Presne

Na základě jaké osobní zkušenosti jste dospěla k závěru: “ vhoďte na ni síť “ ? Nezlobte se, ale z Vaší odpovědi jsem se nic podstatného nedozvěděl. Napište sem prosím něco o tom, proč neučit děti v domácích podmínkách? Mně osobně by to určitě k něčemu bylo. Máme jedno dítě v 6tř. a dvě učíme doma. Čtvrtému jsou 3.
Třeba to děláme „špatně“ a mohli bychom se na základě Vaší reakce zamyslet o opaku, a nebo se utvrdit v našem přístupu.
Dle mého názoru a osobní zkušenosti, není domo-vzdělávání jednoduchá záležitost, už jenom vzhledem k tomu, že jsou to Vaše děti a máte k nim jiný vztah než k cizím.
Vše je o pevně nastavených hranicích a důslednosti, ze strany rodičů. A vzhledem k tomu, že rodič nese plnou zodpovědnost za vzdělání svých dětí, tak určitě nebude mít zájem na tom, aby byly negramotné. Pokud tedy existují předměty, se kterými si rodič není jistý, lze si k samostudiu domluvit i doučování, to přece není žádný problém. Syn chodí na AJ (1 hod týdně) – doma si poslouchá určený příběh a zároveň si to čte v knize. Pak to rozebírají. Každý domoškolák musí splnit znalostní osnovy daného předmětu a jednou či dvakrát do pololetí si je nechat ověřit přezkoušením. Ale beze stresu, zbytečných písemek. Nehledě pro tuto variantu vzdělávání se rozhodují převážně lidé, kteří chtějí dát svému dítěti (dle jejich názoru) to nejlepší. Takže obava z toho, že dítě bude nevzdělané, nebude mít představu o funkci rodiny a rodinných vztahů, brát drogy a pít alkohol či se zabíjet z nešťastné lásky ve 12-letech si myslím, že nehrozí (reakce na paní Hana Slamova, která zde něco o tom psala). Spíše bych položil otázku: Kde je příčina u těchto jevů? Pokud k těmto věcem dochází a to je fakt, tak příčina z 99% nebude z důvodu domácího vzdělávání.
Abych pokračoval. Nehledě na to, že existují předměty: výtvarná výchova, pracovní činnosti, domácí práce, péče o rodinu – jsem svědkem toho, že na tyto předměty se děti musí učit, kreslit domácí úkoly atd. Když k tomu přičtu, že domácí úkoly má i z jiných předmětů, tak se mi zdá, že je dítě přetěžované. Pak k tomu přidejte rodiče, který chce také opět pro dítě to nejlepší a přihlásí ho na kroužky – znám případy, kdy ty děti jsou totálně vyčerpané. Mějme příklad se studenty medicíny: Před mnoha lety se učili o genetice cca jednu či maximálně 2 stránky, dnes to jsou stovky stránek, ale čas vyčleněný na dokončení studia medicíny je stejný.
Další nevýhodou klasického vzdělávání je velké množství dětí ve třídě. Je logické, že nemůže učitel fyzicky zvládnout přistupovat k dítěti jako individualitě. Přitom každé dítě, ruku na srdce, individualitou je a má odlišné potřeby. Takže tím, že je zaškatulkujeme, tím pomůžeme pouze sobě, ne jim. Další podstatnou věcí dětí na ZŠ (vzhledem k jejich věku), je schopnost doslova „nasávat“ informace, názory, chování, postoje. Při sebe větší snaze, není v silách učitelského sboru všechny děti kontrolovat i mít pod dohledem. Přitom nesou za to zodpovědnost. Zodpovědnost za to, s jakou náladou jde moje dítě ze školy, jakým způsobem se děti ve škole k sobě chovají, jakým způsobem je vedena výuka, jakou slovní zásobou se častují, jaké „apolitické“ názory slyší od vyučujících, nehledě na to, že se mnohdy učí věci, které již dávno jsou překonané – toto řeším poměrně často: Dcerko, nauč se to, co po Tobě chce učitel, ať máš pokoj, ale skutečnost je jiná – na tuto věc už dávno vědci přišli, že je to jinak, ale bohužel, vyučující jede stále podle starých informací, pouze v novém obalu knihy. Další faktickou věcí, je chování žáků vůči učitelům. To vše děti nasávají a přináší domů a následně učí mladší sourozence. Pak následně musí zasahovat rodič a věci horko těžko korigovat, protože už to mají v sobě.
Pokud někdo tedy řekne, že toto je příprava na život, tak to je tedy pravda. Otázka ale zní: na jaký život? Šablonový? Bez individuality? Osobně se domnívám, že by z tohoto systému Komenský neměl radost. Neříkám, že domo-školáctví je to pravé, ale spíše se mi zdá, že tuto variantu vyhledávají lidé, kteří intuitivní cítí, že se ten systém odchýlil jinam než by měl být.
Pro informaci, mrkněte i na to, jak přistupuje k individualitě dítěte waldorfský systém vzdělávání. Je to samozřejmě něco úplně jiného než domo-vzdělávání, ale pro mnoho učitelů klasického systému se to stalo důvodem k zamyšlení, jestli by šlo něco změnit a výsledky s tím měli úžasné.
Dle mého názoru je dobré mít mysl otevřenou novým poznatkům, pokud to jenom jde, pak tyto poznatky aplikovat do svého života a udělat si vlastní zkušenost a tím mít možnost i lépe pochopit druhé lidi. Nikdo to od Vás nežádá, ale pokud to uděláte, věřte mi, už byste nepoužila slova „hoďte na ni síť“.
Toť vše. Má osobní zkušenost i názor. Nemám prostor se u každého odstavce zastavit a více to rozebrat, tak mě prosím neberte za každé slovo, protože by to určitě šlo.

Neskutečné sebevědomí autorčino. Asi moc pozor ve škole nedávala, když si nevšimla, že dítě nemůže učit kdejaký učitel samouk. A že je toho k učení opravdu hodně!

No tak samozřejmě, pokud vnímavé, empatické dítě které se samovzdělalo najde práci někde v neziskové organizaci – nemyslím tím ty potřebné (Horská služba apod.), kterými argumentují pracovníci těch nepotřebných (Člověk v plísni apod.), pak bude vše v pořádku. Ale nedovedu si představit dítě prošlé samovzdělávacím procesem ( které určitě bude studovat VŠ), jak studuje „zbytné“ obory, které vyžadují i „trochu“ biflování, namátkou třeba : MATFYZ, medicína, jaderná fyzika, strojní fakulty, chemické fakulty, stavařina či architektura.. nebo ty kde je třeba komplexní vzdělání a přehled alespoň na začátku: práva, ekonomie – vlastně ekonomie ne, tam je matematika 1,2,3 a statistika…. atd atd. Ještě že to není plošně, ale matek vzdělavatelek je naštěstí tak málo, protože se obávám, že by nám narostly řady nezaměstnaných/ nezaměstnatelných. Samozřejmě pokud se bude živit genderem, multi kulti, pak ano. Jediné plus vidím u jazyků, zde domácí vzdělávání jasně vede nad klasickou školní docházkou, ovšem v případě státní maturity z matematiky a přechodu z domácího vzdělávání na SŠ (ve věku pubertálním, dítě které není zvyklé na kolektiv – zde pominu sociální skupinu/bublinu, ve které se bude pohybovat do cca 15 let, ale nebude připravené na střet s převahou spolužáků, kteří byli vychováni jinak a asi to bude bolet?) nevím, zda dítě dojde k té maturitě potřebné k přijetí na VŠ. Začarovaný kruh?

Tak vzhledem k tomu, že je to patrně jediný živitel v rodině, patrně již nemá dost sil cokoli řešit.