Tereza Puldová: Brzy vyběhnou do ulic čerti. Strašit, či nestrašit děti? Existuje třetí cesta

Je těsně před Mikulášem. Čekají nás ulice plné rozdivočelých čertů, ale i články a diskuze o traumatech dětí z Mikuláše. Jak tuhle tradici uchopit? Je to strašení, přežitek, nebo zkouška? Není to filosofické téma, ale praktická otázka mnohých rodičů, kteří se k tomu musejí nějak postavit.

Přemýšlením o různých zvycích a tradicích jsem strávila teď na své mateřské se třemi dětmi dost času. Nejkontroverznějším svátkem z hlediska výchovných přístupů je, zdá se, právě Mikuláš.

Existuje docela velká skupina rodičů, kteří jsou rádi, že mohou děti jednou za rok pořádně postrašit. Neřeší, zda je situace přiměřená k věku dítěte a zda mu nezpůsobí trauma. Tito rodiče se například dobře baví tím, že ponechají vyděšené dítě zavřené v jednom kupé mikulášského vlaku spolu s rozjívenými čerty, nechají čerta, aby dítě strčil do pytle a ještě se tomu smějí. Nebo vezmou dítě tam, kde celé mikulášské skupině vévodí z řetězu utržení čerti, kteří pouští hrůzu a Mikuláš je jen jakýsi jouda postávající s andělem někde vzadu.

Další skupina rodičů zastavá zcela opačný postoj. Mikuláš je pro ně vyprázdněná fraška bez vyššího smyslu a s velmi negativními účinky na děti. Navíc v tom vidí i obelhávání, protože nadpřirozené bytosti neexistují. Tito rodiče nechtějí, aby se jejich děti s tímto zvykem setkaly a pokud tomu nejde zamezit (Mikuláš přijde do školky či školy, nebo ho potkají někde venku), vysvětlí dětem, že Mikuláš je jen převlečený dospělý. Že Mikuláš neexistuje, že je to taková hra, ať se nebojí.

Osobně si myslím, že je to tradice, kterou by bylo škoda opustit jen kvůli tomu, že jí nerozumíme nebo neumíme pojmout bezpečně s přiměřenou mírou napětí, tajuplna a strachu. Líbí se mi v tomto ohledu waldorfský přístup. Ten vychází z toho, že duchovní rozměr světa existuje. Že soucit, láska, odvaha, vnitřní pravda nejsou jen prázdné pojmy, ale skutečné síly, které (stejně jako jejich negativní protipóly) vytvářejí podobu světa, ve kterém žijeme. A tradiční svátky jsou s nadpřirozenem, něčím, co nás přesahuje a ztělesňuje vyšší hodnoty světového řádu, spojené od nepaměti.

Proto se ve waldorfských školách během roku slaví hodně tradic. Kromě Velikonoc a Vánoc také Tři králové, Hromnice, masopust, letnice, svatí Jan, Michael, Martin…

Mikuláše předchází slavnost Michaelská, ve které boj s drakem symbolizuje vnitřní boje každého člověka a je o kráse umět projevit odvahu. Martinská slavnost je zase o soucitu: vychází z příběhu, kde se římský voják na bílém koni rozdělí s žebrákem o svůj plášť, aby se mohl také zahřát. Pak se slaví Adventní spirála. Každé dítě mlčky kráčí za doprovodu anděla po spirále z chvojí, uprostřed si zapálí svícínek a světýlko si zase odnáší zpět.

Děti (společně s rodiči) waldorfské školy jsou zvyklé na prožitek toho, že se stávají součástí kouzelného okamžiku, kdy se mohou setkat s tajemnem a třeba i s nadpozemskými bytostmi. Zahlédnou svatého Martina na bílém koni, noční stezkou odvahy si dojdou pro šupinu draka, musí projevit odvahu, soucit, nést si své světýlko…

Adventní spirála na waldorfské základní škole v pražsých Jinonicích. Foto Tereza Puldová.

Mikuláš se ve waldorfské škole neslaví. Chodí k dětem domů nebo se s ním setkávají jinde, ve městě, nebo třeba na besídce. Školu může navštívit tajně a zanechat dětem různé dobrůtky, nebo pár uhlíků a brambor od čerta. Někdy i dopis. Děti se tak dozví, čeho si čerti a andělé v jejich chování všimli a mohou se zamyslet nad svými skutky.

Mikuláš reprezentuje svědomí, moudrost, pravdu. Čert to špatné a temné v nás. Anděl naopak  naši vlastní laskavost a smysl pro dobro. Mikuláš čte v knize života a rozmlouvá s dítětem, co se mu v roce podařilo, co by mohl vylepšit. Rodiče jsou s dítětem a podporují ho svou přítomností a důvěrou v dítě. To je kouzlo rituálu, tradice, kdy jsme najednou uprostřed příběhu, dobro a zlo ožijí a mají fyzickou podobu. Mikuláš je spravedlivý, laskavý průvodce, který má ve skupince hlavní roli. Vše má ve svých rukách. Děti prožívají jako velkou věc, že se mohou setkat s někým takovým osobně. Že přišel právě za nimi. Že ony samy rozhodují, jestli budou dobré, nebo zlé a jestli udělají dobrý nebo zlý skutek. Že ony jsou hrdiny svého vlastního příběhu. Je to tajemné ale ne strašidelné a rodiče jsou nablízku. Očekávání a strach se pak mohou proměnit v pocit naplnění ze zvládnuté zkoušky.

Umět dobře prožít mimořádnou chvíli tradice mi přijde důležité zejména v dnešní rychlé, roztěkané a mnohdy povrchní době. Pokud dětem umožníme, aby prožily Mikuláše v bezpečném prostředí a s podporou rodičů, pak pro ně může být setkání s čertem, andělem a Mikulášem velmi posilujícím zážitkem a nepůjde jen o prázdné strašení a sladkou nadílku.

Tereza Puldová vystudovala na Filozofické fakultě UK výchovu a vzdělávání dospělých, pracovala jako koordinátorka a konzultantka v různých občanských organizacích a nyní je se svými dětmi Aničkou, Bárou a Kryštofem na mateřské dovolené.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

17

 
6 Počet vláken diskuze
11 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
L ea
L ea

Mikuláš může školu navštívit „tajně“? Ach jo.No dobrá,nevím toho o waldorfských školách tolik,abych mohla kritizovat.Naopak,myslím,že v nich je více pozitivních věcí,než těch druhých.Ale jsem ráda,že toto téma bylo nastaveno.Myslím,že stačí použít trochu zdravého rozumu.Ani já jsem nechtěla své děti připravit o tuto tradici.Ale protože jsme kdysi měli v okruhu svých známých dost odstrašující případ,byla jsem dost opatrná.Tenkrát šlo o to,že rodiče pozvali domů čerta s Mikulášem a jejich tříletý syn se vyděsil natolik,že úplně přestal mluvit a bohužel se z toho už nikdy zcela nevzpamatoval. Stalo se to už dávno,když jsem byla sama dítě.Svoje děti jsem tedy raději na Mikuláše… Číst vice »

Marcela Mukti
Marcela Mukti

S tímhle náhledem beze zbytku souhlasím.

Pavlína
Pavlína

Dobrý den, Mikuláš jsem vždy se svými dětmi prožila Mikulášským vlakem tažený parádní parní mašinkou.Byl to super výlet a peklo na zřícenině hradu bylo skvostné a aby se dětem nic“ zlého“ nestalo,uvolila jsem se, že s čerty čertovkou hru v karty a kostky v jeskyni odbudu já.Pobavila jsem celé okolí a děti byly vpoho. Myslím si, že je třeba celou záležitost brát s rozumem a nadhledem a tato tradice k nám patří. Děti už jsou velké 26 a 13 let a rádi na společné výlety zimní krajinou vzpomínají.

Lenka
Lenka

Já když byla malá, chodil k k nám domů Mikuláš a jeho skupinka každý rok. A asi proto mi přijde líto, že tato tradice zaniká. Se svým bratrem jsme tedy založili skupinku v součtu 4 nadpozemskych bytostí. Mikuláše, anděla a dvou čertů. Byť jsme tomu nevěřili zájem je rok od roku větší a návštěv po barakach v obci rok od roku přibývá. Ale je to co skupina. My si za návštěvy nenechávame platit. Uz jen z toho vyplývá že to děláme pro radost nikoli pro zisk a samozřejmě plnime předem dohodnutá přání a podmínky rodičů. Čerty nemáme extra strasidelny a… Číst vice »

Brandtnerová
Brandtnerová

Téma svátků, sakrálního času, bylo pro mě vždy oblíbeným tématem, o které jsem se zajímala. Jakožto i svátky samotné, samozřejmě :-) Pokud pominu individuální pochybení, ve školkách i školách se zpracovávala tématika „Mikuláše“ podle mých zkušeností vždy hezky. Děti vyráběly či malovaly kromě ostatních dvou postaviček také čertíky, nebyly tedy touto symbolikou nijak strašeny, ani jim nebyla zastírána. Čert není symbolem zla, ale jeho potrestáním. Tento princip se objevuje ve všech kulturách. V tomto stylu jsou psány i mnohé, nejen české, pohádky. Z toho důvodu nemohu souhlasit s přístupem, který popsala ve svém komentáři diskutující Lea, totiž to, že čerti… Číst vice »

Jik
Jik

Ty děti lituju.