Miroslav Hudec: Moje žena byla učitelka. Báječná učitelka, kolem které se děti houfovaly

Měli jsme předminulý pátek jako rodina smutnou povinnost vyklidit manželčin stůl ve sborovně. Učila v českolipské soukromé základní škole Klíč. Stůl škola potřebuje pro novou češtinářku. Tři papírové krabice a ještě jednu tašku plnou knih, příprav, metodických materiálů jsme našli už připravené – naštěstí nám to ve škole do těch krabic dopředu naskládali. Nedovedu si představit, že bych to všechno bral jedno po druhém do ruky, včetně hrnečku na čaj, malé plyšové kočičky pro štěstí a mnoha drobností, snad ještě zahřátých manželčinými dlaněmi.

Umluvil jsem doma dceru – učí češtinu jako manželka – aby se do krabic podívala a vzala si metodické materiály, pokud by se jí hodily. Byla to docela emotivní chvíle. Zvláště když z krabice vyndala krásně vypravenou Exupéryho knihu Malý princ, kterou jsme si spolu čítávali a ze které žena nejspíš četla i dětem. A hned pak dětský památníček. Trochu jsme se lekli, že manželka, která těch památníčků měla doma spoustu a průběžně do nich dětem kreslila a psala přání, už to do toho posledního nestihla. Jenže to nebyl památníček žádného dítěte, nýbrž její.

Paní učitelky dětem do památníčků zapisují celkem běžně. Ale opačně už to tak běžné není. Dokonce bych řekl, že je to poměrně výjimečné. Muselo to napadnout některé z těch dětí, z těch sedmáků či osmáků, puberťáků, na jejichž nevychovanost, oprsklost nebo rovnou nezvladatelnost si dnes tolik učitelů do omrzení stěžuje. Ne vždy neprávem a ne že by si občas neposteskla i manželka. Ale na sobotních školních turistických výletech, na něž mě ona a její kolegyně často vylákali jako fotodokumentátora, jsem mohl sledovat, jak rády si s ní děti povídají a drží se v její blízkosti.

Vzpomněl jsem si vždycky na slova jednoho z kritiků současného školství, kterému se nelíbil současný poněkud netvořivý způsob přijímacího řízení na pedagogické fakulty a navrhoval jiný, dosti originální. Prý, pošlete uchazeče o studium učitelství na výlet se skupinou dětí, a pak už jen sledujte, kolem kterých se ty děti začnou houfovat. A ty už ani nemusíte formálně zkoušet při přijímačkách. Vědomosti si doplní. Vědomosti bez talentu stejně k ničemu nejsou.

No a teď ten památníček. Jen jsem do něj nahlédl a raději jsem se dekoval do vedlejší místnosti – prostě jsem to emočně nezvládnul. A nechtěl jsem dceru a zetě uvést do rozpaků.

Miroslav Hudec je dětský a školní psycholog, nyní pracuje v poradně pro rodinu a manželství.  S manželkou Alenou, rodačkou z Příbramska, které vzdává hold jako učitelce v tomto sloupku, prožil krásných čtyřicet dva let. Studovali spolu na pražské Filosofické fakultě a brali se v posledním ročníku studia.  Těšili se na společné stárnutí, na další stovky kilometrů výletů do přírody Lužických hor. Smrtelná nemoc bohužel rozhodla jinak.

„Společné foto je z našeho posledního výletu. Na Císařské slavnosti do Zákup letos 26.května.“

Magazín Rodiče vítáni je financován příspěvky dárců. Ještě stále jich není dost. Pokud se vám líbí, prosíme, přispějte i vy. I drobná částka se počítá. Děkujeme.

22

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
7 Comment threads
15 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
16 Comment authors
HudecZuzkaPavel KomárekkarlaIvana Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

nejnovější nejstarší
Eva
Host
Eva

Především Vám vyjadřuji hlubokou úctu a obdiv, že jste v sobě našel sílu a něco tak krásného dokázal napsat, nebo vyslovit. O tom jaké lidi máme kolem sebe víme, ale tak moc nad tím nepřemýšlíme. Najednou přijde okamžik, kdy zůstane prázdné místo a my víme, že jsme ztratili něco, co bylo na světě nejkrásnější. Myslím, že nejste jenom Vy a Vaše rodina, ale také spousta dětí, které v životě Vaše žena potkala, navázala s nimi to krásné pouto a uměla to po celý svůj život, že těm chybí a bude stále chybět. Takoví lidé jsou vzácní, skromní, moc se o… Číst vice »

Emília
Host
Emília

Dobrý den, souhlasím s paní Evou, krásně napsané. Od ledna jsem také vdova,
vím přesně, jak to bolí, jak je těžký úklid věcí po milovaném člověku, který odešel předčasně. Na druhou stranu mě moc potěšilo obrovské uznání od manželových kolegů z práce, od přátel i úplně neznámých lidí, kteří mi poslali kondolence. Mohu mluvit o neuvěřitelném štěstí, že jsem mohla prožít 30 let s tak skvělým člověkem, je to skvělý dar a jsem za to životu vděčná. Panu Hudcovi držím palce, přeji hodně sil a do budoucna spoustu hezkých okamžiků s rodinou a milými lidmi.

Stanislava Trkuljová
Host
Stanislava Trkuljová

Opravdu krásně napsané vyznání, které pan Hudec napsal o své ženě. Ano, takoví učitelé, na které žáci nezapomenou jsou. Dnes už nám žákům že ZŠ je již přes 50 let stále se scházíme a pokud můžou naše dvě milované učitelky, přijdou na náš sraz také

Hana
Host
Hana

Dobrý den
Jsem asi dle vašich slov o své manželce také z pohledu žáků, které se kolem mne houfují báječná.Avšak kolegině mají na houfování kolem mé osoby jiný názor.Možná tak trochu žárlí.
S kritikem školství souhlasím děti to poznají.
Přeji upřímnou soustrast.

Ivana
Host
Ivana

Dobrý den,pro pani Hanu,bez urážky,nejen kolegyně ,ale se upřímná soustrast nepřeje.Jste vážné kantorka?

Ivana Vágnerová
Host
Ivana Vágnerová

Promiňte, paní Hano, ale upřímná soustrast se vyjadřuje, projevuje, většinou slovy – přijměte, prosím moji upřímnou soustrast , ale nikdy se nepřeje. A ve slově kolegyně se píše opravdu ypsilon.

Jeřábek
Host
Jeřábek

Hano, upřímná soustrast se nepřeje, ale vyslovuje. To, jako učitelka, by jste měla vědět. Karel.

Blanka
Host
Blanka

Ano, kolegyně se píše y, soustrast se vyjadřuje. Ale „by jste“ se, pane Jeřábku, také nepíše. Správně je „byste“. Nejsem učitelka. Hezký den všem.

marta
Host
marta

paní Hano, nechci být rýpal, ale nepíše se ve slově kolegyně tvrdé y ???

Hana
Host
Hana

Ano píše

marta
Host
marta

Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….

karla
Host
karla

a soustrst se snad ,,nepřeje,,ale ,,přijímá,,

marta
Host
marta

marta

marta
Host
marta

Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….

Stáňa
Host
Stáňa

Krásně napsané vyznání a přeji hodně síly do dalšího života

Slávek
Host
Slávek

Dobrý den pane Hudec, nejprve mi dovolte vyslovit Vám upřímnou soustrast nad ztrátou milované ženy a skvělé učitelky. Také moc děkuji za skvěle napsaný článek erudovaného psychologa. Jsem stejně šedivý jako vy a ve svém životě jsem poznal a dosud poznávám význam kvalitního učitele pro přípravu na život mladé generace. Zejména proto, že učitelé ve své přípravě na budoucí povolání mají výhodu oproti rodičům v tom, že absolvují i určitý rozsah vzdělání v oboru pedagogiky a psychologie – připravují se metodologicky pochopit nitro dětí a správně je vést. Je nutné konstatovat, že ne všichni učitelé chápou úlohu učitele jako poslání… Číst vice »

Jana Jirkalová
Host
Jana Jirkalová

Dobrý den, je to dávno, co jste učili v Jestřebí. Je mi 52 let a při čtení vašeho článku, jsem si na Vás vzpomněla. Vaše paní byla úžasná učitelka, žena. Měla jsem jí moc ráda a Vás také. Je mi to moc líto.

Hudec
Host
Hudec

Moc děkuju. Moje žena na Vaší třídu také moc ráda vzpomínala. A oba dva na Jestřebí. Ty čtyři roky tam (1976-1980), než jsme se odstěhovali do České Lípy, patří k nejkrásnějším v našem životě.

Pavel Komárek
Host
Pavel Komárek

Je to bohužel velmi smutné a já se připojuji k řadě těch co vyjadřují soustrast, ale raději bych , pokud bych měl tu moc vrátil do života Vaši paní. Dobrých ,,kantorů,, nikdy nebude dost. S úctou se Vám pane klaním.

Hudec
Host
Hudec

Moc Vám děkuji. I za to přání, žel že nesplnitelné. Je pro mě těžko představitelné, že po těch 42 společných létech tu Alenka najednou není a nebude. :-(

Zuzka
Host
Zuzka

Nevim co napsa5,rozbrecel jste me,jak mi prave dnes nekdo rekl – zivot neni spravedlivy

Hudec
Host
Hudec

Ano, není to spravedlivé. Brečím taky. A nic mi to nepomůže. Z páru tak spolu srostlého, jako my jsme byli, zůstane po smrti jednoho z něj pouhé torzo. Uvědomuji si to čím dál více.