k jeslim.Ale dnesni soukrome jeslicky se nedaji s temi za minuleho rezimu vubec srovnavat.

Lenka
Lenka

Svého času byl za totality jeden smutný vtip:Rodiče vedou dítě do jeslí,dospělé děti vedou rodiče do domova důchodců……

lajika
lajika

Paní Vrtišková Nejezchlebová – dávejte si děti kam chcete a potřebujete – jsou to vaše děti a je na vás posoudit, jakej model je pro vaši rodinu nejvhodnější. Ale ušetřete nás prosím svých rádobyvtipných literárních výlevů (děti trpí při malování a zpívání z vrstevníky ha-ha jak třeskutě ironický vtip, otec smýšlí stejně patologicky, to je řachanda) stejně jako jakoželogických zdůvodnění svých rozhodnutí – koho to zajímá? Každej se musí zařídit podle své aktuální situace, toho, co vyhovuje jeho rodině, jaká je nátura jeho dětí, jaký je postoj jeho zaměstnavatele ke kratší/delší rodičovské či případnému částečnému úvazku a řady dalších věcí.… Číst vice »

Blanka
Blanka

Plně s Vámi souhlasím.

Martina
Martina

Já dala malého do jeslí už ve 13 měsících na celý den 4x týdně. Musela jsem ze zdravotních důvodů. O rok později chodí do jeslí stále, i když už jen 1x týdně. Žádná psychická újma na něm vidět není, naopak, kolikrát ani nechce domů (chce si hrát s dětmi) a dělá vývojové pokroky. Ani náš vztah to nijak nepoznamenalo, ví, že já jsem máma a že ho vždy pochovám a utiším.

Magda
Magda

Tento trend je podle me skodlivy tim, k čemu povede: Postupně se začne vnímat, ze žena s dítětem MA jít do práce v kratší a kratší době, a dopadneme jako v západních zemich, kde se matka, která nespěchá do práce po dvou měsících od porodu, vnima jako militantní divozenka, která se odmítá zdravě seberealizovat, nebo, ještě lépe, je tak nemozna, ze jí nic jiného nezbývá. Důsledky by vám mohli popsat ti, kteří jako zdravotníci pracuji s dětmi napr.ve Francii nebo v USA. Když jsem od těchto přátel slyšela, k čemu tyto „snahy o osvobozeni zeny“ vedou, zrosolovatela mi kolena. Deti… Číst vice »

Magda
Magda

Takto to môže podať len osoba, ktorá sa snaží ospravedlniť svoje konanie, lebo vie (alebo aspoň tuší), že nie je správne. Je to urážka mám, ktoré nie sú karieristky a nestrčili svoje deti do zariadenia, aby sa mohli realizovať. Mám, ktoré mali deti preto, aby s nimi aj boli, aby ich poznali, a nie aby ich čo najskôr dali na výchovu cudzím ľuďom, o ktorých nič nevedia, aké majú hodnoty a čo sa od nich deti naučia. Nechutné.

Jana
Jana

Strčila jste dětičky do jeslí a evidentně s tím máte sama problém, jinak byste se nepotřebovala takhle složitě ospravedlňovat sama před sebou tím, že podsouváte odsudek ostatním. Kdybyste byla přesvědčená o tom, že děláte dobře, nepsala byste tenhle článek. Podle mě dítě ve dvou letech patří k matce – tím nemám na mysli, že se od něj matka nesmí hnout, ale frknout ho na 5-6 hodin denně do jakékoliv instituce pod záminkou, že potřebuje kolektiv, mi připadá úchylné. Je to jenom o lenosti a nechuti se na nějakou omezenou dobu přizpůsobit potřebám dítěte nebo dětí. Je to jenom pohodlnost a… Číst vice »