FOTO: Kateřina Lánská
O tom, jestli potvrdí či zruší povinnou třetí zkoušku u maturity, budou poslanci hlasovat nejspíš na konci ledna. Takže poslední příležitost ujasnit si argumenty. Za prvé je dobré vědět, že nejde jen o povinnou matematiku, ale fakticky i povinný cizí jazyk. O čemž se tak moc nemluví. Nejspíš i proto, že důležitost cizího jazyka nikdo nezpochybňuje a způsob, jak se jeho znalost u maturity ověřuje, je rozumný. Jen občas někdo zmíní, že požadavky by měly být o něco vyšší.
S matematikou je to komplikovanější. Vynecháme-li osamělé výkřiky, že ten či onen matiku neumí a taky přežil, vlastě obě strany sporu souhlasí s tím, že matematika je důležitá. Říkají známé věci – jazyk přírodních věd, logické a kritické myšlení, finanční gramotnost… Tady je shoda. Složitější je to s tím, jestli zrovna těmto dovednostem pomůže zavedení povinné maturitní zkoušky. V tom už se názory různí.
Delší dobu hledám přesvědčivý argument PRO zavedení povinné maturitní matematiky. Tedy přesněji, chci, aby mi někdo popsal, jak ta zkouška způsobí, že žáci budou matiku umět lépe. Hledám logickou posloupnost: zavedeme povinnou matematiku… stane se toto… toto… a na konci je… Zatím žádný velký úspěch. Tady sepisuji, co jsem shromáždil. Nejdřív argumenty těch, co by povinnou matematiku zavedli:
Jsme průmyslová země, je to logická a nutná součást opravdového vzdělání.
Když to bude povinné, víc se to bude učit a víc toho budou žákyně a žáci umět.
Neustupujme těm, kteří jsou líní se něco obtížného naučit.
Okolní státy povinnou maturitu z matematiky mají a pokud jim chceme konkurovat…
Že propadne hodně maturantů? To je jen dobře. Musíme být nároční.
A oponenti odpovídají:
To, jak matematiku učíme a zkoušíme, nevede k logickému myšlení, spíš je to výcvik v počtářství.
Maturitní data ukazují, že žáci umí nadrilovat výpočty, ale skoro nic sami nevymyslí. K čemu je vám nadrilovaný postup řešení složité rovnice, když ani nejjednodušší rovnici neumíte sestavit?
Zavedení povinné zkoušky jen zakonzervuje současný nevyhovující stav výuky.
Samotný fakt povinné zkoušky neznamená, že se znalosti zlepší. Maturita z češtiny je povinná deset let a žákovské výsledky se dlouhodobě zhoršují.
Povinnou zkouškou pro všechny jen zvýšíme strach z matematiky a nechuť k ní. Co nadrilujete beze smyslu, to zapomenete velmi snadno.
Rozdíl mezi těmi dvěma argumentacemi je z mého hlediska v tom, že oponenti povinné matematiky opravdu popisují mechanismus, jak zkouška situaci spíše zakonzervuje a zhorší. A mají k tomu nějaká data. Zastánci zatím vystačí s deklaracemi, kterým datový podklad chybí. Takže konkurs pokračuje. Máte nějaká čísla, která dokládají, jak povinná zkouška žákům a matematice prospěje? Sem s nimi.
Tomáš Feřtek pracuje jako dramaturg a scenárista pro Českou televizi. V letech 1991 až 2007 byl reportérem a šéfreportérem týdeníku Reflex. V roce 2010 spoluzaložil informační centrum o vzdělávání EDUin. Je autorem publikace Rodiče vítáni (2011) a Co je nového ve vzdělávání (2015). V lednu 2020 dostal za dlouholetý přínos českému vzdělávání Cenu Nadace České spořitelny.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Přijde mi to, že se tady vede 20 let stará diskuze o tzv. Everyday mathematics v USA. Tzv. matematická válka skončila zavedením standardů (common core) do výuky matematiky. Většina států v USA tyto standardy alespoň formálně akceptovala.
Státní maturita z matematiky by mohla tento standard prosazovat u nás. Nebo bychom museli tento standard vytvořit a kontrolovat jeho plnění nějakým jiným způsobem.
Podle mě státní maturita nekonzervuje způsob výuky matematiky, nikde není předepsána cesta, jak ke znalostem potřebných k maturitní zkoušce dospět. A vůbec nechápu, proč by státní maturita měla podporovat dril ? Jen je stanoven cíl, kam se dostat, a to je podle mě dobře. Byla by účelnější diskuze o tomto cíli, ne o státní maturitě.
Matematika je beze sporu důležitá, ale ideální způsob její výuky jen tak nenajdeme, protože každému vyhovuje jiný přístup. Jeden potřebuje najít princip výpočtu samostatně, případně s nápovědou od učitele a druzí pozorují jak se má příklad vypočítat a nechají si postup říct a následně ho aplikují na konkrétních příkladech. Každý by měl dostat šanci nalézt ideální způsob řešení, ale nemůžeme nikoho nutit, aby pracoval výhradně podle jedné šablony. A to je asi to nejtěžší pro učitele matematiky zjistit jak potřeby jednotlivců skloubit dohromady, aby měl celistvou a smysluplnou hodinu a zároveň přesvědčil žáky, aby nad zadaným problémem řešení sami přemýšleli, i když nemají matematiku rádi a myslí si, že nemají logické myšlení. Zavedení povinné maturity z matematiky může některé učitele přinutit hledat nové způsoby výuky i motivace žáků, ale pokud sami žáci nebudou chtít změnit svůj přístup k matematice (příklad pochopit a následně si způsob výpočtu osvojit opakováním hlavně doma), pak to bude velmi těžké pro všechny zúčastněné.
Jak ta zkouška způsobí, že žáci budou matiku umět lépe?
Říká se, že „žádný učený…“ Čili se to musí učit. A musí se to chtít učit. Velkou skupinu to ale nebaví. Na to máme „cukr a bič“, „incentives and rules“. Cukr jsou ty nové krásné zábavné způsoby výuky. Bič je povinná maturita. Je tou „poslední“ motivací, proč se matematiku učit. Není to friendly. Je to bič.
Manažeři vědí, že klasická motivační teorie cukru a biče funguje pouze u jednoduchých rutinních činností – což výuka středoškolské matematiky nepochybně je. Bez cukru to fungovat nebude (samotná povinná maturita nestačí). Ale bez biče taky ne (bez povinné maturity nebudou dobře fungovat ani nejlepší „nové krásné zábavné způsoby výuky“).