Marek Herman: Do tří let jsem bral desetinásobek aneb Jak jsem vzpomínkami na svou učitelskou chudobu rozvířil debatu

Před pár dny vyšel na portálu Rodiče vítáni se mnou rozhovor o tom, co chybí českým školám. Mimo jiné jsem řekl, že když jsem jako učitel začínal, nemohl jsem si ani dovolit vzít svoje dcery do bazénu, protože to stálo 115 korun. A začala mela. Diskuse pod rozhovorem bobtnala a bobtnala, až jsem se rozhodl do té míchanice vstoupit a některé věci vyjasnit.

Ty prachy aneb jak chudák do ještě větší nouze přišel
Jen abychom si rozuměli, já jsem začínal učit v roce 1989. A můj nástupní plat byl něco kolem 3 200 Kč. Kostka másla sice stála jenom 10 korun a třeba kilo cukru 7,20 Kč. Ale i tak to bylo žalostně málo. Ale já jsem si nestěžoval! Ani tenkrát, ani teď, po třiceti letech. Byla to mizérie, ale byli jsme na tom všichni začínající učitelé stejně. Jezdil jsem do školy na kole, ráno za deset šest tam a odpoledne kolem páté zpátky. A byl jsem šťastný. Protože se mi splnil sen a mohl jsem učit na gymnáziu. To jsem si vždycky přál.

Měl jsem jedny pořádné džíny a když se praly, seděl jsem doma na zadku a čekal, až uschnou. Nevadilo mi to. Nikdo mi nenařizoval, abych se v osmnácti ženil, abychom měli dvě malé děti a abych se stal učitelem. Všechno to byla moje volba. Až když mi po letech ta finanční mizérie fakt začala hloupě omezovat život, tak jsem ze školství odešel. Hodně mě to mrzelo, ale zavřel jsem dveře a šel. Když jsem odcházel, měl jsem plat 5 600 Kč. Nastupoval jsem do privátní firmy na manažerskou pozici za 25 000 měsíčně. Skok jako hrom. A přitom jsem to pořád byl já: stejné vědomosti, stejné kompetence, stejná energie, jen pětinásobný plat. Do tří let jsem pak bral 50 000 měsíčně. A byl jsem to pořád já, na kterého ale ve školství měli jen těch pět tisíc a k tomu plná ústa řečí, jak to nejde líp.

Pointa1: ztratili mě, protože jsme holkám potřebovali dokoupit zimní boty, bundy a dobré matrace na spaní. A chtěl jsem je vzít do toho bazénu.

Pointa 2: jestli chcete, aby systém fungoval, musíte mu dodávat pozornost a energii = peníze. Když do systému energii nedodáte, systém chřadne nebo zemře. To není o nenažranosti učitelů. To je o tom, jaké hodnoty a priority má stát, ve kterém žijeme. Vzdělání je základní lidská hodnota. Ale energie, která se investuje do školství, tomu neodpovídá.

Je práce učitele opravdu tak těžká? Nebo jenom kňučí?
Když jsem přišel do nadnárodní firmy Philip Morris (180 000 zaměstnanců po celém světě), tak jsem s překvapením zjistil, že není moc velký rozdíl mezi tím, když jsem organizoval fotbalový maratón pro studenty gymnázia s rozpočtem 2 500 Kč a tím, jak jsem řídil národní projekt za 20 miliónů. To mě zaskočilo. Měl jsem strach, že někde musím dělat chybu, že se to brzo projeví a oni mě vyhodí. Nevyhodili. Moje strategie byla až dětsky jednoduchá: jen jsem se zase snažil co nejlíp dělat svoji práci. Jen s tím rozdílem, že v nadnárodní firmě jsem měl k ruce telefony, faxy, auto, kopírky, výzkumy a podpůrné týmy. A nikdo mi nepočítal, kolik jsem toho ve sborovně nakopíroval, nemusel jsem se za každým kopírováním nedůstojně podepisovat ani vysvětlovat, proč jsem zase třikrát volal to meziměsto.

Pracoval jsem v nadnárodních firmách celkem 14 let, skončil jsem na ředitelské pozici v německém Bonnu, kde jsem řídil filantropické projekty pro střední a východní Evropu. Prošel jsem si tou klasickou tvrdou školou kapitalismu, někdy to bylo fakt náročné. A stejně si po to všem pořád myslím, že učitel je jedno z nejtěžších a nejvíce prestižních povolání. Jasně, že jsou mezi nimi kafíčkáři a taky ti, co jsou každý den v půl druhé doma. Čert je vem! Ale je tady taky velká armáda dobrých poctivých kantorů, kteří svoje žáky inspirovali doslova na celý život. Jinými slovy: pro mě je učitel PAN NĚKDO. Smekám. A na dálku mávám paní učitelce Ondrové. Paní učitelce Mrázkové. Panu profesorovi Hromadovi.

Ale.

Jedno velké ALE tady je. Učitelé necítí žádný tlak, aby byli lepší. Pracovat na sobě. Zlepšovat se. Záleží to na mě: když chci, tak pracuju. Když ne, tak se nic nestane, můžu se v průměru pincat až do důchodu a musí mě tam strpět. V soukromých firmách je naproti tomu obrovský tlak. A vy na sobě pracovat prostě musíte. Jinak vás vyhodí. Byla období, kdy jsem běžně pracoval deset, dvanáct hodin denně. A dovolenou jsme si moc nebrali, byl to takový firemní zvyk. Šílené termíny. Boje o rozpočet. Tvrdá vyjednávání. Takže v tomhle milí učitelé, v tomhle to máte opravdu snadnější. Větší pohoda, menší tlak.

Diskuse: příliš mnoho palebné munice
Na závěr se nemohu nevyjádřit k diskusi, která se pod rozhovorem se mnou strhla. Zaskočila mě nízká úroveň některých příspěvků. Takové trhovecké pokřikování. Jedovaté sliny. Někteří si rozhovor ani pořádně neposlechli a pak argumentovali úplně mimo. Jiní se snažili ostatní diskutující urazit nebo ponížit silou. Pro ty mám vzkaz: zajímalo by mě, jak vás vychovávali rodiče a kteří učitelé ve škole vás učili češtinu a etiku. Evidentně se jim moc nedařilo, protože vy si pletete kultivovanou diskusi s pokřikováním na koňském trhu.

Víte co? Jezdím dvacet let po přednáškách po celé republice a ani jednou, fakt ani jednou jsem nezažil, aby někdo nahlas v přímém kontaktu z očí do očí promluvil tak tvrdě a povýšeně, jak se někteří z vás projevují v diskusi. Napsat něco arogantního v bačkorách doma u počítače je jedna věc. A postavit se před dvě stě lidí a říct svůj názor a obhájit ho, to je zase věc druhá. Chtěl jsem vás tedy požádat, abyste se trochu více ovládali a zkusili být více tolerantní. Vždyť nejde o nic vážného: to si jenom jeden zpovykaný a lenošný učitýlek, co má dva měsíce prázdnin a v půl druhé je doma, stěžoval, že by chtěl mít více peněz. Tak mu to odpusťte, je to přece jenom ten učitel, nic víc.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

31

 
8 Počet vláken diskuze
23 Počet reakcí v diskuzi
2 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Michaela
Michaela

Pane Herman….. ať říkáte co říkáte, jestli to někdo pochopil či nikoli, jestli je to pravda nebo ne…… je to Váš názor a já názory respejtuji. Měl by to tak dělat každý. Na internetu je mnoho zoufalců kteří svět vidí jinak než ostatní a mají čas i huť vůbec něco komentovat. Mě se Vaše názory líbí (i o dětech), vším jste si taky prošel. Každý může bojovat za své platy ale nedělají to, jen sťourají. S úctou Michaela

Saskie
Saskie

Vážený pane Hermane, plat 3200 byl v r. 1989 platem průměrným, bral ho téměř každý vysokoškolák. A prosím, nedělejte ze sebe chudáčka, který z platu učitele neměl na zimní boty a bundy pro děti. V době, kdy jsem byla na mateřské (r. 2005), jsem brala – než to zvedli – příspěvek 3700 Kč a manžel měl rozhodně nižší plat, než měli v té době učitelé, ano, šetřili jsme, kde se dalo, ale nestěžovala jsem si a nemám pocit, že by nám něco materiálně chybělo (pravda, večeře v restauracích jsme vynechávali, šaty jsem kupovala v sekáči a znala každou akci v… Číst vice »

Romana
Romana

Když jsem si včera projela diskuzi, která se rozvířila pod Vaším rozhovorem, (přišla jsem ze školy v 16.00, po šesti hodinách vyučování a dalších hodinách příprav…), poprvé v životě mě některé příspěvky vážně nadzvedly ze židle . A poprvé jsem na neuvěřitelně hloupou, jednostrannou a arogantní dikci jistého přispěvatele i já reagovala podrážděně a asi i nekultivovaně. Díky, že Vy jste k ničemu takovému ve své dnešní reakci neskouzl a připomněl mi, jak vést diskuzi na úrovni. Vše, co píšete, je pravda. Včetně zmínky o učitelích, kteří nestojí za nic. Škola, do které chodí mladší syn, má zoufalý nedostatek učitelů,… Číst vice »

Karel
Karel

Díky za článek. Jsem učitel a plně s ním souhlasím. Ano nechodím a neříkám, že nemáme peníze v školství, ano nemáme, tak je prostě najdu. Jsou jich tisíce i v té škole, například projekty atd. a když nejsou ve škole, tak ukaž učiteli co umíš na trhu práce 😊 to je nejlepší ukázka co v tobě je… A naštěstí s tím problém nemám 👍 ICT je dost dobrý obor i mimo školu 😉 takže všichni mají šanci, jen chtít.

Kateřina
Kateřina

Na základě velmi dobré osobní zkušenosti učitele podporuji a obdivuji, ale v té zmiňované diskuzi byli ti, kteří by mě dokázali v mém přesvědčení utvrdit, přehlušeni spoustou zpovykaných a místy až hysterických příspěvků. Jestli je toto reálný odraz společenství v našem školství, tak je mi to upřímně líto. Obávám se, že úroveň a respekt si člověk za peníze nekoupí.

Tereza Kostková
Tereza Kostková

Děkuji pane Hermane. jednoduché, přesné, pravdivé… (Další) ukázka naivní víry v to, že stát může garantovat efektivitu čehokoli, co spravuje (vzdělání, zdravotnictví, soudnictví…). Nemyslím si, že by ti, co „vládnou“ byli tak „blbí“. Domnívám se, že mají jiné zájmy. Na současných státních školách vidím mnoho dalších problémů. Stále horší úroveň vzdělanosti, narůstající šikana (ta od učitelů směrem k dětem jde příkladem). V jedné učebně o třeba podměrečných 35 m2 je 28 dětí, pedagog a dvě asistentky (s rychlokursem, dříve prodavačky…). A děti zcela nesouměřitelných schpností. Nadané děti české školství cíleně likviduje, přes všechny ty šaškárny s poradnami a IVP. Školy… Číst vice »

Ota Pospíšil
Ota Pospíšil

Mám pocit, že jako „zoufalci“ někdy působí učitelé, stěžující si na „nejnižší platy mezi vysokoškoláky“. Kromě toho, že to není to pravda, si tím podle mě nejvíc podkopávají autoritu. Pedagogické fakulty na VŠ patří k těm profláknutým „flákárnám“, takže to asi k prestiži povolání taky nepřispěje., když každý ví, jak stačí málo k tomu mít ten v diskuzi o platech vyzdvihovaný vysokoškolský titul. Těm kvalitním učitelům bych plat zvýšil, smutné ovšem je, když se škola ani rodiče nemůžou zbavit učitele, který nic nenaučí. Takový si zvýšit plat nad průměr, promiňte, opravdu nezaslouží.

Dáša
Dáša

Dobrý den, naprosto souhlasím s článkem. Lidi, čtěte pořádně a zamyslete se co tím chtěl autor říct. Ani v tomto článku ani v minulém si Marek neztěžovatl, jen popsal stav jaký je a jaký byl.