Tomáš Feřtek: Naše babičky a lovci a sběrači to věděli: Nejlepší je nechat děti, aby se nudily

Prázdniny jsou ideální čas, kdy můžete vyzkoušet způsob, jak své děti vychovávaly předzemědělské společnosti lovců a sběračů. Jak to tito lidé dělali? Partu různě starých dětí nechali bez dozoru a dali jí dost času na to, aby vymyslela, co bude zkoumat a zkoušet. Děti se takto učily všechno potřebné. V našich podmínkách se tyhle postupy využívají spíš výjimečně, jen v několika nově vznikajících takzvaných svobodných školách, ale docela běžně tuhle technologii zvládají některé „prázdninové“ babičky.

Možná si na to také vzpomenete. Je začátek prázdnin, před vámi je skoro neomezený čas a vy nevíte, co vlastně ten příští týden dva, možná měsíc, budete dělat. Spolu se sestřenicí a dvěma mladšími bratranci jste u babičky někde na venkově. Nejspíš je tu dvorek, možná králíci a slepice, skoro určitě špalek, sekerka, rybíz a rozvrzané kolo.  Na dohled je les, rybník a trochu zpustlý sad. Babička ráno uvaří snídani a pak vás ještě zavolá k obědu a večeři. Jinak si vás moc nevšímá, má dost své práce okolo domácnosti. Vy okukujete, jaká děcka přijela na prázdniny do ostatních domů v ulici, a přemýšlíte, co vlastně máte celé ty dny dělat.

Pro ty, kteří to nezažili, to asi nevypadá moc lákavě. Nuda z toho popisu přímo sálá, ale ve skutečnosti jsou to ideální podmínky nejen pro prázdniny, na které se léta vzpomíná, ale taky ideální vzdělávací situace, jak ji popsal profesor Peter Gray, psycholog a profesor několika amerických univerzit, který se několik desetiletí zabývá principy takzvaného svobodného vzdávání. Tedy takového vzdělávání, které si děti řídí samy a dospělí jim do toho moc nemluví.

Gray si uvědomil, jak zásadní rozdíl je ve způsobu vzdělávání u společenství založených na zemědělské výrobě a u těch, které se živily, nebo někde dodnes živí, lovem a sběračstvím. Zatímco zemědělci děti už tak v pěti šesti letech zapřáhnou do práce na poli a považují je především za pracovní sílu, předzemědělské společnosti na to šly jinak.

Mládež zhruba do patnácti let nechaly existovat pohromadě, víceméně bez jakéhokoli programu a viditelného dohledu dospělých. Přesto se takové děti dokázaly během dospívaní nejen naučit všechno, co k praktickému životu ve svém společenství potřebovaly, ale osvojily si i všechny komunikační a morální normy. Zatímco zemědělské a pak i na průmyslu založené společnosti stavěly na přísném dohledu, nucení k práci a tvrdé náboženské či ideologické výchově, lovecko-sběračské komunity měly za to, že děti se věci potřebné k životu snáz naučí samy.

Logická námitka může znít, že život a používané technologie lovců a sběračů byly mnohem jednodušší, proto to mohlo fungovat, ale Peter Gray tomu oponuje. Podle něj jsme se dostali do fáze, kdy už není nutné využívat dětskou práci a můžeme tedy začít znova používat způsob vzdělávání, který lidská společnost využívala možná statisíce let.

Gray formuloval několik zásadních podmínek. Ideální je, kdy je dětská skupina hodně věkově různorodá, protože děti se vlastně nejvíc naučí od sebe navzájem. A různě staré děti se toho od sebe mohou naučit víc. Dospělí to většinou komplikují, protože mají pocit, že všechno vědí lépe, často kvůli tomu nenechají děti objevovat věci po svém a tím je otráví. Takže je lepší, když se o to, co děti dělají, moc nestarají. Ale hodí se dospělý dostupný na zavolání v případě nějaké nehody nebo příliš vyhroceného sporu.

Důležitý pro tento způsob vzdělávání je právě dostatek času. Nejlepší je čas neomezený, bezhraniční v řádu dnů a týdnů, kdy na začátku netušíte, co vás čeká a možná se den dva i dost nudíte. V dětské partě je pak důležité, aby se nikdo nebál říkat věci nahlas před ostatními a mohl tak spolurozhodovat o tom co, kdy a kde se bude dělat. Gray tomu říká hlas v demokratickém rozhodovacím procesu. No a konečně poznamenává, že je důležitý přístup k dobově obvyklým technologiím, což v jeho pojetí zahrnuje prakticky cokoli od kamenné sekerky po tablet. Gray je přesvědčen, a dnes už mnoho desítek let dlouhá praxe svobodných škol to dokazuje, že tímto způsobem si lze osvojit i normy a technologie moderní společnosti.

Byť to může pro současné rodiče vypadat jako nesmyslná liberální novota, ve skutečnosti tenhle způsob vzdělávání užíváme na „prázdninách u babičky“ už skoro jedno století a leccos z toho používají i běžné veřejné školy. Například míchají děti z různých ročníků a nechávají jim velkou volnost ve výběru toho, co budou ve škole dělat. Také kladou důraz na vnitřní demokracii ve škole, protože prostě mají za to, že schopnosti diskutovat a spolurozhodovat se nelze naučit jen teoreticky. Nejspíš se to děje, třeba v malém, i ve vaší škole. Takže je dobré poskytnout vlastním dětem nějaký náskok. Pokud máte tu možnost, neváhejte. Dva týdny na dvorku s děcky z okolí a bez dohledu rodičů jsou dokonalá vzdělávací lekce.

Tuto fotku ze svých prázdnin před půl stoletím nám poslal pan Zdeněk Čech.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

28

 
13 Počet vláken diskuze
15 Počet reakcí v diskuzi
2 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Ivana
Ivana

Souhlasím s tím, že se má dětem nechat volnost a neridit jim jejich volný čas. S čím nesouhlasím je to praktikovat i ve školách. Nejsem pro dril, kdy se musí sedět v lavicích a šprtat každoy poucku nazpaměť. Všechno má svá pravidla a míru únosnosti. Jít si např vychutnat kávu do kavárny je dnes nemožné, protože tam jsou maminky se svými dítky a protože mají svobodnou výchovu tak obtěžuji všechny okolo a běda jak se ozvete!

tereza
tereza

Určitě to má hodně co do sebe, děti, které jsou ponechány samy sobě, se naučí zabavit se samy. Samozřejmě „ponechat samy sobě“ neznamená nechat zvlčit.
Jenom nesouhlasím s tím, že předci tak nechávali děti do cca 15ti let. Myslím, že je vychovávali a učili dřív a také je dřív zapojovali do „dospělé činnosti“, vždyť v patnácti už je člověk v těchto společnostech dospělý, tzn. už musí umět ulovit pro rodinu, nikoli teprve se učit znát stopy.

Lenka
Lenka

Takhle přesně jsme to měli v dětství, sestřenice a brácha a pak vesnická partička, dopoledne jsme se sešli a vymysleli co budeme dělat, kam půjdeme. Nikdo si nás moc kromě podávání stravy moc nevšímal, občas jsme ale museli něco pomoct. Pěkný článek, škoda, že mizí vesnické babičky a dnešní děti to nezažijí (většina). A hlavně v módě je vzdělávat, vzdělávat….. kroužky, workshopy, „vše“ pro dítě ….

Ilona
Ilona

Výše popsaný scénář počítá s tím, že prarodiče bydlí na klasické vesnici. Bohužel, dnešní prarodiče, byť i na té vesnici bydlí, tak jejich zahrady jsou většinou bezúdržbové, které moc podnětů pro rozvoj dětské fantazie a dobrodružství nenabízí. Je to škoda, protože já jsem takové (nejen) prázdniny prožívala, protože jsem na té vesnici žila. Dnes se toto místo, i kvůli blízkosti Prahy, proměnilo na prostor, kde bych žít nemohla.

Helena Korecká
Helena Korecká

Takhle tráví dětství moje děti, venku , dvůr, zahrada ( spíš bez údržby než bezúdržbová – podle toho vypadá, čili spousta schovek a domečků), v přírodě – lesy, skály. Díky tomu, že žijeme na vsi a hospodaříme. Jsme tedy ti zemědělci :-) ale zatím jsme je na poli nezapřáhli, jen se starají o drobnou havěť – slepice apod. Mohou dostat od příbuzných kdejaké sofistikované hračky – nejvíc času stejně stráví s klacky, kameny, ulitami, peříčky…prostě kdejaká přírodnina nade vše. zabaví se úplně kdekoliv. Takové to hrací centrum s různými prolézačkami jsme navštívili jednou, když vstup dostali jako dárek. Stačilo. Jak… Číst vice »

Trisi
Trisi

Prázdniny???Po snídani se opustil domov,když byl hlad ,,pokud příroda nic neposkytla(kukuřice , ryba, opečené na ohni,třešně,špendlíky,moruše a kdoví co všechno ještě) ,tak krátká zastávka doma ,nebo u někoho z kamarádů,krajíc chleba byl všude,sádlo ,okurek paprika,rajče,prostě co zahrádka dala ,vše do ruky a rychle ven.Domů se chodilo až nebylo vidět.Nikdo se neptal kde si byl,co si dělal.Karty,fotbal ,koupačka ,lumpačiny.Mladší odkoukali vše od starších,jak rozdělat oheň,jak opéct kukuřici nebo rybu,jak se správně šlukuje cigareta,jak pomačkat holku.To byla ta správná škola života.To by ses doma nenaučil.Povinnosti pochopitelně taky byly,králíkům trávu,kopřivy pro prase,uvařit brambory ,v sobotu,vyházet hnůj(králíci,slepice,prase)zamést dvůr a ještě jiné povinnosti.Prostě od rána… Číst vice »

DDR0
DDR0

Hlavně všeho s mírou, nechat mládež růst stylem „dříví v lese“ – tedy na divoko se často vymstí rodičům zvlášť ve stáří. Co vidíme u generace která měla volnost, často velmi volnou morálku či ani neví co to je. A k těm sběračům – obvykle si pod tím většina lidí představí sbírání hub, malin atd, jenže hodně „svobodomyslných“ národů díky tomuto systému dospělo k tomu že nejvhodnější sbírání jest sbírání majetku sousedů. Tito svobodní horalé nebe obyvatelé plání měli velmi svérázná pravidla a okolí obvykle s chutí terorizovali. A tím se dostáváme zpět k dětem – často se stane že… Číst vice »

Dana K.
Dana K.

Souhlasím. Cítím to odjakživa stejně. Problém je, že současný způsob života moc nenahrává stálým, věkově smíšeným skupinám. Dříve bylo doma běžně mezi pěti a deseti dětmi a ještě spolu žily pohromadě či v těsné blízkosti širší rodiny. Teď máme jedináčky a paneláky. Sama teď mám třetí dítě ve vyšším věku a s velkým odstupem od sourozenců, všichni kamarádi mají děti odrostlé. Vidím to dennodenně, jak jsou vrstevníci potřeba..

Jana
Jana

Nedávno jsem jela vlakem a přistoupila babička s dědečkem a čtyřmi vnoučaty.Daly jsme se s babičkou do řeči a vyšlo najevo že jsou i dětmi na chalupě a právě jedou na výlet.Sama vnoučata nemám,tak jsem poznamenala že to musí být záživné,mít tam čtyři vnoučata.“ani ne,vezmou si tablety nebo mobily a každý si někam zaleze,jen přijdou na jídlo“,bylo mi řečeno.Vyprávěla mi jak ji to štve,ale moc se s tím nedá dělat.Děda je občas nutí jít s ním do lesa,kde se snaží ukazovat jim přírodu,poznávat stromy,ptáky.Nezajímá je to,jsou znudění a otrávení,hlava k zemi a prstíček na mobilu.Na tomto výletě jim nakázali mobily… Číst vice »

Eliška
Eliška

Je to pěkná teorie, ale dnešní doba je prostě jiná. Máme pěknou chatu v rekreační oblasti u přehrady. Když jdete na pláž, mezi lidmi a též dětmi tam na dece řeší svoji neuspokojenost kdejaký … Za stromem na mě už dvakrát vykoukl odhalený … Z krku se tu běžně strhávají řetízky. Na grill pointech se hromadí zfetlá hlučná mládež.
Pusťte mezi to své děti objevovat svět.

Jaroslav HK
Jaroslav HK

Tak přesně to, co píše autor jsem prožíval já a můj bratr na vesnici. Měli jste to ale spojené všechno dohromady. Práci i tu občasnou nudu v partě. Na tehdejší vesnici byly ideální vztahy mezi dětmi, ale ty byly hlavně ovlivněné tím, že jsme se všichni znali ze školy, z denodenních kontaktů na hřišti, ale i tím, že naši rodiče se znaly a ty by nějaké náznaky nevhodného chování rozhodně utnuly již v počátku. Pamatuji se, jaký obdiv jsem cítil ke starším chlapcům, kteří už měli první cigaretu za sebou, první projížďku na motocyklu (pochopitelně bez vědomí rodičů), ale i… Číst vice »

Karel
Karel

Přesně tak, s holkama na seno hrát si na doktory, jít si dát práska do stohu…, rozebírat odstaveného détika, ale kde dneska sehnat takové hřiště.

Marek
Marek

No ten článek je podle mě pitomost. Je to krásná idyla a někde možná ještě funkční, ale upřímně dneska ve městě? Většina seniorů bydlí, co já znám, v malinkých garsonkách nbeo někde v bytě ve městě v paneláku, nebo činžácích, nikde les, natož rybník. Já tady možnost nevidím ve stylu Pána much. Všude samej beton a obchod, možná tak kašna na náměstí a park, kde nesmíte chodit, jinak byste pošlapaly růže a podobně….Někde to prostě nejde než vyjet s děckama ven, ptž by doma jen sedělo u kompu