Jsem ráda, že jste uvedla, že nadále nemají býti zařazování žáci s LMP, jakto že se tak děje dnes a denně a to i přes to, že z PPP i psychologa a psych.lékaře je doporučení do spec. školy. Rodiče nesouhlasí a nejede přes to vlak….Jako PO3 je asistent….rodina není schopna zajistit ani minimální spolupráci a přípravu, natož vzdělávání, naopak se snaží dítěte zbavit, jak to jde i ve zdravotní indispozici….To se sešlo v jedné třídě hned dvakrát….co s tímhle může asi zmoci asistent a učitel? Pozn. v obou případech podprůměrný intelekt

Milý pane Šustalo, v oboru pracuji 42 let. O inkluzi ale nerozhoduji. Ale chápu, že vše nové (v tomto případě jen relativně nové) se vždy setkává s odporem části odborníků i veřejnosti. Důvody jsou různé, ale to není důležité. Ujišťuji Vás, že během 10-15 let bude inkluze naprostou samozřejmostí a nikoho ani nenapadne proti ní protestovat. Zas se bude protestovat proti jiné novince. To už je v lidské povaze a kdo by to měl lépe chápat než ten, kdo se lidskou povahou zabývá celý svůj profesní život? Jako vzdělanému člověku je Vám jistě známo jméno lékaře Ignáce Filipa Semmelweise. A také odpor dokonce odborné lékařské veřejnosti proti jím prosazovaným aseptickým porodům. Kolik jen rodiček muselo zbytečně zemřít na tzv. horečku omladnic, než lékařskou veřejnost přesvědčil, že než lékař přistoupí k porodu, musí si důkladně umýt ruce. Pokrok se vždycky těžce prosazoval, je tomu tak i dnes a bude tomu tak vždy. Bohužel. Mějte se hezky.

Žádné nenávistné komentáře tu nevidím. A pokud vaše dcera na učení, byť s individuálním plánem, stačí, tak se jí ty nenávistné komentáře (které konkrétně máte na mysli? ) netýkají. Ovšem pokud by měla ve třídě spolužáky, které ji třeba napadají fyzicky- a to se vyloučit nedá- jak by se vám to líbilo?
Pokud jde o rušení diskusí- nezavádějte tu totalitní praktiky. Máte možnost je nečíst. A my ostatní si je přečteme se zájmem.

Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat – Voltaire. Nesouhlasím s komentáři ostatních, proto žádám o zrušení diskusí pod články – Lenka.

Dobrý den, díky za Váš příspěvek, nedá mi to, abych také nereagovala.
V základním školství pracuji již téměř třicet let, učím matematiku na 2. stupni, pracuji rovněž jako výchovný poradce ve škole.
Moje postřehy (některé kopírují předešlé příspěvky).
1. Inkluze není nová věc. V naší škole (škola se 740 žáky) jsou děti s různými druhy postižení integrovány zhruba 20 let. Za těch mnoho let jsem učila dívenku vozíčkářku, několik dětí se sluchovým postižením, několik dětí s poruchou autistického spektra – Aspergerovým syndromem, několik dětí s ADHD, chlapce s poruchou chování, dívenku s LMP a spoustu dětí s různými dysporuchami. Takže zavedení tzv. „inkluze“ nevnímám jako něco převratného a nového. Naší škole inkluze přinesla především jistotu financování – a to jak asistentů pedagoga, tak hodin speciálně pedagogické péče pro děti dyslektiky, dysgrafiky apod. Finance nárokově přicházejí i na pomůcky pro děti nadané. Do zavedení inkluze škola prostředky pro asistenty musela nacházet sama – pomáhaly programy Úřadu práce, rozvojové programy apod., část peněz šla vždy i z prostředků, které přicházely pro ostatní pedagogické pracovníky – učitele, vychovatelky. Takže v oblasti financování inkluze školám, které dlouhodobě integrovaly děti s různými druhy postižení, jednoznačně pomohla.
2. Většina učitelů si stěžuje na zvýšenou administrativní zátěž. Opět – školy, které měly zkušenosti s integrací, měly i zkušenosti se zpracováváním individuálních vzdělávacích plánů (IVP), které učitelé vytvářeli již řadu let. V současné době jsem třídní učitelkou ve třídě, ve které 4 žáci pracují s podporou IVP – v 6. třídě mi jejich zpracování trvalo asi tři hodiny, v letošním školním roce (8. ročník) jejich aktualizace asi hodinu. Kromě toho jako výchovný poradce každý měsíc zadávám do výkazu změny u nově přešetřených dětí – je to maximálně na hodinu práce, většinou spíš méně. Tyto činnosti mám zaplacené formou osobního hodnocení a počítám s tím, že patří k mé práci.
3. Většinou jako největší problém je zmiňován fakt, že děti s asistenty zdržují ty „rychlejší“ nebo že i asistenti zdržují či narušují výuku. Za mnoho let mé učitelské praxe ve třídách, kde byly děti s asistentem, nikdy, ale opravdu nikdy, nebylo „zdržovačem“ toto dítě nebo asistent. S asistentem se domluvím zpravidla před hodinou nebo na začátku hodiny, co od něj očekávám, a on potom podle mých pokynů pracuje. Někdy s dítětem, které má na asistenta „nárok“, ale také dost často s úplně jiným dítětem. V současné době učím dva chlapce s Aspergerovým syndromem, kteří v matematice pracují samostatně a zpravidla výborně, „jejich“ asistentka se věnuje dítěti, které má s matematikou problém nebo zapisuje výuku dítěti, které má velké zdravotní problémy a je velmi často nemocné. Při výuce většinou nejvíce zdržují a snaží se ji narušit takoví ti „normální puberťáciˇ“, ale s tím musí každý učitel 2. stupně počítat a musí být kompetentní tyto situace řešit. K základní dovednosti učitele by měla rovněž patřit schopnost připravit hodinu tak, aby poskytl dostatek podnětů a příležitostí nejrychlejším a nejchytřejším žákům.
4. Inkluzi považuji za naprosto normální a přirozený proces, ale všichni účastníci musí být připraveni na fakt, že ne vše se podaří, i když se všichni snaží, že ne vždy se všichni snaží, a že dost často jsou to rodiče, kteří mají nesplnitelné představy. Zároveň si ale je stále třeba uvědomovat fakt, že rodičům se narodilo dítě s postižením a oni se snaží situaci řešit nejlépe, jak umí.
Zažila jsem velké množství velmi podařených integrací, ale zažila jsme i situace, kdy se to prostě nedařilo, a děti odešly z naší školy do speciálního školství. To ale neberu jako špatný konec, vždy jde především o to, udělat to nejlepší možné pro dítě.

Paní Lenko, mám dojem, že tady diskutují lidé, kteří měli být ve zvláštních třídách.