Je poslední školní den. Rozdal jsem vysvědčení a domů si odnáším kupu bonboniér, pár hrnečků, nějakou tu propisku a dvě lahvinky. Jako každý rok se raduji, že nejsem učitelka a dárky se dají zpravidla sníst, či vypít. Jeden dárek mezi všemi je ale jiný. Skoro se až stydím za to, že svým významem pro mě přesahuje všechny ostatní dohromady. Vždyť mnohé nebyly vůbec levné. A tohle je vlastně jen zarámovaný kus papíru.
Je to dopis, kde rodič píše, proč jsem pro jeho syna, a tím pádem i pro něj, důležitý. Co jim do života přináším. Ta upřímnost mě ohromila a naplnila touhou být ve svém povolání stále lepší. Najednou cítím víru, že vše, co mě ve škole potká, zvládnu.
Rozhovor s Tomášem Chrobákem si můžete přečíst ZDE
Milí rodiče našich žáků, jste to právě Vy, kdo má největší možnost pozitivně ovlivnit naše školství. Změny RVP a různé nové strategie či metody jsou sice důležité, ale nic z toho nemá tak zásadní sílu jako Vy. Věřte mi, ani to případné zvýšení platů nebude samospásné. Učitelům chybí především ocenění jejich práce.
Jen Vy můžete svým zájmem udělat ze školství téma. Je smutný obrázek naší společnosti, že se dospělí spíše baví o tom, jak hrál Baník, či Sparta nebo jaký nekonečný seriál zrovna běží v televizi.Naštěstí je stále více a více rodičů, kteří svému dítěti položí otázku: „ Co ses dnes ve škole dozvěděl“ místo „co jsi dostal za známku“.
Jak podpořit učitele, kterého si vážím? Pojmenovat, co se daří, s čím souhlasíme, co se nám líbí. Dodáte tak učiteli sebevědomí a pocit důležitosti práce, kterou dělá. Kytka, či bonboniéra na konci roku je sice hezká věc, ale nenese žádnou konkrétní informaci. Je to asi jako by Vám někdo po nedělním obědě řekl:“ Dnes jsi uvařil na dvojku.“ Nejcennější je zcela konkrétní ocenění – „díky, že nezkoušíte u tabule, ale necháte žáky prezentovat řešení až po tom, co si ho mohou promyslet“.Už jen zamyslet se nad tím, co se mi na učiteli líbí, a najít odvahu to vyjádřit, vyžaduje energii. Já jsem ale přesvědčen, že je to právě tohle, co stojí v základu proměny našich škol. Je důležité začít komunikovat právě s učiteli, kteří jsou pro naše děti cenní. S těmi, kteří podle našeho pohledu spíše škodí, stejně nehneme. Kritikou se spíš ještě víc zatvrdí.
Můj starší syn chodí teprve do mateřské školky, ale už vím, co napíšu jeho paní učitelce. “Děkuji, že máte pochopení pro jeho často ‚originální‘ chování. Díky Vaší trpělivosti a empatii odpadá mnoho střetů, které by s mnohými nastaly.”Napíšu také svému matematikáři a poděkuju mu za to, že své nadšení pro krásu matematiky dokázal přenést na mnohé z nás. Učitelce dějepisu chci říct, že díky jejímu daru vyprávění jsem se naučil mít rád historii. Učitelce angličtiny, že svoji důsledností mě naučila znát mnoho slovíček.
Pokud můžete, jděte za učiteli osobně a řekněte jim to. Ale i mail nebo zpráva přes Bakaláře určitě potěší a dodá nový elán. A třeba právě prázdninové období je to nejvhodnější – učitelé mají čas si milou zprávu skutečně vychutnat.
Tak, milí rodiče, je to na vás.
Tomáš Chrobák je učitel matematiky a tělesné výchovy na druhém stupni ZŠ Baška nedaleko Frýdku-Místku. Je členem Národního kabinetu matematiky, vyučuje a lektoruje Hejného metodu. Věnuje se mentoringu, píše články o výchově a vzdělávání, vymyslel a organizuje projekt Sobotní škola hrou. V létě pořádá stanové tábory v lesích u řeky. V červnu se stal vítězem letošního ročníku soutěže o nejlepšího učitele Global Teacher Prize.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Byla jsem svědkem toho, jak rodiče slovně vyjadřují nadšení s dobrou učitelkou. Myslím si, že rodiče dokážou ocenit (nejen bonboniérou nebo kytkou) dobrého učitele. Dobří učitelé vědí, že mají podporu rodičů a mají také sebevědomí. Jenže dobrý učitel rozhodně není v našem školství běžný jev. Stále převažují znuděné, vyčpělé a vyhořelé dámy před důchodem. Bohužel. Těm rodiče nikdy chválu pět nebudou, protože si jí nezaslouží. V tomto problém nevidím. Jakmile bude školství zaměstnávat převážně kvalitní pedagogy, nebude problém s respektem pedagogů. Řada učitelů respekt nemá, protože si ho nezaslouží. Asi tak.
Tak jste si zase pekne odplivla a je hned lepe, coz? Uz jste trapna, jak neustale napadate zejmena vyucujici v urcitem veku. Nebojte, take se dockate a nebude to trvat tak dlouho.
Až bude naše školství v lepším stavu, bude mi líp. Momentálně ale školství pro osobnosti, které by potřebovalo není atraktivní.
Pokud se Vám moje komentáře nelíbí, tak stačí jít do běžného pracovního procesu, kde budete minimálně 8 hodin zavřená v procesu (a minimálně o 156 hodin přesčasů ročně s Vámi nebude zaměstnavatel nebude v případě potřeby vůbec diskutovat), budete mít termíny, tlak na výkon, Vaše výsledky budou pravidelně zhodnocovány (ne jako ve školství, kde učitel nenese ŽÁDNOU zodpovědnost za to, co dokáže žáka naučit) a budete mít dovolenou dle zákona 20 dní. Asi by se Vám to moc nelíbilo, že?
Učitel, který zná své kvality nemá potřebu neustále útočit na své kritiky. Znám učitele, kteří jsou zlatí, na rukou bych je nosila – moc jich ale není.
Já sama bych do školství nešla. Právě proto, jací lidé se tam vyskytují. Výše platu je další v pořadí. Při představě, že za almužnu pracuji s lidmi na naší spádové základce, tak je mi zle. Jsem otrávená už předem. A to, že se na školách dějí zvěrstva dodnes, se také ví. Již jsem to psala dřív, že je něco málo vyhlášených škol a zbytek je katastrofa.
Proč Vás moje komentáře tak moc iritují? Pro pravdu se člověk nejvíc zlobí??? Proč máte tak strašnou potřebu „se obhajovat“. Pokud si stojíte za tím, že nejste vyhořelá, máte dobré výsledky, žáci Vás respektují, rodiče jsou spokojení, tak proč míte potřebu tu na mne reagovat?
A jestli dětem říkáte, že jsou trapní a různě je titulujete a napadáte jako to děláte tady mě, tak to v pořádku není. Je otázka, jestli učitel, který je vyrovnaný a dělá svou práci dobře, má i svou druhou tvář? U našich učitelů, se kterými jsme spokojení, tak si nedovedu představit, že by se takto chovali na internetu. Oni totiž vědí, že děti je mají rádi, dělají pokroky a rodiče jsou nadšení. Proč by řešili nějakou Simonu na internetu, která ani nekritizuje je, ale někoho úplně jiného?
Simono, Vaše útoky na učitele jsou známá věc. Kdybyste v nich negeneralizovala své zkušenosti s jednou školou na celé školství, a kdybyste v nich nedělala nefungující srovnání s „běžným pracovním procesem“, tak by jistě nebyly pro tolik lidí tak iritující, a ti by pak neměli potřebu reagovat.
1) v „běžném pracovním procesu“ má každý zaměstnanec jasně určený úkol a pravomoce, a je hodnocený za to, jak dobře úkolu dosáhne… ve vzdělávání je úkol shora určený velmi vágně, do pravomocí se učiteli pletou úplně všichni, od rodičů, psychologů, lékařů, právníků atd, a to, zda cíle dosáhne nezáleží jen na něm a jeho schopnostech…
A do toho přijdete Vy s hovadinou o tom, že za tento stav by měl nést plnou odpovědnost učitel.
2) pracovní doba učitelů se samozřejmě neřídí ani zvoněním, ani prázdninami pro děti, dovolenou si většinou nemohou ani naplánovat tak, jak by oni sami chtěli, a přesčasů OFICIÁLNĚ moc nedělají jen proto, že ve školství není dost peněz ani na to, aby dostali pořádně zaplaceno za běžnou pracovní dobu – běžná praxe je, že to, za co by zaměstnanec v „běžném pracovním procesu“ dostal přesčasovou taxu, dělají učitelé ve svém volném čase zdarma
A pokud si myslíte, že v „běžném pracovním procesu“ je to po lidské stránce lepší, než ve školství, tak jste buď jedna z mála, kdo měl opravdové štěstí a narazil na dobrý pracovní kolektiv, nebo neuvěřitelně naivní.
Dobry den, pane Vaclave, muzu Vam podekovat? :o) Nepotrebuji se obhajovat a zejmena ne pred pani Simonou. Patrim do velke mnoziny ucitelu, tak me celkem pravidelne urazeni, ponizovani, napadani a zduraznovani spatne prace s ohledem na urcity vek neni vubec mile. Hezky den!
Omlouvám se, paní Aleno. Svým vstupem mezi Vás a paní Simonu jsem v žádném případě neměl v úmyslu naznačit, že byste se měla důvod obhajovat. Zejména ne před lidmi, kteří nechápou ani rozdíl mezi slovy „hodnotit“ a „zhodnotit“. Pokud se Vás můj příspěvek dotknul, omlouvám se. Učitelek a učitelů si velmi vážím a nevidím rád, když si na Vás někdo vybíjí svoje frustrace. Mějte se pěkně! 🙂
Asi jsem se nevyjadrila presne, ja naopak byla mile potesena, ze jste vlastne rekl vsechno za me. Kdyz jsem se minule ozvala pani Simone, tak jsem nebyla dostatecne sebevedoma…. Uzivejte leta!
Děkuji za milá slova. I Vy si užijte krásné léto, a pokud se na jeho konci vracíte do školy, prosím, nenechte se lidmi, jako je paní Simona, znechutit. Stále jsou na světě lidé, kteří dokáží Vaši práci docenit. 😉
K této diskusi jsem se dostala opětovně náhodou. Musím také rovněž poděkovat panu Václavovi, za jeho postoj ke starším . Ono až ti starší zkušenější odejdou v masivnějším počtu do důchodu,pak teprve ti mladší poznají jak to je. Já jsem celý svůj aktivní život v zaměstnání procházela s celkem dalo by se říct chvalitebných hodnocením. někdy jsem byla i mile překvapená. Snažila jsem se svou práci dělat co nejlíp. Rodiče byli spokojeni, ředitelství taky a s dětmi podle reakcí jsme byli na stejné vlně. Až, to až přišlo v závěru, kdy jsem se se svým povoláním pomalu loučila a přišla na naši školu ČŠI, Já se snažila připravit co nejlíp, a v té snaze všechno splnit, jsem přetáhla čas. I když v současné době to už není tak velký problém. jde o to, aby se děti soustředily a měly zájem. Jenže to se inspekci nelíbilo. Něco se ve mně vzepřelo a řekla jsem si dost. Nejsem tady od toho, abych po čtyřiceti letech si nechala házet tak trochu špínu na hlavu. Můj odpor byl asi dost silný a příští den přišla inspekce s omluvou. Paní Aleno, stojí za to se vzepřít a říct si, já mám taky svou cenu a vím, co umím. Jenže my učitelky máme pořád z něčeho strach. Taky jsem jej měla, když se snižovaly stavy dětí, že přijdu o práci. Ale přežila jsem to, asi jsem pro školu nějakou cenu měla. Bylo mi hodně smutno, kdy jsem svou práci opouštěla, ale děti nezapomínají. Samy se někdy připomenou, nebo přijdou pozdravit. Nehleďte tak moc na ty dospělé, podívejte se dětem do očí a budete znát pravdu. Držím Vám palce a nedejte se, stojí to za to.