U nás ve škole se samozřejmě snažíme děti co nejvíc naučit. Věříme ale, že důležitá je i spokojenost, pohoda – a především dobré vztahy. Děláme všechno pro to, aby se u nás děti dobře cítily. Pěstujeme ducha komunity, snažíme se, aby se děti kamarádily napříč ročníky, nasloucháme jejich potřebám a obavám.
Rodiče z okolí to o nás vědí, a když přijdou k zápisu, říkají – my chceme k vám, protože u vás se našemu dítěti bude dobře dařit, bude se s chutí učit, nebude zažívat zbytečný stres. Od 1. do 3. třídy se u nás neznámkuje, což rodiče také kvitují. Zkrátka první tři roky je vztah mezi naší školou a rodiči jako sluncem zalitá pohoda. Rodiče chodí na jarmarky, podporují nejrůznější výlety a komunitní akce, jsou „pro každou špatnost“.
Tři roky pohody, a konec
Jenže pak přichází čtvrtá třída, a najednou je všechno jinak. Rodiče se nás začínají s obavami v očích ptát – umí toho moje dítě dost? Neběhá pořád někde po výletech, neztrácí čas na školních akcích, když by se místo toho mohl zdokonalovat třeba ve větném rozboru? Nebylo by užitečnější, kdyby se děti raději zaměřovaly na akademickou stránku vzdělávání? Legrace už si přece užily dost, teď přišel čas na skutečné učení!
Přichází čtvrtá třída, a najednou je všechno jinak. Rodiče se nás začínají s obavami v očích ptát – umí toho moje dítě dost? Neběhá pořád někde po výletech? Nemusíme být zrovna jasnovidci, aby nám došlo, co je za touto změnou.
Nemusíme být zrovna jasnovidci, aby nám došlo, co je za touto změnou. Blíží se přijímačky na osmileté gymnázium, a rodiče jsou nervózní, že se jejich dítě nedostane. Najednou začnou mít pocit, že hlavním úkolem školy není vytvářet otevřenou komunitu, v níž děti rostou harmonicky po intelektuální i osobnostní stránce, nýbrž připravit je na testy, které pro některé z nich budou vstupenkou k „lepšímu vzdělání“.
Proč uvozovky? Já sama víceletým gymnáziím příliš nefandím – rozhodně tedy ne v podobě, v jaké u nás už léta fungují. Ano, pokud by na gymnázia skutečně odcházely výjimečné děti s vyhraněným talentem, pak bych si říkala, budiž. Ale některá gymnázia berou skoro každého, kdo podá přihlášku. Kde je potom tedy to elitní vzdělání? Z některých tříd k přijímacím zkouškám jde 18-20 dětí a velká část z nich se skutečně dostane, ale mně připadá, že skutečně studijních typů je jen zlomek, zbytek se víceméně jen nadriloval na testy.
„Chci našim udělat radost,“ říkají páťáci
Navíc se jako ředitelka základní školy musím ptát: jak k tomu přijdou běžné školy? Není to fér. Po nás se chce maximální inkluze. Vymýšlíme, jak začlenit co nejvíc dětí do běžného vzdělávacího proudu, vytváříme individuální vzdělávací plány, sháníme asistenty, budujeme kolektiv. Na druhé straně je ale dovoleno, aby se vytvářela takováto selekce, a to za hlasitého potlesku veřejnosti, která je osmiletým gymnáziím bůhvíproč velice nakloněna. Musím říct, že nechápu, v čem spočívá přínos této situace – pro děti, pro školy, pro stát.
Vyzobat si z populace děti, které jsou studijní typy, a do nich hustit obrovské množství informací, to podle mého názoru není nic záslužného.
Naše škola se k této výzvě samozřejmě staví čelem, tím spíš, že jsme škola pouze prvostupňová, takže děti od nás stejně po pátém ročníku odcházejí. Zveme k nám do školy odborníky z pedagogicko-psychologické poradny, kteří u dětí provádějí testy studijních předpokladů a jejich výsledky pak komunikují rodičům. Naši učitelé se s rodiči také potkávají a upřímně s nimi sdílejí svůj názor na to, kam by se jejich dítě mělo asi orientovat. Snažíme se s rodiči mluvit, vysvětlovat, probírat různé možnosti.
Jenže pak se stejně dozvíme, že spousta našich žáků tráví víkendy na intenzivních přípravných kurzech a přijímačkách nanečisto. Rodiče to stojí spoustu peněz, děti zase stres. Když se našich žáků ptáme, proč ten dril podstupují, často krčí rameny: „Když já chci našim udělat radost,“ říkají. A já pořád nevím – stojí to opravdu za to?
Martina Štychová je ředitelkou ZŠ Mohylová v Praze 13. Vystudovala učitelství pro I. stupeň na Pedagogické fakultě UK v Praze, Výchovné poradenství na Filosofické fakultě UK v Praze a specializační studium pro metodiky prevence na 1. lékařské fakultě UK. Už 35 let ji baví chodit každý den do školy, má ráda lidi, kteří rádi dělají svou práci, jsou pozitivní a umějí se smát. Ráda jezdí na kole a jen tak sedává na břehu rybníka.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Nestojí, je-li škola dobře vedená.
Kdyby individualizace výuky skutečně fungovala, nebylo by gymnázií zapotřebí. Místo toho je to ale tak, že se celé tenpo výuky přizpůsobí té pomalejší třetině. Já i moji sourozenci jsme odešli na gymnázium kvůli výchovným problémům. Víte, proč jsme je měli? Prostě jsme se při výuce nudili, cítili se frustrovaní, nenaplnění a přestali dávat pozor nebo se o cokoli snažit. Problémy po přechodu na jinou rychlost vzdělávání zmizely.
Až začne inkluze řešit potřeby těch, co jsou ryhclejší, ale ještě nedosahují pásma mimořádného nadání, budu uvažovat o tom, že svoje děti nechám na běžné základní škole.
navrhoval, bych vám pustý ostrov, tam, se můžete individuelně předvádět celý život
Přesně z tohoto důvodu se syn rozhodl pro šestileté gymnázium, rozhodně ne proto, aby nám udělal radost, byl to jeho nápad. Zítra dělá přijímačky, jestli je neudělá, nic se neděje. Ale základní škola ho nebaví, nudí se. Opravdu jedou podle těch nejslabších a je to škoda.
… zatímco ostatní děti ta základka baví … 😉
to jistě
Můžu vědět, čím dnes jste? Krom toho, že arogantním vo lem?
Naprosto souhlasím s tímto názorem, je to i naše zkušenost. Osobně bych preferovala pokračování mých dětí na jejich běžné základce, pokud by se jim někdo věnoval stejně pečlivě, jako se věnují dětem slabším. Když můj syn během 2 minut vyřeší příklad, kteří si ostatní vysvětlují celou hodinu, procvičují další hodiny v týdnu, a přitom nedostane žádnou jinou alternativní činnost, sedí tam úplně zbytečně. Buď vyrušuje, nebo je ve svém světě, a ani neví, co se ve třídě děje. Za obojí je kritizován, ale s nějakým alternativním zaměstnáním pro něj jsem se za celou dobu nesetkala. Je v páté třídě, je všestranný, jde mu matematika, má logické myšlení, nemá potíže s jazyky, snadno vstřebává informace encyklopedického rázu, má rád tělocvik, výtvarné činnosti, vaření i dílny, má hudební nadání, hraje na klavír, programuje, dělá PC grafiku. Má silný smysl pro spravedlnost a zásadně nelže. Občas ho nikdo nechápe, takže je frustrovaný. Škola ani netuší, co umí, natož aby ho nějak podpořila. Soutěžení dětí je považováno za diskriminační pro ty, co by neuspěli. Jednoznačně volím 8-leté gymnázium. Vadí mi, že rodiče jsou za tuto volbu často kritizováni.
Paní ředitelka to napsala krásně a pravdivē. Když jsem chodila v 80. letech do školy žádná osmiletå gymnázia neexistovala. Přesto máme lékaře a další odborníky. Ani jedno z našich dětí neprojevilo zájem o osmileté gymnázium a tím to pro nás skončilo. Pokud dítě chce udělat tímto způsobem radiátory nejspíš o ničem jiném doma nemluví Přestože naše děti mají čtyřleté gymnázium bez problémů zvládly vysokou školu a to i v zahraničí. Je to nefer vůči základním školám to má paní ředitelka pravdu.
Za mého mládí sice neexistovaly 8leté gymply, ale velmi podobně fungovaly (a třídily žáky) výběrové jazykové a matematické školy. Ta úleva, když jste konečně nebyla ve třídě za šprtajícího exota, na kterého třídní sígři a jejich kámoši pořádali hony!
Tak s tímto mám zkušenost z blízkého okolí. Dcera mé kamarádky musela na gymnázium doslova utéct, protože jí spolužáci v konečné fázi házeli do skříňky výhružné dopisy a na její spolužačku dokonce vytáhli nůž a to jen kvůli tomu, že má ráda operu a divadlo. Dnes jsou obě holky spokojené a mají spoustu kamarádů…
Naprosto souhlasím!!!
Mám stejné zkušenosti!!!
Já nevím,Bětko .Za mého mládí opravdu nebyla osmiletá gymnázia a nechodila jsem ani na jazykovou, ani matematickou školu.Ano,byla jsem jedničkářka,stejně jako několik dalších spolužáků.Ale opravdu na nás nikdo žádné hony nepořádal .A v klidu jsme dali i gymnázium čtyřleté.Třeba jsme měli jen kliku?Základka byla na malém ,klidném městě,ale na gymnáziu v okresním městě si naši školu dost považovali.
To jste měla kliku. Já byla dítko ze sídliště, kam v rámci převýchovy a integrace soudruzi nastěhovali mezi mainstreamové nájemníky i městskou spodinu z asanačního pásma. Odhadem cca 10-15% sídlištní populace patřilo k nepřizpůsobivým, ve škole taky tak.
Tehdy ale neexistovala inkluze. Takže takový ti pomalí byly v menšině, nikdo se jim nepřizpůsoboval a špatné známky byly ostuda. Kdo nestíhal, šel dřív, nebo později do zvláštní školy a ne, že vyrušoval zbytek třídy.
Článek je tendenční ve snaze pošpinit vzdělávání více talentovaných dětí, se kterými ZŠ pracují málo nebo vůbec. Naopak se stále více musí zaměřovat na problémy se žáky studijně podprůměrnými.
Uvedený fakt, že na gymnázia berou každého, kdo se přihlásí je zcela mimo. Paní ředitelka by se měla podívat na data z větších měst než napíše takový blud.
ty jsi tím, co jsi napsal pošpinil celou lidskou společnost. doufám, že jsi zavřený jenom doma a od nikoho nic nechceš a nic od nikoho nepotřebuješ. talente. talent nepotřebuje nic než volnost a svobodu a lidi, jinak není proč.
Naprosto souhlasím. Přijímací zkoušky na 8-letá a 6-letá gymnázia zdaleka nezvládne každý, ale jen dítě dostatečně intelektově vybavené. Určitá zkušenost s testy je pro dítě potřeba, proto existují přípravné kurzy a přijímací zkoušky nanečisto, aby dítě vědělo, co ho čeká a podalo výkon odpovídající jeho intelektuální úrovni. Skutečně jsou oblasti, kde je v ČR snazší se na gymnázium dostat a kde obtížné. V současné době se na gymnázia hlásí „silné ročníky“ dětí, ale počet otevíraných tříd na gymnáziích se mnohde nezměnil i přesto, že to je z kapacitních důvodů gymnázia možné. Jde tedy spíše o potlačování gymnaziálního vzdělávání.
Na základní škole, kde se vzělávali moji synové, se talentovanými dětmi nikdo nijak nezabýval, narozíl od těch problémových. V ŠVP uvádějí pouze skutečnost, že talentované děti mohou využívat volitelné předměty na 2. stupni.
Na školu, kterou vede tato paní, bych své dítě nikdy nedala. Z jednoho prostého důvodu, v dnešní společnosti by bylo nepoužitelné. Sama mám osmileté gymnázium, nikdo mě na něj nenutil a připravilo mě na vysokou školu naprosto perfektně. Rozhodně byl vidět velký rozdíl mezi osmileťáky, čtyřleťáky a ostatními SŠ.
Takže lidé,kteří nemají osmileté gymnázim, jsou v dnešní společnosti nepoužitelní? To Vás naučili na tom gymnáziu? No tak to potěš koště.
A my jsme na tuto školu dali obě děti. Prožily tam pěkných pět let výuky v příjemném prostředí a bez šikany. Jedno je dnes už na vysoké (na oboru, na nějž není snadné se dostat), druhé právě maturuje (na osmiletém gymnáziu).
Někteří z diskutujících paní ředitelce vyčítají, že znevažuje úroveň přijímacích zkoušek a vůbec osmiletých gymnázií, že totiž „berou každého“. Pravda, není to úplně trefné vyjádření, nicméně ani argumenty diskutujících opírající se o převis
poptávky nad nabídkou nejsou bez vady. Při obrovském zájmu o osmiletá gymnázia je nejisté, zda tří či čtyřnásobný převis je zárukou, že je z čeho vybírat. Viděl jsem to na synově třídě, kdy sítem přijímacích zkoušek prošla sotva třetina uchazečů, ale i pak se překvapivě velký počet studentů potýkal s prospěchem a školu během několika let opustil.
„…překvapivě velký počet studentů potýkal s prospěchem a školu během několika let opustil.“ – A o tom to je! Z gymplu mohou dítě, kterému škola nesedí, nebo které má nevhodné chování, vyloučit. Mají kam – na základku, kde se i s tím nejhorším sígrem musí trápit, dokud nesplní povinnou školní docházku. Nemají ho totiž kam poslat dál :-/
Jsem ráda,že je tu někdo soudný i z těch,co tam děti mají nebo měli.Už jsem o tom psala.Dostávají se tam děti,které rodiče dobře připraví na přijímačky,ale nemají na to.
Nesouhlasím s autorkou článku. Běžně je (alespoň v našem městě) téměř čtyřnásobně více žadatelů o studium než přijatých. Mám na osmiletém gymnáziu dvě děti. Jsou velmi spokojené. Po prvním šoku ze stylu výuky si pochvalují přístup kantorů, atmosféru v třídním kolektivu. Neexistuje tady šikana, jsou tady zajímavé akce. Několikrát jsme dětem nabízeli přestup na jinou školu, důvodem je sport, ale děti vždy odmítli. Úroveň výuky je někde úplně jinde. Dnes je obecně v článcích tohoto typu stále více prosazován jakýsi liberální přístup k výuce. Neznámkovat, nezatěžovat žáky a to co se naučí je tak nějak v pozadí. Můj názor je ten, že osmiletá gymnázia mají svůj význam a v našem nepříliš kvalitním školství, přináší alespoň nějakou úroveň.
Máte pravdu, na gymnázia se hlásí dětí poměrně hodně, ale berou jich jen pár, paní ředitelka uvádí záměrně nepravdivé údaje. Pokud má někdo pocit, že berou každého, může si najít na netu obsah přijímacích zkoušek, jsou náročné. Můj syn studoval osmileté gymnázium a byl tam šťastný, já jsem za socialismu byla v jazykové škole. Nelitovali jsme nikdy. Dnes sama učím matematiku a mám-li ve třídě i 8 žáků s IVP, cizince, autisty a poruchy učení i chování, přes všechnu snahu nemůžu nadaným dětem dát to, co potřebují. Proto jim teď, v době přijímaček, moc držím palce, aby konečně byly v centru pozornosti ony.
Mluvíte mi z duše!!!
Opravdu chtějí děti „udělat rodičům radost“? Nechtějí hlavně uniknout agresivnímu prostředí a šikaně, jakou šíří na mnoha základkách děti z problémových rodin, děti z ghett nebo děti frustrované protože „inkludované“, které ve skutečnosti do mainstreamových ZŠ nepatří, protože na výuku nestačí? 1-2 takové děti dokážou udělat ze života peklo všem nekonfliktním spolužákům, zvláště těm studijního typu.
Škola jen vzácně dokáže šikanu zastavit: 1) bojí se, že získá pověst ZŠ se šikanou a přijde o žáky; 2) velká část šikany probíhá venku mimo školní prostory a/nebo přes net.
Paní ředitelka v textu odporuje sama sobě: Podle ní „děti na 8leté gymnázium nechtějí“. Zároveň ale přiznává, že ze ZŠ „utíkají“ nadprůměrně chytré děti. Právě takové po přechodu na gympl přímo „rozkvetou“, i když si třeba ve 4.třídě ještě nedovedly představit, co lepšího by jim mohl poskytnout.
Výhodou gymplu je mnohem víc než kvalita výuky než to, že nabízí civilizovanější prostředí pro psychicky dospělejší děti. Slabší vzdělání z 2.stupně ZŠ průměrně nadané dítě dožene bez potíží už v 1.ročníku SŠ. Ale následky 4 let šikany si dítě může nést celý život.
Bětko,buďte spravedlivá.Mnoho dětí jde na osmileté gymnázium ne proto,že to chtějí ony, ale proto ,že to chtějí rodiče. Mnoho takových dětí se tam i dostane,protože rodiče nelitují peněz,aby je na přijímačky připravili.Proto se na ten gympl dostanou i děti,které nijak nadprůměrné nejsou.Ani po tom netouží. Ty nadprůměrné tam patří. Tyhle ale ne ,často by jim bylo lépe jinde.A o tom článek paní ředitelky je.Ty ostatní jevy ,které popisujete,se mnohde opravdu dějí a je hlavně věcí rodičů, školních rad atd. aby se také řešily. Jde to,jen se musí chtít a ředitele a často také zastupitelstvo a zřizovatele ktomu donutit.
Šikanu a násilí mezi školáky ve většině případů škola řešit nemůže, její vliv a pravomoci tak daleko nesahají: viz kyberšikana nebo zbití děcka tlupou spolužáků, kteří si na ně počkají na cestě domů. Pravomoc učitelů končí za školním vchodem, i kdyby gang spolužáka přizabil, nesmí mu dát ani poznámku do žákajdy.
Sígři to dobře vědí; nejvíc zneužívají fakt, že učitel nesmí ani na skutečné kriminální jednání reagovat pohlavkem/ rákoskou. Když tihle vejlupci dospějí, najednou se moc diví, že skončí před soudem za to, co jim dříve v pohodě procházelo a získávalo obdiv vrstevníků…
Většina šikany se děje přímo na škole ,nebo „přilehlých prostorách“, )umývárny,chodby atd. To ,že by se to stalo na cestě domů nevylučuji,ale opravdu to není nijak časté a dost dobře nechápu,že by to rodiče přešli a neřešeli to. To, že se šikana neřeší na některých školách, je jednoznačně vina vedení,příkladů je dost. Ale houfným odchodem na gymnázia se to nevyřeší.
koukám je vidět že nemáte děti na tomto typu školy přijímačky se dělají anonymně pod čísly měl jsem tam obě své děti a můžu říci že hodně dětí zbohatlíků a místní honorace nebo politicky významných lidí se tam nedostalo a nic jim nepomohly známosti nebo prachy prostě bud ty sciotesty zvládnete nebo né prostě jste chytrej nebo blbej tato tzv elita jde na soukromé školy kde to můžou zaplatit – p.s. proto se politici a elity národa bouří proti státnímu minimu u maturitních zkoušek protože úspěšnost jejich potomků je nepřímo úměrná velikosti jejich ega a peněženky
Ne na všech gymnáziích se dělají scio testy, nebo ano?To si vážně nemyslím,ale je možné ,že mám špatné informace. Jinak máte pravdu. Moje děti tam nechodily,ani můj nejstarší vnuk se tam nechystá,ale chodí na skvělou školu a nemám o něj strach.
Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….
Milá Bětko,
je mi líto, že stavíte problém takto černobíle. Moje zkušenost je zcela jiná. Jistě, děti z „vyloučených lokalit“ apod. bývají ve větším procentu zlobivé či problematické, to je , bohužel, fakt. Nicméně moje zkušenost je taková, že na výběrové , jazykové škole, kam chodil můj syn s dg. Aspergerova syndromu ( aby nedošlo k omylu- AS neznamená snížené IQ, naopak, mentální retardace je přímo vylučujícím kritériem pro tuto diagnózu) byli hlavními iniciátory šikany právě děti vysoce inteligentní, nejspíše „vhodní kandidáti pro 8- letá gymnázia“, ale psychopatické ( jenom pro úplnost, vysoká inteligence poruchu osobnosti nevylučuje, naopak, většina psychopatů jsou lidé spíše vysoce inteligentní , často s výbornými studijními předpoklady). Ovšem právě proto, že se jednalo o jedničkáře, škola „na ně nemohla“. a ani neměla zájem problém řešit. „na naší výběrové škole se nic takovéo dít nemůže!! “ Také mne mrzí, že tady vzniká dojem, že dítě „inkludované“, musí nutně znamenat dítě „blbé a pomalé“. Konkrétně mezi dětmi s poruchou autistického spektra je řada dětí mimořádně nadaných. Ovšem působí „divně“ a mají určité specifické potřeby… a právě na to reagují někteří jejich spolužáci potřebou si na nich vybíjet agresi. Škola s dětmi „rychlými a studijně nadanými“ jistě nabízí více stimulující prostředí, to nepochybně, eliminuje děti silně problematické a obtížně vzdělavatelné. Ale nemusí být nutně zárukou, že zde nebude šikana. Přestože syn měl po celou dobu vyznamenání, přesunuli jsme ho do malotřídky s projektovým přístupem , větší tolerancí k jinakosti a specifickým potřebám a silným důrazem na dobré vztahy v kolektivu. Je zde i řada dětí romských, které, jen tak na okraj, často na autisty reagují daleko pozitivněji než děti „bílé“. Z dítěte se sice dobrým vysvědčením, ale totálně vystresovaného se stalo dítě veselé a štástné. Navíc se díky přístupu celého učitelského sboru posunulo výrazně i v oblasti sociální. Přestože my oba jsme vysokoškoláci s poměrně náročnými povoláními, jsem přesvědčena, že jsme udělali to nejlepší , co jsme v dané chvíli pro své dítě udělat mohli.
S paní autorkou článku musím silně nesouhlasit.
Sama jsem absolvovala osmileté gymnázium a díky němu jsem měla příležitost rozvíjet se na mnoha frontách.
Šla jsem z páté třídy na doporučení třídní učitelky, z vesnické základní školy, kde jsem se ve výuce většinu času nudila. Na gymnáziu jsem se dostala mezi spolužáky, kteří na tom byli intelektuálně i zájmově podobně, takže se mohla uplatnit taková ta zdravá soutěživost a motivace se stále zlepšovat, takže i tam jsem patřila k nejlepším (tím se nechci chlubit, pouze ilustrovat, že si nedovedu představit, co by se mnou bylo, kdybych zůstala na základní škole, nemluvě o tom, když vidím, co se z mých bývalých spolužáků ze základky stalo). S přijímačkami na vysokou jsem neměla problém, dosáhla jsem vynikajících výsledků. Taktéž na vysoké škole jsem měla skvělé základy jazyků a matematiky, což byly předměty, kde spolužáci, kteří měli absolvovanou základní + střední odbornou školu většinou pohořeli a ze školy vyletěli.
Souhlasím s tím, co už bylo uvedeno v jiných komentářích, a to, že inkluze je bohužel zaměřena velmi jednostranně. Je to velice individuální, samozřejmě, velmi záleží na pedagogovi, ale to, o čem mluvím já, je systémové nastavení, které je zaměřeno pouze na inkluzi slabších žáků.
Paní autorka článku evidentně podporuje nastavení našeho školství, které (hlavně díky systému financování škol) není nastaveno na rozvíjení individuálního talentu každého žáka a více než na kvalitu hledí na tabulky a kvantitu.
Bohužel, dokud zodpovědní činitelé nepochopí, že právě rozvoj individuálního talentu žáka je cesta k efektivnějšímu vzdělávacímu systému a potažmo i lepší společnosti, bude mnoho dětí „trpět“ v prostředí a ve výuce, která pro ně není vhodná.
Nesouhlasím s vámi v bodě, že inkluze je zaměřena velmi jednostranně. Vynakládají se nemalé protředky na nadané děti, jenže – světe div se – jak se má jedna učitelka, má-li štěstí s jednou sistentkou, věnovat 32 dětem s tím, že je z toho 10″nestudijních typů, „, 18 průměrných a zbytek nadaných? Celé je to nedomyšlené. Já 8letá gymnázia také plně podporuji. Nadané dítě nemá v běžné ZŠ šanci.
Zásadní nesouhlas!
Nevím jak jinde, ale v našem okresním městečku (Pardubice) je převis děcek víc jak 1:6. Vím to přesně, protože moje dcera jde zabojovat zítra. Jestli jí to nevyjde, tak se svět nezboří, ale další 4 roky se bude ploncat ve škole kde se strašně nudí, protože
„-Něco- probíráme a trénujeme už třetí týden a mě to bylo jasný hned napoprvé. Já tam pak už skoro usínám.“
„Mě bolí ruka, potřebovala bych se dohodnout s paňčitelkou, že se budu hlásit když nevím.“
Paní učitelka (na rodičáku): „Ať se tolik nehlásí, já vím, že ví, ale aby to nebylo demotivující pro ostatní a taky pak pro děti není za šprtku.“
Nemyslím si, že je moje dítě jediněčně geniální a rozhodně bych ho na 8letý gympl necpal, kdybych si myslel, že to nemá cenu.
A stejně jako dalších X-set rodičů z naší spádové oblasti „hlasujeme nohama“. Nebo vlastně „hlavama“.
Máme to také tak, dcera šla na 8-letý gympl protože sama chtěla. O nějaké dělání radosti rodičům opravdu nešlo. Syn jde také zítra zabojovat. A co se týče přípravy – zkusil si cvičné testy aby věděl do čeho jde a uvidí se – buď na to má nebo ne.
držím palce pokud at se tam dostane
Ano, je to tak. Gymnázium v Chrudimi má kapacitu otevřít 2 ročníky pro 8-leté vzdělávání, ale KÚ Pardubického kraje tuto kapacitu nepovolil, přestože momentálně na 8-letá gymnázia nastupují silné ročníky. Sledovala jsem situaci i v jiných oblastech a situace je tam lepší. V Chrudimi navíc nejsou pro chytré děti ani žádné specializované jazykové nebo matematické třídy. pouze sportovní. Škoda pro chytré děti, jelikož běžné základní školy při téměř plné kapacitě tříd kolem 30 dětí sotva zvládají věnovat se podprůměrným dětem.
Myslím, že již nadpis článku je zavádějící. Moje dcera /dnes již třicetiletá, po studiu vysoké školy/ si již ve čtvrtém ročníku základní školy začala stěžovat na atmosféru ve třídě. Vadilo jí, že někteří žáci stále vyrušují ve výuce, ona byla lačná učení, ale učitelka neustále řešila nějaké kázeňské problémy na úkor výuky, výuka anglického jazyka byla katastrofální. Z pátého ročníku odešla na osmileté gymnázium, kde byli podobně motivovaní žáci a byla zde velmi spokojená. Druhá dcera se dostala na gymnázium z devátého ročníku matematické třídy. V porovnání s osmiletým gymnáziem to byl nebetyčný rozdíl hlavně v angličtině. A v dnešní době, kdy probíhá na školách inkluze takovým způsobem, jak probíhá, se vůbec rodičům nedivím, že chtějí své děti dostat na gymnázia nebo do soukromých škol.
Tahle škola je podle dostupných informací velmi dobře vedená a je veliká škoda, že bohužel nemá pokračování na druhém stupni.Pak by měla paní ředitelka možnost dokázat,že děti připraví dobře i na střední školu .A já věřím, že by to dokázala.Všechny výhrady, které tady popisujete v různých příspěvcích,jsou často pravdivé.Ale to je vina nefunkčního a nezvládnutého systému inkluze a osmiletá gymnázia to nevyřeší.Je nutné zlepšit ,zkvalit hlavně druhý stupeň zš,na tom prvním se to již často děje.Není třeba paní ředitelku osočovat,ona dělá pro svou školu to nejlepší,co dokáže. Ani ji nemůžete podezřívat z toho,že si chce udržet žáky, protože druhý stupeň zatím nemá. Drřím jí palce!
Dcerka je v primě na osmiletém gymnáziu. Konečně vidím pozitivní změnu, škola jí velmi baví a daleko lépe se cítí i v kolektivu. Není snadné se tam dostat, v Liberci brali ze 165 přihlášených třicet. Názory některých ředitelů ZŠ často odráží aktuální metodika z ministerstva. Nyní je trend podporovat učňovské obory, tak budeme hromadně posílat děti právě tam. Mám ještě starší dceru v deváté třídě, intelektuálně je srovnatelná s mladší. Jí jsme na víceleté gymnázium neposlali a dnes toho litujeme.
Já jsem zkušená učitelka a osmiletá gymnázia se mi také nelíbí . Dítě ve věku 10 -11 let nemůže ještě vědět , co by v životě chtělo dělat , vy jste měl někdo v tomto věku jasno ? Nechala bych všechny děti na základce do 9. třídy , i ve 14 – 15 letech je člověk moc mladý na rozhodování o svém budoucím životě , natož v jedenácti ! Je to spíš práce ambiciozních rodičů , kteří potomka nutí k co nejvyšším výkonům , často bez ohledu na to , na co se dítě hodí , jaké má schopnosti a zájmy . A viděla jsem za svoji praxi fůru nešťastných dětí , které celé mládí jen sedí nad knihami , schází jim pohyb na čerstvém vzduchu , kontakt s kamarády , jsou oběťmi ctižádostivých rodičů , kteří je štvou do maximálních výkonů , ukradnou jim dětství – pro svoji vlastní prestiž , aby dítě bylo jejich chlouba – třeba jako luxusní auto . Přínos pro společnost to není , z takových děcek jsou pak neurotici . Ne každý má schopnosti na VŠ , ne každý chce dělat kariéru , dítěti se má nechat jeho přirozenost .
To bych podepsala
Milá paní učitelko musím vám důrazně oponovat. Jsem matka tří dětí a každé z nich je jiné, tak jako obecně všechny děti. Ale i tak se jim všem třem snažím nabídnout dle jejich zájmů a možností maximum. Proto jsem nejstaršímu nebránila z běžné ZŠ odejít na víceleté gymnázimum. Má za sebou první rok a konečně jej škola baví, protože mu má co nabídnout a jak zaměstnat jeho hlavu. Na ZŠ mi za 5 let nudou doslova okousal všechna trika, mikiny a svetry, protože se krutě nudil. Ačkoliv jsem žádala jeho třídní o větší porci úkolů, dostal je maximálně s sebou domů a nikoliv v hodině. Příští rok toto rozhodování čeká starší dceru a má moji plnou podporu, ať se rozhodne jakkoliv. Chápu učitelky i učitele základních škol, že nemají kapacitu věnovat se individuálně všem dětem, ale na to konto očekávám, že nebudou mít dětem a rodičům za zlé, pokud se rozhodnou jít jinou cestou. A že by moje děti byly ochuzeny o dětství a pohyb strach nemám. Mají ho tolik, kolik snesou. Jistě jsou mezi rodiči výjimky, ale ne všichni jsme „elitáři“. A od Vás, jako „zkušené“ učitelky bych čekala trochu větší nadhled a pochopení. Přeji hezký den.
Vážená paní učitelko, bohužel s Vámi nemohu souhlasit. Dcera jde zítra zabojovat z jediného důvodu- je velmi nadaná a učitelé na škole naprosto nevědí, jak s tím naložit, pro spolužáky je „divná“, protože má jiné zájmy než oni. Navíc chce sama, k ničemu ji nenutím, přechodem začne spousta učení a méně volného času, chtěla jsem jí zachovat dětství co nejdéle. Základní škola v ní téměř ubila zvídavost, navíc myšlením spolužáky převyšuje cca o dva roky, takže mi nezbývá nic jiného, než suplovat učitele (ve volném čase nás obou), protože v hodinách se vysloveně nudí. Jeden příklad za všechny: z fyziky zná Archimédův zákon již od deseti let, hydrauliku pochopila jen tak mimochodem při vysvětlování, jak funguje lžíce bagru a z toho dále naprosto správně vyvodila vzorec pro hydrostatický tlak, přestože ho ještě vůbec nebrali. Naopak mi bylo řečeno, že nestačí v matematice a po první hodině doučování jsem byla dotázána, jestli to škola myslela vážně, protože zvládá naprosto veškerou látku. O ostatních předmětech ani nemluvím. Pohybu má více než dost, sportuje a ve volném čase se také pohybujeme dost venku, protože i tam můžete dítě hodně naučit pozorováním a vyvozováním
Přesně tuto diskuzi jsem vedla se 75 letou učitelkou na ZŠ. Chtěla mě přesvědčit, abych dala syna na učení, že prý ho studium nebaví. Na víceleté gymnázium se dostal jako 8. ze 320 uchazečů. Nyní je v septimě. Neříkám, že se učí jako ďábel, ale jde mu to dobře a je mi neskutečně vděčný. Jsou tam děti, které ho motivují k práci mnohem více, než tomu bylo na ZŠ. Mají stejné zájmy a chování. Má rád práci se dřevem. Až si udělá VŠ a rozšíří se mu obzory, tak klidně půjde na učení. Kdybych ho tenkrát dala na truhlařinu, tak už jede nejspíš ve drogách. Ředitel SPŠ, kterou jsem vystudovala před 30 lety já, mi řekl, ať ho na „strojárnu“ určitě nedávám, úroveň žáků je strašná. Lepší je prý gympl a pak ČVUT. Dokážu si tedy představit učňák. Už za nás to byla hrůza. Myslím kolektiv. Manuální výuku neodsuzuji. Ta byla a je kvalitní. Druhý syn právě maturuje na 8letém gymplu a jde na medicínu, tam to bylo jasné hned. Spíše zastávám názor, aby se počet víceletých gymplů snížil, protože si nedělám iluzi, že ve všech je výuka stejně kvalitní.
Nesouhlasím. Ano, dítě ve věku 10 let většinou neví, co by chtělo dělat, což ještě neznamená, že by nemělo jít na osmileté gymnázium (pokud to odpovídá jeho schopnostem), kde se může více rozvíjet. Po pěti letech ve skolním prostředí by schopné učitelky měly být schopné posoudit, zda díte tak tak stačí na studium na základní škole nebo se ve výuce nudí a gymnázium by to posunulo mnohem dál (já jsem šla na gymnázium na doporučení mojí učitelky na ZŠ, která moje schopnosti byla schopna objedktivně zhodnotit a jsem jí za to doteď vděčná). Většina lidí v mém okolí jsou absolventy gymnázia, větší část z nich osmiletého (nejen moji spolužái, ale i lidé z jiných měst) a neznám nikoho, koho by do školy tlačili ambiciózní rodiče. Sama jsem díky gymnáziu mohla studovat, co mě bavilo a šlo mi to, takže mě škole nestresovala, naopak – měla jsem čas se rozvíjet, pěstovat své koníčky, včetně pohybu na čerstvém vzduchu. Neznám nikoho ze spolužáků, kdo by nedobrovolně ležel v knihách. Z mé třídy v kvartě (devítka) odešli nějací spolužáci na učňáky/střední školy – přece když dítě nastoupí do školy, která mu nejde nebo ho nebaví, nechápu, proč by nemohlo odejít jinam, podobně jako ze základní školy. Osmiletá gymnázia nejsou osmiletá vězení bez možnosti předčasného propuštění (a právě proto je důležité, aby zde ta možnost byla – nikdo není nucen ji využít). A ano, máte pravdu, ne každý má schopnosti na VŠ. Není pravidlem, že každý z gymnázia se bude hlásit na vysokou školu a ne každý ji dodělá. Mám ve svém okolí dost spolužáků, kteří vydrželi pár semestrů a potom odešli dělat něco úplně jiného a jsou v tom dobří. Ale nikdo z nich nelituje, že na gymnáziu studovali. Minimálně díky tomu, že studovali v atmosféře, kde pokud rádi četli, nebylo jim nadáváno do šprtů a když nekouřili ve čtrnácti denně cigarety (v lepším případě), nebyli považováni za exoty. A taky máte pravdu, že někdo neví třeba ani v 15 letech, co by chtěl dělat. Pak je gymnázium také skvělá volba, protože při dnešním výběru VoŠ se může rozhodnout později. Jenže někdo neví, co chce dělat, ani v 18, ani až vystuduje vysokou školu. Žijeme v moderní, rychlé, propojené době, kdy vystudovaný obor nedeterminuje jedinci, co by měl a musel dělat po celý život. Proto zastávám názor, že pokud se dítě nevyprofiluje jako nadané pro jeden určitý obor, pro které existují specializované školy a zároveň pokud je dostatečně chytré, je osmileté gymnázium nejlepší volbou pro jeho rozvoj.
Souhlasila bych a nepotřebovala gymnázium, kdyby základní školy nesnižovaly schopným dětem laťku a nelimitovaly jejich vzdělávání. Na naší základní škole se neznámkuje na 1. stupni, nejsou domácí úkoly, nesoutěží se, testy jsou pouze předem hlášené a je možné si je opravit, nejsou prakticky žádné učebnice, nevedou se příliš sešity, nepostupuje se systematicky v pracovních sešitech (jedno vyplněné cvičení na cca 5 stránek), rodič prakticky nemá možnost kontrolovat a mít přehled o tom, co dítě ve škole dělá a jak to umí. Učí se převážně ústně a nic se po dětech nevyžaduje, klade se důraz na prezentace na úkor informací, které si prý v dospělosti stejně nikdo nepamatuje (což považuji za omyl). Výsledkem je obzvlášť u kluků v pubertě nekázeň, nejsou ničím zatíženi, o všem neustále diskutují, mají potíže s přijímáním autorit, nejsou zvyklí se učit. Děti se ve škole učí jakoby mimochodem, aby si toho nevšimly a bavilo je to. U třech starších synů jsem to sledovala s důvěrou, než se nám některé věci vymstily. Největší problémy byly kolem 15 – 17 let. U čtvrtého syna jsem se rozhodla, že to udělám jinak a ve 4. třídě jsem mu nakoupila vlastní učebnice, které jsem s ním postupně procházela. Do té doby na něj byly ve škole stížnosti na buď časté vyrušování nebo pasivitu v hodinách. Poté, co jsem s ním začala pracovat, pookřál i ve škole. Začal se projevovat, hlásit, spolupracovat, získal sebedůvěru, paní učitelka ho začala vidět jinak a on sám sebe také. Nyní dělá přijímací zkoušky na gymnázium. Věřím, že pokud bude přijat, bude tam spokojený a bude i něco vědět. Také věřím, že tam najde nějaké spolužáky, se kterými si bude rozumět. Navíc i z 8-letého gymnázia lze po kvartě odejít na jinou např. odbornou střední školu. pokud zjistí, že nechce jít na VŠ. V 15 letech v tom má ale stejně málokdo jasno.
Jako absolvent všeobecného osmiletého gymnázia musím říct, že jsem se nástupem na gympl dostala mezi děti na stejné intelektuální úrovni, což mi prospělo. Je pravda, že prostředí bylo kapku konkurenční, nicméně třetina naší třídy se dostala na medicínu. Ze tří tříd čtyřletého gymnázia, mých vrstevníků, se nedostal ani jeden člověk. Každopádně tehdy (nyní jsem druhým rokem na VŠ) se děti nedrtily na testy jako dnes, nechodily na přípravné kurzy, prostě jsme si udělali pár úloh podobného typu jako v přijímacích zkouškách a šli jsme… Vzali nás 30 ze 150. Na gymplu jsem byla mnohem spokojenější, nicméně odpůrcům osmiletých gymnázií přiznám, ano, asi jsem opravdu přišla o rok či dva dětství… Ale byla to moje volba a nyní rozhodně nelituji.
koukám paní ředitelka kecá až se jí práší od hu…by asi chce do politiky jinak lidově když je někdo hloupej má jít do blbšulky a když je někdo hodně chytrej má jít na lepší školu a to jejich prolínání je taková debili….. že to svět neviděl – jak se říká jedno shnilé jablko vám nakazí celý koš
S článkem nemohu souhlasit. Můj syn je studentem tercie na osmiletém gymnáziu. S tímto nápadem přišel sám. My jsme nesouhlasili, protože hraje fotbalovou ligu za prvoligový klub a času nemá nazbyt. Za ta léta co studuje si to ale nemůže vynachválit. Není už takový premiant, ale škola ho baví a nechce přestoupit ani po nátlaku klubu.
Protože stále máme přátele mezi rodiči z bývalé školy, tak vím jaká je tam úroveň. Některé oblasti výuky ani neprobiraji,protože to nestihnou. Tempo se přizpůsobuje slabým. V současné třídě má 29 spolužáků a to, že by to byli žáci z donucení rodičů, tam prostě nevidím. Je tam dobrý kolektiv, musí i doma často pracovat skupinově a já vidím, jak vědomostně převyšuje své bývalé spolužáky. I naše dcera plánuje, že to příští rok zkusí. Mám ji bránit? V čem? Že se chce vzdělávat. Pokud chtějí základní školy zabránit odlivu žáků, musí především pracovat na zlepšení svého systému a výuky.
Naprosto souhlasím, máme to úplně stejně. Oba kluci jsou mi neskutečně vděční, přestože toho druhého fotbalistu jsem do přípravy na přijímačky musela více nutit. Teď mi blahořečí. Chce být jednou truhlářem. K tomu mu VŠ určitě bránit nebude. Bratr jde na medicínu, tam to bylo jasné hned. 🙂
Dle mého názoru nadměrný zájem o víceletá gymnázia je přímým důsledkem inkluze v našich školách, protože je opravdu nešťastně pojatá a naprosto decimuje naše skvělé základní i speciální školství. Nemám nic proti zapojení dětí s handicapem ať už pohybovým nebo smyslovým a s poruchami učení do běžných základních škol. To vše se s asistentem zvládnout dá. Pokud je ale dítě mentálně postižené, silný autista nebo i psychicky nemocné, v běžné základní škole nemá co dělat, protože skutečně brzdí celý kolektiv. Chápu rodiče nadaných dětí, že jakmile to jde, utíkají z běžných základek. Protože učitel je jenom člověk a když věnuje nadměrné úsilí dětem velmi slabým, tak už na ty nadané moc nezbývá kapacita… Mám přímou zkušenost. Navíc to není ani velká výhra pro dítě v inkluzi, protože od jisté doby (cca od 3. třídy) už si se spolužáky stejně nemá co říct, kolektiv je nebere.
Přesně tak. A velmi otevřený prostor pro šikanu.
Nějak jsem dodnes nepochopil význam víceletého gymnázia. Chápu že se na základní škole jede podle těch méně nadaných, na druhou stranu ten všeobecnej přehled na vyšší úrovni stačí možná tak na Pedagogickou fakultu nebo nějaký humanitní obor. Na elektrárně všichni z gymplu do roka skončili, matika moc těžká, odborný předměty moc těžký…. Odraz dnešní doby, kdy je neustále vyzdvihováno vzdělání nad manuální zručností, za chvilku i kuchař bude muset mít titul aby jen nemyl nádobí. Přitom jsou to právě ti, kdo něco umí, ti produktivní. Za 30 let budou mít všichni titul a všichni budou chtít dělat jen v call centrech, v bankách a v pojišťovnictví, ale na elektrikáře, instalatéra nebo pokrývače se bude čekat roky.
K tomu, aby někdo dělal instalatéra nebo elektrikáře, mu VŠ určitě vadit nebude. Můj syn chce jednou dělat truhláře. Teď je neskutečně vděčný, že se dostal na 8 letý gympl (8. ze cca 300). Ředitel SPŠ strojní, kterou jsem vystudovala před 30 lety, mi řekl, ať ho tam nedávám, že úroveň žáků je strašná!!! To co jsem uměli my v prváku, teď nezvládnou studenti ve čtvrťáku. Nechci ani pomyslet na učňák. To bude nářez. Kluk vůbec neví, co chce doopravdy dělat, a nebude to vědět ani v 18. Tak má alespoň čas přemýšlet a rozšiřovat obzory. Kdybych ho dala na truhlařinu, tak teď sedí někde na pivku a nadává na společnost. Místo toho je na fotbale, na tenise, na basketu a to vše s kamarády z gymplu, kteří s ním pak půjdou na ČVUT. Kdyby pak opravdu chtěl tu truhlařinu, zaplatím mu kurz. 🙂
Někdy je mi smutno, když to tu tak čtu. Při představě, že mi přijde dělat schody vysokoškolák s kurzem na truhláře, tak mám osypky. A je fakt naivní si myslet, že kurz nahradí několikaleté studium dřeva, výroby nábytku, a hlavně praxi ve zpracování. Ve finále bude kluk s VŠ stát u ponku a čekat, až mu ten s učňákem řekne, jak má co udělat. Ale věřím tomu, že jestli Váš syn chce dělat truhláře, tak to jednou zvládne, až mu to teda dovolíte a schválíte.
Víceletá gymnázia a základní školy. Ten problém dle mého vznikl systémem výuky. Proč je tak těžké pochopit snahu rodičů dopřát dětem co nejkvalitnější vzdělávání. Zvlášť když základní školy až příliš bojují s následky inkluze a plošného záběru a je to na úkor kvality výuky. Nemyslím, že by to byla osmiletá gymnázia plná donucených nešťastných dětí. Kdysi velmi dobrá úroveň základního školství utrpěla a část populace jen preferuje víc se naučit a připravit se na další studia. I když otevřeně řečeno, nevím jestli je to třeba. Náročnost některých středních a vysokých škol se tak snížila, že studium na nich dokončí snad každý. Jako kdyby se zapomnělo, že v každé společnosti je určité procento velmi nadaných, průměrných a nenanadaných.
jak chcete rozvíjet talentované děti na inkluzních školách, kde se jede podle toho nejpomalejšího ?
Proč dát chytrým dětem kvalitní vzdělání? Třeba proto, aby Česko nebylo dál jen levnou montovnou jako je to dnes. Dítě dám jednoznačně na gymnázium.
Také jsem byl proti víceletým gymnáziím, asi i proto, že jsem vystudoval 4 leté a moje děti bez problémů také. Ale nedávno jsem hovořil s bývalým spolužákem, který se vyučil učitelem na ZŠ. Když mi popsal postupy práce v inkluzi s několika jedinci ve třídě, to se prostě nedá! Martyrium, úřadování, sisyfovská práce. Je k smrti utahaný a výsledek? Slušně řečeno, marginální. Děti v inkluzi se těžko něco naučí a ty ostatní také nikam moc nepostoupí. A to se pak táhne dalším vzděláváním. Závěr je, že se už víceletým gymnáziím nedivím. Prostě jsem chodil do jiné ZŠ, než jsou dnes a víceletá gymnázia nebyla potřebná. Na SŠ šlo cca 30% a zbytek se slušně vyučil a pak si případně vzdělání doplnili. Byly tam ty „základy“, na kterých se dalo stavět!
Začleňování (myšlením pomalejších, mentálně postižených) studentů a zajišťování odborných asistentů pro interpretaci výuky do základních škole nám jakožto společnosti je rozhodně nepřínosné !
Jak můžete vůbec chtít po dětech, které jsou chytré nebo minimálně zvládají probírané učivo nadprůměrně aby neodcházely z tříd, kde je brzdí a pozornost je věnována dětem, které v životě nebudou moci dosáhnout vzdělání středoškolského nebo dokonce vysokoškolského a následně zaujmout pozici ve společnosti, která bude přínosná a užitečná.
Děti, které jsou snaživé nebo chytré se musí zaručeně v takovýchto školách nudit nebo jsou vyrušováni asistenty. To je důvod proč rodiče hledají pro své děti víceletá gymnázia, hledají vzdělávací centrum, kde nebudou jejich ratolesti omezovány pomalými studenty nebo vyrušovány odbornými asistentkami.
Upřímně… kdyby za nás byla možnost odejít na osmileté gymnázium, šel bych to s radostí zkusit rovněž; na základní škole mně osobně vadily skupinové práce, protože to zpravidla dopadalo tak, že ve skupině pracoval jeden a zbytek v tom nejlepším případě „neškodil“, v tom horším případě se celá práce změnila v sysifovskou. A kantor potom přišel a prohlásil, že tato skupina pracovala dobře a všichni ze skupiny dostali za jedna. Moc prima pocit 🙂
Všimli jste si někdo, jak se změnila situace kupříkladu v mateřských školkách od okamžiku, kdy byl zaveden povinný ročník pro předškoláky? Školky mají obavy, že pokud by děti měly potíže u zápisu, rozkřikne se to a rodiče do takové školky nebudou dávat děti, protože u zápisu…
A teď škola základní: má na vybranou ze dvou možností – buď z ní děti na osmiletá a víceletá gymnázia odcházet nebudou (takže to bude navenek vypadat, že je škola nekvalitní), nebo odcházet budou (škola bude sice považována za výbornou, ale o nejlepší žáky přijde).
Před lety jsem měl možnost takříkajíc externě vést jeden cyklus pro děti z různých ZŠ (to ještě nebyla osmiletá a víceletá gymnázia) účastnící se chemické olympiády a řeknu vám, byla to idyla: nikdo necoural, nerušil, všichni věděli, o čem je řeč, děti se ptaly k věci a některé dotazy mě svojí hloubkou opravdu překvapily. V polovině jsme museli udělat „násilně“ pauzu, protože ta banda šílenců by evidentně byla schopná jet bez přestávky. Šest vyučovacích hodin v kuse, s desetiminutovou pauzou. A potom konec, rozchod a návrat do standardních tříd, kde Pepíček neumí ani na konci osmičky chemické značky a Maruška volá příslovečné „pomoc, pomoc, zle mi je, leze na mě chemie“.
Jak musí být kantorovi nebo kantorům, když se dítě umístí někde na olympiádě a přijde do ředitelny s prosíkem, aby se to nehlásilo v rozhlasu, protože jinak ve třídě nevydrží…
Kromě toho, znám celkem dost případů, kdy jde vysloveně o rozhodnutí dítěte, že na takovou školu chce – nepopírám tím samozřejmě existenci ambiciózních rodičů, případně že by jim dítě chtělo „udelat radost“, ale vyzdvihovat apriori takovouto skupinu mi nepřijde zrovna objektivní.
Naprostý souhlas, paní Štychová. Učila jsem kdysi na ZŠ a vím, že o studium na víceletých gymnáziích stály hlavně matky dětí. Sama jsem absoloventkou GJN v Hellichově ulici a vím, co rodiče všechno podnikali, aby tam své ratolesti dostali. Budoucím studentíkům to bylo často jedno. Teď mám část úvazku na VŠ a nevidím valného rozdílu mezi absolovanty prestižních škol a jiných gymnázií.
Rodiče mohou chtít, aby jejich dítě šlo na osmileté gymnázium, ale když tam jejich dítě nechce jít nebo na to nemá, tak je jim to stejně houby platné. Pak jim zbývá snad jedině nějaké soukromé gymnázium, kde ale úroveň nebude o příliš vyšší, než na běžné základní škole. Tlaky na přijetí, jako byly dřív, dnes takové nejsou, když se dělají přijímací zkoušky pod číslem a ještě si nedělá gymnázium zkoušky vlastní, kdy mnozí z protekce předem věděli, co v nich bude.