„Učitel je člověk, který má obrovský vliv. Může děti formovat, i deformovat. Hodně pro žáka udělat, ale i hodně pokazit. Proto bychom dobré učitele měli umět docenit,“ říká Hana Matoušů, která má na starosti organizaci české odnože mezinárodního ocenění Global Teacher Prize Czech Republic. Vyzvídali jsme na ní zajímavosti a fakta o této ceně, která se letos koná již potřetí (první rok byl pilotní) a má napomoci pozvednout prestiž a vážnost učitelské profese.
Na Nový rok odstartoval nový, již druhý ročník Global Teacher Prize. Dokdy lidé mohou nominovat svého oblíbeného učitele?
Do 22. března. Nominace ale ještě není přihláška do soutěže – tu musí navržený učitel podat sám, má na to čas do 31.března. Přihlášky jsou obodovány nezávislými hodnotiteli, kteří z nich vyberou 30 semifinalistů a poté 10 finalistů. Jejich práci pak hodnotí odborná porota. 10.června je slavnostní vyhlášení vítězů. Ale celá tahle “cena” vznikla s úmyslem zviditelnit učitelskou profesi jako takovou a dobrou práci desítek tisíc učitelů. Hlavním záměrem je dodat kantořině opět vážnost a prestiž ve společnosti. Jeden projekt to samozřejmě nestrhne, ale může k tomu přispět. Ocenění je pouze forma, jak k tématu přitáhnout pozornost.
Kdo je v porotě?
Porota má 9 členů: je v ní vítěz minulého ročníku, vysokoškolský pedagog a vědec, ředitel a učitel na základní škole, novinář, školní inspektor a zástupce z byznysu a kreativní profese s nějakým přesahem do vzdělávání.
Jaký byl loni poměr nominací a přihlášek?
Nominací bylo asi 300. Někteří učitelé byli ale nominováni vícekrát. Přihlášek bylo 60. Poměr nominovaní – přihlášení je zhruba 3 : 1.
Co podle vašich informací brání navrženým učitelům, aby se přihlásili?
Nejčastěji ostych, pocit, že si cenu nezaslouží. Pak také strach z toho, že kdyby se přihlásili, vypadalo by to, jako že se vychloubají, mají starost o to, a co by řekli kolegové.
Na kolik přihlášek aspirujete letos?
Z roku na rok se počet zdvojnásobil, a tak si říkám, že by jich letos mohlo být sto. Nominace rychle přibývají, tak snad se to splní.
Přihlásili se loni a předloni někteří učitelé i bez nominace?
Ano, pár takových bylo.
Jak dáváte lidem o ceně vědět?
Nejvíc přes sociální sítě a oborové skupiny na nich a také prostřednictvím profesních organizací jako je TOŠ, Středoškolská unie, Otevřeno, Učitelská platforma a další. Letos jsme také natočili spot s veřejně známými osobnostmi. Sdílejí v něm své vzpomínky na učitele, kteří je někam posunuli.
Jaké další ceny učitelé v ČR dostávají?
O udělení GTP rozhoduje odborná porota. Mnoho let již existuje cena veřejnosti Zlatý Ámos. Kromě toho MŠMT každoročně na Den učitelů, 28.března, uděluje vynikajícím učitelům medaile za zásluhy.
Co vás na organizaci nejvíc baví?
Být u toho, když mají ti nominovaní i ocenění radost. A přijde mi skvělé, že ti, kdo je nominují, si našli čas na to, aby ocenili práci někoho jiného, a vyplnili nominační formulář. To je prostě ohromně pozitivní a silné.
Za učiteli, kteří se dostanou do finále, jezdíte do škol a pozorujete je při výuce. Jaké z toho máte dojmy?
Zajímavé je, jak na nás děti dokážou úplně zapomenout, přitom ve třídě je najednou pár cizích lidí a natáčí se. Dalším dojmem pro mě je, že výuka probíhá jinak, než jsem ji zažila já. Často dětem i trochu závidím a představuji si, jaké by to bylo, kdybych do takové školy chodila jako žákyně.
GTP se koná v mnoha zemích světa a má i své globální kolo. Jací učitelé vítězí?
Je to často o nějakém silném příběhu, často se sociálním podtextem. Loňskou vítězkou je učitelka z Velké Británie Andria Zafirakou, která učí děti z velmi chudých rodin v etnicky neuvěřitelně pestré škole, kde se mluví více než sto jazyky. A daří se jí táhnout je nahoru, škola vykazuje výborné výsledky. Andria sama umí aspoň několik slov ve třiceti jazycích, kterými mluví její žáci. Ráno je před školou zdraví jejich pozdravem, kromě prospěchu dbá i o integritu a bezpečnost svých svěřenců.
Článek o Andrie Zafirakou, globální vítězce, a jejím obdivuhodném nasazení, najdete zde.
Článek o loňské české vítězce Kateřině Vrtiškové najdete zde.
Říká se, že čeští učitelé málo využívají vzájemné podpory, „válčí“ každý sám. Oceňuje GTP spolupráci a kolegialitu?
Ano, jedním z kritérií, které se posuzuje, je, zda se učitel dělí o své postupy a metody s ostatními.
Jaké učitele jste měla ve škole vy?
Mám krásné vzpomínky na paní učitelku Ludmilu Pivoňkovou, která mě na základní škole učila češtinu – díky ní jsem ten předmět milovala. Chodila jsem na obyčejnou sídlištní základku, ale paní učitelka byla neobyčejná, byla i naším morálním vzorem. Dala mi důležitou výbavu do života. Doteď si pamatuju to její „když něco nevíte, něčemu nerozumíte, nikdy se nebojte zeptat!“ Na střední škole mě zase bavila biologie, a opět do velké míry díky skvělé učitelce. Učitel, když je zapálený, dokáže tolik inspirovat!
A jaké učitele mají vaše děti?
Moje třináctiletá dcera má třídního, kterého celá třída miluje, je to správný chlap, opravdu ho berou. Mají ho na tělocvik a zeměpis. A můj syn, páťák, má taky učitele muže.
Co by dnešním učitelům pomohlo?
To, aby si společnost uvědomila, že učitel není žádný slouha, ale člověk, který má obrovský vliv. Tím, že působí na děti, bezprostředně ovlivňuje úroveň naší společnosti. Může nádherně formovat, i zoufale deformovat. Může hodně udělat, ale i hodně pokazit. Proto bychom měli umět dobré učitele docenit.
Když už jsme u toho docenění, jakou odměnu získají vítězové GTP?
První místo je spojené s částkou 50 000 Kč a stáží na zahraniční škole. Učitel, který obsadí druhé místo, dostane čtyřicet tisíc korun, bronzový učitel třicet tisíc korun.
Hana Matoušů vystudovala na Filosofické fakultě albanistiku a slavistická studia se specializací na bulharštinu. Několik let se věnovala výuce albánštiny a překladatelství, poté působila na různých pozicích v oblasti PR a marketingu. Nyní pracuje v informačním centru EDUin, kde má na starosti realizaci ceny GLOBAL TEACHER PRIZE CR.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Výherci soutěží jako je GTP nebo Zlatý Ámos jsou jistě profesně i lidsky velmi zdatní učitelé, kteří si svá ocenění bezpochyby zaslouží. Problém nedostatku vážnosti a prestiže učitelské profese a obecného respektu k učitelům ovšem nevězí v tom, že by společnost nevěděla, že existují skvělí učitelé, kterých je třeba si vážit a od kterých se můžeme všichni učit.
Problém je v tom, že učitelé pracují v „nelidských“ podmínkách a přitom se od nich očekávají „nadliské“ výkony. Že se na ně hrnou další a další požadavky, které mnohdy nemají s výukou nic společného a tak se z nich kromě učitelů na plný úvazek stávají ještě asistenti, chůvy, vychovatelky, pěstouni, psychologové, mediátoři, právníci, lékaři, manažeři. A nejen, že se očekává, že tyto aktivity budou plnit s kvalitou odpovídající vystudovaným odborníkům s mnohaletou praxí (místo, aby pro tyto účely byli najímáni opravdoví učení odborníci), ale navíc, že to budou dělat zadarmo. A od nikoho se nedočkají podpory a ochrany. Když na ně naprosto beztrestně vlítne rozčilený rodič a jako naprostý hulvát je seřve před celou třídou, místo aby svůj problém řešil klidně domluvou, musejí sklopit hlavu, aby nebyli okamžitě propíráni na školní radě nebo rovnou v novinách.
A pak se ještě zakládají weby, specializované na probírání toho, co všechno tito učitelé dělají špatně, že nejsou všichni takoví, jako těch pár výjimečných jedinců, kteří se mohou pochlubit cenou, která je v porovnání s výkony, které dennodenně odvádějí, jen směšnou almužnou, tvářící se jako bůhvíjaká podpora.
Pokud chceme navrátit učitelům jejich prestiž, vážnost a úctu, musíme přestat řešit, co všechno dělají špatně a předhazovat jim těch pár, kteří vyhovují našim kritériím, a začít uvažovat nad tím, co můžeme zlepšit my sami. A začít třeba tím, že po nich nebudeme chtít, aby suplovali naše rodičovské povinnosti, protože od toho tu učitelé nejsou.
A pokračovat třeba tím, že zajistíme, aby profese, která je co do náročnosti a zodpovědnosti na špici mezi profesemi, nebyla co do platových podmínek na samém chvostu, jako doposud.
To, že vás profesně, odborně i lidsky extrémně náročná a zodpovědná práce nedostane ani do střední příjmové skupiny obyvatel, a že si víc vydělá pomalu i nevzdělaný pologramotný skladník v supermarketu, vám na prestiži rozhodně nepřidá.