Na odpoledním semináři pro rodiče jsem pomalu končil přednášku, zbývala ještě ta část, kdy se rodiče ptají, co máme dělat, když…
- malý ne a ne usnout, už se nám to protahuje každý večer na hodinu a půl
- malá se nechce o nic podělit
- strašně se najednou zničehonic zhoršila ve škole
Takže klasické potíže, které přináší běžný rodinný život. Ale pak se objevila zvláštní otázka: malá půjde za rok do školy, chtěla jsem se vás zeptat, kdy si ji mám napojit na svůj mobil? Chvilku jsem nechápal, ale nakonec jsme si to ujasnili: paní chtěla vědět, kdy je nejlepší aktivovat tu službu, kdy má vaše dítě u sebe mobil a vy na displeji svého mobilu v každém okamžiku vidíte on-line, kde zrovna je. Taková ta pohybující se barevná tečka. Odešla ze školy pik, pik, pik. Teď jde přes náměstí pik, pik, pik. A pak podél řeky domů pik, pik, pik. Už je doma: nikam nesešla, stejná trasa, stejný čas jako každý den.
V dobré víře jsme své děti zavřeli do ghetta bezpečnosti.
Zeptal jsem se, k čemu by to mělo být dobré, i když bylo jasné, co máma odpoví. Ale chtěl jsem, aby to řekla nahlas. A řekla: já se o ni bojím, aby se jí nic nestalo. Tak jsem se zeptal dál:
„Už se někdy ve vašem městečku za posledních 100 let nějaké malé pětileté holčičce něco stalo?“
Ne, asi ne.
Pak byla chvilku pauza a následovala ani ne věta, ale spíše takový výdech: no ale co kdyby… Rozumíte mi?
Ano, rozumím.
Snažil jsem se jí vysvětlit, že se všichni bojíme o svoje děti. A že strach je zdravý, protože nás chrání. Jenom ho nesmí být moc. Protože pak už nepomáhá, ale ochromuje. A taky, že dnešním dětem v mozku zakrňují tzv. „rozhodovací centra“. Protože mají tak nalinkovaný život, že je nepotřebují. Že jsme dětem v dobré víře vybudovali skoro až „ghetta bezpečnosti“. Že se nám objevují tzv. hyper-protektivní mámy: aby se proboha svatého tomu našemu miláčkovi náhodou něco nestalo!!!
Se psím obojkem dítě ve vnějším světě neobstojí.
A že my za našeho dětství jsme chodili každý den lítat ven. A že jsem měl v hlavě jen tři příkazy: dej na sebe pozor, chovej se slušně a do tmy ať jsi doma. Netrápil nás pitný režim. Ani vybitý mobil. Ani jestli pověsíme selfí na fejs. Dělali jsme vylomeniny a bylo to OPOJNÉ. Paní poslouchala a nedůvěřivě se na mě dívala jako na toho klasického týpka, co zamrznul v minulém století a s nostalgií na tu dobu vzpomíná. Ale dneska je to přece už jinak! Svět je tak nebezpečný! Děti se unášejí a znásilňují a svět je plný podivných existencí. Je toho plná televize! Přece.
Tak jsem to ještě zkusil z jiné strany: s nástupem do školy se dítě potřebuje oddělit od mámy. První oddělení porod. Druhé oddělení období vzdoru. Třetí oddělení nástup do školy. Fakt důležité. Dítě se potřebuje naučit, jak si bez mámy a mimo domov poradit ve vnějším světě. A že k tomu malý prťous potřebuje SYTIT DŮVĚROU. Neboli jsi šikula, zvládneš to. A ŽE SE PSÍM OBOJKEM NA KRKU MU TO PŮJDE MNOHEM HŮŘ. Výsledkem byl jen další nedůvěřivý pohled. Myslím, že jsem ji nepřesvědčil. Vlastně byla trochu zklamaná, protože pořád neví, kdy by měla tu aplikaci aktivovat.
Co myslíte vy?
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Dobrý den, souhlasím s Vámi pane Hermane. Sledovat dítě v jakémkoli věku nepomůže a zřejmě ani neochrání. Dcera má 19 a syn 22let a stále mám o ně strach.
Když jsem byla dítě, nebyly mobily, otevřené hranice, rychlá auta, větší anonymita. Přesto přese všechno mám negativní zkušenost s pohlavním zneužitím. Měla jsem zodpovědnost, konala jsem zodpovědně, přesto jsem si jako dítě nepropojila veškeré souvislosti v takovém rozsahu. Byl to mžik. Stačil, aby se stalo, co se stalo. Za tečku na matčině telefonu bych dala cokoli, kdyby mě od tohoto incidentu uchránila. Změnil se mi celý svět.. změnila jsem se já. Vážený pane Hermane, nemusím jít zpět posledních 100 let, ale vím, že dětí s takovýmto „zážitkem“ je víc než dost. Osobně bych klidně tečku využívala pro své děti. Ne, abych o nich věděla v každé vteřině, ale abych mohla zasáhnout v případě nebezpečí či ohrožení. Můžete namítnout, jak bych to mohla poznat.. inu třeba tak, že dítě není ve sjednanou dobu na dohodnutém místě a jinak je zodpovědné. Nevím, jestli lze považovat můj strach o děti za oprávněný, ale určitě není založený na iracionálním uvažování přehnaně protektivní matky. Omlouvám se, ale mě jste také nepřesvědčil.. Vaše argumenty jsou chatrné. Toto jsou nanejvýš intimní věci, o kterých se nehovoří s každým na potkání i proto možná paní nikoho neznala. Věřte mi, že oběti o sobě ví a je jich mnohem víc než tušíte. Žijete v blažené nevědomosti a upřímně přeji Vám i celé Vaší rodině, abyste nikdy nemusel projít tím, čím si prochází tyto nevinné děti, které neměly to štěstí a nezachránila je „tečka“. Závěrem dodám, že význam slova svoboda jsem tenkrát snad ani neznala, natož abych ho řešila. Zato jsem byla velmi brzy seznámena s úplně jinou realitou, kterou bych si klidně i dalších 10 let nechala ujít.
Bohužel mám úplně tu samou zkušenost. Je tomu už 30let a stejně mě to stále velmi negativně ovlivňuje..
Trvalo mi právě těch 30 let, než jsem se s tím po svém vyrovnala. To mi přijde jako docela tvrdá sazba pro někoho, kdo ve své podstatě nic neudělal. Držím pěsti, ať se vám to též jednou povede! Protože to je teprve ten správný pocit svobody.. která je tu teď tak rozebírána.
100% souhlas, mám úplně stejnou zkušenost 🙁 a o svoje děti se neskutečně bojím díky tomu! Pán mi přijde odpovědí úplně mimo v dnešní době.
to já se o ně taky bojím asi jako každá matka, hlavně nechci, aby si musely projít tím, čím my! jen nás to nesmí semlít 🙂 hodně si spolu povídáme, na svůj věk jsou docela dobře informované a mají přehled.. ale co je to platné, když informacemi se fyzická síla nahradit nedá.. :/ a do nedávna argument našeho staršího děcka „ale mami, lidi přece nejsou zlí“.. naštěstí škola dokáže otevřít oči celkem rychle 😀 takže nám přeju světlé zítřky a minulost ať nám políbí šos.. maximálně se z ní můžeme poučit a snažit se něco předat dál, když o to bude někdo stát 😉
Co se týká fyzické síly, přeci jen tu řešení je. Od pěti let jsem dal svoji dceru na nácvik Krav Maga. Je to sebeobranné bojové umění. Trochu drsné, protože má být efektivní, nikoli efektní. Žádné krásné sestavy, žádný „tanec“ jako při sestavách karate, ale rychlé odražení nebezpečí, rychlé zpacifikování (alespoň krátkodobé) útočníka a pak útěk do bezpečí. To je to, co se na seminářích Krav Maga učí už malé děti. Lektoři to mají hezky vymyšlené, pro děti je to samozřejmě soustava různých her, při kterých se děti mimoděk učí dobré návyky bezpečného chování a rychlých reakcí v krizové situaci. A také obranu proti útočníkovi s výraznou fyzickou převahou. Když mi dcerka doma ukazovala některé chvaty, překvapila mě účinnost. Jak bleskově se i malé dítě může vyškubnout ze sevření, ze škrcení a podobně. Mohu to upřímně doporučit nejen rodičům pro své děti, ale třeba i ženám, které si chtějí být venku a na ne zcela bezpečných místech jistější. Lektoři dělají právě i semináře speciálně pro ženy, kde se dámy také učí bránit fyzicky silnějšímu útočníkovi, přinejmenším tak, aby se dokázaly vyškubnout, zpacifikovat na pár vteřin útočníka, pak třeba použít pepřák a utéct pryč. Mnoho necvičených žen totiž sice nosí pepřák, ale mají ho v kabelce nebo kapse a útočník jim už nedá čas a prostor k použití.
Dobry den, suhlasim s Vami. Samozrejme uchylaci a pedofili budu vzdy presviedcat rodicov, aby sa nechovali ostrazito.
ano, hysterická matka se zlou zkušeností, která se musí zákonitě stát každému dalšímu. sama píšete, že to byl mžik, chci vás ubezpečit, že tečka na mobilu by vás rozhodně nezachránila!!! plný souhlas s panem Hermanem.
Děkuji za názor, ale hysterická mi přijde spíš Vaše reakce vážený pane sousede 🙂 Váš příspěvek zní, jako byste tam snad tenkrát byl! Udělat si závěr, když nevíte podrobnosti, to o Vás také hodně vypovídá. Detaily Vám zde vypisovat nebudu, zas takový masochista nejsem. Nicméně si dovolím oponovat, ano, tenkrát by jedna hloupá „tečka“ stačila na záchranu.. a Vaše ubezpečení či snad dokonce přesvědčení na tom opravdu nic nezmění. S panem Hermanem máte plné právo souhlasit, stejně jako já nesouhlasit. Pokud Vám to vadí, je to Váš problém a moje zbytečná starost. Takže já si „tečku“ s klidným svědomím klidně budu využívat a vy ji klidně dál ignorujte a myslete si co chcete..
stalo se mi podobné….rozdíl mezi námi – já jsem byla na místě, kde rodiče věděli že jsem – v podstatě na dvoře za barákem s partou děcek, ta tečka na mobilu by byla pořád na stejném místě a jenom jsem se šla – tak jak jindy, napít ke kamarádovi do bytu, bydleli v přízemí…kamarád si hrál venku s ostatníma dál,doma byl ale jeho otec… bylo mi 5….nepoučená, nevědoucí… mám 2 syny a od mala je učím co je a není správné, co můžou a nemůžou a co si k nim kdo může dovolit – jeden má 20 a druhý 24 a jsem si jistá,že není nic důležitějšího než vysvětlování a důvěra mezi rodii a dětmi. hlídací tečky fakt ne
No to je další hnusárna, když se takhle zachová člověk, kterému důvěřují děti, ale i rodiče dětí. V tom s Vámi naprosto souhlasím, tam je tečka k ničemu. Ale Však to i jinde ve vlákně píšu, že si zakládám na komunikaci a důvěře s dětmi – a jsem za to „po zásluze“ mínusována. Ale stále věřím tomu, že u případů podobných tomu mému, může být tečka užitečná. Rodič se má sejít s dítětem, které není na místě a je třeba jen pár metrů od něj a neví to. Chápu, že kdo v této situaci nebyl a nemá dostatečnou fantazii, může to těžko pochopit. Ale že si něco neumíme představit, nebo jsme nezažili, neznamená, že to tak není, nebo že se to tak nemůže stát. Naštěstí hlídací tečky nejsou povinné ani nezákonné, tak si každý může vybrat podle svého vlastního rozumu a přesvědčení 🙂
Co by na tohle asi řekla maminka Aničky Janatkové…
Dobrý večer,u nás doma je to zrovna teď aktuální téma.Syn (9let) chtěl začít chodit se spolužáky ven.Myslela jsem,že je na to malý,takže jsem řekla ne.Jenže jsem si začala všímat,jak kluci chodí bez něho a pak ve třídě mají jiné zážitky a syn už mezi ně tak nezapadal (podle jeho vykládání).Myslím,že on to ještě nezaregistroval,tak jsme to včas probrali s manželem a vyřešili to následovně-dostal mobil, abych mohla kdykoliv zavolat,kde se nachází.Řekl kam přesně jde a pokud se chtěli přesunout jinam,zavolal nám to.Už to takhle provozujeme pár měsíců a bez problémů.Strach mám pořád,ale nemůže kvůli mě trpět syn.Ovšem ,,natípnout“ dítě na mobil,to mě přijde už moc.Pěkný zbytek večera.
Děkuji pane Hermane. Snad jste opět alespoň některé rodiče přiměl k zamyšlení a k připomenutí si, že neni nad ZDRAVÝ SELSKÝ ROZUM a ZDRAVÝ NADHLED. Kdyby byli takto úzkostliví naši předkové, nikdy bychom se nemohli v evoluci dostat tam kde jsme.Toho, jaké pokračování dáme vývoji my, se děsím čím dál častěji při sledování dění ve škole.
Řekla bych, že naši předkové se právě díky zdravému selskému rozumu a zdravému nadhledu přizpůsobovali měnícímu se prostředí. Tvrdošíjně odmítat něco, co nebylo zapotřebí před 100 lety, i nyní je možná trošku zcestné.. a rozhodně bych to nenazvala cestou zdravého selského rozumu. Umění přizpůsobit se a přežít je to, oč tu běží. Také můžeme nechávat otevřené dveře, nezamykat, svítit svíčkou.. dřív se to tak přece dělávalo a stačilo to bohatě..
Máte naprostou pravdu, sama jsem téhož názoru. O své děti se bojíme všichni. Jakmile své děti svým strachem ale omezujeme, přenášíme jej na ně a ony si pak nevěří, musí si vypěstovat zodpovědnost, ale to nejde, pokud to nenecháme na nich. Osobně jsem se svůj strach snažila nedávat najevo, i když je to náročné. Výchova by neměla být o pohodlí, ale o snaze naučit dítě, jak se o sebe umět postarat. Prostě jsem dávala synovi opakovaně informace o tom, jak se má chovat venku, na ulicích, silnicích, ve škole atd., jak řešit různé situace.. Považuji za nejdůležitější, aby si uměly děti poradit, pokud nastane jakýkoliv problém. Štěstí přeje připraveným a ne těm, které vodíme za ručičku až do dospělosti a, bohužel, mnohdy i poté..
Nějak jsem nepochopila, čím by „tečka“ mohla dítě omezovat. Naopak by mohla některým poskytnout falešný dojem jistoty a bezpečí, nebo ne? Prosím, poraďte mi, jak se má dítě (malé, drobné, školní aktovka pomalu větší a těžší jak on) zachovat, pokud jde samo u hlavního tahu a najednou přibrzdí auto a násilím ho do něj zatáhnou. Má použít karate, začít zpívat písničky..? Představte si to.. dva 100 kg chlapi na jedno sotva 20 kg dítě. Protože i při sebebujnější fantazii netuším, jak se například tomuto může dítě ubránit a rozhodnout se, že takto neskončí. Ne, nemá na výběr, nemůže volit jinou trasu, jinou dobu a nebo nejít vůbec. Taky to můžeme nechat na štěstí.. pokud je připravené, tak mu popřeje a pokud ne, bohužel? Ještě dodatek, to že by některý rodič používal (rozhodně nemyslím zneužíval!) tečku, ještě neznamená, že by se automaticky o dítě přestal starat a nepředával mu informace o tom, jak se má správně a bezpečně chovat. To se přece nevylučuje.
Jde pouze o Váš pocit bezpečí. Když uvidíte, že tečka ujíždí někam autem, nemáte šanci v ten samý okamžik dítě zachránit. Bohužel to je kruté, ale skutečné 🙁
Když to „uvidím“, můžu zavolat policii, ohlásit dítě v ohrožení, cokoli.. nemusím to být konkrétně já, kdo dítěti pomůže.
Opravdu si myslíte, že „tečka“ na mobilu může dítě zachránit??? Telefon stačí přece vypnout nebo vyhodit. Násilníci nejsou hloupí.
Opravdu si myslím, že „tečka“ na mobilu může výrazně zvýšit šanci pro dítě, že jej někdo najde dřív, než bude úplně pozdě. Ne každé násilí na dětech končí vraždou, či pohřešováním (únos např.). Je spousta případů (možná i většina?), kdy se dítě zase vrátí domů.. později.. i s mobilem..
Myslím, že dnešní pachatelé první co udělají je, že dítěti vyhodí mobil. Nejsou hloupí.
Jak už jsem psala, ne každý pachatel řeší mobil.. a pokud je i byť jen minimální šance, že to může napomoci k záchraně dítěte, byla bych troufale nezodpovědná, kdybych jí nechtěla využít. „Tečka“ není samospásná, ale dává v případě nouze alespoň nějakou naději. Dle logiky některých zdejších diskutujících bych zrušila pásy v autech a zámky. Stejně umírají lidé, i když byli připoutaní a vykrádají se domy, i když byly zamčené, měly alarm, atp. Ale o těch zachráněných díky pásům a nevykradeným domům díky alarmům mi napíšete co? Nevím, jestli jsou pachatelé chytří, ale někdy jim opravdu nedá moc práce být chytřejší, než rodiče. Bohužel.
Nejsou jen mobily, existují i chytré hodinky se sim kartou a GPS chipem. Z těch se dá volat na předem nastavená čísla, dá se i volat na ty hodinky, pak to samozřejmě i zobrazuje v rodičovské aplikaci polohu dítěte a dále mají ty hodinky senzor proti sundání. Dítě ví, že hodinky si mimo školu sundávat nesmí, takže jakmile by někdo dítěti hodinky sundal, okamžitě přijde SMSka rodičům kdy a kde k sundání došlo oni mohou začít okamžitě jednat.
Pro paranoidnější rodiče se dá nastavit i trasa, po které by se dítě mělo pohybovat a když z ní uhne, přijde rodičům SMSka. Z toho by se pan Herman asi osypal, ale mně se ta funkce líbí. Nastavil jsem tu trasu pro svoji osmiletou dceru velmi benevolentně, není to žádná přímá cesta ze školy domů, ale je tam dost prostoru pro to, aby si třeba zašla na náměstí na zmrlinu a podobně, nebo aby to cestou vzala kolem bydliště jejích kamarádek. A když se jednou přeci jen vydala mimo tu trasu (aniž by o té funkci věděla), tak mě potěšilo, že po návratu domů mi hlásila, kde a proč byla. Já ji pochválil a ona netuší, že jsem o té její cestě „mimo běžnou trasu“ už věděl. Ona ví, že jí věříme a já jí opravdu věřím, když vidím, že mi nelže.
Vůbec jsem se nerozpakoval takové hodinky své dcerce pořídit. Ona dobře ví, že ONA naši důvěru má, ale neznámým cizím lidem se automaticky důvěřovat nedá. Dcerka dobře ví, že hodinky a podobná opatření nemáme proto, že bychom jí nevěřili, ale proto, že i když se ona bude chovat nanejvýš zodpovědně, může dojít k nečekaným případům a komplikacím, kdy tyhle hodinky budou hodně užitečné.
O něco výše v jiném komentáři také píšu, že jsem dcerku dal na Krav Maga. Takže až doroste do věku, kdy přeci jen bude chtít mít před rodiči nějaká tajemství a kdy nebude chtít, aby táta věděl, kam chodí s klukama randit, tak budu mít trochu větší jistotu, protože budu vědět, že díky sebeobrannému výcviku je schopna poradit si i s fyzicky silnějším útočníkem. Pak už nebudu potřebovat tečku na mobilu, ale zatím ji potřebuju.
Dneska už mám děti dospělé a jsem vděčná, že se dospělosti ve zdraví dožily. A mrzí mě, že ne všichni rodiče mají takové štěstí. Mluvím o štěstí, protože bohužel nelze 100 % zařídit, aby se našim miláčkům nic neblahého nestalo. Já byla mladá matka a z pohledu mnoha lidí nezodpovědná. Ve výchově jsem záměrně volila důvěru v šikovnost a schopnost svých dětí. Vypozorovala jsem, že už 2,5leté dítě odhaduje své schopnosti, a když má pocit, že na něco nestačí, tak se do toho nepustí. Dospělí dělají totéž, s tím rozdílem, že mají lepší schopnost rozlišit nebezpečí. Usoudila jsem, že pokud 5tileté dítě v Africe je schopno se samo živit na ulici tím, že prodává třeba boty, tak 4leté dítě může jít samo na chvíli na pískoviště na sídliště. Samozřejmě s dozorem z okna. Mám dva kluky. A když byli starší, tak měli povoleno jít do vedlejšího bloku, ale přecházet jen na místě, kde auta nutně musela zpomalit. Nikdy jsem nezjistila, že by to porušili. Když někde byla zídka, tak jsem je nechala po ní jít, s tím, že když spadnou, tak si možná zlomí ruku, ale nezabijou se. Pár lidí to nechápalo, ale chtěla jsem je „vycvičit“,, aby až budou v partě vymýšlet „hovadiny“, aby byly šikovnější. Myslím, že se strategie vyplatila, protože na to, kolik nebezpečných „akcí“ prováděli, byly úrazy dva – zlomené malíčky z volejbalu a ruka z jízdy na kole ze schodů. Myslím, že my matky máme jednu velkou výsadu a to je překonat svůj strach a děcka pro život trochu „zocelit.“ Jako babička bych si tento přístup netroufla. A k té tečce na mobilu: Asi spíš než tečku na mobilu, bych si analyzovala cesty, kudy dítě chodí, kde jsou nebezpečné a jak. Rozhodně bych nenechala chodit samotou 10letou holčičku liduprázdnou stezkou lesem. Buď s partou dalších dětí, nebo oklikou anebo s doprovodem. Sledování tečky na mobilu mě sice může uklidňovat, ale bezpečnost to nezajistí. A je lepší dělat to, co je dobré pro dítě, nikoliv pro mě. Všem přeji, ať mají s dětmi hodně radosti.
Chápu, že dítě potřebuje důvěru… ale jsou antivirové programy, které umožňují po zadání pinu napojení na telefon z jiného zařízení… umí sdělit polohu a dokonce i zapnout fotoaparát… Vidím problém v soustavném sledování dítěte, ale nechat si tohle jako zálohu mi přijde jedině rozumné.
Chápu, že dítě potřebuje důvěru… ale jsou antivirové programy, které umožňují po zadání pinu napojení na telefon z jiného zařízení… umí sdělit polohu a dokonce i zapnout fotoaparát… Vidím problém v soustavném sledování dítěte, ale nechat si tohle jako zálohu mi přijde jedině rozumné. Když se to nechá jako řešení pro případ nouze, které se pravděpodobně ani nepoužije, ani o tom dítě nemusí vědět. Jinak není to jen o chytrých telefonech. Já třeba jako malá musela volat mámě z pevné linky hned po příchodu ze školy. Když jsem nebyla doma včas (+- čtvrt hodiny), tak máma volala do školy, co se stalo. Větší volnost bych uvítala 😀
Chápu ten strach a chápu touhu rodiče vědět, kde je zrovna jeho dítě. Nicméně po zkušenostech kamarádek, které jsou každou chvíli „šílené,“ protože jim dítě nebere mobil (má ho vypnutý, vybitý…) a ony si představují, co strašného se mu děje, jsem tenhle scénář odmítla. Popravdě netuším, co bych dělala, kdybych byla 40 km daleko v práci a tečka v telefonu by se zastavila někde u řeky a přestala se hýbat….Dítě napojené na můj mobil bohužel neznamená, že ho můžu zachránit, když to bude potřebovat. Akorát můžu začít panikařit o něco dřív.
Mám tři děti, žijeme v asijském velkoměstě a jezdí ze školy veřejnou dopravou, protože škola je daleko. Telefony mají hlavně pro případ, kdyby přejely zastávku nebo sedly do jiného autobusu, a ztratily se. Nevoláme si, telefon mají často vypnutý nebo ho zapomenou doma, takže do „tečky“ bych nikdy nešla, zbláznila bych se díky planým poplachům 😀
ale o tom to je.. pokud je dítě spolehlivé a vždy dodržuje dohodnuté termíny návratu.. setkání atp. pak bych asi začala panikařit a řešit co a jak. Pokud je to salámista, který má telefon neustále vypnutý, nebo vybitý.. je to jiná 😀 a Vaše děti cestují každý samostatně nebo všichni tři dohromady?
Jak kdy, záleží na tom, jak mají po vyučování kroužky. Takže někdy spolu, někdy samy. A už se stalo, že syn telefonoval: „Mami, jedu 206 místo 260, kam to jede, kde mám vystoupit?“ A ten druhej nám zas jednou ukazoval jakousi cestičku přes potok a rýžová pole (všechno uvnitř města) a na moji otázku, jak to, že to tu zná, odpověděl, že jednou přejel autobusem a musel najít pěšky cestu domů :-D. Mít je jako tečky, tak z nich zešedivím 😀
hehe, jsou to živly 😀 však já taky nikde nepíšu, že bych je měla neustále online a sledovala každý jejich pohyb.. naopak, bych doufala, že to nikdy nijak nebudu muset využít.. ale proč se zříkat něčeho, co moderní technologie nabízí.. může to být dobrý sluha.. v mém konkrétním případě vím, že „tečka“ by mi 100 % pomohla, kdyby tenkrát existovala a někdo z mého okolí se rozhodl ji využít. To je vše, co se zde snažím sdělit 🙂 a jak jsem psala výše, trvalo mi 30 let, než jsem se dala nějakým způsobem do pořádku. Tohle prostě pro svoje děti nechci a jako matka chci mít čisté svědomí, že jsem udělala maximum. Od předávání informací, trénovaní situací až po výpomoc moderní technologie. Statistiky nemám nastudované, ale jsem přesvědčena, že 80 % případů není způsobeno pedofily, devianty a já nevím, čím vším ještě.. ale prostě příležitostí, nudou, touhou po zakázaném, uplatnění práva silnějšího.. a mnohdy to pak ani neskončí na policii.. bohužel.
Dobry den. Prosim reknete mi nekdo,jak tecka na mobilu uchrani dite pred jakymkoliv nebezpecim? Nechci polemizovat,ve svem veku uz znam spoustu nebezpeci. Ale pokud dite nekdo unese, ublizi mu a nebo i jinak ho omezi,tecka se zastavi. Kdyz ten nasilnik mobil vyhodi,je zle. Maminka uvidi,ze se neco deje nedeje a zasahne. Jenze dite bude uz ohrozene. Jak rychle dokaze zamestnana matka dojet k mistu tecky,aby zasahla? Nasili je otazka mziku…. Ja nepreju nikomu nic spatneho a z pribehu pisatelek me mrazi,ale i z pohledu babicky tri vnoucat,ktere zijou v zemi,ktera bohuzel vita bezence i pres neblahe zkusenosti mam dojem,ze tecka je naprosto zbytecna. Cemu pomuze tecka v pripade,ktery popisuje pani nize? Dva stokilovy chlapi atd…. Snad jen mozna,dej buh drivejsimu vypatrani ditete. Pokud nasilnik mobil nevyhodi. I bez tecky vsichni vime.ze se jakykoliv,i hloupy mobil necha vystopovat,napr.podle simky. Mam strach o svoje dospele deti a mam strach o svoje vnoucata. Ale zcela souhlasim,tecka nic nevyresi. Jen vychova,vstepovani bezpecneho vzorce chovani a nas osobni priklad da detem urcitou miru bezpeci. Vsem detem,dospelym i seniorum preju klid,bezpeci a stesti.
Výše to píše Kateřina. Když uvidím, že tečka nasedla do auta a někam jede, můžu zavolat policii…ale co když jenom dítě potkala sousedka a vzala ho autem? Nebo dítě zapomnělo mobil v autobuse, někdo ho sebral a tečka se pohybuje jinam? To budu při každém podezření volat policii? Taky si to nedovedu představit. A chtít po dítěti, aby při každé sebemenší změně plánu volalo domů a oznamovalo to, ptalo se, to taky nechci. Chci, aby byli samostatní včetně rozhodování a aby měli možnost v tom rozhodování mít svobodu a za svoje rozhodnutí zodpovědnost.
To je právě ono Markéto.. naše děti mají striktní zákaz nasedat ke komukoli.. pokud jim to já výslovně nesdělím nebo nedovolím a nikoli zprostředkovaně přes řidiče nebo někoho známého. Dítě má svobodu v tom se rozhodnout, jestli s dotyčným pojede nebo ne, ale především má ZODPOVĚDNOST mě informovat, že je změna plánu. Jedno z dětí se mi „zatoulalo“ jen jednou a od té doby si to perfektně pamatují všechny.. že mají zodpovědnost a musí brát ohledy nejen na mě, ale i na své sourozence. Není prostě normální se najednou sebrat a jít si kam se mi zachce.. Tenkrát jsem to vysvětlovala na příkladu vzhledem k jejich mentální úrovni.. Jsme spolu v úplně cizím městě a nikoho tam neznáme. Oni si hrají na hřišti, já sedím na lavičce a najednou, aniž bych cokoli komukoli z nich řekla.. prostě odejdu, zmizím.. jak by se asi cítili, kam by šli? Věděli by, kdy se vrátím, jestli mi mají jít naproti, nebo čekat? Fakt netušili.. a od té doby to neberou jako přítěž, ale jako ohleduplnost k osobě, na které jim záleží a které nechtějí přivodit smutek a strach.. Možná to někdo bude brát jako vydírání, ale já se k nim chovám naprosto stejně.. Oznamuji kam jdu, kdy se vrátím a pokud je změna plánu, VŽDY je o tom informuji, protože chci, aby se na mě mohli spolehnout a mohli mi důvěřovat. To stejné bych na oplátku chtěla já od nich a myslím, že se zatím daří a jsem za to neskonale vděčná. Řekla bych, že naše komunikace je na velmi vysoké úrovni, přesto bych „tečku“ brala jako doplněk.. 🙂
Já se spíš podivuji nad tím, že dospělá žena má pocit, že se musí na něco takového ptát. Je snad svéprávná a buď chce takovou techniku využívat nebo ne a ví, co od toho čeká a tudíž i ví, od kdy bude toto zařízení používat. Zodpovědný rodič se snaží co může. Ano, nezabráníte všemu, ale vůbec bych použití podobných věcí neodsuzovala.
Vtipné! Ano, u nas ve meste rocne zmizi nekolik desitek deti, nektere se najdou uz v rozlozenem stavu, ostatni se uz nenajdou nikdy. CR je znama zasobovanim cele Evropy sexualnimi detskymi otroky, o organech nemluve. Takze pan „odbornik“ je opravdu odbornik na demagogii.
Jeden krásný citát na toto téma : Matka není člověk, o kterého se máme opřít, matka je člověk, který nás má naučit, že opírat se není nutné. (Bohužel nevím, kdo je autorem této pěkné a výstižné myšlenky)
hlídací tečka nezaručí, že dítě bude ochráněno, ale v určitých situacích může urychlit proces nápravy. Ano, slyším, že se o děti dnes více bojíme a méně je pouštíme samotné a méně jim důvěřujeme. Beru článek, jako určité vymezení, proti tomuto trendu. Nicméně se nezříkám moderních technologií, u kterých nepotřebuji sedět a sledovat je, ale které mohu využít v případě, že dojde k nestandardní situaci. A rozumím tomu, že to člověka může svádět k dalším krokům např. jako kárání za nedovolené rozšíření dohodnuté trasy.
Před sedmi lety by to možná v našem okolí zachránilo 9ti letou holčičku, v loňském roce nocovaly dvě děti na hřišti a nebyly k nalezení a v posledním měsíci tu byly dva pokusy o únos. Nežiju ve strachu, ale uvědomuji si, že to riziko tu je.
Dobrý den, já s Vámi v mnohém souhlasím. Ale loni se nám stalo, že našeho desetiletého syna srazilo auto, v 50 km rychlosti ho odhodilo přes 10m daleko, měl těžký úraz hlavy a…. a od té doby se o všechny naše děti opravdu bojím 🙁 A zavedla jsem třeba i to, co mi přišlo před touto zkušeností nadbytečně, hlásí se mi apod. A druhá myšlenka, pracuji ve škole a máme tu chlapečka s PAS, kterého právě takhle rodiče sledují, chodí domů sám a někdy ho napadne, že pojede MHD (velkoměsto) někam jinam (miluje MHD) a díky tomu sledování už ho rodiče několikrát našli, jinak by to bylo asi na volání policie (jel třeba přes celé město bez dohody s rodiči navštívit pradědečka do domova důchodců).
Když budete dítě takto sledovat a ono na to pak přijde, nevyvodí si, že je to hezké, že o něj máte strach. Vyvodí si, že mu nevěříte, že jej špehujete a že ho nenecháte volně dýchat. Že jej sledujete na každém kroku ne kvůli strachu a jeho bezpečnosti, ale kvůli kontrole a zákazům. Pak ve vás ztratí důvěru a to je to nejhorší, když si dítě myslí, že mu jeho rodiče nevěří. Katastrofa.
Já ne mam to tak jak jsmě to měli mi. Bydlím na vesnici a myslim si že když mě 7 léta a 5leta dračice jde ven má jen za úkol byt slušná a vrátit se do tmy . Vždy to tak bylo a bude. Je to pro mě čas oddychu 😊 a jsem ráda že nejsem ta matka která by své děti hlídala kazdych 5min myslím si, že si je potřeba odpočinout a vydechnout děti jsou v této době moc hrrrr.
Technologie nás posouvají dál. Ty rozumné bych zaváděl co nejdříve. Autor článku Vám podsouvá, že budete sedět nad displejem a pozorovat tečku.
To dělat nemusíte, ale budete moci zjistit, kde potomka máte. Shodně může mít i dítě přehled o členech rodiny. Od určitého věku bych tuto technologii konzultoval přímo s dítětem. Názory dětí nepodceňuji.
já vás miluju :-), všechny vaše články i knížku, naprosto to se mnou ladí!
Nemyslím, že sledování dítěte něčemu pomůže. S pomocí aplikace se sice mohu dozvědět, kde se zdrželo, ale na dálku stejně nemohu rozpoznat a zastavit nebezpečí, pokud by se k dítěti blížilo. Důvěru a respekt, případně kurzy sebeobrany, považuji za důležitější než aplikace v mobilu.
Mě by docela zajímalo, kolik lidí odsuzujících tyto aplikace má s nimi reálnou zkušenost, ať už v mobilu či v hodinkách. A ne jen, že jedna paní povídala….. Je to jen o tom, že víte, kde se právě Vaše dítě nachází. Jen blázen bude sledovat kudy a jak dlouho dítě chodí do školy. Konkrétně hodinky zejména samostatným prvňáčkům usnadňují komunikaci s rodičem. Zároveň jej rodič nemusí přes telefon neustále kontrolovat. Pokud žijete v Praze, nemáte odvahu pouštět dítě do víru velkoměsta jen tak. Většina rodičů i na kraji Prahy děti na prvním stupni do školy vozí autem nebo vodí až ke škole. Není pro jejich samostatnost lepší, když půjdou s hodinkami na ruce nebo aplikací v mobilu? Rodič vodící své dítě i ve třetí třídě až před školu je běžný obrázek školního dne, ale rodič posílající své dítě do školy samostatně, ale s hodinkami na ruce dělá ze svého dítěte tečku na displeji? Není náhodou možné, že jsou různé děti, různé rodičovské cesty a my bychom měli přestat vyhlašovat, že jen ta moje je ta nejlepší, protože když to dělá někdo jinak, tak vlastně škodí svému dítěti?
Souhlasím s panem Hermanem, je to opravdu moudrý muž. Kdo se bojí, nesmí do lesa. A do auta své dítě dáte? Jak ho ochráníte před případnou haváriií ne Vaší vinou? Když nad tím začnete takto přemýšlet, bylo by nakonec nejlépe ho ve svém pokoji zamknout a nedat …. jenže i tam by se mu mohlo neco stát. Opravdu to chce důvěru, tak jako my musíme důvěřovat partnerovi, že nás nepodvede, musíme důvěrovat ostatním řidičům a především sami sobě. Jinak bychom nebyli schopni plnohodnostného života, partnerstí, ani řízení auta. Jak tu důvěru předáte dětem? Kdy ho přestanete hlídat? Myslím, že na tom pak vznikne i závislost a zdá se mi to ponižující pro obě strany.
Nechápu jednu věc, proč pan Herman řeší nějaké omezování svobody dítěte, když dítě o tomto stavu, že je nějakou tečkou vůbec neví resp. zřejmě nebude vědět a chová se tedy svobodně! To je čistě záležitost matky, která si stav kontroluje dle potřeby a pocitu, kde se nachází. Což může být často nestandardní prostředí. Takže mne překvapuje, jak psycholog může nadhodit myšlenku, že chodí jen každý den do školy a ze školy, vždy stejnou cestou a vždy za stejných podmínek. To mi přijde trochu neprofesionální úvaha. Takže určitě nesouhlasím.
Podepisuji se pod Vaše slova! Ale nejhorší je, že citím stejný pocit jako tato maminka i přestože jsem sama celeé dětství běhala venku od rána do večera a nic se mi nikdy nestalo. Dnes to nějak nejde, žít lehce bez zbytečných obav…nevím proč…To je to, co by mě zajímalo. Co se stalo, že se dnes tak lidé -mámy bojí?