Jako každý rok jsem zapomněla na kytky. Uvědomila jsem si to ráno ve školce, když je ostatní měli. Učitelkám jsem řekla, ať si to neberou osobně, že je prostě nekupuju nikdy, ale že jsem je měla docela ráda.
Nikdo z našich starších dětí nemá samý jedničky, naopak máme jeden reparátek. Píšu to pro ty z vás, kdo se musí koukat na ta skvělá vysvědčení, která běhají po Facebooku, zatímco vy máte starosti. Rodičům jedničkářů samozřejmě gratuluju, ale pro ty, kteří tak úspěšné ratolesti nemají, mám dobrou zprávu.
Třeba já měla v první třídě samý jedničky a byla jsem „veleúspěšná“. Nejlepší ze třídy! Zato můj starší brácha (tedy nikoli ten, kterého znáte z FB) se celou základku potýkal s velkými problémy, nebudu to rozpatlávat, ale skoro to vypadalo, že ji nedodělá. Nu a dnes má dva doktoráty, celkem slušně si žije, určitě si nestěžuje, ve svém oboru je špička. Když jsem o tomto pozoruhodném přerodu vyprávěla tudle na pivku kamarádovi, začala jsem: „Já jsem na prvním stupni měla dobré známky, zatímco brácha měl strašný problémy,“ vpadl mi do toho „No a kdy se to obrátilo?“
Obracelo se to postupně, tak, jak se ukazovalo, že pro život úplně nestačí jen číst a psát a umět napočítat do stovky. Už v páté třídě jsem propadala z češtiny, po základce se nevědělo, co se mnou. Maturitu jsem si udělala až u opravných zkoušek, vysokou jsem studovala osm let, a ne, nemám doktorát…
Pak jsem měla různé práce za tři tisíce měsíčně, což jsem ukončila tím, že jsem začala rodit děti. Takže žádný stres, každý je dobrý na něco a projevit se to může třeba až mnohem později.
(Sloupek vznikl z příspěvku autorky na FB.)
Saša Uhlová je redaktorkou internetového deníku A2larm. Vystudovala romistiku na FF UK a učila na Romské střední škole sociální v Kolíně. Je autorkou série investigativních reportáží o pracovních podmínkách ve špatně placených zaměstnáních, které napsala na základě vlastní zkušenosti. Má čtyři syny, dva z nich jsou školního a jeden předškolního věku.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
„Už v páté třídě jsem propadala z češtiny, po základce se nevědělo, co se mnou. Maturitu jsem si udělala až u opravných zkoušek, vysokou jsem studovala osm let, a ne, nemám doktorát…“
Promiňte, ale nechápu proč se paní drala na vysokou školu?
A proč vlastně maturita, když ani na ZŠ to moc nešlo?
Každý určitě nemá na samé jedničky, ale tady mi to připadá jako být na střední škole a vysoké za každou cenu……krásných osm let na VŠ, kdy se nemusí chodit do práce.:-( Super, je to skoro jako plivanec, pro ty, kteří šli s lepšími známkami v 18ti pracovat.
Možná jsem zbytečně ostrá, jedničky ve škole sice neznamenají úspěch v životě, ale ani chvála pětkám, reparátům a dlouhému studiu se nemá přehánět.
Ta paní je velmi známá a velmi inteligentní novinářka. Určitě na vysokou školu měla. 🙂
Osm let studia romistiky. Promiňte, ale vážně na to měla?
Podle čeho určujete vysokou inteligenci paní Uhlové?
Podle její práce a respektu jiných, úspěšných lidí. Nevíme, proč jí vysoká škola trvala 8 let, nevíme, co při tom dělala. Každopádně, ten sloupek je přesně o tom, že výsledky ve škole nekorespondují přesně s bravurou nebo schopnostmi nebo jak to říct. Dokonce to je někdy nepřímá úměra. Je na to hodně příkladů. A Saša Uhlová se tady propůjčila jako exponát:-). Netřeba hned smýšlet špatně:-)
Saša Uhlová je skutečně výborným exponátem, to uznávám. 🙂
Nevím, co během těch osmi let dělala, ale dovedu si představit, co v té době nedělala…
Je to vaše krevní skupina, že? 🙂
Moje ne.
Spíš vidím, že jste si vybarvila člověka způsobem, který neodpovídá skutečnosti, to mohu posoudit. A udělala jste mylné závěry. Nic proti Vám:-)
Já paní Uhlovou skutečně neobdivuji.
Proto jsem tak ostrá.
Můj osobní názor není mylným závěrem.
Mimochodem, jak mohla mít práce za 3000,- kč měsíčně? Dokážete mi to vysvětlit? V roce 2003 byla min. mzda 6 200,- a paní Uhlová s maturitou a vysokou školou vydělávala 3 000, což ukončila tím, že začala rodit děti….?
Minimální mzda se vztahuje na HPP. Na brigádníky, kontraktory a gastarbeitery se nevztahuje. 😉
To mi nedošlo, Václave, já dělala brigádně jen chmel a roznášku sobotních novin při SŠ. Kontraktorem a gastarbeitrem jsem nikdy nebyla. :-))))
Já už byl v životě ledasčím, Markéto, takže tyto věci znám. 😀
Jen ze zvědavosti by mě ale zajímalo, čím si vydělávala paní Uhlová, že za to dostávala ten směšný bakšiš. Informace z článku jsou psané tak, že na mě působí dojmem, že snad dobrovolně obětovala svůj příjem, aby nám mohla přinést zcela exkluzivní „investigativní“ novinařinu. 😀
Paní Uhlová na výšku musela, přece nemohla jako prominentní dítě dělat obyčejnou práci. A že se vybarvila, to nám s matinkou Šabatovou dokázala mj. v kauze nošení hidžábu na střední zdravotnické škole. A respekt? Jen u sobě podobných, v jejich bublině.
Pokud vím, tak dělá celý život spoustu obyčejné práce. Zdání klame.:-)
Možná se „drala“ protože jí to třeba zajímalo a bavilo? Podle Vás jsem se tam taky neměla drát když jsem v prvním ročníku osmiletého gymplu měla hnedle čtyřku a během těch osmi let jich na vysvědčení bylo celkem dost. A nečekaně jsem se drala na výšku a světě div se, mám i ten doktorát (a jestli si myslíte že čas na výšce = krásná léta bez práce, tak asi jak u koho). Možná proto, že mě gympl obecně nebavil, zato ta výška jo… takže známky opravdu nemusí být směrodatný ukazatel.
Paní Ivo, vidím rozdíl mezi čtyřkami na víceletém gymnáziu a propadnutím v 5. třítě ZŠ.
A jistě jste vysokou školu nestudovala 8 let. 🙂
8 let studia bez doktorátu je na mně moc.
Vzhledem k faktům z článku rozhodně nelze paní Uhlovou považovat zrovna za studijní typ. Studijní problémy měla už na prvním stupni a táhly se s ní minimálně k maturitě, ale nejspíš i dalších osm let.
Navíc jsou dvě skupiny lidí – ti, které baví být na VŠ, a ti, které baví to, co na té VŠ dělají. Obě skupiny mohou být na škole déle, než je standardní doba studia, ale zpravidla jen jedni z nich nahromadí nějaké podstatné výstupy – články v odborných periodikách, odborné projekty, atd. A nevím, čím je podle paní Polanské paní Uhlová tak moc známá, ale odborným působením na akademickém poli v oblasti, kterou vystudovala, to jak vidno není. Pokud se teda „rození dětí“ nepovažuje za praktický experiment na poli romistiky.
K tomu navíc není uvedeno, že by paní Uhlová pracovala už při studiu. Lze se tedy opravdu domnívat, že u paní Uhlové platí zmíněná rovnost: výška = krásná léta bez práce.
Proč tolik zášti? Jestli šel někdo v 18 s lepšími známkami pracovat, je to čistě, pouze a výhradně jeho věc, jeho rozhodnutí a nemá komu co závidět. Krom toho paní Uhlová říká přesně to, co jsem sám vypozoroval. Mezi známkami a úspěšností v životě je určitá korelace, ale není tak silná, jak by se školometům líbilo 🙂 Sám jsem sice s červeným diplomem nevystudoval, ale nejméně dva mí spolužáci ano. Jeden natolik chytrý, že vůbec nechápal, co je na té které zkoušce tak složitého, že se jí všichni bojí, druhý proto, že se všechno poctivě nadřel, od rána do večera, víkendy, prázdniny, … Ten první má obrovský plat v nadnárodní firmě a úspěch ve všem na co sáhne, ten druhý se horko těžko protlouká, protože na opravdové složité pracovní úkony se prostě nedá naučit a nadřít ze skript 🙂 A pak jsem měl třetího, ten prolézal s odřenýma ušima, protože měl tak široké zájmy, že ho škola nenaplňovala. A ten je na tom ze všech nejlíp, na základě svých zájmů a toho co přeci jenom pochytil ve škole vybudoval vlastní úspěšnou firmu, kterou by mu leckdo z jedničkářů jen záviděl 🙂
Problém je úplně někde jinde. Pokud někdo chce ze známek na škole věštit budoucí úspěchy, pak je to stejné, jako kdyby si pořídil kozu a věštil z jejích vnitřností. Známky takovouto vypovídací hodnotu nemají, neměly a nikdy mít ani nemohou. A ani není důvod, proč by takovouto vypovídací hodnotu měly mít.
A proto není třeba uvádět příklady úspěšných podnikatelů, kteří sotva prolezli školou. Vypovídací hodnota dobrých známek je v tomto směru úplně stejně nulová, jako vypovídací hodnota špatných známek. 😉
Je to potřeba, protože spousta lidí to považuje za anomálii, něco co by nemělo být – když se někdo dobře učí, tak má „přeci“ mít úspěch v životě a naopak a takovéhle životní příběhy berou za krajní nespravedlnost. Jenže na školách se často učí jen pro samotné učení, ne pro úspěch v životě 🙂 Takže já takové příběhy vítám, už třeba proto, že někdo pochopí jak to skutečně je a nebude vyžadovat od škol, aby učily jejich děti nepraktické blbosti 🙂
Prakticky všechny nesmysly a mýty, které se nějak dotýkají známek, jsou založené na tom, že lidé, kteří tyto mýty tak oddaně šíří, nechápou skutečnou funkci a vypovídací hodnotu známek. Všichni ti lidé – od těch, co nadávají na hodnocení známkami, po ty, kteří věští budoucí úspěchy ze známek – potřebují především někoho, kdo jim vysvětlí, k čemu známky jsou, jak fungují a co se z nich dá vyčíst. Bez celkové osvěty budou mít Vaše příklady právě opačný účinek, než si přejete – ti, kdo chápou, budou chápat dále, a ti, kdo nechápou, se jen zatvrdí.
Tento článek mohl být dobrou příležitostí k šíření takové osvěty.
Tak to asi nejsme vepři (nebo aspoň v zásadní při) 🙂
Paní se především narodila do toho „správného“ hnízda. A chlubit se tím, že primitivní vysokou dělala osm let, tak no, radši nic…
Mám dvě otázky:
1) Měla paní Uhlová na prvním stupni dobré známky, jak tvrdila svému kamarádovi u piva, nebo v páté třídě propadala z češtiny?
2) Co se stalo se čtvrtým synem paní Uhlové?
za 1) v té době byla 5 třída 2. stupeň a za 2) patrně už vychodil zš
za 1) tuhle informaci nemáte z článku – já nehodlám lustrovat internet kvůli informacím, které ani autoři (autorky?) článku nepovažovali za dost důležité na to, aby je uvedli, a za 2) tipovat si umím taky
ale přesto díky za pozitivní snahu 😉
P.S.: středoškolák už není považován za dítě školního věku?
Váš problém je, že sem chodíte trávit čas obtěžováním jiných – nejlépe autorů článků… jasně že tuhle informaci nemám z článku… sama jsem to totiž zažila… bylo to asi do roku 1993…
Měl jsem na mysli věk paní Uhlové. Vy jste očividně věděla, kolik jí je a tedy i to, že chodila na první stupeň v té době. Já její věk jen odhadoval z titulní fotky, kde vypadá mladá. Proto jsem poukázal na zdánlivý nesoulad. Že to Vy osobně vydáváte za obtěžování mě vůbec nezajímá. Většina Vašich reakcí na mě je také z kategorie velice obtěžujících.
Čtvrtý syn už je dospělý:-)
Hádám, že méně podstatnou informaci, která neodpovídá na mou otázku, jste mi už dát nemohla…
Jistě, nepříliš bystrý rodí zase trochu natvrdlého. Bohužel, tito mají i dost dětí. Dělat děti umí totiž každý, bez ohledu na intelekt. A je pak úsměvné číst, že se tím nemá rodič trápit, že se talent najde. Talent na co? Třeba na osm let studování naprosto zbytečného oboru?
Ale tak, jestli aspoň platí daně….
z příjmu 3 tisíce měsíčně nezaplatila na daních ani korunu 😉
Paní má úplnou pravdu. Na základce mi to nešlo, učitelky starého režimu dělily děti na chytré a ty druhé…takže žádné jemné zacházení. Na střední jsem prozřela a začala se více učit… teď mám bakaláře z německého jazyka. Takže pokud má vaše dítě trojky, nutně neznamená, že z něj nemůže něco být…