K sepsání tohoto příspěvku jsem se nechala vyprovokovat v rámci jedné diskuse na téma „Pravidla k používání mobilů u dětí“, která se odehrála na nejmenované sociální síti. Vlastně i my jsme se již delší dobu s manželem zamýšleli nad tím, jak v naší domácnosti nastavit pravidla, aby se z našich dětí nestali úplné zombie neustále přilepené na obrazovku tabletu, telefonu nebo jakéhokoliv podobného vynálezu. Nakonec jsme dospěli k poměrně drsným závěrům a k celkovému odmítnutí jakékoliv demokracie v otázkách užívání počítačů, mobilních telefonů, tabletů našimi dětmi.
Musím ovšem vysvětlit, že my nejsme obyčejná domácnost. Doma máme celkem pět dětí v opravdu širokém věkovém rozpětí od šesti do skoro osmnácti let. Pochopíte jistě, že již takovéto výchozí podmínky nejsou pro nastavování pravidel užívání podobných přístrojů ideální. Proto třeba v naší domácnosti neexistuje televize. Před šesti lety jsme se rozhodli ji odstranit z našeho domova, a to hned z několika důvodů. Prvním důvodem byla skutečnost, že pět dětí ve věku od několika měsíců až do 12 let se nikdy neshodne na výběru pořadu. Neustálé hádky a řešení rozvrhu – kdo a jak sleduje televizi – nás velmi otrávily. Došli jsme navíc k poznání, že i šestileté dítě je schopno se o víkendu budit v 5 hodin ráno, aby bylo první u televize a mohlo být králem dálkového ovládání. Takže jsme řekli STOP televizi.
Před šesti lety jsme odstranili televizi. Děti nám vyčítají, že jsme jim zničili dětství, já si však myslím, že jsme jim ho naopak zachránili.
O to větší byla naše satisfakce, když jsme si uvědomili, že i my jsme občas zapínali zcela nesmyslně televizi a seděli před zcela nesmyslnými pořady. Ono je v zásadě těžké nalézt v dnešní době inteligentní pořady v televizním programu, že. Děti nám sice od té doby vyčítají, že jsme jim zcela zničili dětství, já si však naopak myslím, že jsme jim ho zachránili. Místo civění do bedny si daleko více o víkendech povídáme, hrajeme společenské hry a děláme další věci, které se prostě moc nedělají, když máte televizi.
Abych se tedy vrátila k problému tabletů, mobilů a dalších vymožeností. Všech pět našich dětí jsou naprostí závisláci, bez ohledu na pohlaví, národnost a věk. Když si náš nejmladší génius uměl ve třech letech obsluhovat tablet, aniž by ho to kdokoliv učil, a to včetně toho, že si bez znalosti čísel uměl zadat PIN kód, tak jsme to nejprve oslavovali a pyšnili jsme se, jak geniálního chlapečka to máme. Do doby, než génius začal vyžadovat svou porci tabletu v zásadě každodenně, a když ho neměl, byl problém.
Tablety mají i starší, a rozsah problému jsem si uvědomila, když jsem jedné hluboké noci odhalila dva z našich chlapců, jak tajně hrají celou noc hry na tabletu (bylo mi divné, že vypadají přes den jako smrtky a naivně jsem věřila tomu, že tablety zůstávají na noc uklizené. Chyba – důvěřuj, ale prověřuj). Vadí mi i to, když se podívám na aplikaci Whatsapp kolem půl druhé v noci (při nadměrném stresu trpím nespavostí, což je s ohledem na počet dětí v domácnosti a manžela, který je neustále na cestách, skoro pořád) a vidím, že naše nejstarší sedmnáctiletá slečna je aktivní, když má ráno vstávat do školy. Asi jsem nemoderní, ale tohle mi opravdu nepřijde v pořádku.
Telefony se u nás po příchodu domů odkládají v kuchyni. A kdo podvádí a v noci si pro něj přijde, tomu ho zabavíme úplně.
Takže jsme se rozhodli říci STOP závislostem v podobě tabletů, telefonů, počítačů. U nás se telefony od jisté doby odevzdávají po příchodu domů do kuchyně. Rozhodně není důvodu mít telefon v pokojíčku a už vůbec není důvod s telefonem spát. Pár chytráků se mě snažilo přesvědčit, že to prostě není možné, protože se druhý den ráno musí budit, a to vůbec nejde bez telefonu. Pořídili jsme budíky. Světe div se, budíky budí, a všichni vypadají ráno podstatně svěžejší než dříve. Pro ty, co se snažili podvádět, jsem nachystala trest.
Telefon jsem jednoduše zabavila úplně – v kuchyni sice musí být odevzdané, ale všichni si je mohou s moderací používat. Asi všechny zaskočilo, že dvě z našich pěti dětí v roce 2019 přežily skoro 14 dní bez telefonu. Ano, čtete dobře. Neobměkčily mě ani argumenty ve smyslu týrané děti, ani argumenty typu – musím absolutně nutně hledat něco na internetu do školy, jinak dostanu špatnou známku, a za to tedy vůbec nebudu moct.
Já navíc vůbec nechápu, proč mi škola vnucuje, že bych měla mít povinnost zajistit svému dítěti přístup na internet a proč bych měla mít povinnost pořizovat svým dětem mobil, tablet nebo počítač, aby si mohly vypracovat úkoly. Pokud má škola takovéto požadavky na žáky a je to součást výuky, nechť zajistí přístup k internetu, počítači, mobilním telefonům a tabletům v rámci vyučování. V tomto smyslu jsem také napsala omluvenku do školy, proč si naše dítě nemohlo vypracovat domácí úkol. Škola mi nikdy žádnou odpověď nezaslala a moje dítě nebylo jakkoliv potrestáno za to, že nesplnilo svůj úkol a nebrouzdalo si na internetu v rámci přípravy na vyučování.
Jistě jste pochopili, že jsem matka tyranka. Zcela jednoznačně svádím boj s větrnými mlýny, když se snažím minimalizovat dopady přílišné mobilománie, tabletománie, počítačománie na naše děti. Věřím ale tomu, že to má smysl. Dítě nepotřebuje být nalepené celý den na mobilním telefonu, sjíždět instagramy, youtuby, hrát nesmyslné hry kdoví s kým a stát se v patnácti letech úplným závislákem a asociálem. Naše děti pochopily, že je zbytečné s námi v tomto směru argumentovat, svádět boj nebo dokonce podvádět. Doufám, že to jednou ocení, třeba tím, že nebudou muset vydělávat na výdaje spojené s odvykací kúrou typu „jsem závislá na instagramu a léčím se“.
Lucie Martin Nešporová vystudovala právo na Západočeské univerzitě v Plzni. Specializuje se na mezinárodní soukromé právo, rodinné právo, trestní právo a oblast lidských práv. Sedm let působila ve Francii jako diplomatka Ministerstva zahraničních věcí při Radě Evropy. S manželem, kterého si přivezla z Francie, vychovává celkem 5 dětí. Ráda cestuje, čte a sportuje. Miluje zvířata a působí ve spolku Animaleye, který prosazuje zpřísnění trestů za týrání zvířat. V Komunitním centru Motýlek poskytuje právní poradenství zdarma sociálně znevýhodněným osobám v těžkých životních situacích.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Zajimavy clanek! Jsem rada, ze nejsme jedina rodina, ktera ‚tyranizuje‘ deti. My jsme ovsem zasli jeste dal. Deti (pouze dve, ve veku 10 a 12 let) nemaji mobily vubec. Zato maji vyborne znamky a spoustu kamaradu. Vsichni kamaradi mobily maji, ale nasim detem nejenze se nesmeji, nevylucuji je z kolektivu, naopak je berou je tak, jak jsou. Jen si s nimi nepovykladaji na socialnich sitich, coz nikomu ze zucastnenych stran nevadi. Tablet mame doma jen jeden a ten patri tatinkovi, detem je nedostupny. Ma to jeden zajimavy dopad – deti prakticky nemaji zadny zajem brouzdat po internetu a pokud to delaji, tak pouze pro skolni ucely. V tomhle to mame nastavene jinak, nez rodina zminena ve clanku. Televizi jsme dlouho nemeli, jednoho dne jsme si ji poridili, ale temer se na ni nedivame, a to vcetne deti, ve volnem case nam stoji za to si s nimi neco zahrat nebo jen tak povidat.
V podstate to, chci tady predat dal, je fakt, ze deti bez mobilu mohou fungovat, stanou se tim i samostatnejsi (nase tyranizovani jde tak daleko, ze je ani nevozime do skoly, ani do jejich krouzku a treninku, jedou na kole nebo autobusem) a zodpovednejsi. Ani argument, ze se jim ostatni deti budou smat, neobstoji. Nesmeji se jim a kamaradu maji vice, nez dost.
Mám to úplně stejně 🙂
Také nemáme televizi, není potřeba. Tablet děti nezajímal nikdy, ač ho mají – ten je někde odložený, dlouhá léta nepoužívaný. PC ovšem mají a telefony také – nezakazuji je, ale korigovala jsem to. Děti mají spoustu dalších zájmů a techniku využívají jen, když na to mají čas, což moc není. Nesnaží se mě podvádět – po té, co jsem je kdysi načapala s telefonem v noci, telefon jsem zabavila a od té doby si to nedovolily-každopádně máme vztah založený na důvěře, nejsem jejich vládce, ale vůdce…Nutno dodat, že moje děti nikdy neměly potřebu srovnávat se s druhými, neřešily, co druzí a co oni. Také znám ale nejeden případ, kdy matka zakázala dětem např. sladké-jednou zapomněla lahvičku s Nurofenem na lince a dítě ji vypilo, protože to bylo tááák sladké-skončili v nemocnici. Další dítě se zákazem sladkostí zase celý den nemluví o ničem jiném než o tom, jestli a kdy dostane bonbón-i v 10letech. Jednoduše všeho s mírou a zakázané ovoce nejvíc chutná. Moje děti vždy vědí proč tomu tak je a hlavně platí podmínky pro všechny stejně, pro mě i pro ně. Na druhou stranu, pokud dítě nezná práci na pc a má se spolehnout jen na to, co mu poskytne škola, bude mít nejspíš problém na VŠ případně při hledání zaměstnání, protože to, co dnes moje 13tileté dítě na pc umí, já nezvládám, a to si nemyslím, že jsem úplný pc-neandrtálec i mám za sebou víc jak 10letou praxi v práci na pc…Ovšem každý děláme, jak umíme a co uznáme za vhodné
Ja jsem.take za tyranku – deti maji tlacitkove telefony. Tlak od okoli je ale velky-denne mi dvera rika ze chcw dotykac ze ho ma kazdy ve tride. A bohuzel je to pravda – v 5.tride je opravdu jedina, mladsi ve 3 jeste ne,ale brzy bude. Nejake tipy jak toto ustat? Jak to vysvetlit detem? Nejsou socialne out, ale tim ze kamosky frci na whatsupu prichazi o nektere sve holcici akce…
A cemu tim prospejete, ze budou deti technicky nevzdelane a v dospelosti muze maximalne sbirat papirky, syn kopat kanaly (ovsem ne jako osvc). Co detem do zivota date?
Tak to u nás máme nastavené opačné pravidla. Jelikož nás počítač a internet velice slušně živí a můžeme si dovolit, díky dobrým znalostem sítí, nadstandardní živobytí, tak techniku dětem nezakazuji. Ba naopak, učím je s technikou zacházet. Doba se bude dále vyvíjet, kdybychom to měli nastavené takto, tak stále podstupujeme amputaci nohy s klacíkem v puse, nadneseně řečeno. Já osobně nevidím důvod dětem počítač, telefon, televizi, tablet a jiné technické vymoženosti dnešní doby zakazovat. Za prvé by měli mít všeobecný přehled o dění kolem nás, za druhé dětství jim to nebere, mají své koníčky, kamarády. Jako rodina jezdíme na poznávací výlety, hrajeme hry, povídáme si o tom co jsme slyšeli, viděli a světe div se, pokud něco hledáme, třeba cestu kam se na dané místo dostat, používáme internet, kdy se i děti se přidají. Regulovat ano, mít pod kontrolou ano, ale zakazovat? Proč? K čemu mi bude, že dítě na písku umí postavit nejhezčí bábovku, ale nebude umět zavolat babičce pomoc, pokud doma upadne. U všeho se musí používat zdravý rozum, a někdy mi přijde, že hodně věcí je hnáno do zbytečných extrémů.
Konecne rozumny nazor.
Na těchto a jim podobných článcích je vidět polarizace dnešní doby, na jedné straně úplné zákazy moderní techniky a na druhé úplně bez omezení, neboť jim to usnadní zabavit děti. Obojí je špatně. Doba jde dopředu a je nutné s dětmi na toto téma aktivně komunikovat a vysvětlovat proč to tak je, varovat je před rizikem nadměrného používání či jiných rizik a na druhou stranu je nadchnout co všechno s tím jde mimo hraní jen her.Dítě dokáže pak pochopit proč se to omezuje a pod..Automatizovat možnost používaní tabletů či telefonů je dneska vícero, například Google family Link. Prostě je dneska uspěchaná doba a nikdo na děti nemá čas.
Autorce článku rozumím. Považuji mobilní telefony apod. za zdraví zejména malých děti škodlivé, jak je tomu i v okolních zemích. doma mám LAN připojení všech přístrojů. Internet ale k získávání informaci zejména zahraničních potřebuji. Malé dítě jsem nucena někdy k vybranym pořadum odložit, protože to je realita matek, ktere jsou doma samy s dítětem a potřebuji také něco zařídit nebo si i na chvíli jen odpočinout.
Tak to bych nechtěl zažít… Syn má telefon od dvou let, stejně jako televize nebo počítač je to normální součást domácnosti. Zakázat telefon, televizi nebo počítač vůbec nepřichází v úvahu už jen proto, že 14 věcí v bytě je chytrých a bez telefonu se nepohodlně ovládají. A protože v každé místnosti je televize, nikdo se s nikým nehádá, na co se bude dívat. A protože nikdo nic nezakazuje, nestává se, že by syn trávil u těchto věcí příliš času. Ona ta technika totiž za chvilku taky omrzí, když to není zakázané ovoce, ale naprosto běžná věc 🙂
Můj názor je všeho s mírou. Sama jsem každou návštěvu u mé tety hrála s bratrancem PC hry. Tenkrát počítač skoro nikdo neměl. Jsem přesvědčená, že by moje i starší generace, mít ty možnosti, technice propadla stejně jako stávající dospívající generace. Musím říct, že u mých dětí, které studují osmileté gymnázium se pokaždé v primě najde nějaký rodič, který vehementně prosazuje zákaz používání mobilních telefonů a jsou to vždy rodiče, kteří odmítají pořídit svým dětem dotykový mobil a mají jen tlačítkový. Se svými dětmi nejsme a ani nemůžeme na ně dohlížet 24 hodin denně. Mohou si mobil či tablet půjčit od spolužáka ve třídě a právě tyto děti potom internet a mobil zneužívají daleko víc než děti, které ho mají k dispozici kdykoli potřebují. Neříkám, že každé dítě, ale moje zkušenost je taková, že se to děje. Pak jsou z toho nepříjemnosti a třídní důtky až snížené známky z chování. Taková zajímavá otázka, jak se děti rodičů, kteří zakazují veškerou techniku připravují na hodiny informatiky? Dcera v sekundě dostala práci vytvořit krátký a jednoduchý animovaný film, který má trvat asi minutu. Měli na to asi 3 měsíce a profesorka počítala s tím, že práci budou dělat doma. Dceři to zabralo plno hodin. Neumím si představit, že by tuto práci měla vykonávat ve škole. Nestačilo by jí ani půl roku. Jak se takové děti učí psát deseti prsty? To pořizujete psací stroj? Neumím si představit svým dětem studující gymnázium úplně zakázat počítač a mobil. Z informatiky by pak byla výsledná známka nedostatečná. Možná mají děti krásné dětství, s tím nelze než souhlasit, ale v dospělosti budou hendikepované. Budou se muset doučovat věci, které jejich vrstevníci budou umět z dětství. Myslím si, že moderní technika není o tom ji dětem zakazovat, ale naučit je správně ji využívat a nezneužívat. Je to jako s ohněm. Dobrý sluha, ale zlý pán. Osobně si myslím, že i s moderní technikou mohou děti prožít krásné dětství a je to vždy jen na rodičích. Nechápu, proč po nějakém vydařeném výletě nebo rodinné akci by si dítě nemohlo na nějakou dobu zalézt s mobilem v ruce do svého kouta a odpočinout si tam, pochlubit se fotkami kamarádům a tak. Moje děti mají k dispozici mobil i před spaním a nikdy jsem nezažila, že by ve školním roce ve dvě ráno ještě hrály hry nebo komunikovaly po síti s kamarády. Ví jak se mají na sítí chovat a že je třeba dělat i něco jiného a světe div se, kolikrát jsem s překvapením zjistila, že děti nejsou na mobilu, ale hrají si s legem nebo běhají celé odpoledne až do tmy po vesnici s kamarády. Dokonce přišly a hláškou, mami, já se na tom mobilu nudím a chci dělat něco jiného.
By mne zajimalo, cim se deti budou zivit, kdyz budou technicky nevzdelane. V dobe, kdy i kazda prodavacka, kazdy technik, kazdy delnik musi umet obslujovat stroje. Na tyhlety lesanske blaboly jsem alergicka. A nejvtipnejsi (mozna spis nejsmutnejsi) mi prijdou lide, co prijdou zadat o praci ke me do copycentra s tim, ze neumi pracovat s pocitacem a obsluhovat dotykove displeje a samozrejme odchazi nastvani a znechuceni, ze je nechci zamestnat…
V dnešní době neznám rodinu, která neřeší tento problém. Ale zakázat vše… Co je problém kvalitní apka? YouTube? Google? Bez gramotnosti na pc a orientaci na webovém rozhraní se dnes neobejdete… Jestli píšete SMS na tlačítkovém m. a nebo nahrajete hlasovku či pošlete fotku přes WhatsApp je na rozhodnutí každého znás. To, že mi pošle dcera fotku či video z tréninku mě těší určitě proto není miň samostatná či nezodpovědná
Zabavit děti „chytrou mašinku“ musí být s mírou, kontrolu samotných aplikaci aj. Familylink nemám pro jejich kontrolu ale moji odjedou v 7.00 vrací se v 17.00 vidím kde jsou… (9,11 let) Mobilu přes tablet PC xbox (tancování, kuželky – pecka) vše u nás najdete, přesto hraji pexeso(Albi má teď perfekt varianty) Katan, Lego. Ale taky ví co mají dělat s vysavačem, mopem a sekačkou na trávu. O víkendu jak se setmí hraji schovku na zahradě ba dokonce umíme házet i míčem. Jezdí od 1.tridy samozřejmě autobusem tak stejně na kroužky tak za kamarády rozhodně to nepovažuji za teror. Ba naopak je někdy problém je dostat domů.
Je to v nás vážení rodiče, každý dle svého uvážení 🙋♀️
Úvodem bych chtěl napsat, že jsem ročník 1967. Moje matka byla podobně „osvícená“ žena jako jste vy a snažila se mě „ochraňovat“ před vším, co ona považovala za škodlivé v době, kdy jsem vyrůstal. Tehdy samozřejmě nebyly lákadlem dětí PC, tablety a mobilní telefony, ale věci typu skateboard, kytara, fotbal atd. Jakmile jsem se začal některé z aktivit věnovat více, než bylo dle mojí matky zdrávo, následoval zákaz nebo regulace, přičemž společným jmenovatelem bylo vždy zaklínadlo „trávíš tím příliš mnoho času a zanedbáváš to či ono“. Jak je vidět, matky si v každé době najdou svého démona a (předpokládám) v dobré víře se snaží konat dobro ve prospěch svých ratolestí. Zákazy a omezení mojí matky, které jsem nikdy jako dítě nechápal (a dodnes nechápu), se odrazily na našem zdeformovaném vztahu, který přetrvává doposud. Přeji vám, aby vaše děti neocenily vašeho „pokrokového ducha“ stejným způsobem.
Autorce tleskám a všem, kteří nepochopili text (dle některých komentářů): děti autorky umí ovládat popisované technologie, jen na nich nevisí stále a nekontrolovaně.
Chudáci děti. Zakázat malým dětem sledovat v televizi pohádky,to já bych nemohl. Až vás budou v dospělosti nenávidět, tak se nedivte.
Můj nejstarší syn měl v ruce pořád šroubovák a kladivo. Neustále něco opravoval. Nikdy jsme nemuseli volat opraváře a vždy všechno zařídil. Ale báli jsme se, aby na tom nebyl závislý a tak jsme mu raději autoritativně (protože demokraticky to nešlo) všechno nářadí vyhodili. Říkal nám, že jsme mu zničili dětství, že takto nic neprozkoumá a nic se nenaučí, ale my víme, že jsme mu ho zachránili.
Moje prostřední dcera v 11 letech byla úplný blázen do knih, přečetla všechno, co jsme doma měli, nutila nás dokonce ke svátkům a narozeninám a vánocům jí pořád kupovat knihy. Stohy papíru o zvířatech a medicíně, protože chce být veterinářkou. Úplně odmítala elektronické verze knih, že se blbě čtou venku na zahradě. Nakonec jsme rozhodli, že není možné aby 4-6 hodin denně četla o zvířatech, dokonce ještě v angličtině a němčině, protože české knihy přečetla snad všechny. To bylo neúnosné a tak jsme ty knihy odvezli raději do sběru, když byla na táboře, protože ona neví, co je pro ní dobré a bránila by nám vlastním tělem ji zachránit dětství.
Moje nejmladší dcera ve 2 letech umí ovládat tablet lépe než manželka. Myslím, že jí ho asi zakážu, protože neumí pořádně česky. Pořád kouká na anglické pohádky a říkanky, místo aby mi řekla ana tati, pořád mi odpovídá „yes papa“, myslím, že to pro její vývoj není dobré a tak jí to asi také zakážu, teda rozhodnu za ní.
Děkuji, že nejsem sám a je nás víc, co víme, co je pro naše děti dobré, bez nás by z nich vyrostlo, nevím co …
Vás syn uměl doma všechno opravit a z vlastní iniciativy se chtěl ve všemožném opravování dále zdokonalovat a vy jste mu nářadí vyhodili,místo abyste ho v tom dále podporovali?
A vaše dcera uměla číst v 11 letech knihy v němčině a angličtině a chtěla se stát veterinářkou a vy jste jí odvezli všechny knihy do sběru?
A ještě si myslíte,že jste jí tím zachránili dětství?Jak přesně jste jí ho zachránili?
Když vám vaše děti říkají,že jste jim zničili dětství,tak mají pravdu.
Co by jiní rodiče dali za to,kdyby měli takto chytré děti.
Myslím, že ti, co s myšlenkou tohoto článku nesouhlasí, ji vůbec nepochopili. S technikou se naučíte během 5 minut. Je to tak snadné, že to právě zvládne i batole, takže není jediný důvod to jakkoliv uspěchávat a cpát to dětem od mala pod pseudoargumnty „doba jde dopředu, děti nesmíme nechat pozadu“. Jsem generace, která měla ve škole výpočetní techniku „až“ od 8. třídy, mobil jsem si koupila v 17 letech – tlačítkový. A nemám pocit, že bych teď nesehnala práci kvůli pc negramotnosti 🙂 Podstata je, že jsem jako dítě byla přirozeně uchráněná trávení času nad něčím, co zvládnu okamžitě. A trávila jsem čas věcmi, které mě stály úsilí, pro jejich výsledek jsem se musela snažit a čekat. Myslím tím více, než klikáním myší. Na druhou stranu – dost času jsme jako děti trávily u televize nad seriály. Člověk je přirozeně pohodlný, takže pokud mu dáte nástroje k usnadnění, využije jich. Ale nebude pak příliš obratný, zvyklý přemýšlet nad překážkami atd. Televizi nemám asi 12 let. Mám dvě děti (6 a 9 let) a nikdy jsem od nich neslyšela výčitku či nářky „Proč nemáme televizi?“. Filmy sledujeme na notebooku, vybíráme si, co nás bude bavit a neřídíme se tím, co zrovna dávají v TV. A upřímně, za celý týden se k tomu téměř nedostaneme – nemáme na to čas. Z družiny jdeme na kroužek, pak úkoly, večeře, hraní si, před spaním čtení, povídání si. Tak jako za našeho dětství. A víte proč děti nenapadne škemrat nad telkou/mobilem? Jsou zvyklé si hrát. Jsou zvyklé se nudit a najít si na nudu zábavu – ale jinou, než mobil/televize/pc – tj hračky, hry, knihy. A umí si hrát i spolu, sami od sebe. Starší syn mobil stabilně nemá, bere si ho pouze pokud se přesouvá trochu dál po Praze na kroužek. Žádné nářky, že je nemoderní, se nekonají. Má notebook, ale zpravidla na něm sleduje dokumenty, nebo si vyhledává informace o věcech, co ho zajímají. Když je dětem něco líto, tak ne že nemají televizi nebo mobil, ale že se mnou nemůžou jet stanovat, nebo na kolo, či do bazénu. Upozorňuji, že nejsem žádná potrhlá alternativní matka. Na dovolenou jsme jeli klidně na týden do Paříže, procourali jsme v pohodě celé město, muzea, atd. A stejně tak jezdíme občas pod stan. Někdy za kulturou, někdy za sportem. Všechno jde. Jen to chce prostě používat rozum!!! Tvořit si s dětmi vztah, tvořit si s nimi koníčky, přirozená pojítka a tradice. A ne jim tvořit závislost na technice…. Jak říká můj bratr, s technikou je to jako s ohněm: dobrý sluha, ale špatný pán.