Foto archív Vojtěcha Mýlka

Vojtěch Mýlek: Jaké děti se scházejí s neznámými lidmi z internetu? Tohle vyplývá z mé diplomové práce

Jsem členem výzkumného týmu IRTIS z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, který se zapojil do rozsáhlého mezinárodního výzkumu chování dětí na internetu EU Kids Online. Ještě než vypukl poprask kolem dokumentu V síti, zajímal jsem se o děti a dospívající, kteří se baví s lidmi, jež znají pouze z internetu – a to jak pouze online, tak i v rámci osobních setkání v realitě.

Kolik takových dětí a dospívajících vlastně je? Liší se nějak od těch, kteří se na internetu s cizími lidmi nebaví?

Ve výzkumu EU Kids Online jsme zkoumali reprezentativní vzorek více než dvou a půl tisíce českých dětí a dospívajících ve věku 9-16 let, kteří používají internet. Necelá polovina, přesněji 44 % z nich již někdy na internetu komunikovala s někým, koho osobně neznala. Ve své diplomové práci jsem zkoumal, jak se tyto děti a dospívající liší od těch, kteří se takto s nikým neznámým nebavili. Z výsledků vyplývá, že větší šanci, že se budou na internetu bavit s někým, koho neznají osobně, mají děti a dospívající, kteří:

  • tráví více času na internetu
  • jsou starší
  • říkají o sobě, že se při komunikaci online “dokážou víc otevřít”, nebo
  • mají na internetu možnost mluvit o něčem, o čem jinak kolem nich nikdo nemluví
  • více vyhledávají nové zážitky, dobrodružství či výzvy

Je však důležité myslet na to, že může jít o nejrůznější komunikační situace. Nedokážeme zatím říct, kdy jde například o flirt, a kdy o debatu o online hře. Komunikace s neznámým člověkem může být třeba i chat s jiným dítětem, které pojede na stejný letní tábor, a vedoucí je propojil v jedné skupině na Facebooku.

Některé děti a dospívající však nezůstanou pouze u online komunikace – 20 % se nakonec vydalo i na osobní schůzku s člověkem, kterého poznali online. Z výzkumu bohužel nelze určit, o čem taková setkání byla. Víme ale, že dotyční dospívající (ano, šlo hlavně o starší děti) se v drtivé většině naposledy potkali s vrstevníky či jen o trochu staršími dospívajícími – pouze 4 % setkání byla s dospělými. Také jsme zjistili, že ve valné většině případů jsou osobní setkání pro děti či dospívající příjemná. Ale není tomu tak vždy – děti či dospívající po nich byli trochu rozrušení v 10 % případů a hodně či dost rozrušení v 1 % případů. Tyto případy nelze podceňovat a rodiče by se proto s dětmi měli otevřeně bavit o tom, jak se v takových situacích chovat bezpečně.

A ještě jiný průzkum. Post na FB od autora filmu V síti.

Děti a dospívající, kteří se na tyto schůzky vypravili, jsem ve své diplomové práci porovnával s těmi, co zůstali u online komunikace na dálku. Ukázalo se, že šance na takové setkání je opět vyšší u dětí a dospívajících, kteří jsou starší, tráví více času na internetu a mají větší sklony vyhledávat nové zážitky a dobrodružství. Kromě toho je tato šance vyšší u těch, kteří si více věří, že dokážou zvládnout náročné situace, ale i u těch, kteří jsou psychicky zranitelnější (např. častěji se cítí smutně či úzkostně). Svou roli hraje i to, jak se děti a dospívající cítí doma. Čím lepší atmosféra v rodině panuje, tím menší je šance, že dítě půjde na setkání s někým z internetu – pravděpodobně proto, že má méně důvodů hledat vazby jinde.

Na závěr musím podotknout, že je toho ještě mnoho, co o online komunikaci a osobních setkáních adolescentů s lidmi z internetu zatím nevíme. V příštím dotazníkovém šetření chceme proto například lépe prozkoumat důvody, které vedou děti k setkání s neznámými lidmi, nebo čeho se před takovým setkáním obávají. První výsledky bychom měli mít již v tomto roce – nezapomeňte proto sledovat FB našeho týmu, kde o nových zjištěních pravidelně informujeme.

Mgr. Vojtěch Mýlek je výzkumníkem a doktorským studentem na katedře psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Výzkumně se věnuje hlavně interakcím mezi dětmi či dospívajícími a lidmi, které znají pouze z internetu. Na toto téma napsal i diplomovou práci s názvem Adolescents‘ Interactions with Online Strangers in Context of Risk-Taking Behavior and Developmental Needs (Interakce mezi adolescenty a neznámými lidmi z internetu v kontextu riskujícího chování a vývojových potřeb).

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

 

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..