Před pár dny vyšel na portálu Rodiče vítáni se mnou rozhovor o tom, co chybí českým školám. Mimo jiné jsem řekl, že když jsem jako učitel začínal, nemohl jsem si ani dovolit vzít svoje dcery do bazénu, protože to stálo 115 korun. A začala mela. Diskuse pod rozhovorem bobtnala a bobtnala, až jsem se rozhodl do té míchanice vstoupit a některé věci vyjasnit.
Ty prachy aneb jak chudák do ještě větší nouze přišel
Jen abychom si rozuměli, já jsem začínal učit v roce 1989. A můj nástupní plat byl něco kolem 3 200 Kč. Kostka másla sice stála jenom 10 korun a třeba kilo cukru 7,20 Kč. Ale i tak to bylo žalostně málo. Ale já jsem si nestěžoval! Ani tenkrát, ani teď, po třiceti letech. Byla to mizérie, ale byli jsme na tom všichni začínající učitelé stejně. Jezdil jsem do školy na kole, ráno za deset šest tam a odpoledne kolem páté zpátky. A byl jsem šťastný. Protože se mi splnil sen a mohl jsem učit na gymnáziu. To jsem si vždycky přál.
Měl jsem jedny pořádné džíny a když se praly, seděl jsem doma na zadku a čekal, až uschnou. Nevadilo mi to. Nikdo mi nenařizoval, abych se v osmnácti ženil, abychom měli dvě malé děti a abych se stal učitelem. Všechno to byla moje volba. Až když mi po letech ta finanční mizérie fakt začala hloupě omezovat život, tak jsem ze školství odešel. Hodně mě to mrzelo, ale zavřel jsem dveře a šel. Když jsem odcházel, měl jsem plat 5 600 Kč. Nastupoval jsem do privátní firmy na manažerskou pozici za 25 000 měsíčně. Skok jako hrom. A přitom jsem to pořád byl já: stejné vědomosti, stejné kompetence, stejná energie, jen pětinásobný plat. Do tří let jsem pak bral 50 000 měsíčně. A byl jsem to pořád já, na kterého ale ve školství měli jen těch pět tisíc a k tomu plná ústa řečí, jak to nejde líp.
Pointa1: ztratili mě, protože jsme holkám potřebovali dokoupit zimní boty, bundy a dobré matrace na spaní. A chtěl jsem je vzít do toho bazénu.
Pointa 2: jestli chcete, aby systém fungoval, musíte mu dodávat pozornost a energii = peníze. Když do systému energii nedodáte, systém chřadne nebo zemře. To není o nenažranosti učitelů. To je o tom, jaké hodnoty a priority má stát, ve kterém žijeme. Vzdělání je základní lidská hodnota. Ale energie, která se investuje do školství, tomu neodpovídá.
Je práce učitele opravdu tak těžká? Nebo jenom kňučí?
Když jsem přišel do nadnárodní firmy Philip Morris (180 000 zaměstnanců po celém světě), tak jsem s překvapením zjistil, že není moc velký rozdíl mezi tím, když jsem organizoval fotbalový maratón pro studenty gymnázia s rozpočtem 2 500 Kč a tím, jak jsem řídil národní projekt za 20 miliónů. To mě zaskočilo. Měl jsem strach, že někde musím dělat chybu, že se to brzo projeví a oni mě vyhodí. Nevyhodili. Moje strategie byla až dětsky jednoduchá: jen jsem se zase snažil co nejlíp dělat svoji práci. Jen s tím rozdílem, že v nadnárodní firmě jsem měl k ruce telefony, faxy, auto, kopírky, výzkumy a podpůrné týmy. A nikdo mi nepočítal, kolik jsem toho ve sborovně nakopíroval, nemusel jsem se za každým kopírováním nedůstojně podepisovat ani vysvětlovat, proč jsem zase třikrát volal to meziměsto.
Pracoval jsem v nadnárodních firmách celkem 14 let, skončil jsem na ředitelské pozici v německém Bonnu, kde jsem řídil filantropické projekty pro střední a východní Evropu. Prošel jsem si tou klasickou tvrdou školou kapitalismu, někdy to bylo fakt náročné. A stejně si po to všem pořád myslím, že učitel je jedno z nejtěžších a nejvíce prestižních povolání. Jasně, že jsou mezi nimi kafíčkáři a taky ti, co jsou každý den v půl druhé doma. Čert je vem! Ale je tady taky velká armáda dobrých poctivých kantorů, kteří svoje žáky inspirovali doslova na celý život. Jinými slovy: pro mě je učitel PAN NĚKDO. Smekám. A na dálku mávám paní učitelce Ondrové. Paní učitelce Mrázkové. Panu profesorovi Hromadovi.
Ale.
Jedno velké ALE tady je. Učitelé necítí žádný tlak, aby byli lepší. Pracovat na sobě. Zlepšovat se. Záleží to na mě: když chci, tak pracuju. Když ne, tak se nic nestane, můžu se v průměru pincat až do důchodu a musí mě tam strpět. V soukromých firmách je naproti tomu obrovský tlak. A vy na sobě pracovat prostě musíte. Jinak vás vyhodí. Byla období, kdy jsem běžně pracoval deset, dvanáct hodin denně. A dovolenou jsme si moc nebrali, byl to takový firemní zvyk. Šílené termíny. Boje o rozpočet. Tvrdá vyjednávání. Takže v tomhle milí učitelé, v tomhle to máte opravdu snadnější. Větší pohoda, menší tlak.
Diskuse: příliš mnoho palebné munice
Na závěr se nemohu nevyjádřit k diskusi, která se pod rozhovorem se mnou strhla. Zaskočila mě nízká úroveň některých příspěvků. Takové trhovecké pokřikování. Jedovaté sliny. Někteří si rozhovor ani pořádně neposlechli a pak argumentovali úplně mimo. Jiní se snažili ostatní diskutující urazit nebo ponížit silou. Pro ty mám vzkaz: zajímalo by mě, jak vás vychovávali rodiče a kteří učitelé ve škole vás učili češtinu a etiku. Evidentně se jim moc nedařilo, protože vy si pletete kultivovanou diskusi s pokřikováním na koňském trhu.
Víte co? Jezdím dvacet let po přednáškách po celé republice a ani jednou, fakt ani jednou jsem nezažil, aby někdo nahlas v přímém kontaktu z očí do očí promluvil tak tvrdě a povýšeně, jak se někteří z vás projevují v diskusi. Napsat něco arogantního v bačkorách doma u počítače je jedna věc. A postavit se před dvě stě lidí a říct svůj názor a obhájit ho, to je zase věc druhá. Chtěl jsem vás tedy požádat, abyste se trochu více ovládali a zkusili být více tolerantní. Vždyť nejde o nic vážného: to si jenom jeden zpovykaný a lenošný učitýlek, co má dva měsíce prázdnin a v půl druhé je doma, stěžoval, že by chtěl mít více peněz. Tak mu to odpusťte, je to přece jenom ten učitel, nic víc.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Pane Herman….. ať říkáte co říkáte, jestli to někdo pochopil či nikoli, jestli je to pravda nebo ne…… je to Váš názor a já názory respejtuji. Měl by to tak dělat každý. Na internetu je mnoho zoufalců kteří svět vidí jinak než ostatní a mají čas i huť vůbec něco komentovat. Mě se Vaše názory líbí (i o dětech), vším jste si taky prošel. Každý může bojovat za své platy ale nedělají to, jen sťourají. S úctou Michaela
děkuju za váš příspěvek Michaelo. vážím si toho. Marek Herman
Vážený pane Hermane, plat 3200 byl v r. 1989 platem průměrným, bral ho téměř každý vysokoškolák. A prosím, nedělejte ze sebe chudáčka, který z platu učitele neměl na zimní boty a bundy pro děti. V době, kdy jsem byla na mateřské (r. 2005), jsem brala – než to zvedli – příspěvek 3700 Kč a manžel měl rozhodně nižší plat, než měli v té době učitelé, ano, šetřili jsme, kde se dalo, ale nestěžovala jsem si a nemám pocit, že by nám něco materiálně chybělo (pravda, večeře v restauracích jsme vynechávali, šaty jsem kupovala v sekáči a znala každou akci v supermarketu, ale já k životu nepotřebuju konzum). Šel jste zkrátka za penězi, což bylo a je Vaše svaté právo, ale lidí jako Vy si vážit nemůžu. Ještě že existuje spousta dalších učitelů a učitelek, kterým jde v jejich povolání i o něco jiného než o prachy.
Bohužel jich není spousta, je jich čím dál méně a jsou čím dál starší.
Ve škole, do níž chodí dcera, situace, kterou popisujete, není. Sama jsem z učitelské rodiny (nejsem tedy proti učitelům primárně zaujatá), ale trvám na tom, že je spousta jiných povolání, která jsou stejně – ne-li více – náročná a přitom daleko méně placená. Jestli je chyba v systému, tak jen proto, že zavedl kult peněz (viz rozhovor vyslechnutý u čerstvých absolventů v autobuse do Prahy – představa o nástupním platu: „No, za míň než 35 ani nevylezu z postele…..“). Zaměstnanci v instituci, kde pracuji, jsou „tabulkově“ placení a obávám se, že si vůbec neumíte představit, za kolik s VŠ vzděláním nastupují. Přesto u nás nekončí žádní „zoufalci“, ale lidé, kteří si záměrně vybrali povolání, o kterém dopředu věděli, že není příliš placené, ale které je natolik naplňuje, že jim stojí za to se trochu uskrovnit.
Argumentaci morálním hlediskem, pocitem „naplněnosti“ chápu a rozumím jí. Přesto je to ideální, nikoli reálný stav, povídání „o tom, jaký by měl učitel být“. Školství stále zoufaleji potřebuje mladé DOBRÉ učitele. Troufám si tvrdit, že takových, kteří by šli učit a byli ochotni se i s dvoučlennou rodinou uskromnit, je v dnešní – ano, souhlasím, že hodnotově pokřivené – době minimum.
Já Vám rozumím, ale dá se to brát i z opačné strany – kde máte záruku, že v případě ještě vyššího ohodnocení přijdou do školství mladí schopní učitelé – a ne ti, kteří schopní nejsou, ale půjdou po penězích?
Tak to máte štěstí,že na Vaší škole taková není ,ale to neznamená,že jinde neexistuje.Je to hlavně na základkách docela obecný jev,učitelé stárnou a mladí se tam nijak nehrnou.Proč taky.Z mnoha ukazatelů ,hlavně mezinárodních studií, lze vyvodit,že naše školství se propadá v mnoha ukazatelích a předběhla ho už spusta zemí.Hlavně těch,které dokázaly své učitele nejen ocenit,ale i ohodnotit a vytvořit z této profese prestižní povolání,takové,jako si bezesporu zaslouží.
Určitě máte pravdu v tom, že vš ve státní sféře nejsou žádní zoufalci, jak se nám mnohdy snaží namluvit. Stejně tak nesouhlasím s tvrzením, že peďák vystudují nejslabší. Na druhou stranu si učitelé zaslouží adekvátní plat vzhledem ke svému vzdělání a náročnosti. Učitelé si za to ale mohou sami, je to skupina lidí, co je stále poslušná a neprotestuje, Proto jsou stále nedostatečně placení, protože „pes co štěká, nekouše“.
Saskie, četla jste to, co jsem napsal opravdu pozorně? A fakt z toho uděláte závěr, že „ze sebe dělám chudáčka“? Tak líp už to napsat než “ nevadilo mi to., byl jsem šťastný“ prostě neumím. A že jsme holkám cca dva roky postupně dokupovali všechny věci je prostě fakt. A ještě jedna poznámka: učitel je důležité povolání a proto by jeho rodina rozhodně neměla žít život, ve kterém „šetří kde se dá“, jak to popisujete vy. Znát každou akci v supermarketu znamená, že vám nedostatek peněz bohužel hodně ovlivňuje rytmus a kvalitu života.
Marku, zdravím Vás,
rozumím tomu,co jste se snažil říct. Jsem ráda učitelkou, mám ráda svou práci, neustále vymýšlím, jaké pomůcky by se daly vyrobit, co by se dalo s dětmi vytvořit, jak by se kterému dítěti mohlo pomoci. Každý měsíc jezdím na kurz, ať mám nové informace, a i mimo kurzy má práce nekončí s koncem pracovní
doby….ale přesto ….žijeme od výplaty k výplatě. Nejsme konzumní lidé, kteří by potřebovali žít v blahobytu. Vlastně žijeme ve staré roubene chalupě, spokojíme se skromným zdravým jídlem a starším oblečením, ale děti vidí rozdíly mezi nimi a vrstevníky. Pevně věřím, ze si jednou budou vzpomínat na společně strávený čas, koupání v řece a spaní pod širákem a nebudou litovat, že jsme jim toho nemohli tolik dopřát. Ale i tak uvažuji, co dál. Chtěla bych, aby děti měly možnost se naplno věnovat svým zájmům. Straší dcera by chtěla chodit na kurz španělštiny, prostřední pokračovat v horolezeckém kroužku;je mi smutno,že naše děti neumí lyžovat tak dobře jak by si přály, protože na sjezdovku je můžeme vzít tak dvakrát, třikrát za zimu. A to nemluvím o tom, ze všichni potřebujeme zdravotní matrace kvůli potížím s páteří, na které se nám jednoduše nedaří ušetřit. Vstavám denně s bolestmi zad, abych strávila celý den prací, která je podle mně důležitá, ale na matrace do postele, ať netrpím bolestmi zad, se mi ušetřit nepodaří. Bylo by fajn, kdyby byla má práce ceněná tak, abych tyhle pocity neměla. 🙂
Děkuji Vám, že stále dáváte celou sebe dětem. I v systému, který dává jasně najevo, co pro něj znamenáte.
Když jsem si včera projela diskuzi, která se rozvířila pod Vaším rozhovorem, (přišla jsem ze školy v 16.00, po šesti hodinách vyučování a dalších hodinách příprav…), poprvé v životě mě některé příspěvky vážně nadzvedly ze židle . A poprvé jsem na neuvěřitelně hloupou, jednostrannou a arogantní dikci jistého přispěvatele i já reagovala podrážděně a asi i nekultivovaně. Díky, že Vy jste k ničemu takovému ve své dnešní reakci neskouzl a připomněl mi, jak vést diskuzi na úrovni. Vše, co píšete, je pravda. Včetně zmínky o učitelích, kteří nestojí za nic. Škola, do které chodí mladší syn, má zoufalý nedostatek učitelů, bere každého, takže tam učí dlouholetá alkoholička, zkrachovalci a nedovzdělaní nedoukové bez jakýchkoli pedagogických zkušeností ( o vztahu k dětem ani nemluvě) a mně je jako matce do pláče. Ale já přece nemůžu vinit je. Vinit můžu jenom systém, který minimálním ohodnocením prestiž tohoto povolání naprosto pohřbil a neumožnil, aby si ředitel mohl vybírat z široké škály kvalifikovaných uchazečů. Copak všichni ti, kteří nazývají učitele „nenažranci“, nemají děti? A jestliže ano, to je jim jedno, že jejich děti učí kantoři nekvalifikovaní nebo nekvalitní? Copak jim nedochází, že kdyby brali učitelé víc, ti nekvalitní, natož nekvalifikovaní by prostě neučili?!?!?! Že jestli nebudou brát víc, ŽÁDNÝ DOBRÝ UČITEL JEJICH DĚTI UŽ TŘEBA NIKDY UČIT NEBUDE?!?
Zdejšího „trolíka“ musíte brát s nadhledem, však on si v tom lebedí 😉 Nicméně si myslím, že pár zajímavých poznatků tam také měl. Minimálně k zamyšlení 🙂 Kdybych měla jít dělat učitelku, víte, co mě by v první řadě zajímalo? Jak moc ředitel(ka) stojí za svými pracovníky, jaká je podpora v případě řešení krizových situací s rodiči. Jaké jsou vize a cíle školy, jaké je pracovní prostředí, nálada mezi kolegy. Kolik věcí se tam dělá společně, nebo zda jede každý sám za sebe. Jsou realizované nějaké dotované projekty? Má škola nabídku vlastních kroužků pro děti? Jak se řeší šikana – jakou s ní mají zkušenost. Jak probíhá předávání informací napříč učitelským sborem, atp. Dobré pracovní prostředí přiláká mnohem víc kvalitních uchazečů, než padesát čistého s houpajícíma se opicema na lustru, co mají zpovykané rodiče a k tomu ještě věčně nerudní a nespokojení kolegové. Nebála bych se říct, že ryba smrdí od hlavy. Už tady bylo několik článků, kdy změna vedení změnila i celkové klima školy. Ale pokud někdo neřeší, v jakém prostředí a co dělá, pak ano, věřím, že vyšší mzda je odpovědí na všechno.
Kateřino,tohle je nejlepší příspěvek,jaký jsem od Vás kdy četla.Vy musíte mít nějaké učitele alespoň v příbuzenstvu.Ale přesto to má háček,dalo by se říct ,že hák.Najít třeba základní školu s takovou ředitelkou přímo ve Vašem okolí ,je někdy přoblém.Také záležeží v jak velkém žijete městě ,nebo jak daleko se Vám vyplatí dojíždět. Ale že dobré pracovní prostředí přiláká mnohem víc kvalitních uchazečů,v tom máte stoprocentní pravdu.Ale mnohde záleží i na zřizovatelích .Často raději než svým učitelům vychází víc vstříc svému zřizovateli i vlivným a movitým ročům,kteří si umějí a mohou vděk zajistit.A jsme zase kde? Ano, u financí. Kdyby se ten schopný ředitel mohl rozhodovat ,z několika uchazečů o místo učitele,jistě by vybral správně.Ale nemůže.Učitelů je nedostatek a tak musí brát každého,koho sežene.A bude hůř.Zoufale chybí učitelé některých aprobací a také učitelé muži,které bychom tak potřebovali.Kritická je situace v základním školství,mnoho učitelů je v předdůchodovém věku a kolik vysokoškoláků učitelů s mladou rodinou si může dovolit živit za plat učitele manželku na mateřské?
Samozřejmě, že je spousta dalších faktorů, které ovlivňují celkový chod školy. Jen jsem chtěla poukázat, že ne každý uchlácholí vyšší mzdou a nemělo by to být jediným cílem učitelů. I lepší pracovní podmínky jsou důležité. Jinak jste mě mile pobavila, učitele v rodině opravdu nikde nemám 🙂
Jste mě rozesmála…“zdejšího trolíka“ musíte brát s nadhledem 🙂 máte pravdu. Jen mi vadí, jak jsou někteří stateční ale jen tady, když píšou, tak kulometem. Jinak vaše otázky, které by vás zajímaly při vstupu do školy: výborné!
S otázkami máte naprostou pravdu a zcela upřímně říkám, že přesně kvůli skvělému vedení, kolektivu a dětem na naší škole učím a jsem spokojená. Jenom prostě nikdo nový, mladý, kdo by měl opravdový zájem učit, sem nejde… s těmi správnými dotazy či bez nich. Není z koho vybírat. A ano, souhlasím, že za peníze si respekt nelze koupit.
Zajímalo by mě, jestli je třeba možnost si na VŠ vytipovat adepty, zda je nějaká spolupráce mezi řediteli (provozovateli) škol a VŠ. Vychovat a urvat si ty svoje učitele, jak se tak říká. Mně, kdyby na škole někdo nabídl práci s tím, že mě provede, zaučí a v případě spokojenosti tam pak mám místo, beru všemi deseti. Jak tohle (ne)funguje v praxi?
Ale to víte, že mě to taky nadzvedlo, proto jsme vůbec sednul a ještě dopsal komentář. Často mávnu rukou, protože to fakt nemá cenu. Ale té arogance a omezenosti včera tady bylo až moc.
Díky za článek. Jsem učitel a plně s ním souhlasím. Ano nechodím a neříkám, že nemáme peníze v školství, ano nemáme, tak je prostě najdu. Jsou jich tisíce i v té škole, například projekty atd. a když nejsou ve škole, tak ukaž učiteli co umíš na trhu práce 😊 to je nejlepší ukázka co v tobě je… A naštěstí s tím problém nemám 👍 ICT je dost dobrý obor i mimo školu 😉 takže všichni mají šanci, jen chtít.
jasná věc 👍
Teď mi naskočil Váš nový příspěvek a zase je tendence stáčet všechno na peníze. Jen mne mrzí, že jsme tenkrát s kolegyní po ukončení přednášky odjely domů a nezůstaly na další neformální debatu. Byla prý bezvadná. Ale to je moje škoda. Je potřeba v této přetechnizovaného době zase najít cestu, aby si lidé více věřili a uměli se podívat jeden druhému do očí. Děti to potřebují nejvíc. Mobil to nezaregistruje a je mu to jedno. Moc se mi líbil nápad chlapce a jeho rodiny, kteří uspořádali demonstraci za děti. Zahoďte mobily. Chtěla bych vidět, kolik mladých rodin by se přidalo. Zdravím a moc fandím.
Chtěl jsem jít na Vaši přednášku letos v Praze na neurovědě, ale nešel jsem, poslal jsem své zástupkyně. 😀 Někdo musel z vedení zůstat ve škole. 😀 Přišly nadšené. Sleduji Vaše videa a opravdu jsem rád, že jich je na netu tolik, velice inspirativní. Díky A některé komentáře nemá cenu ani komentovat, držte se. Znáte to přísloví, všechno jde, když se chce, bohužel někteří nechtějí a jenom si stěžují, závidí a jsou negativní , nejhorší kombinace. Mějte se
Na základě velmi dobré osobní zkušenosti učitele podporuji a obdivuji, ale v té zmiňované diskuzi byli ti, kteří by mě dokázali v mém přesvědčení utvrdit, přehlušeni spoustou zpovykaných a místy až hysterických příspěvků. Jestli je toto reálný odraz společenství v našem školství, tak je mi to upřímně líto. Obávám se, že úroveň a respekt si člověk za peníze nekoupí.
Jsem učitelka, která se ráda ptá, zajímají mne reakce lidí. Protože s dětma musí člověk počítat s jakoukoliv otázkou a musí na ni reagovat. Kdyby se našel člověk, který Vás osloví na ulici a chtěl by po Vás odpověď na otázku týkající se vztahu lidí, či problematiky školství, odpověděl byste mu? Pokud byste ovšem nespěchal třeba na vlak, tramvaj a pod. Děkuji Vám.
Děkuji pane Hermane. jednoduché, přesné, pravdivé… (Další) ukázka naivní víry v to, že stát může garantovat efektivitu čehokoli, co spravuje (vzdělání, zdravotnictví, soudnictví…). Nemyslím si, že by ti, co „vládnou“ byli tak „blbí“. Domnívám se, že mají jiné zájmy.
Na současných státních školách vidím mnoho dalších problémů. Stále horší úroveň vzdělanosti, narůstající šikana (ta od učitelů směrem k dětem jde příkladem). V jedné učebně o třeba podměrečných 35 m2 je 28 dětí, pedagog a dvě asistentky (s rychlokursem, dříve prodavačky…). A děti zcela nesouměřitelných schpností. Nadané děti české školství cíleně likviduje, přes všechny ty šaškárny s poradnami a IVP. Školy se leckde stávají i součástí tlaku státu na „neposlušné“ rodiče. Děti vzdělávané třeba 7 let třikrát týdně podle RVP a ŠVP v angličtině a hodnocené vždy za 1, neřeknou anglicky jedinou smyslupnou větu.
Jak z toho ven?
Ve chvíli, kdy ministryně Maláčová chce místo řešení palčivých problémů svého resortu podporovat povinnou školkovou docházku od tří let? Ano, sice po obrovsky silné negativní reakci veřejnosti svá slova upravila, ale…
O co tady vlastně jde?
O kvalitní vzdělání pro každého podle jeho potřeb?
Nemyslím si.
Souhlasím s Vámi.130% průměrné mzdy,které našim učitelům slíbila už v roce 2003 ministryně Buzková je tak leda z říše scifi.Naše školství drží nad vodou jen spousta učitelů,kteří to myslí vážně a jsou to srdcaři,protože jinak by to dělat nemohli. Dění na MŠMT je chaotické a netransparentní.Např. při zavádění povinného roku pro předškoláky varovali mnozí,třeba i odborná studie „Kudy vede cesta“,ale ministerstvo ji ignorovalo a prosadili si svou.A tak bychom mohli pokračovat ,přes naprosto nepřipravenou inkluzi až k maturitám .V těchto a podobných projektech se utápí miliardy.Ale to se nezlepší,dokud se nevytvoří rozumná dlouhodobá koncepce,která se „nevypaří“ s dalším ,už ani nevím kolikátým, ministrem.
Mám pocit, že jako „zoufalci“ někdy působí učitelé, stěžující si na „nejnižší platy mezi vysokoškoláky“. Kromě toho, že to není to pravda, si tím podle mě nejvíc podkopávají autoritu. Pedagogické fakulty na VŠ patří k těm profláknutým „flákárnám“, takže to asi k prestiži povolání taky nepřispěje., když každý ví, jak stačí málo k tomu mít ten v diskuzi o platech vyzdvihovaný vysokoškolský titul. Těm kvalitním učitelům bych plat zvýšil, smutné ovšem je, když se škola ani rodiče nemůžou zbavit učitele, který nic nenaučí. Takový si zvýšit plat nad průměr, promiňte, opravdu nezaslouží.
Za stav našich pedagogických fakult ale opravdu nemohou lidé,kteří jimi prošli,nemyslíte?Jak je možné,že třeba ve Finsku se podařilo vytvořit z učitelování tak prestižní povolání,že tam je na pedagogické fakulty takový přetlak,že berou asi tak každého desátého uchazeče.Podle toho pak také kvalita učitelů vypadá. Čím to asi bude, co myslíte?
Dobrý den, naprosto souhlasím s článkem. Lidi, čtěte pořádně a zamyslete se co tím chtěl autor říct. Ani v tomto článku ani v minulém si Marek neztěžovatl, jen popsal stav jaký je a jaký byl.