Miroslav Hudec: Stačilo málo a jeden kluk i jeden učitel by měli jiný osud. Jiná matikářka

I v nejvyšších vládních kruzích se teď mluví o tom, že tvrdou učitelskou práci je třeba spravedlivě ocenit. Tak, aby studium učitelství a práce učitele byly cílenou první volbou, a ne až východiskem z nouze. Kéž by se to povedlo. Otázkou je, jak se ti nově přilákaní nadšení učitelé budou ve sborovnách cítit. Vybavila se mi k tomu jedna historka.

Zvonil telefon a ve sluchátku se ozval hlas mladého učitele z jedné sídlištní základky. Trochu s obavami jsem čekal obvyklé výtky, jak jsme zase nějakého žáčka v poradně přechválili a přecenili jeho schopnosti a že to s tím optimismem přeháníme a ať si to jdeme zkusit do třídy.

Ale dostavilo se překvapení. Žádné výtky, ale prosba o podporu.  Pan učitel byl třídní v osmičce nebo devítce a někdy v pololetí do jeho třídy připutoval mládenec, který už prošel několika školami na okrese. Vždycky, když už byly jeho průšvihy neúnosné, řešila to rozvedená a vším možným zaneprázdněná matka změnou školy. Umluvila ředitele, a protože to bylo v době, kdy na základky přicházely slabé populační ročníky a školy se o děti přetahovaly, ani jí to nedalo velkou práci.

Mladý učitel si kluka všimnul a nějaký šestý smysl, jímž se vyznačují dobří učitelé, mu napověděl, že by stálo za to ještě to s ním zkusit.  A nějak si padli do noty a stal se malý zázrak. Kluk poprvé po létech neměl neomluvené hodiny, neměl žádné větší průšvihy, ani dvojku z chování, dokonce ani třídní důtku.

Zlepšil si trochu i prospěch, ovšem až na jeden předmět. Hrozila mu pětka z matiky. Pan učitel, že s matikářkou hovořil, shodou okolností to byla zároveň výchovná poradkyně, měla by tedy lépe než jiní chápat, o co se tu hraje. Kluk opravdu dělal, co mohl. I v té matice, jenže měl dost mezer v učivu z dřívějška a potřeboval, aby matikářka trochu přimhouřila oči a ocenila hlavně snahu. Jenže ta to tvrdě odmítla. Hrozilo, že pokud propadne, vzdá to a veškerá ta půlroční práce, snaha kluka a úsilí jeho třídního vyjdou nazmar.

Slíbil jsem zavolat řediteli školy. Byl to nakonec bývalý kolega, taky ještě mladý člověk, který u nás po studiu rok nebo dva pracoval jako speciální pedagog.  Přímo jsem cítil, jak se u toho telefonu potí rozpaky. Prý, on ten kluk zase takové lumen není, no ale já to přednesu na pedagogické radě a uvidíme.

Pedagogická rada se převážnou většinou shodla, že není možné dělat nějaké výjimky a jestli matikářka míní, že to prostě na čtyřku není, tak není. Jak by k tomu přišli jiní propadlíci, že tady se někomu dělají nějaké extrabuřty?

Tohle jsem se ale dozvěděl až po čase. Poctivě se přiznám, že se mi v neblahé předtuše nechtělo do školy znova volat. Jak to dopadlo, řekla mi maminka toho mladého učitele, s níž jsem jako se sociální pracovnicí probíral zase jinou komplikovanou kauzu.  A taky to mi řekla, že syn po několika obdobných zkušenostech ze školství odešel.

Škoda. Velká škoda.  Řeklo by se – jedna neústupná učitelka, je to o lidech. Ono to je ale i o systému, ten se reprodukuje právě prostřednictvím lidí. A svorně semknutá „negativní“ sborovna je bohužel pro naše školství zatím typičtější než ten nadšený mladý učitel. A není to generační záležitost.

Vzpomínám si na jiný případ, kdy si jedna paní učitelka, již v penzi, dovolila vybočit z naříkavého chóru nad zkaženou mládeží ostatních kolegů. Oni mluvili o bezmoci a litovali, že nemohou použít rákosku, ona (byla to taková radostná paní) na nářky odpovídala konkrétními kreativními nápady, jak by tu výchovnou situaci řešila. Musel jsem ji obdivovat, byla opravdu dobrá. Jenže stála proti přesile…

Miroslav Hudec je dětský a školní psycholog. Vystudoval  psychologii na Filosofické fakultě UK v Praze. Po absolutoriu pracoval třicet osm let v Pedagogicko-psychologické poradně v České Lípě, z toho dvacet jedna jako ředitel tohoto zařízení. Po roční etapě na pozici  školního psychologa na střední odborné škole v současnosti působí v poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Zaměřuje se na vztahy rodičů a dětí, na problémy výchovy a na příčiny poruch chování u dětí.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

26

 
11 Počet vláken diskuze
15 Počet reakcí v diskuzi
2 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Vašík
Vašík

Chápu, co píše pan Holec, ale je si opravdu jistý, že by ta čtyřka opravdu pomohla? Netuším, jak moc tomu chlapci ta matematika nešla, ale vše má své hranice. Na ZŠ se opravdu nic objevného v matematice neprobírá.

Simona
Simona

Taky si myslím, že kvalitní lidé nemají zájem o učitelství nejen kvůli výši platu. Já si osobně nedovedu představit vegetovat mezi takovými těmi „standardními pedagogy“.

Eliška
Eliška

Nechápu, v čem byl problém. Každé dítě může na každém stupni propadnout jen jednou, jinak postupuje s pětkami – propadl tento kvítek poprvé? Pokud má nedostatečnou z maximálně dvou předmětů, dělá opravné zkoušky, jinak opakuje bez přezkoušení. Učitelka, která nechá dítě dělat tyto opravné zkoušky, otravuje prázdniny sobě, protože se na rozdíl od žáka musí v daný čas dostavit. Možná neměl kolega jít přes „jiné autority“, ale měl raději zahrát na notu „přece si nebudete kazit prázdniny“. A koneckonců mohl mu během prázdnin s přípravou na opravky pomoci, když mu na tom tak záleželo. A co se týče těch sboroven… Číst vice »

Lucie
Lucie

….Trochu s obavami jsem čekal obvyklé výtky, jak jsme zase nějakého žáčka v poradně přechválili a přecenili jeho schopnosti a že to s tím optimismem přeháníme a ať si to jdeme zkusit do třídy“ A jsou ty výtky oprávněné?Zkusil jste to opravdu, pracovat v kolektivu hodně problémových dětí déle než týden? Dá se to zvládnout? Co byste učitelům doporučil… kdo je oprávněn radit v těchto situacích, jde to nějak teoreticky pojmout?Nemají nejvíce zkušeností právě tito učitelé?Neměla by se ta spolupráce psychologů, potažmo poraden a učitelů trochu zlepšit, vydat se jiným směrem, držet spolu?? Tímto článkem jste jim- učitelům opět moc… Číst vice »

Markéta M.
Markéta M.

Jistě se najdou učitelé spasitelé, ale učiteli, který odmítá spasit dítě, na které rodiče(matka) kašlou, bych nic nevyčítala.
Pokud měl mladý učitel touhu zachraňovat děti, snad si našel jinou cestu, protože jako učitel by se zbláznil, kdyby s každým dítětem prožíval jeho pokažený život.

Petr
Petr

Tady je vidět, že známkování je hloupost. Pomocí slovního hodnocení se žák dal nejenom pochválit za snahu, ale i motivovat do další práce.

Barbora
Barbora

Ta výchovná poradkyně by letěla když nedokáže pomoci ,chlapci co se tolik polepšil z každého nemůže být génius a pětku snad dostane pouze ten co neumí sečíst 1+1.(co by tomu řekli jiní že.)

Hanka
Hanka

Připomíná mi to příběh mého syna před 20 lety. ADHD a dyslexie a dysgrafie. Sedmou třídu opakoval, podle mě za vyrušování v hodině a vymýšlení kravin. Oficiálně za 5 z češtiny. S paní učitelkou z češtiny a ze zeměpisu těžký boj. Ve výsledku asi 40 poznámek do žákovské knížky za školní rok, následná dvojka z chování. Nakonec se nám podařilo domluvit s ředitelem školy. Sedmý ročník zopakoval. Nová paní učitelka začala zohledňovat jeho dys. a š to. I v ostatních předmětech jíní učitelé, je pravda , že i on se začal alespoň trochu snažit. Dochodil bez problémů ZŠ. Vyučil se… Číst vice »

Václav
Václav

Ach, ty nebohá češtino! Co ti to tady zase provedli?

Reformátory školství z celého světa si berou do úst, ale vzdělání, které snad jako jediné má význam pro nás všechny – vlastní mateřský jazyk – tu bez skrupulí przní na každém kroku.

Elena
Elena

Když ona je to svým způsobem pravda – jak k tomu přijdou ostatní děti? A co je to za příklad, kdyby se dozvěděli, že bývalý kolega zavolal řediteli a tu čtyřku dotyčnému „zařídil“? Pětka na vysvědčení navíc není konec světa, jsou to dva měsíce na doprobrání látky, aby se v repáratu zvládla ta čtyřka. Dá se zařídit doučování atd., navíc když jde jen o jeden předmět, není to ani tak úmorné. Ani do té školy kluk docházet nemusí, zatímco dotyčná matikářka tam musí dřepět průběžně celé prázdniny – představa, že si učitelé propadlíky nějak „užívají“ pokládám za lichou. Naříkáme nad… Číst vice »

Petr B
Petr B

Z vlastní zkušenosti s matematikou a fyzikou – on je podstatný rozdíl mezi neuměl a neuměl. Moje matematikářka na ZŠ mi dávala na vysvědčení (a tedy i z písemek) trojky – protože jsem počítal jinak, než ona chtěla (a možná i rozumněla), ale ze stejného důvodu mě posílala na pythagoriády (matematické olympiády) – pravda, přes okresní kolo jsem se nedostal. Podobně i na gymnáziu, kde nejlepší známku z matematiky jsem dostal z maturitní písemky (na jaře roku 1989) – protože nám zadával a opravoval pan učitel, co hledal, jestli je uvedený postup možný, a ne, jestli ho kolegyně učila. Fyzikářka… Číst vice »