S mírnou nadsázkou se dá říct, že skoro celá látka druhého stupně základní školy je veskrze nepraktické učivo. V tom smyslu, že jej v životě žáci neuplatní. Nebo snad nějak využíváte rovnice či Mendělejevovu tabulku prvků? Neobejdete se bez znalosti historie antického Řecka nebo klasifikace mechů a lišejníků? To jsou jen namátkové příklady, našlo by se hodně dalších.
Předměty na druhém stupni nejsou nic jiného než vědní obory v malém. Je to pozůstatek elitního vzdělání akademického střihu pro zlomek společnosti. Učivo, které bylo původně určeno jednomu procentu lidí, dnes nutíme všem. Ve formě povinného základního vzdělání.
Proti této koncepci výuky se zdvihá odpor. Moderní pohled na vzdělávání odsunul znalosti na vedlejší kolej. Argumentuje tím, že v dnešní době se dá vše najít na internetu. Sílí hlasy, že to podstatné ve vzdělávání je rozvíjet klíčové kompetence žáků. A když znalosti, tak spíše praktické, to, co se člověku hodí pro život. To je trend doby.
Vidím to jinak. Klasické akademické poznání je důležité a škola by měla žákům umožnit, aby se s ním potkali. Nikoli ovšem pro praktický užitek, ale proto, že obohacuje náš vnitřní svět, zušlechťuje nás. Bez něj se člověk nerozvine v bytost, která rozumí sobě a světu.
Ale myslím si taky, že žáci se v současných školách s těmito znalostmi spíš nepotkají. Naučí se je nějak na zkoušky, někteří se zaťatými zuby, někteří na čtyřky, většina bez hlubšího porozumění a bez chuti, nebo ještě častěji s odporem. A tím se vyprázdní veškerý smysl takového učení. K žádnému vnitřnímu obohacení ve skutečnosti nedojde, až na výjimky. Mnoho inteligentních i méně inteligentních žáků ve škole vypíná. Jejich organismus je chrání před zahlcením proudem informací, které nedávají žádný smysl. Jiní vypnout neumějí, ty škola vyčerpá a znechutí až k nevolnosti.
Poznání je krásné, když není spojeno se stresem, vynucováním, biflováním ze strachu, pod tlakem, s odporem. Škola, kde se tohle děje, od znalostí odrazuje, odvádí.
A žáci proti znalostem pak protestují. „K čemu nám to bude?“ říkají. Ze zkušenosti vím, že tím ve skutečnosti myslí: „Nás to nebaví.“ Nevěřím tomu, že jsou děti na druhém stupni již tak praktické a utilitární, aby věci posuzovaly podle toho, zda se jim v životě budou hodit. Když je něco opravdu baví, nebudou řešit, jestli to je praktické, zapomenou na sebe a ponoří se do světa poznání.
Tradiční učitele uráží přemýšlet v kategoriích baví/nebaví. Oni a jim podobní takto po generace neuvažovali. Prostě se naučili, co se po nich chtělo. Kolik lidí si díky tomu poznání zamilovalo, neřeší. Nikdo neprotestoval, to je důležité.
V dnešní době se dostáváme do opačného extrému. Znalosti jsou ohroženy. Mizí klasické poznání, a tím se ochuzuje vnitřní svět žáků…
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Autor rozporuje sám sebe 🙂 Názor z článku: „Moderní pohled na vzdělávání odsunul znalosti na vedlejší kolej. Argumentuje tím, že v dnešní době se dá vše najít na internetu.“ je nepřípustné zjednodušení a hloupost zároveň. Moderní vzdělávání zcela jistě neodkazuje na internet a také neexistuje jako protipól nějakému „klasickému vzdělávání“. Jde jen o kvalitní nebo nekvalitní výuku, což je dáno především kvalitou nebo nekvalitou používaných didaktických prostředů, metod, aktivit, forem práce ve třídě. I ty zmiňované lišejníky a rozhodně historie antického Řecka lze učit tak, že žák dostane nejen učivo, ale i hezkou řádku dovedností, soft skillů. A tomuto pohledu zase naopak zcela odpovídá autorova pasáž: „Když je (žáky) něco opravdu baví, nebudou řešit, jestli to je praktické, zapomenou na sebe a ponoří se do světa poznání.“ Přesně tak! Takže jim takto předávejme ono „klasické poznání“ a nic (tím méně vnitřní svět žáků) ohrožen nebude. Jak prosté… 😉
Autorovi myslím „soft skilly“ nejsou lhostejné, to jsem nikde v tom sloupku nenašla. Jen to vzal po částech. 🙂
Můžeme se prosím v diskuzi obejít bez slov „hloupost“ apod.?
Pro argumentaci nejsou potřeba a debatu vulgarizují.
A navíc to není pravda, hloupost to není, je to argument, který bývá slyšet. I od dětí.
Díky, pane Čapku:-)
Ok, není to tedy hloupost, od dětí rozhodně ne. Ale je to určitě velké zjednodušení od někoho, kdo o tom píše. Uvedu jen jeden důvod z mnoha: moderní vzdělávání vede děti k práci a aktivitě. Zmíněné „hledání informací na internetu“ neodpovídá žádné představě moderního učitele o tom, co se má dít při vyučování. Jinak s mnohým v textu souhlasím. S přečtením slov v závěru „znalosti jsou ohroženy“ moje myšlenky přelétají na výuku v českých gymnáziích a říkám si jen: kéž by tomu tak opravdu bylo.
Ten rozpor je tam schválně, trochu provokativně. Když píši „moderní pohled na vzdělávání“ mám na mysli jeden z módních trendů, který skutečně někdy působí hloupě. Samozřejmě „moderních“ nebo rádoby moderních pohledů na vzdělávání je více, odkazuji pouze na jeden z nich … Osobně se vším, co píšete, souhlasím.
Díky, už tomu rozumím lépe.
No, konečně se taky někdo vyjádřil na odpor moderním trendům! Mám ale pocit, že už začíná být pozdě, dnešní generace učitelů už nezná to zalíbení ve vědění a nemohou ho tedy předat dál.
Hezký článek,děkuji,jen bychom potřebovali víc takových učitelů.
Pan Čapek zde nevyučuje, on se jen kriticky vyjadřuje k obsahu učiva. To je celkem rozdíl.
Děti na druhém stupni mohou mít svůj názor, ale můj osobní tip, že převážně papouškují „nářek“ rodičů. Pokud dítě přijde za rodičem a chce pomoc s vysvětlením látky, kterou rodič neovládá, jak zareaguje? „Prosimtě, to vůbec nevim, v životě jsem něco takovýho nepotřeboval(a), takovou blbost si nepamatuju.“ Demotivující prostředí k zálibě ve vzdělávání nemusí být nutně jen škola. Proč by se dítě mělo chtít naučit něco, co jeho rodiče neuznávají? To dítě se chce líbit především rodičům, nechce ztrácet čas nějakými „blbostmi“. Až v pozdějším věku se z rodičů přeorientuje na kamarády a spol. a tam už také záleží na hodnotách, které převzal z rodiny. 🙂
Autor: Nebo snad nějak využíváte rovnice či Mendělejevovu tabulku prvků?
Ano denně.
Většina lidí v technických oborech musí znát kovy a jejich zkratky.
Rovnice o jedné neznáme jsou skoro všude, když člověk začne myslet. To je věc, která se musí učit. Nevyvolávat v žácích strach samostatně myslet, protože si to myslí špatně.
Tak jako technik si dovolím důrazně nesouhlasit.
Rovnice jako takové ? Ano, ale hodně občas. Většinou se spíš píše nějaký script než že by se přímo řešila rovnice.
Tabulka prvků ? Většina lidí ? Naprostý nesmysl. Nejde říct jinak.
Chemici, OK. Ale strojař ? Elektro ? Stavař ? Každý má nějakou větší nebo menší množinu prvků o kterých ale ví daleko víc než „že jsou“, ale z Radia nebo Iridia se toho zase tolik nedělá a většině to přijde asi tak na úrovni dilithia.
Navíc technici nejsou žádná většina, z mých zkušeností na jednoho technika připadají 3+ netechnici (od uklízečky a operátora výrobní linky přes účetní až po právníka)
asi se budete divit, ale nejsem ani z jednoho z vyjmenovanych oboru (tj. ani technik, ani chemik, elektro, stavar apod.), ale znalost mendelejevovy tabulky prvku a rovnic odvou neznamych je mym temer dennim chlebem. rovnez fyzika a matematika vyucovana na II. stupni ZS. a temer vsichni moji kolegove se beztechto znalosti neobejdou. naopak jsou nam k nicemu znalosti z oboru „sociologie“ (na zakladce obcanska nauka) a podobnych paved
Žel současné antiškolství dělá vše proto, aby rok od roku šla laťka níže a aby odmaturovalo, a dokonce aby bylo prázdnými tituly ověšeno co nejvíce troubů, kteří by pár desítek let zpátky sotva udělali pomocnou základku. Že s titulem z genderových studií můžou pak jít akorát tak do Mekáče či montovny dělat s Ukáčky, jinak se o ně pracovní trh neporve, to je netrápí.
Místo toho, aby školství, společnost, média atd. motivovaly žáky vyučit se řemeslu a osamostatnit se, bere se jít na učňák za fuj fuj, radši do 30 mamánkovat jakýmkoliv pseudostudiem, co nejdéle si natahovat dětství, odsouvat odpovědnost.
A tak místo toho, aby z děcek na základce šla na maturitní obory pětina, max čtvrtina, a ta ještě prošla řádným sítem, ze kterého by zase zhruba tak pětina, co na studium mají (a ne co odmaturovali s přimhouřenýma očima na soukromé střední po vystřídání 3 jiných škol), jede se metodou největší kvantity a nikoho netrápí, že podle studentského výkvětu začala 2. světová válka roku 1918. Stejně tak co do počtů, kdyby lidé měli selský rozum a uměli selské počty a složené úroky, homelesscredity, podvodní zprostředkovatelé pojistek, ehm tzv. finanční poradci a mnohé další instituce by šly na buben.
Kdekoho štvalo na základce jaká otrava, o tom žádná, zase po nějakém tom roce si člověk uvědomí, co vše ho tehdy nebavilo a na co si vzpomene, nebo spíš nevzpomene v dospělosti. A spoléhat se, že na cokoliv poradí strejček Google, to je jako nevědět, na kterou barvu na semaforu se chodí a jezdí, že přece si to při příchodu na křižovatku vygooglím… Ostatně jeden z aspektů všeobecného vzdělání a rozhledu je, že se člověk blýskne, nebo naopak neznalostí ztrapní jak při pracovním pohovoru, tak třeba na rande. Kdo nezná dějiny, sotva třeba u Cimrmanů pochopí „Ještě trochu úpíme, ale dá se to vydržet“. 🙂
No, tak zrovna Thaletova kružnice (resp. její zobecnění a s ním spojené pojmy jako úhel obvodový a úhel středový) jsou dost zásadní a praktické věci. Když vidíte v dálce něco, co se vám jeví jako úsečka viděná pod určitým zorným úhlem, je ZATRACENĚ DOBRÉ vědět, jak vypadá geometrické místo bodu, ze kterého lze vidět to, co vidíte. Protože potom víte, kde se vzhledem k viděnému můžete nacházet, a kde se nacházet nemůžete. Při orientaci v neznámém terénu je to dost zásadní.
Vždycky, když někdo mladý říká „tohle nebudu nikdy potřebovat“, s největší pravděpodobností se mýlí, protože SVOJI BUDOUCNOST NEZNÁ.
Nicméně, „vědní obory v malém“, to je bohužel pravda a je to nebezpečná praxe, protože „vědní obor v malém“ je sám o sobě k ničemu. Jenomže pozor, tohle platí i pro tělocvik. I tělocvik má tendenci si hrát na „vědní obor v malém“. „Vědní obor v malém“ je takový kompromis, který neuspokojuje nikoho. Na jedné straně je tady dobře míněná snaha předat dětem vědomosti (což je správně), na druhou stranu se přitom rozpadá vazba mezi předávanými znalostmi a jejich praktickým využitím.
Řešení tohoto problému není jednoduché. Měla by o tom proběhnout odborná i celospolečenská diskuse, protože není jedno, co se naše děti učí ve škole.
Pokud bychom souhlasili s myšlenkou, že všechno si žáci najdou na internetu, tak to bude jen část žactva, která je kutá v tom, že zvládá perfektně práci s počítačem. Asi by do školy nemuseli skoro vůbec. Jsou ale i takoví žáci, kteří, když je učitelův výklad zajímavý, prokládaný otázkami pro žáky, kterými je tak zvaně vybízí ke spolupráci, zaposlouchají se a stávají se součástí výkladu učitele. Taková forma diskuse. Žák pocítí, že je součástí nějakého procesu, může také ukázat svůj přehled a orientaci v daném tématu. Když umí kantor podat učivo v zajímavé formě a prokládat je něčím, kde se žáci orientují, můžou mít větší zájem o dané téma. jsou i tací. kteří mají tzv, fotografickou paměť a stránky textu si fixují do paměti. Takže učitelův výklad může ovlivnit rozhodování žáků o tom, jakým směrem se bude ubírat jeho další studium a jeho další profesní život. Proto je možná důležité, aby žáci měli přehled o všeobecném základu vzdělání, aby měli možnost výběru.
Z učitelské praxe: úspěšnost hledání žáků na druhém stupni na Internetu je 55-65%. Základní příčina neúspěchu je nepochopení otázky z důvodu neznalosti – nedostatek vstupních informací. Příklad: „proč má hedvábí hedvábný lesk?“ Bez povědomosti o hedvábí nic nenajdete.
Ano, to je pravda. Pokud otázce nerozumím, těžko na ni můžu hledat odpověď. Dokonce ji můžu vyhodnotit jako nesmyslnou, ačkoli nesmyslná není. Nebo mohu sám zformulovat nesmyslnou otázku – i to se může stát. Kromě toho někdy potřebuji vědět, v jaké informační bázi mám hledat kvalitní odpověď. Může existovat více informačních bází, ale ne ve všech jsou platné (aktuální, úplné, správné, atd.) informace.
Děkuji za Váš komentář, pěkně doplňuje článek
Škoda, že se autor sám shazuje větou „Vše je na internetu.“; pokud by skutečně rozuměl internetu, pak by napsal, že „Znalosti jsou v počítači a dostaneme se k nim PŘES internet.“
Přečtěte si článek pozorněji. Věta, kterou kritizujete, nevyjadřuje můj názor.
Tak asi spíš „Informance jsou na serverech k nim se dostaneme pomocí internetu a nějakého terminálu (PC, telefon)“ . Znalost se z toho stane, až si to přečteme, pochopíme případně zapamatujeme.
Navíc to platí jen pro informace, které před tím na internet někdo dal. Neplatí to informace, pro které na internetu nejsou, neplatí to pro informace, které sice jsou ale jsou zaheslované. Neplatí to pro informace, které sice na internetu jsou, ale jsou nesrozumitelné (např. některé návody).
Na větu (otázku) „K čemu nám to v životě bude?“ začínám být alergický. Slyším ji od svých dětí i od kolegů z práce, když litují svá děcka, že se učí blbosti. Na různých diskusích je to taky pořád to samé. Odpověď je jednoduchá – z 90ti procent k ničemu. (když pominu, že se jednou budou muset dnešní děti učit se svými dětmi).
Opravdu to tak odhaduji, že pro výkon své profese potřebuje průměrný člověk tak deset procent znalostí ze školy. Otázka je jen: Kterých deset procent?
Toto je poprvé, kdy píšu do nějaké internetové diskuse. Je to proto, že mě článek opravdu zaujal a mám pocit, že konečně slyším hlas rozumu. Přesto s pisatelem nesouhlasím.
Z jeho slov vyplývá, že obohacování vnitřního života nemá pro člověka praktický význam.
Podle mého názoru má význam naprosto zásadní. Možná bychom měli definovat pojem praktický život. Je to jen vydělávání peněz? Nebo je to také schopnost žít mezi lidmi? Snaha porozumět světu a zodpovědně se rozhodovat? Žít kreativně? Nebýt ovce a umět si vytvořit vlastní názor?
Můj postoj je asi jasný, jsem přesvědčen, že kultivace člověka všeobecným přehledem a z toho vyplývajícími dovednostmi jsou pro praktický život naprosto zásadní.
Ohledně zábavnosti to také není tak jednoduché, jak to vypadá. To by vydalo na dlouhý článek.
Chybí mi ale jeden podstatný detail, který, zdá se, málokomu dochází. Současným dětem se velmi rychle snižuje slovní zásoba, což má vliv na všechno. Nejen mnohdy nechápou sdělení podávané běžnými slovy, ale pomocí slov se také formulují myšlenky. Jak, když slova neznají?
Ne, nejsou na tom takhle špatně všechny děti, ale těch slabých prudce přibývá a myslím, že už jich je většina.
Dojímají mě nářky nad úrovní školy od lidí, kteří očividně znají jen část problému. A někdy ani to ne.
Ano, jsem učitel.
Můj příspěvek byl míněn ironicky. Nikdo totiž není schopen říct, kterých deset procent bude potřebovat. A těch zbylých „zbytečných“ devadesát je to, co nás dělá plnohodnotnými členy naší společnosti. Takže s Vami asi v podstatě souhlasím.
Děkuji Petře za pěkné doplnění článku. I když to z článku není příliš vidět, prakticky se vším s Vámi souhlasím. Článek naznačuje, že obohacování vnitřního života nemá bezprostřední praktický význam. Pro mne osobně je ale jasné, že praktický význam to má. I když ne bezprostřední. Jen to není tak zjevné, a ne každý to chápe. Článek je určen více k přemýšlení než k propagaci mých osobních názorů. Proto nemusí být mé osobní názory z článku jasně zjevné.
A vaše poznámky týkající se slovní zásoby poukazují na něco velmi důležitého. Ale vydalo by to na celý samostatný článek. Třeba se do toho někdy pustíte . . .
Děkuji Petře za pěkné doplnění článku. I když to z článku není příliš vidět, prakticky se vším s Vámi souhlasím. Článek naznačuje, že obohacování vnitřního života nemá bezprostřední praktický význam. Pro mne osobně je ale jasné, že praktický význam to má. I když ne bezprostřední. Jen to není tak zjevné, a ne každý to chápe. Článek je určen více k přemýšlení než k propagaci mých osobních názorů. Proto nemusí být mé osobní názory z článku jasně zjevné.
A vaše poznámky týkající se slovní zásoby poukazují na něco velmi důležitého. Ale vydalo by to na celý samostatný článek. Třeba se do toho někdy pustíte . . .