Já musím říct že u nás to je v podstatě totéž (syn 6 let, dcera 3 roky). I když Minecraft syn nehraje, hraje Truck simulátor kde má určitý úkol např. přijmout zakázku, tu odvést, dostat za to peníze a tak si koupit kamion který se mu líbí nebo naspořit si ještě na lepší nebo hraje Farming simulátor kde zase se stará o chod statku, oře pole, sází,hnojí, sklízí a za sklizené buď nakrmí zvířata nebo pokud má navíc prodá na další věci atd. Tyhle hry jsou do jsté míry naučné. Není tam žádné vraždění, střílení, ale logika, tvoření, plánování a dodržování pravidel.
Synovi čas ,např. hodinu můžeš hrát a pak pryč, neurčujeme. Když je venku hezky tak se sám sebere a jde ven na zahradu nebo když je škaredě jde si hrát do pokojíčku. Dcera je mladší a ta PC moc nemusí, spíše tablet na pohádky kde má i výukové hry na barvy, tvary, předložky, čísla, abecedu,….. které aktivně hraje, baví ji to, ale to samé venku je hezky a sama řekne že jde ven. Nejsou žádní závisláci, ví kde je jejich míra.

Petro, nenechte se znechutit, myslím, že to berete rozumně. U nás je to velmi podobné, jsem v tomto (ale i v jiných věcech – pro hnidopichy) máma-parťák, děti začínaly se spec. dětským tabletem již od 3-4 let a všechny tyto věci jako tablet, notebook, či PC jsou pro ně nyní, kdy jsou ve školách, prostě jen a jen jednou z mnoha hraček/přístrojů v domácnosti a nic víc (a to chci zdůraznit). O tom to je. Tyto věci jsme nikdy netabuizovali, od začátku je mají spojené s činností s dospělými, jsou všední součástí domácnosti. PC berou jen jako užitečný nástroj pro něco – vytisknout, najít apod. Zrovna včera jsem již neměla čas, tak za mne dokončily podklady pro kartičky, které jsem pak vytiskla a zalaminovala pro novou hru, kterou si o víkendu zahrajeme na procvičení desetinných čísel. O všech věcech se bavíme, naše děti ví, že např. na tabletu pro každou novou hru musí udělat místo – tedy vymazat starou, většina her něco stojí a tak si opravdu již hodně vybírají, aby to nebyla blbost, vše s námi sdílejí a konzultují a nemají pocit, že mají před námi něco zatajovat. Většinou vlastně, když si to tak přemítám, hrajeme jen spolu. Tablety se válejí klidně dva měsíce netknuté a jen občas si na ně někdo vzpomene. Děti lítají neustále venku s partou sousedů-kamarádů, jezdíme na výlety, po muzeích, hrajeme hry, neustále něco tvoříme. Naopak se setkáváme s případy dětí, které se u nás k tomuto pro ně zakázanému ovoci dostanou a totálně jsou do nich zbláznění – naše děti pak nechápou co ta kamarádka blbne a proč do toho jejich tabletu furt kouká, místo aby s nimi s celou partou šla hrát na dvůr vybíjenou. Musím ale říct, že jsme od začátku dětem vybírali, k čemu budou mít přístup a do školních let v podstatě jiné hry, než výukové (puzzle, pexesa, logické hry, anglické čtení, procvičování písmen, stavění trubek atd. atd je toho mraky) neznaly. Až později jsme povolili i nějakou sranda-hru podle jejich výběru, což jsme vybírali spolu a konzultovali. Obvykle je ale za chvilku omrzí a vymažou si ji. Jinak světe div se, jejich nejoblíbenější kratochvílí co se týče těchto technologických věcí je pouštění na notebooku CD s anglickými texty, kde do přiložené knihy spolu soutěží – vyplňují otázky, dále 3D malování a ježdění po trase s Mapy.cz. A také simulátor MHD v případě syna, který je totální blázen do MHD a má v hlavě celou brněnskou síť včetně zastávek a u mnoha linek i jízdních řádů :-). A i k tomu se dostanou vzhledem k vytíženosti tak možná jednou za týden (a není to naším zákazem).Takže zombie-apokalypsa se rozhodně nekoná. Stojím si za názorem, že pokud má dítě dostatek jiných podnětů, tak až na nějaké totální výjimky nebude mít problém po prvotním vzrušeném nadšení, kdy si to prostě chce vyzkoušet (taky jsem kdysi nadšeně na PC „pařila“ hry, než se mi to prostě za chvíli totálně omrzelo, takže chápu to prvotní lákadlo 🙂 ) brát pak tyto technologie jen jako jednu z mnoha jiných všedních věcí. Většinou tím totiž děti jen zahánějí nudu a právě nedostatek jiných podnětů a vzruchů. Když to hodně zjednoduším – jinak k tomu bude inklinovat dítě s mnoha kamarády, či sourozenci, kroužky, „výběhem“, rodiči, kteří mají časovou možnost se mu věnovat a jinak sídlištní jedináček, co je pořád sám doma v bytě. Mnohem větší nebezpečí rozhodně vidím v sociálních sítích, zde určitě platí čím později tím lépe (a nejlépe možná vůbec 🙂 ).

Mame to podobne. Tri dcery, 14, 10 a 4. Kdyz se zakazovalo, omezovalo na urcity cas, holky byly nevrle, kdy uz bude ta jejich hodinka, sem tam nejaka tajnacka, ktera rozpoutala dalsi zakaz. Ted nam to funguje tak, ze prvotne hotova skola a pak PC. (u nas teda uz nefici Minecraft, ale Manga na vsechny zpusoby). A s detmi je uplne jina rec. Kdyz sedi u svych notebooku, stejne odbihaji za nami, jestli nechceme s necim pomoci, z vlastni vule je vypnou a delaji neco jineho, jdou ven, do knihovny, kazda v jinem sportovnim klubu. Mozna je to jen stesti, ze toho nezneuzily a nesedi tam porad, nevim. Zkusit to muze kazdy. Preci jen, to nezakazane ovoce zase az tak moc nechutna. A autorce prispevku velky palec nahoru, ze se naucila rozumet vyrazum ze hry. V ocich kluku je to jednicka máma. A tak to ma byt

Taky děti neodháním. Vydrží sedět u PC celý den, případně jdou k televizi. Sedím u toho s nimi. Je to nenáročná zábava pro všechny.