FOTO: Archiv Zuzany Svobodové
Před pár týdny se zavřely školy. Ani ve snu by mě nenapadlo, že místo služební cesty do Německa budu nastavovat online výuku, řešit home office, karantény, virtuální schůzky, natáčení a vysílání. To, co dříve rozhodně změnit nebo posunout nešlo, bylo najedou během dne zrušené.
Učení ale půlkou března neskončilo, běží dál, život také běží dál, jenom ty kulisy jsou jiné a nečekané. Toto není pauza, toto je naše současná realita. Nikdo přesně neví, jak dlouhá tato realita bude, kdy se vrátíme do škol, a zda se na podzim nebudeme s podobnou situací potýkat znovu. Pro školství je to velká výzva. Dlouho se mluví o tom, že ve školách připravujeme žáky na budoucnost, kterou neznáme, tak teď tady jednu takovou neznámou budoucnost máme a musíme na ni reagovat. Musíme ale reagovat teď, ne “až pak”.
Současné stanovisko Ministerstva školství pracuje s variantou návratu do škol do konce května a následně se zajímavým konceptem vražedně naplněného června, kdy bychom měli stihnout minimálně uzavřít klasifikaci, realizovat přijímací zkoušky a zvládnout maturitu. Dále samozřejmě vyřešit řadu “drobností” v souvislosti s odloženými akcemi na “až pak” a standardními aktivitami konce školního roku, výlety apod.
Mezitím se diskutuje o různé formě uznané či zprůměrované maturity nebo různých osekaných formách zásadních vzdělávacích milníků. Maturanti žijí v nejistotě, rodiče a uchazeči o studium také, nevíme, jak to bude a kdy to bude. Na “až pak” se odložilo i rozhodnutí o povinné maturitě z matematiky, takže i maturanti příštího roku žijí v nejistotě. Mělo být rozhodnuto v březnu, ale zasáhl koronavirus a pochopitelně se řeší aktuálnější otázky.
Možná by pomohla představa, jak bychom učili, kdyby tato situace trvala rok? Jak bychom vyřešili maturitu a přijímačky, kdybychom věděli, že musíme zůstat doma do konce kalendářního roku nebo ještě déle? Co bychom dělali? Možná by nás tato otázka navedla na nový způsob přemýšlení o zkouškách a pomohla nastavit smysluplnější milníky vzdělávací dráhy. Museli bychom to vyřešit.
Možná by stálo za to zamyslet se nad tím, proč nemůžeme udělat maturitní a přijímací zkoušky teď? Proč to nejde? Protože by to žáci mohli opsat? To by asi mohli… A co to tedy říká o tom, co vlastně u té maturity a přijímaček testujeme, když to jde tak snadno opsat? Možná, kdybychom se více zajímali o proces než o výsledek, tak bychom možná došli k tomu, že ten se zase tak jednoduše “opsat” nedá a možná by šel otestovat i v karanténních podmínkách.
Možná se skutečně dostaneme v květnu do škol, červen nějak přežijeme, v září standardně začneme a doba koronaviru se stane jenom vzpomínkou a pak i položkou v učivu moderní historie. Možná ale ne. A možná je i škoda, když současný stav nevyužijeme k tomu, abychom nastartovali smysluplnou změnu a zapojili v praxi naše klíčové kompetence, které v tuto chvíli skutečně můžeme rozvíjet úplně všechny.
Až přijde zmíněné “až pak”, tj. konec nouzového stavu, konec karantény a otevření škol, bude mít den stále jenom svých 24 hodin. Pojďme žít teď v kontextu, jaký teď máme, realizujme naplánované aktivity způsobem, který je teď možný, přemýšlejme nad možností ukončování studia a přijímání ke studiu v podmínkách, které jsou teď. Nechtějme ideální řešení pohledem před koronavirem, chtějme co nejlepší řešení v době koronaviru. Neodkládejme na “až pak”, nikdy totiž nevíme, co na nás v době “až pak” čeká.
Zuzana Svobodová se celý profesní život pohybuje ve školství, posledních sedm let působí jako ředitelka Základní školy německo-českého porozumění a Gymnázia Thomase Manna. Věnuje se tématu školského managementu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, publikuje v tématu řízení škol a celkově věří v potenciál českého školství a schopnosti jeho ředitelů a učitelů.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Výborný příspěvek. V září tu může být také koronavirus, i když bude pod kontrolou. Přijde mi, že by právě takto mělo k problému přistupovat ministerstvo školství. Zajímavý je třeba přístup v USA, kde se některé zkoušky dělají zjednodušeně a vzdáleně přes internet a jde to. Je fakt, že tam nemají takovou kulturu opisování.
Nechápu, proč pro tento rok nejde vypustit státní část maturity nebo přijímaček a ponechat to na školách. Školy jsou prázdné, maturity mohou mít rozvrh, zkoušející mohou být 2 metry od sebe a mít roušky, mohou se rozprostřít i do delšího intervalu,…
Fakt nevím, jak se v červnu budou současně dělat přijímačky, maturovat a do toho dohánět zameškané další činnosti. A ještě dopisovat, jak probíhala distanční výuka. V době, kdy tu stále v nějaké míře bude koronavirus (viz Japonsko, Čína,..) a bude třeba zachovávat stejně hygienická opatření.
Děkuji za tento článek. Nádherný, pravdivý.
Stání maturita státní přijímačky svou formu zpacifikovaly školy na 2 měsíce v době míru.
Jsou časové a byrokraticky náročné, poměřující jedním testem gymply a učňáky, i když tyto typy škol mají zcela rozdílné RVP a dotace hodin všeobecných předmětů.
Natož ve velmi zpřísněných hygienických podmínkách.
10 let běží model, který je nesmyslný, nyní jsme na to přišli.
Výuka se nahradila on-line výukou a šlo to skoro ze dne na den. Státní maturity jsou možné jen v podmínkách obrovské byrokracie, protože k maturitě z matematiky vám stačí udělat 9 křížků a máte ji. Proto klíčový parametr maturity je hlídat, hlídat, hlídat.
Co do říká o jejím smyslu?
„Možná by stálo za to zamyslet se nad tím, proč nemůžeme udělat maturitní a přijímací zkoušky teď? Proč to nejde? Protože by to žáci mohli opsat? To by asi mohli… A co to tedy říká o tom, co vlastně u té maturity a přijímaček testujeme, když to jde tak snadno opsat?“
Že testokracie s oblibou testuje to nejméně podstatné na vzdělávání, protože jen to, co jde snadno, rychle, jednoznačně vyhodnotit (a co často týden po zkoušce končí v koši zapomnění), a to nejvíce podstatné netestuje, protože to právě snadno, rychle a hlavně jednoznačně nelze testovat. Ale za to je potřebné v životě.
Tím jednotné státní testy škodí vzdělávání více než si dokážeme připustit.
Změníme to konečně pod vlivem současné situace?
Návrh v Parlamentu čeká na 3. čtení.