Škola se opravdu změnila, napadne vás při čtení těchto vzpomínek lidí kolem padesátky na jejich školní léta. Vyzvali jsme je na FB, ať s námi sdílejí učitelské výstřednosti, které zažili, a příspěvků se sešlo celkem dost. Některé momentky jsou úsměvné, z jiných trochu mrazí. Jedna věc ale přímo bije do očí. Ve školách bylo dost tělesných trestů. Padaly i facky.
Ideologie přede vším
Češi zhruba od čtyřiceti výše zažili ještě školu „socialistickou“. Učitel byl odpovědný hlavně za ideologickou výchovu. „V šesté třídě jsme měli suplování, učitel nám řekl, ať si děláme, co chceme,“ píše Miroslav. „Začal jsem hrát na piáno táborákovou klasiku, od Okoře přes Buráky až po Little Big Horn. Pak jsem přešel na Krylova Anděla, to ale učitel dost pobledl a čekal na konec písničky. Jenže zahrál Veličenstvo Kat. To už nás ale vyklepaný učitel nahnal do lavic a přikázal hrát piškvorky.“
Děti se učily, co je to cenzura a také že co platilo včera, neplatí již dnes: „V 50.letech jsme jednou dostali pokyn přinést zítra tuš a redis pero,“ vypráví Miluše. „A pak jsme škrtali všecky pochvalné zmínky o přátelství se socialistickou Jugoslávii a prezidentu Titovi. Pak jsme zas museli koupit lepidlo a slepovali jsme dohromady dvě úvodní stránky s portréty Stalina a Gottwalda.“
Jídlo, pití, hodování
Zatímco žákům bylo zakázáno cokoli během hodiny konzumovat, učitelé si to dopřávali. „Matikářka nám v devítce jedla svačiny,“ píše Radka. „Když někoho přistihla, jak jí při hodině, svačinu mu vzala a na místě ji zbaštila.“ „Naše dějepisářka pila každou hodinu kafe,“ vzpomíná jiná pamětnice, Lucie. „Až při hodině, kdy jsme koukali na film o 2.světové válce, nám došlo, že káva není káva, ale maskované červené…“ Někteří učitelé v hodinách i kouřili, jiní si aspoň pro cigarety nechali posílat.
Disciplinární
Nejvíce vzpomínek se týkalo různých druhů trestů. Velmi oblíbenými byl hod svazkem klíčů, houbou či křídou po zlobivém žáku. Ke kontaktnějším patřilo třeba píchání tužkou. Rutinní bylo tahání za flígr z lavice. Na jedné škole se vyskytovalo i klečení. Oblíbené byly i kolektivní tresty. Jeden opisuje, všichni mají za pět.
I facky lítaly
Ať se nám to líbí, nebo ne, ze zaslaných příspěvků jasně vyplývá, že na českých školách bylo ještě donedávna celkem rozšířené bití, facky zmiňuje dost pamětníků, a to i na prvním stupni.
Vzpomínky ale nejsou jen černé nebo bizarní. Lidé vzpomínali i na fajn učitele, a někdy to byli pro ně i ti samí, kteří jim nějakou vrazili. Zvlášť když to považovali za férový trest za pubertální rošťárnu, který vše vyřešil na místě, a to zejména v protikladu k nepříjemnému dusnu a popotahování, které vytvářeli jiní učitelé. Doba se ovšem změnila, v roli rodičů již tito pamětníci tělesné tresty nepraktikují, jak nám řekli, a nepřáli by si je ani ve škole.
A co se vybavuje z vaší školy vám, v dobrém i ve zlém?
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
mělo by se to vrátit a hned
Souhlasím ať to bylo jak to bylo…Jsem rád, že nechodím do školy nyní. Nic bych totiž neuměl….
Urážka
Urážka
Kolohnátku, podle tvých žlučovitých výlevů usuzuji, že budeš jedním z mnoha dnešních drzých spratků navštěvujících ZŠ, kteří si myslí, že mají jen samá práva, žádné povinnosti a pojmy jako autorita, respekt nebo slušnost je pro ně sprosté slovo.
Našemu národu nejvíc prospěje, až vychcípají neřádi tvého typu, jelikož ti pro něj nejsou žádným přínosem, ale naopak přítěží.
Já mám ještě čas, ale tobě klepe zubatá na dveře.
Ze mne jeden učitelský neandrtálec udělal dvěma fackami z leváka praváky. Těch sadistů a alkoholiků, ba i jednoho pedofila jsme za školní docházky poznali neurekom. Mlácení ukazovátkem přes prsty v první třidě. Tahání za vlasy do výšky. Fackování. To se dalo přelousknout Ovšem na průmce jsem poznal jednoho pomyleného soudruha. Co si spravoval kádrový profil eliminací studentů s nevhodným původem. Tak to bylo fakt pr.se.
Přeučování na praváky byla především ideologická hloupost tehdejšího režimu, ne chyba konkrétních učitelů nebo škol. Učitelé alkoholici a pedofilové existují dodnes. Jen ty fyzické tresty vymizely, snad. Ale zato ideologií, které do vašich dětí můžou učitelé cpát horem dolem, nebo se díky nim po dětech vozit, protože je to posvěcené režimem, dnes existuje daleko více. A narozdíl od kádrování, které bylo z principu odporné každému rozumnému člověku, se třeba u takového veganství ještě najdou rodiče, kteří v tom učitele podporují. Moc se toho od minulých dob nezlepšilo.
Přesně tak, souhlas
Dobrý den. Takovou školu taky pamatuju. A ráda na ni vzpomínám. Učitelé vyřešili problém hned a po několika napomenutích byl pohlavek , nebo hozené cokoli účinější,než poznámka. Nestalo se , že by někoho trestali neprávem a my jsme doma ani nemukli,protože další pohlavek by přiletěl od rodičů.Měli jsme respekt a úctu jak k učitelům(nebo jejich většině) tak i k rodičům. To dnešní děti moc nemají. Taky rodiče nikdy nešli proti učitelům. A bylo to dobře.
Shodou okolností několik kantorek učilo i mé syny.Když jeden přinesl třetí poznámku,že při hodině vyrušuje,řekla jsem učitelce,ať mu dá pohlavek ,že já s tím ve 4 odpoledne asi moc nenadělám . tak mi řekla,že to nesmí. Začala jsem se smát,protože jsem jich od ní taky pár dostala.
Při dalším rodičáku se mě ptala,jestli se synek pochlubil,že ho- beze svědků samozřejmě-vyfasoval.Je jasné ,že ani nepíp,protože by následoval ještě ode mně.Ale poznámku už nepřinesl a byl o hodině klid. Žádné trauma z toho určitě nemá.Jednoduché a účinné.Mnohé děti by tuto výchovu potřebovaly jak prase drbání. Ale mobil nebo počítač jim asi žádnou výchovnou facku nedá , co?
Lenko, pěkně napsané. Jestliže dítě něco dopoledne provede, odpoledne už o tom neví a těžko ho za to trestat. Okamžitý trest je o tom, že si to musí uvědomit za co je trestán.
souhlasím
Souhlasím.
Také souhlasím. Ano, dostávali jsme pohlavky nebo facky, ale jenom proto, že jsme si to zasloužili. A kupodivu to náš vztah učitel-žák nijak negativně neovlivnilo, spíš naopak. Dokonce si pamatuji, jak rodičové říkali učiteli: „..a když bude zlobit, normálně mu jí flákněte, máte naše svolení“. A to si nemyslím, že by nás rodiče nějak fizycky trýznili. Běda tomu, když si šel někdo stěžovat rodičům, že dostal od učitele – tak dostal ještě jednou doma :))) Jak říká přísloví: řezat, řezat a řezat
Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….
Urážka
nic jiného na dnešní smrady neplatí. my jsme sem tam jednu dostali a myslím ze nam to jen prospělo. bohužel pan bedakolohnátek asi bit nebyl.
Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….
FYZICKY, prosím….
Měli jsme třídního na matematiku a hudební výchovu. Naučil hodně, ale byl to neurotik a fackoval s oblibou. Za dveřmi a rány takové, že se kluk vrátil s nosem od krve. No, on si to často zasloužil, ale tohle už bylo na hraně. Nedávno na srazu jsme na něj vzpomínali a dozvěděl jsem se, že v devítce, to jsem byl již rok na střední, se mu postavil jeden spolužák, už tehdy v těch letech lamželezo, a dal mu do huby také. Vrátili se oba do třídy rozcuchaní, ale nic z toho nebylo. To by dnešní mladí čubrněli. Občas by některé metody bylo záhodno vrátit, neříkám zrovna, že takhle, ale ona jedna výchovná v pravý čas je daleko účinnější, než deset školních psychologů. To by ale naše změkčilá a přecitlivělá společnost v současné době neunesla.
plně souhlasím s Pavlem dnešní děti by to potřebovali jako prase drbání!!!!!! Ale když by to učitel udělal okamžitě rodič vlétne do školy a takový učitel by hned musel odejít!!!!!!!
Urážka
V padesátých letech a hráli si na piáno Kryla?
Otázka zněla, jak vzpomínají dnešní padesátníci.
Asi ano příprava na reakce roku 1968. To je reakce 50 ti letého idiota
V padesátých letech a hráli na piáno Kryla?
Ne to jsou žáci, kteří se narodili v roce 1968 a pozděj . Tohleto vypadá na žáky v roce 1975, 78, 80.
Ja jsem ve škole žádné mlácení od učitelů nezažila I my děti jsme se k učitelům i mezi sebou chovali slušně Žádná šikana spolužáků nedej bože hnusné chování k učitelům jako dnes ! Dnes si Spratkove dovolí k učitelům tolik ,že by právě oni potřebovali pár facek Určitě by jim to neuškodilo ! Já bych tedy nechtěla učit ani za sto tisíc měsíčně ! Natož za tu almužnu co při svém vzdělání od státu dostávají !!! Nedivim se ze jich je nedostatek . To aby brali denně antidepresiva ,aby to v té škole přežili !
Všichni jste byli slušní a to skvělé bolševické dětství ve vás zanechalo touhu mlátit děti.
Nechtěli by učit protože ví, že pokud nějaký děcko není vyloženě sadisticky psychopat, tak by se bránilo, to oni nesnesou, když se lidi brání.
Takže sadistický psychopat by se nebránil? Asi se Vám z rozčilení pletou slovíčka, Lenine. Ale to je vzhledem k Vašemu stavu pochopitelné. Ležet desítky let nabalzamovaný v nějakým mauzoleu, to na rozumu nepřidá…
Ne ne, jen že dneska jsou děti nějak méně odolní, děláme z nich chcípáky…
Svatá pravda, ve školách si dovolují čím dál víc a rodiče je ještě chrání.
Nepamatuji se, že by po nějakém pohlavku (facka je něco jiného a ty učitelé dávali jen skutečně výjimečně) někdo zchroml, zblbnul nebo si snad stěžoval. Rodiče věděli, že sáhne-li učitel k tělesnému trestu (což oni činili doma běžně), má pro to důvod. Kdyby si žáček doma postěžoval, dostal by podruhé. A byl klid, žáci věděli, že ve škole musí být pořádek.Pamatuji těch „trestů spousty, ale byly to spíše jen náznaky. Dneska může říct žák učiteli, že je např. vůl, doma mu to potvrdí a inspekce bude zkoumat, jaký k tomu měl žáček důvod.Svět je zvrácený a bude hůř, pokud někdo neudělá s pseudodemokracií krátký konec.
Protože řekli , že učitel je autorita a autority se musí poslouchat, hlavně nemýt vlastní názor. Co že to mohl být pedofil sadista nebo jen tupej hulvát co rád šikanuje děti.
Ne, jsem produkt socialistického školství.
A nemlátili Tě asi moc co?
Jasně,takovým školám,které jsi navštěvoval jsme říkali „dřevěná univerzita“ 🙂
„nemýt“ názor a učit se češtinu, máte mezery ve vzdělání i v logice věci. Vaše názory jsou zcestné, ale jste patrně mlád a nezkušený, ono Vás to věkem přejde….
No mě teda ve škole rozhodně neučili MÝT vlastní názor, to je svatá pravda. A tolik bych přitom chtěl vědět, jak na to. Víte, co dá práce dostat takový názor z trička? To je horší, než se polít červeným vínem….
Normálně na bláboly diskuzí nereaguji, ale tento názor musím okomentovat. Učitel byl autorita, jelikož nás tím učili, že celý živit budeme respektovat autority. Moji učitelé a později profesoři nebyli komunističtí pedofilové, ale odborníci, kteří nás vybavovali pro život. Tvoji fakani nebudou uznávat autority a tak nenajdou bez protekcionistického tatíčka uplatnění. Naše učitele, kteří nás drobně i třeba fyzicky trestali dnes rádi zveme na srazy a našim trestaným prohřeškům se rádi zasmějeme. Jsi ignorant kvůli kterým jde rozmazlená mládež do kopru a ještě k tomu „nevzdělanyiyí“. Tvoji fakani dopadnou bez asistenta stejně a bude tě to stát hodně peněz.
Jasně, taky si občas umývám svůj vlastní názor…
Škoda, že jste nechodil do socialistické školy, pak by jste věděl, že nemít ve smyslu něco vlastnit je měkké i. To nás pravě v té socialistické škole naučili a nemuseli nás mlátit.
Souhlasím
Plně s Vámi souhlasím,dneska si rodiče kompenzují svoje mládí na učitelích svého dětství.V 50-tých letech p.ředitel chytil kluka u ucha za vlásky a ten si to pamatoval celou školní docházku,povědět doma něco,tak přiletěl „lepanec“od rodiče.A dnes by to bylo na podání trestného oznámení pro učitele a podle toho to ve školách vypadá.
Naštěstí existují různé facebookové ankety, kde si každý ukřivděný může kompenzovat svoje komplexy z toho, že před padesáti lety dostal zasloužený pohlavek.
Tohle může napsat opravdu jen ten, který tu dobu nezažil. Pisatelce je viditelně sotva osmnáct. A pokud jsem někdy dostal pohlavek, moc dobře jsem věděl za co. A dát občas pár facek těm dnešním fakanům by taky neuškodilo. Jenže je to těžký. I kdyby spratek vyhodil školu do povětří, nic se nestane. Jeho tatínek je totiž vážený politik a sponzor školy. Tak se to udělá tak, že na školu spadl meteorit.
Já tu dobu zažil a byl to hnus.
jejda, tak vy jste kmet, to se omlouvám, tak to jste musel mít velkou smůlu nebo být velký grázlík…..
Ja tez a s laskou na ni vzpominam, neco jsme se naucili a byla i legrace.
A která pak generace vychovala tyhle rodiče, kteří si dnes chrání své děti?
Přesně.
U nás se na prvním stupni (vesnická malotřídka) dbalo na sběr léčivých rostlin. Kdo jich přinesl málo, musel za trest o hlavní přestávce místo procházení se po chodbě a jezení svačiny přebírat sušící se léčivky a vybírat z nich nečistoty nebo nahnilé plody. Pan ředitel kromě pohlavků nechodil daleko i pro žďuchanec pod žebra!
Souhlas.
Ale dítě by jste si nechal dobrovolně mlátit a ještě za to poděkoval?
S dnešním pohledem na výuku je to alarm. A vrátím-li se zpět, tak tresty byly opravdové a minimálně řečeno nedůstojné a bolestivé.
Renato, nesouhlasím s vámi! Jsem ročník 1957 a fyzické tresty byly spíše náznakové, nijak nebolely a my je přijímali mnohem raději než nějaké kázání nebo poznámku. Zlobíš? Dostaneš záhlavec a věc je vyřízená, finito. Bylo to spravedlivé a my děti jsme to neřešily, nebyl důvod. Jinak na nižším stupni jsme občas chodívali stát „na hanbu“ k počítadlu – odhaduji tak na 10 minut, čili zase žádná újma. Na vyšším stupni ZDŠ jsme také za trest někdy dostávali úkol navíc, nebo „100x napsat“. To jsme logicky rádi neměli a radši bychom ten záhlavec. Jenomže jsme všichni dobře věděli, že si nějakým zlobením, vyrušováním či drzostí koledujeme a že může přijít trest. To bylo důležité pro život v jakékoli oblasti. Nejsem obhájce starých pořádků, nepláču pro staré doby, jenže nějaká pravidla a meze existovat musí, jinak se z toho stane džungle. Vcelku dnešní učitele lituji, protože jsou v zásadě vůči spratkům bez jakékoli páky.
Pravidla a meze samozřejmě existovat musí a nastavuje si je každá škola.Ale docílit toho,aby je děti respektovaly je docela problém,především proto,že velmi často děti žádná pravidla a meze doma nastavené nemají.
Napsal jsem dva komenty,ale k němu už žádný nenapíšu.S takovým tvorem nemá cenu diskutovat.Pane André udělejte to samé,protože mu s tím děláte radost,že s ním vůbec někdo diskutuje.Přeji hezký den.
Byla to doba zvláštní, měla své pro i proti, záleželo na lidech, tak jako dnes. Obecně se dá říci, že učitelé, kteří udělovali fyzické tresty byli jaksi rovní lidé, trestem bylo vše vyřešeno a dál se v tom nepitvalo a nedeptalo poznámkami a řešením dále. Zato Psychopati učitelé a učitelky, co nedávaly tělesné tresty byly schopni celou hodinu řešit doslova to kdo, kdo napsal na mokrou tabuli o přestávce prstem slovo „Ahoj“, (logicky bylo viditelné po uschnutí tabule v hodině) celou hodinu to ta Psychopatka vyšetřovala jako nějakou krádež atd. Další Psychopat učitel zase s oblibou ponižoval a psychicky deptal méně pohybově nadané žáky, plnoštíhlé žáky či dokonce žáky co si dovololi chodit do náboženství. V tomhle byla doba hrozná, co umožnila některým „učitelům“ dělat a rozhodně nebylo pravidlo, že to dělali nějací fanatičtí učitelé komunisté, i prozápadní angličtinářka deptala celou hodinu třídu s absurdním důvodem „Ahoj“ na tabuli.
Maturoval jsem na gymnáziu v roce 1986. Před písemkou z ČJ mi ráno máma řekla: „Jirko, snad ti nemusím říkat, co tam máš psát. Když bude nějaké téma třeba přátelství se SSSR tak si vyber něco jinýho, neutrálního. Teď není čas na nějaké hrdinství. Koukej hlavně, ať odmaturuješ.“
Před písemkou říkala naše tehdy soudružka učitelka vlastně totéž – ať si dobře rozmyslíme o čem budeme psát. Že víme, jak to myslí. No vybral jsem si moje oblíbená kniha, napsal jsem,že Saturnin a dostal jsem dvojku. Odmaturoval jsem, vystudoval jsem VŠ, přišla revoluce, svoboda, oženil jsem se a mám děti.
Můj syn maturoval o 26 let později. Před písemkou z ČJ mu říkám: „Jirko, když tam bude téma něco jako, EU a naše budoucnost, soužití s menšinami atd. nepiš tam, co si myslíš a říkáme doma. Teď není čas na hrdinství, písemky už ani neopravují na škole, ale posílá se to do Prahy a opravuje to bůhvíkdo. Koukej hlavně, ať odmaturuješ a někam se dostaneš.“
Když odpoledne přišel domů, říkal, že jsme se asi dohodli s jejich češtinářem, že jim, sice jinak, říkal to samý. – Psal něco jako příhoda z dětství a dostal dvojku
Dnes už jsem dědeček, nejmenší Jirka ještě nechodí do školy – co bude za 15 let? – Přál bych si, aby přestalo platit: “Jeden z hlavních úkolů rodičů, je naučit dítě, aby doma nelhalo a ve škole neříkalo pravdu.“
Jinak obecně, tenkrát jsme neměli mobily, internet, nebylo zboží v krámě, cestovat jsme mohli tak na Balaton a do Tater. Ve škole jsme dostávali pohlavky atd… ALE BYLO LÍP.
To jsem asi měla štěstí, v mé době jsem napsala jak si „užívám“ užívání drog a učitelka byla nadšená, dokonce si vyžádala souhlas, aby to mohla prezentovat dalším ročníkům, jako vzorovou práci. Máte pravdu, asi na pravdu nejsou všichni zvyklí, protože to vzbudilo velký ohlas i mezi kantory 🙂
A to bylo asi v kterém roce?
po revoluci 😉
Tak to jo.
Svatá pravda,kdo držel “ hubu“ a krok měl rekreaci ROH ( třeba i v Bulharsku ) a mohl si i stěžovat – byly „Lampárny“ a byl u petrolej.Svoboda je poznaná nutnost a tak byla většina lidí svobodná,začínalo to již ve škole.Párkrát jsem dostal pravítkem po konečcích prstů, nebo klečel v rohu třídy ( a bylo nás i víc ),dnes na to vzpomínám s úsměvem, bylo za lumpárny,které prostě nemohli učitelé jen tak pominout.
Dnešní padesátníci ? Kdy se autor článku narodil ?!? Je mi 68, do první třídy jsem šel v roce 1956. Mimo ušpiněných hesel na nástěnce jako SSSR náš přítel, VŘSR s fotkou Lenina nebo později radost ze sputniku jsem nikdy, opakuji nikdy nějakou vnucovanou politickou ideologii nezažil. A to jsem skrze stěhování chodil do dvou ZŠ. A ta fotka s těma maskama, to je koláž, která má naznačovat jak jsme byly przněný ? Kromě toho není foto z české školy. Pamatuji si, že můj starší bratr dostal bouchanec do zad od učitele, protože stahoval o přestávce zeměpisné mapy a jedna se mu utrhla. Dále učitel vyrazil žáka ze třídy, neuvěřitelně zlobil a byl drzý. Jeho máma se druhý den přišla učiteli omluvit. Ale aby bylo nějaké bytí běžné je nesmysl. A mimochodem padesátníci chodili do školy v osmdesátých letech. Pisatel směřuje tyto nesmysly mladé, porevoluční generaci a lže až se mu od pera práší. Možná, že se našel v padesátých letech učitel, který byl politicky aktivní a možná nutil žáky opěvovat Lenina, ale já jsem o takovém nikdy neslyšel a mě se to nikdy nestalo. Moje matka byla učitelka v ZŠ, nikdy nebyla v KSČ a nikdy jí to nevadilo. Šla do důchodu někdy v roce 75. Jsem vždy překvapen jaké lživé a zkreslené informace se rojí z našich medií a různých písálků na internetu. Lhát je již běžné. Samozřejmě, že nesmysly někdo potvrdí a zřejmě to bude nějaký ublíženec nebo revolucionář až po revoluci.
Možná právě zkušenosti těch co chodili doškoly až v době normalizace po roce 68 a později ,jsou jiné. Mohu to potvrdit.
Leo, v září 1968 jsem šla do 6. třídy. Začínali jsme později, protože kolem školy bylo plno tanků…..ale NIKDY nezapomenu na tohle: na ruštinu, češtinu a dějepis jsme měli naši třídní, naprosto úžasnou ženskou. A věřte mi to nebo ne, po celý školní rok nám právě na hodiny ruštiny vycházely tzv. třídní hodiny. Kde nacházela tolik témat k řešení, je záhada. A když témata došla, tak jsme třeba zase „museli dohánět češtinu“. V lednu 69 jsme hodně právě v hodinách ruštiny debatovali o Palachovi, sama nám přinesla materiály. Prostě bezvadná, férová ženská, ve všem. A o žádných trestech v jejích hodinách nemohla být ani řeč, protože my sami bychom se hanbou propadli, kdybychom jí měli dělat jakékoli potíže. A ptákoviny neřešila. Ano, měla jsem štěstí, že jsem takovouhle učitelku potkala.
Já Vám to věřím.A jistě bylo v tom roce víc takových lidí a nejen učitelů.Pamatuji si na tu vlnu solidarity a sounáležitosti,i když mi v té době bylo asi tolik,co Vám. Ale ta doba netrvala dlouho a ta pravá normalizace začala brzy potom.
přesně, taky si myslím…..velmi dobře napsáno….
Myslím si to stejné, po přečtení té slátaniny.
Ivan Malík fotka není montáž, ale pochází z filmu The Wall od Alana Parkera podle stejnojmenného alba skupiny Pink Floyd, což je to taková lehce autobiografická metafora na poválečné dětství a život Rogera Waterse (baskytaristy Pink Floyd) Je to jeden z nejkultovnějších hudebních snímků podobně jako např. Vlasy nebo Jesus Christ Superstar. Určitě stojí za shlédnutí a myslím, že k danému tématu je vybrána z recese velice vhodně.
Vhodná recese možná, ale poznámka ve smyslu, že jde o ilustrační foto, které se neváže na obsah článku by byla jistě na místě. A vzhledem k tomu, že jde o snímek z filmu, určitě se tento obrázek neválí na internetu pod nějakou free licencí, takže by bylo vhodné rovněž alespoň uvést vlastníka práv.
Tak, jak se to dělá všude v civilizovaném světě, kde platí pravidla. Ale už když to píšu si uvědomuji, že tady mezi různými antisystémově zaměřenými alternativci s apelem na dodržování pravidel nepochodím…
Souhlas
Khatru díky za info. To jsem nevěděl. Ale pokud má fotka i nepřímo nasměrovat mladšímu ročníku názor na tehdejší školu, je i z recese nevhodná. Je to věc názoru, samozřejmě. Kromě toho bych dodal, že všechny vylíčené nešvary uváděné v článku , bytí, pití kávičky, ideologie, drzé chování a pod. je nyní dost obráceně. Dosaď do lavice učitele a za“kantora“ současného žáka. Tak to vypadá dnes mezi učitelem a žákem a mezi žáky samotnými.
Když byl ve třídě na základní škole někdo opravdu přehnaně drzý, paní učitelka jej vzala za dveře, propleskla a byl dlouho dlouho klid. Za druhý stupeň se to ve třídě s 30 žáky stalo všeho všudy 3x. Hlava z toho nikomu z potrefených neupadla, a žádný z nich si doma nepostěžoval, protože by dostali ještě přidáno. Bylo to 15 let nazpět, a nikoliv od neoblíbených vyučujících. Nutno podotknout, že žáci takto potrestaní byli vskutku „výkvět inteligence a morálky“ – a ani v současnosti z nich nic slušného není. Jednoduše: nebyli dobře vychovaní. U vychovaných dětí netřeba tělesných trestů. Nevychovaní potrestají své rodiče sami. Zůstává otázka, proč tu „nevýchovu“ ze strany rodičů mají odnášet spolužáci, potažmo učitelé?
velmi těžká Urážka a to dokonce na cti
Vzpomněl jsem si na Igora Hnízda, jeho výchovné metody měly co do sebe. Myslím, že liberalismus zvláště na základní školy nepatří. Škole by měla i nadále ve spolupráci s rodiči patřit výchovná funkce, všemi hodinami by měla prolínat etická výchova. Včetně respektu k učitelům.
Jen bych chtěl upozornit na obsah porušující pravidla(já vím,že říká svůj názor,ale ať si ho jde říkat někam,kde není tento typ vyjadřovaní zakázaný.
naprostý souhlas
Dobrý den, příspěvky odporující pravidlům diskuze jsme byli nuceni smazat.
Bylo na čase,před chvílí jsem se podívala na diskuzi a nevěřila jsem vlastním očím.
I já dnes již 67letý jsem často klečel ve třídě za trest.A to i jako již v té době tělesně těžce poškozený.Ta co mne trestala se jmenovala Pšenčíková a bylo to v roce 1962 v Novej Dubnici na Slovensku.
No,já jsem měla asi štěstí.Základka proběhla bez větších zádrhelů,nepočítám -li našeho poněkud potrhlého chemika,který se párkrát neúspěšně pokusil vyhodit učebnu do povětří.Ale byl to vlastně spíš malíř,přesto měl naši plnou pozornost.A i na gymplu jsme měli pár nezapomenutelných osobností.V tom roce byly tři třídy .Matematická ,humanitní , také my,dívčí třída,do které se dal ten „zbytek“.Díky naší nešťasné paní profesorce matiky a fyziky,která oba předměty nesnášela snad ještě více,než my,jsme úpěšně zničily dost vybavení ve fyzikálním kabinetu a ve vyhazování pojistek jsme neměly na škole konkurenci.Také náš profesor na chemii těžko skrýval svou nechuť učit právě nás,což mne dost provokovalo.Nedalo zas tak moc práce ho čas od času usadit nějakým vyčteným moudrem.Větu,kterou jsem ho dostala „do kolen“,asi nezapomenu do smrti- dichlór difenyl trichloŕetan je přece neselektivní insekticid. A na jeho výraz také ne. Jeden z mála,který nás docela dobře nesl, byl náš učitel biologie-starý mládenec.Biologie ale byla moje láska.Ostatní na to trochu hřešily,jak jinak.Zděšení nastalo v maturitním roce-naše volitelné předměty byly-fyzika,chemie ,deskriptivní geometrie a biologie. Při celkém nevinné otázce pana profesora-zda-li je tu někdo,kdo hodlá maturovat z biologie,se příhlásilo dvacetjedna studentek.Pan profesor pravil,že je to dobrý fór,ale že mluví vážně. Věřte nebo ne,pan profesor sice nejdřív dost vyhrožoval,ale nakonec jsme odmaturovaly. Ale abych jenom nezlehčovala diskuzi , třeba se naši vnuci dočkají lepšího školství.
No to je věc po takovém článku se divím že tenhle národ vůbec dožil a česká kotlina nezeje prázdnotou…..
Půl hodiny jsem se smál!!!! Výborná, stručná a pravdivá poznámka, díky já ro.!!! Hned se mi lépe dýchá!!! KDO pomlouvá své mladí, kdo se snaží dehonestovat svůj život podle politické objednávky současného režimu, by si ani neměl život zasloužit. Nebo si plivnout do tváře… Ještě jednou děkuji!!
No i na průmce jsem dostal od profesora statiky facku, s dovětkem „a můžete si stěžovat“. Jenomže to bych to doma schytali znova, takhle to bylo vyřešené. Tak jaký problém. Je mi pomalu 60 a s tím co dneska leze ze středních škol se opravdu nedá pracovat. Hlaně že vědí že chtějí služební mobil, auto, noteboook, ale strojní výkres nepřečtou, nebo nedej Bože nenamalují.
To ta dnešní generace bude za 50 let vzpomínat na co??? No nějaký snazivy, prorezimni novinář na něco určitě přijde… Je mi těch mladých vlastně líto… A díky bohu za totalitu, věřte nebo nevěřte, mladí jsme měli nádherný!!!
Krásná ukázka vyváženého zpravodajství, jen co je pravda. Rada pro začátečníky – dělá se to takto:
1) Říkejte a ptejte se jen na to, co bylo špatně, ať nedáte zbytečně moc prostoru lidem s pozitivními vzpomínkami. Tím spolehlivě vyvoláte dojem, že bylo špatně úplně všechno.
2) Nehleďte na fakta. To, že třeba dnešní padesátníci rozhodně nemohli chodit do školy v 50.letech přece není důležité, důležitá je zpráva, kterou chcete předat – že tenkrát bylo všechno špatně.
3) Posuzujte všechno jen dnešním pohledem. To, že fyzické tresty byly dříve možná ne správnou ale rozhodně běžnou součástí výchovy a že v tomto smyslu byly tresty ve škole obvykle daleko mírnější, než tresty v rodině, zde přece nikoho nezajímá. Důležité je jen poselství, že klasické školy jsou zlo.
4) Používejte hodně negativně citově zabarvených slov, jako třeba „bizár“. Pak pro vás bude snazší se každého oponenta zbavit tím, že ho, podpořeni svými pravověrnými, označíte za „toho sadistu, co fandí bizáru“. Bude to snazší než kontrovat jeho otázkám a argumentům.
Je dobré připomenout, že autorka tohoto článku se přitom zrovna nedávno k vyváženosti zdejšího zpravodajství vyjádřila takto:
„…tento magazín vznikl právě pro tříbení debaty o vzdělávání…“
„myslím, že k tomu přistupujeme velmi korektně a snažíme se předjímat a brát vážně námitky čtenářů tak, aby se opravdu dozvídali to, co potřebují pro kvalifikovaný názor…“
„Našim cílem je zvýšit informační hladinu.“
Posuďte sami, milí čtenáři, zda má tento článek skutečně potenciál tříbit debatu o vzdělávání, pomáhat v utváření kvalifikovaných názorů a zvyšovat informační hladinu.
Tento článek především přináší téma bití ve škole a to je jistě důležité téma, je to vidět i z toho, jak na něj lidé reagují. Můžeme se klidně bavit o tom, co jsou nedostatky a naopak přednosti dnešní školy – bití to asi nebude – a taky to děláme, což ale neznamená, že bychom neměli zkoumat, proč dřív – a poměrně nedávno – bylo bití ve škole rozšířené a jak se k tomu lidé staví.
Jen zkoumejte, to je naprosto v pořádku. Před chybami minulosti se nesmí zavírat oči a mávat rukou. Korektní přístup ke zvyšování informovanosti a odborné úrovně debat ale vypadá úplně jinak.
Proč by měl přinášet především téma „bití ve škole?“Jiné nešvary tehdy neexistovaly? Chodila jsem do škol od roku 61 až do osmdesátých let.S bitím jsem se nikdy nesetkala ,ani o něm neslyšela . Ani moje děti ne.Zato jiných nešvarů tam bylo jen dost.Jak jsem již psala,buď jsem měla štěstí,nebo téma bití,není tak všeobecné,jak z diskuze vyplývá.
Původně jsme se na bití nesoustředili, jak je vidět z postu na FB. Překvapilo nás ovšem, že velká část, ne-li většina komentářů se týkala tělesných trestů a poměrně dost lidí psalo konkrétně o bití. Nestalo se to asi každému, ale evidentně se to dělo dost, proto jsme to zvolili za hlavní téma. Zajímavé je, že to často lidé dávají do protikladu s dnešní školou, kde vnímají spíš opak, porušování pravidel ze strany dětí. I to je zajímavý aspekt debaty. Třeba lze najít komunikaci, která nebude „násilná“ ani ze strany učitele (rodiče), ani ze strany dítěte? O komunikaci (vztazích) v rodině i škole „bez poražených“ učil Thomas Gordon. Příští týden zveřejníme o něm a o této metodě článek.
To jistě lze a ani to nedá tolik práce,jak si někteří myslí.Na článek se už moc těším.
Na školu si nemohu naříkat, učitelé byli osobnosti, samozřejmě ne všichni, ale většina, měli respekt a když jsme dostali facku, ani jsme doma nedutali a nežalovali, protože to bylo oprávněné, dnes to chybí a jde to od 10 k 5. A který učitel chtěl, tak i za socialismu nás učil, co bylo mimo osnovy.
V něčem teď musím dát za pravdu panu Václavovi. Všichni vzpomínáte na to špatné. taky jsem si užila někdy své, ale možná zaslouženě. Ale vzpomínám na naší vlídnou paní učitelku v Hoškovou v první třídě. Používala pravítko jen na ukazování vysoko pověšených obrázků na tabuli. Nepamatuji, že by padl nějaký pohlavek. Autoritu měla přirozenou, protože mluvila svým specifickým hlasem, zřetelně vyslovovala a mám takový dojem, že nás oslovovala křestními jmény a nikdy nepoužila hanlivé slovo. Na konci roku jsme uměli všichni číst a psát. Další bezvadná učitelka, ke které jsem se dostala v druhé třídě byla mladá, chodily jsme k ní my zvědavé holky do bytu blízko školy a nikdy neřekla ne. Ve čtvrté třídě to byla další bezvadná učitelka s blonďatým drdolem na hlavě. Vzpomínám si, jak kluci udělali blbost, donesli si malou pálivou papričku a jeden z nich dělal hrdinu, potom hodně plakal. paní učitelka našla pomoc, žádná poznámka nepadla, protože věděla, že se vytrestal sám. To byla obecná. Na druhém stupni to už bylo kantorů více. Samozřejmě to byly postavy jako z filmu Cesta do hlubin študákovy duše. A náš ročník prošel právě v osmé třídě rokem 68. To byly převraty. Ze soudružky učitelky byla najednou paní učitelka atd, museli jsme si rychle zvyknout. Ale zato pro nás byl rokem vítězným, alespoň pro naši třídu. Nastoupil nový učitel, matykář a fyzikář. My jsme ho dostali za třídního a vyhráli jsme. měli jsme ve třídě taky průšviháře. Ale všechny resty se řešily v rámci třídy. Respekt si uměl sjednat. Ne rákoskou, poznámkami, ale svou důsledností a vytrvalostí s naší třídou. Odměnou nám byl nádherný výlet do Jeseníků. Žádní kantoři, jen on se svou manželkou a naší tlupou jsme se vydali na výšlap do tohoto krásného kraje. Počasí nebylo zrovna přívětivé, zato zážitky z tohoto výletu máme všichni dodnes a vzpomínáme na ně i s naším třídním na svých srazech, už to bude za dva roky padesát let. Takže je to všechno v lidech. Asi jsem měla štěstí na kantory. Pajdák, jak jsme mu říkaly, také vlastnil tyto vzácné osůbky. Ráda na ně vzpomínám a DĚKUJI JIM DO DNEŠKA, CO SE JIM PODAŘILO DO MÉ HLAVY DOSTAT. Čerpala jsem z toho po celou dobu své pedagogické práce. Škoda, že už nejsou mezi námi. A teď si řeknete, že jsem žila asi někde jinde v jiné zemi. Ne, žila jsem se všemi ostatními normálně jako oni. Že jsem se někdy neučila a pak to neklaplo to vím, pak to člověk musel dohánět. Ale každý máme své vzpomínky takové, jak si je chceme uchovat.
pamatuji si učitelku, která se slovy zařaď se nám tak zmáčkla nerv v podpaží, že tomu do dneška říkám fašistický hmat
Nikdy nikdo nedostal neoprávněně. Pro nás byl učitel ještě autoritou a ne fackovacím panákem jako nyní.
Ahoj školáci ze šedesátých let,vzpomínam na třídní p. Pouchovou do třídy jen s rákoskou a zvládla
nás bez problému.Dnes lituji učitele,jak píše pani Dana mělo by se to vrátit a včera bylo pozdě.
Je pravda,z mého pohledu,že když došlo na tresty,tak jsme si zato mohli sami. Doma jsme nežalovali,neboť bychom schytali druhou o zeď. Že to byli tresty z politických důvodů,to je blábol. Byli jsme prostě parchanti. Dnes se tomu říká Dis.. . Škoda,že tento systém nepřetrval dodnes. Jistě by bylo méně hlupoňů a méně „speciálních“ škol.
Do první třídy jsem šel v roce 1898. Chválili jsme císaře. Do druhé třídy jsem šel v roce 1919. Chválili jme Masaryka a odsuzovali císaře. Do třetí třídy jsem šel v roce 1940. Chválili jsme Hitlera a odsuzovali Masaryka. Do čtvrté třídy jsem šel v roce 1948. Chválili jsme Gotwalda a odsuzovali císaře, Masaryka i Hitlera. Do páté třídy jsem šel v roce 1969. Chválili jsme nevím koho a odsuzovali všechny předtím.Do páté třídy jsem šel v roce 1989 a chválili jsme císaře, Masaryk a zbytek jsme odsuzovali. Do šesté třídy jsem se nedostal, neboť jsem v tom měl už zmatek, spletl jsme si demokracii se socialistickým vlastnictvím a to auto asi fakt nebylo moje. Takže jsem si sednul do Valdické lavice.
Hodně se zde diskutují tresty. Proč je nezbytné dítě trestat? Přijde mi, že dřív měly děti vštípené hodnoty a ještě byly trestány za různé prohřešky. Dnes je to tak, že většina dětí nerespektuje nikoho a nic, je bez hodnot a tresty jsou pro ně sci-fi. Zase ode zdi ke zdi. Když vidím už i 11ti leté výrostky, jak se vyzývavě smějí člověku do očí stylem „tak se předveď“, mám co dělat, abych se udržela. Zajímalo by mě, jaké má dnes kantor možnosti, aby docílil respektu u žáka. Protože i učitelé jsou jen lidé a ne každý je vůdčí osobnost, která si sjedná přirozenou autoritu svým vystupováním.
V dnešní době, což je dobře, se začíná více pracovat na tom, kde se děje nějaké násilí, především na dětech. měla tomu pomoci tak zvaná Bílá kniha práv a svobod dítěte. Jenže mám dojem, že právě tyto děti mají největší problém, protože samy se bojí o svých problémech mluvit. Pomoc určitě potřebují, ale musí to být odborník, dospělý, který dokáže citlivě pomoci s vyřešením problému. Ale myslím si, že ta slova právo a svoboda dítěte si převzala spíše většina dětí, které tyto problémy nemají a dokáží je využít ve svůj prospěch a použít je někdy i proti vlastním rodičům. Situace se obrátila. Myslím si, že rodičům byla odebrána možnost rozhodovat v některých situacích a dítě získává převahu nad dospělými. Funkce rodiny se někdy vytrácí a orientace v tom, kdo má vlastně dítě vychovávat je pro dítě složitá (rozvedená manželství, matka samoživitelka, apod. ) Nemusí to být pravidlem. Ale jak vy říkáte, kdo nemá dánu silnější schopnost v rozhodování, potom raději dítěti uhne. Dítě to dokáže ve svůj prospěch využít. A pokud mu to vyjde poprvé, podruhé, tak už je na jistější půdě a zkouší to dál. Pokud není jiná osobo, která ho vrátí zpět, je zaděláno na malér. Jsou to jen moje názory. nevím, zda se shodují s druhými. Ale vím ze zkušenosti, jak funguje plnohodnotná rodina, a jak se chovaly děti, které měly s rodinou problém.
Kromě práv a svobod by měli být poučeny svých POVINOSTECH. Ale to je záležitost nejen školy, ale především rodičů. Děti jsou jejich odrazem. Pokud rodiče nenastaví mantinely pro chování svých dětí, nemohou očekávat že se to jejich ratolesti naučí bez toho aby někde tvrdě nenarazili.
Děti jsou všeobecně vyčůrané až na půdu. Nechápu jedince, kteří si myslí, že jsou to neviňátka, která neumí do pěti počítat. A toto je důsledek, sebrali jsme jim hodnoty, mantinely a místo toho jsme jim dali „svobodu“, kterou osobně nazývám ignorací. Postav se třeba na hlavu, nebudu zasahovat, rozvíjíš se. Naše děti kdysi s úžasem sledovaly v tv, jak lvice zakusuje – srovnává mláďata do latě, protože jejich dovádění už přesáhlo únosnou mez. Vždy jim vysvětluji, že umět se chovat je někdy otázka života a smrti a příroda není hloupá, proto i zvířata vědí, co se sluší a patří.
Je ovšem velké nepochopení, že toto je moderní výchova. To je spíš nevýchova.
Můžeme slovíčkařit, ale přesto si myslím, že takových dětí je dnes většina.
Kateřino, s tím srovnáváním lidí se zvířaty bych byla opatrná, víte, že lvi, kdyz se chtějí pářit se samicí, která má lvíčata, tak ty mláďata nejdříve všechny usmrtí?
A co teprve kudlanka, že? Jinak mi přijde, že i v lidském životě není tak neobvyklé, že nový „tatínek“ má s dětmi partnerky problém, takže i tam se najde příměr 😉
V době, kdy si rodiče nechávají dělat právní rozbory i na to, zda má učitel právo zadávat domácí úkoly, nemá kantor vůbec žádné možnosti.
Děti měly dříve vštípené hodnoty proto, že jim byly nastaveny mantinely. Navzdory dnešním příručkám a angažovaným aktivistům z řad mladých učitelů, dítě se neučí správnému chování nekonečnými debatami s rodiči, ale právě překračováním oněch mantinelů (tzn zkoušením, co jim ještě projde a co už ne) a následným trestem, který nemusí být nutně fyzický. Dnes je ale módní vykládat, že mantinely jsou proti svobodě dítěte a jeho schopnosti se prosadit a další podobné nesmysly, takže se jim žádné mantinely nedávají. Výsledek jste popsala sama – 11 letý výrostek, který nemá vštípené ani základní normy slušného chování.
A ve stejném duchu je situace ve školství. Po učitelích se tvrdě vyžaduje, aby přejímali výchovné povinnosti rodiny, ale jsou jim odebrány všechny pravomoce k usměrňování právě takových nevychovaných žáků. Jediné, co smějí, je chválit a to jen, pokud budou chválit všechny, ne jen někoho, protože ostatní by se mohli cítit ukřivděně. Lidé, jako pan Hejný, šli ještě dál a postavili si na tomto modelu byznys.
Ano, viděla jsem rozhovor s pánem, který se ptal svého syna, zda chce dělat domácí úkoly. Syn se v první třídě rozhodl, že je dělat nechce a tak šel pán k soudu a vymohl si, že jeho syn DÚ dělat nemusí, pokud nechce. Přijde mi to velice ošemetné, přenášet spoluzodpovědnost za takováto rozhodnutí na dítě. A velmi nefér vůči paní učitelce. Někdo to oslavuje, jako skvělý příklad postavení se autoritě. Mě to spíš připomíná Pyrrhovo vítězství.
Jestli myslíte tátu parťáka, tak to bylo úplně jinak a někteří to vůbec nepochopili
Máte pravdu, vůbec jsem nepochopila, proč v dnešní době plné nabídek různých škol s úkoly i bez, se pán rozhodl, že dítě dá do klasické školy a bude pro něj chtít výjimky, které by na jiné škole mohl mít úplně bez problémů. On se nedokáže přizpůsobit – vozit dítě do vzdálenější školy, najít tu správnou, která mu bude vyhovovat, dělat se synem úkoly, ale od státní instituce s určitým systémem to vyžaduje. Tohle jsem opravdu nepochopila.
Tak ne všude je plno škol, že kterych se dá vybrat, máte zkreslené představy, taky o tom, že šel k soudu je nesmysl.
jj, omlouvám se, za mylnou informaci o soudu. Přesto opět namítám, jeden rodič, nebo i dva, když je rodina kompletní, se nedokáže přizpůsobit přáním a potřebám svého dítěte – mohli se přestěhovat, vždycky to jde, neexistuje nic, proč by člověk musel být jen na jednom místě. Ale ne, přizpůsobit se musí učitelka, která má ve třídě 25 dětí a každé má rodiče s odlišnou představou, jak to bude fungovat. Tohle mi opravdu hlava nebere.
Tak to oba vidíme stejně. 😉
Těmi všemi odebranymi pravomocemi myslíte co?
Nevím, jestli Vám skutečně musím popisovat, co jste jistě zažila sama, nebo jestli je to od Vás jen provokace, ale budiž.
I když jsem nebyl zrovna pilný student, dával jsem jako ostatní v hodinách pozor, protože jsem věděl, že čím víc toho pochytím ve škole, tím míň se budu muset učit doma, což mi vyhovovalo. A stejně tak učitelé věděli, že čím víc toho stihnou probrat v hodině, tím méně budou muset zadávat a následně opravovat úkolů. Takže jsme byli v souladu a i ti z nás, kdo nedávali pozor, aspoň drželi ústa zavřená aniž by učitel musel být moderní, zábavný nebo přirozená autorita. K tomu, abychom se chovali slušně stačilo jen pomyšlení na to, že jinak dostaneme domácí úkol.
Dneska však děcka dělají v hodině nepořádek, rodiče to omluví buď nějakou tou poruchou soustředění nebo neschopností učitele, a pak si ještě stěžují, že učitel využívá svou pravomoc a dává domácí úkoly, protože mu nic jiného nezbývá, pokud má s dětmi projít celou látku a zařvat na ně nesmí. A ti rodiče to myslí tak moc vážně, že dokonce u právníků zkoumají, jestli by takový spor nešel dát k soudu.
Tady máte jeden příklad za všechny.
Bohužel teď mluvíte za všechny, což je špatně. Měřítkem ostatních jste jen vy sám.O poruše soustředění víte tak max. nějaky vycuc z internetu. I drive byli děti, co mely nějaký ten problem, s ucenim, autoritami, soustředěním. To, že nikoho takového neznáte, neznamená, že to nebylo. Tento váš příběh je spíš jeden příklad v rozporu s jinými. Jinak učitele mají pořád pravomoce a domácí úkol zrovna nepatří k nejlepším příkladům, jak si ve škole sjednat pořádky.
Zajímavé, že když čtete moje příspěvky, víte jistě, že generalizuju (tzn že mluvím za všechny), ale když komentujete výsledky ankety, ve které si kdejaký ukřivděnec vylévá svou žluč z toho, že před padesáti lety dostal jednu výchovnou za ucho, tak to berete jako statisticky významný vzorek přesně popisující tehdejší situaci. 😉
Ale co můžu chtít od člověka, který o mě vykládá, že jsem zastydl v dobách Marie Terezie, jenom proto, že mám jiné názory.
Tak jestli tohle byla reakce na můj komentář, tak žádné zmínky o Marii Terezii jsem o vás teda nikdy nepsala 😁, já spíš reaguji na komentáře, o samotném článku si myslím to, že holt někdo má dobré vzpomínky na školu, někdo špatné.
Vy jste asi opravdu neříkala to o Marii Terezii. Vy jste říkala jiné nesmysly, a sice to, že podle vás mám jen strach ze změn a to, že nevím nic o psychologii. Takže se omlouvám, paní Věrko. Spletl jsem si Vás s paní Leou. Vy dvě jste se v těch kecech tak krásně doplňovaly, že jste mi prostě v detailech splynuly. Moje chyba.
Lépe bych to nenapsala.
Nemá možnost.Proto nejsou k mání.
Tento komentář jde k věci: má dnešní učitel možnost zvolit způsob komunikace a vztahu s žáky, který podporuje řád a oboustranný respekt? Všem je jasné, že toho se nedá dosahovat starými metodami, založených striktně na hierarchii a bezpodmínečné poslušnosti. Moderní pedagogika (se starými kořeny) ale začala přicházet s tím, že jsou i lepší metody a že fungují. Takže učitel v nesnázích má určitě možnosti – vzdělat se v takových metodách. Snažíme se o nich psát.
„Všem je jasné, že toho se nedá dosahovat starými metodami, založených striktně na hierarchii bezpodmínečné poslušnosti.“
1) Tradiční školství vyžaduje subordinaci, ne bezpodmínečnou poslušnost.
2) Tradiční školství nevylučuje oboustranný respekt, ten je záležitostí lidí, ne systému.
3) Tradiční školství je systém založený na řádu. Absence mnohých tradičních projevů řádu je naopak typická pro alternativní školy.
Tolik k těm „starým metodám“, opět citově zabarveným slovům, generalizacím a přiohnuté realitě. Další ukázka Vaší „korektní“ práce.
Ano, respekt existoval, ale byl jaksi dobrovolný, systém byl postaven na subordinaci, neboli podřízení se autoritě, ať už byla jakákoli. Každý to ze školy zná, systémem měli zajištěný řád i špatní nebo nespravedliví učitelé, prostě je bylo třeba přetrpět. Tohle už v dnešní době nelze očekávat, realisticky, což je ve školách vidět. Alternativní školy rozhodně nejsou postavené na absenci řádu. Jistě jsou dobré i špatné alternativní školy či alternativní vzdělání, v závislosti na více faktorech. Ale tady se bavíme o tom, jaké metody fungují a ukazujeme konkrétní příklady. Pomáháme tím učitelům i rodičům najít cestu. Šíříme dobré příklady.
„špatní nebo nespravedliví učitelé, prostě je bylo třeba přetrpět. Tohle už v dnešní době nelze očekávat“ – a kdy nastane doba, že totéž bude platné i co se studentů týče? Proč mají učitelé přetrpět ty nepřizpůsobivé studenty, kteří dělají všechno pro to, aby učitelům tu jejich práci znepříjemnili? Oni to ani nedělají proto, že jsou hloupí, nebo nemocní, ale proto, že můžou a činí jim potěšení někoho psychicky deptat a ničit. Přijde mi to jako hodně nevyvážené prostředí.
Tady se ale točíme v kruhu, na váš dotaz jsem už odpověděla. Stavět to pořád proti sobě nedává smysl. Ta doba nastane, až rodiče i učitele přijmou způsob komunikace s dětmi, který není silový, ale je funkční. Jak říká Robert Čapek, takové metody tu jsou, to že se zatím moc nepoužívají, je jiná věc, prostě se s nimi mnozí učitelé ještě nepotkali a bez nich mají opravdu těžký život.
Spíš narážím na to, že problém je zakopaný v rodině. Je to to stejné, jako když chce někdo zhubnout a ambulantně dochází na kliniku, kde dodržuje striktní režim, ale doma si dá k večeři bůček se šesti, zapije to dvanáctkou a jako druhou večeři rakvičku se šlehačkou. Co myslíte, zhubne? Neustále se tu řeší jen školní prostředí. Práce s rodinou, nebo i s jedním rodičem je to, co mi tu fatálně chybí.
to ale neni pravda ze resime jen skoly, co clanek pani Sobotove a rady rodicum ohledne technologii, to jsou jen dva priklady z poslednich dnu? skoly si mohou dost pomoci, kdyz budou ucitele informovanejsi. to prece nejde proti sobe. porad slysim “ a co rodice”? jako kdyby skoly byly z obliga, kdyz rodice nefunguji. nezlobte se ale mam dojem ze takto se debata vede jen u nas. Ve vsech jinych zemich kde to sleduju je lidem jasnejsi, ze skola nemuze cekat, co rodice, musi jednat. a casto je skola utocistem pro deti z opravdu slozitych rodin. a verte, mnoho deti se chova, jak se chova, protoze to utociste nikde nenaslo. je prilis zjednodusujici je nazvat spratky a byt s tim hotovi.ne kazdy ma stesti na dobrou rodinu. tak hezky svatecni vecer preju.
„ne kazdy ma stesti na dobrou rodinu“
Škola není alternativa pro Bílý kruh bezpečí a podobné organizace, které se specializují na pomoc lidem v obtížných situacích. Jistě by měla být v rámci svých možností nápomocná a učitelé by jistě měli mít v takových situacích velmi citlivý přístup, ale na řešení těchto problémů jsou tu jiní odborníci. Škola má řešit vzdělání, ne rodinnou situaci žáků.
Ale já nerozporuji, že informovaný a vzdělaný pedagog může být dobrý pedagog. Pouze říkám, že vhodné pracovní prostředí má významný vliv na vykonanou práci. A to prostředí významnou měrou ovlivňují právě žáci. Chybí mi tu osvěta pro rodiny (děti) v rámci společnosti jako takové. Nemyslela jsem pouze Váš web. Jsou masivní kampaně na nebezpečí alkoholu za volantem, různé kruhy bezpečí, linky pro děti. Ale spousta rodičů by se divila, kdyby viděla, čeho jsou děti schopné ve skupině svých vrstevníků, když jsou v přesile – ve třídě. TOHLE nechce vidět žádný rodič. Když je náznak šikany, rodič má tendenci to bagatelizovat, protože jeho zlatíčko by to přece nikdy neudělalo. Zažila jsem toho spoustu a můžu Vám říct, že nejhůř se chovali ti ze spořádaných rodin, protože se nudili, měli a mohli všechno. Samozřejmě zlobí všichni, ale já mluvím o skutečném a především úmyslném, promyšleném ubližování, ať už psychickém a nebo fyzickém. Jste web pro učitele, zkuste nadhodit téma: nej zážitky ze třídy očima učitele. Možná se pletu a žádné vyhrocené situace tam nezazní. 🙂
Vic osvety pro rodiny by bylo fajn, otazka je, zda ti rodice, ktere zminujere, jsou osvete otevreni. Urcite je v tehle situaci (kdy ucitele pracuji v narocnem prostredi) dobre posilit ucitele, a to se da delat jen pomoci jejich vzdelavani.
Zdá se mi, že paní Kateřina měla spíše na mysli články o skutečné podpoře vzdělávání ze strany rodiny, o tom, co rodiče mohou udělat proto, aby se jejich dítě lépe učilo, aniž by museli měnit školu a učitele.
Vy jste místo toho dosti krkolomně změnila téma, paní Polanská, na články o tom, že multitasking je prý out, protože poslech hudby rozptyluje. Gratuluji.
Pokud nedává smysl stavět tyto dvě věci proti sobě, tak v tom případě nedává smysl více věcí. Například to, že školy se nové době přizpůsobovat musí, zatímco žáci a jejich rodiny ne. Vzdělávání je proces, který má dvě strany – učitele a žáka – ne jen jednu, proč by se tedy měla přizpůsobovat jenom jedna strana? V tomto plně souhlasím s Kateřinou.
A to je právě ten problém. Část „odborné“ veřejnosti se domnívá, že má právo převychovat učitele. Nemá. Není jediný důvod, proč by měl učitel akceptovat fakt, že někdo nemá slušné vychování případě ještě „přemýšlet“ nad tím, jak takového hajzlíka novou metodou převychovat a navázat s ním vhodnou komunikaci. Žák má být vychován z domova, neboť právní odpovědnost za dítě mají i po dobu ve škole rodiče. Výsledkem je fakt, že dobří, resp. vychovaní žáci míří na osmileté gymnázium a na základních školách ten zbytek vychovaných otravují nevychovaní jedinci. Jen drobná otázka, paní Polanská, myslíte, že kdyby jste se nechovala slušně ke svému nadřízenému, že by jste ještě měla práci? Očekáváte, že by se váš nadřízený snažil najít způsob jak s vámi komunikovat? Nikoli, patrně by s vámi velice rychle vyrazil dveře. Čím dříve pochopí nevychovaní, že jejich nevychovanost nebude akceptována, tím dříve, alespoň budou připravení na život.
Subordinace nemá s bezpodmínečným podřízením se autoritě nic společného a určitě není pravda, že neumožňuje bránit se Vámi popsanému bezpráví. To si jen pletete pojmy a dojmy.
Alternativní školy možná nejsou založeny na absenci jakéhokoliv řádu. Nevím ale, proč to zdůrazňujete. Já jsem jejich odklon od tradičního řádu zmínil jen proto, že jste nepravdivě uvedla, že „staré metody“ znemožňují učitelům udržovat řád a vzájemný respekt ve vztazích a komunikaci se žáky. A nepravdivé je Vaše tvrzení proto, že je založeno na nepravdivém předpokladu, že subordinace a bezpodmínečné podřízení se autoritě jsou jedna a tatáž věc.
Takhle rozhodně „šíření dobrých příkladů“ nevypadá. Tímto nikomu nepomáháte.
jako byste nevedel, jak to za stareho rezimu chodilo. to je tak vse, zbytek je nekonecna polemika a na tu ja nemam cas. uzivejte si vyroci
Vím, jak to za starého režimu fungovalo. A proto mi vadí, že tu o tom šíříte nepravdy. Tím spíš, že je dnes výročí, významné pro náš národ i stát.
Pěkný názor, jen mi prosím paní Polanská vysvětlete, kdy těm dětičkám, které jaksi nectí autoritu sdělíme, že veškerá legrace, kdy se před jejich nevychovaností ustupuje končí. V prvním zaměstnání, kdy náhle zjistí, že tam už nadřízený je? Tak tyhle dětičky, před kterými žádná autorita neobstála jsou dnes na Úřadu práce a to pardon živit nechci. Je jich 270 tisíc.
Zas nemůžete pořád srovnávat, hazite tak všechny do stejného pytle, jakoby vaše generace byla svatá, je to o lidech, o rodinách, kde se děti učí chování od svých rodičů.Pedagog je na to školený, jak si získat respekt a autoritu, musí si umět nastavit hranice, pokud je ve škole nějaký kantor, který se nechává svými žáky šikanovat nebo šikanuje naopak je, tak tam nemá co dělat.
Přirozené autoritě se nejde naučit na nějakém školení, tu buď máte, nebo ne. Proto se jí říká přirozená. Představa, že učit budou jenom lidé, kteří mají přirozené autority na rozdávání, je pěkná, ale naivní. A taky dost nebezpečná – když by si děti ve škole navykly, že je obklopují jen lidé s přirozenou autoritou a že mohou přijímat úkoly jen od takových lidí, jenom to zhorší jejich budoucí jednání s lidmi, kteří přirozenou autoritu nemají, a je jedno, jestli takoví lidé budou jejich šéfové, zákazníci nebo jenom lidé na ulici. Děti si musí zvykat jednak i s lidmi, kteří nemají přirozenou autoritu. Nic takového jako „kdo nemá přirozenou autoritu, nemá tu co dělat“ neplatí.
Ale přirozenou autoritu si člověk musí získat, s tou se jen tak nenarodí. Získává ji svými schopnostmi, zkušenostmi, názory. Pokud ji člověk nemá a využívá jen autoritu formální, kde si jen tak něco bude vynucovat, opravdu tohle fungovat nebude. Každý má možnost na sobě pracovat, pedagogové se taky v tomto směru vzdělávají. Chodí na různé semináře, stejně tak jako lidé, kteří stojí ve vedení různých firem.Ve škole je tato autorita obzvlášťe potřeba.
Přirozená autorita, resp. schopnost získat si přirozenou autoritu, abychom mluvili přesně, je talent a ten si nikde nekoupíte. Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí, jak se říká.
A škola není žádné výjimečné místo, kde by přirozená autorita byla zapotřebí více, než kde jinde. To máte z nějaké propagandy, že?
Z jaké propagandy?😂😂 Přirozená autorita je prostě základem dobrého učitele a každy na to nemá.
Stejně, jako je základem mnoha jiných profesí, kde také často na přítomnosti přirozené autority závisí i lidské životy. Na rozdíl od školy, alespoň zatím. Nechápu, proč by měl mít přirozenou autoritu OBZVLÁŠTĚ učitel. Jako kdyby na přirozené autoritě u šéfa nezáleželo, nebo u školního psychologa, nebo u policejního vyjednavače, nebo u chirurga, vedoucího svůj tým při operaci, nebo u rodiče…
Myslím, že hrubě podceňujete, v jaké míře je přirozená autorita potřeba mimo školské prostředí. A ano, mám za to, že je to kvůli nějaké propagandě, protože se tady i v minulé diskuzi točíme pořád dokola kolem hromady Vašich dle mého názoru zjevných nesmyslů, které očividně nejste připravena bránit smysluplnými argumenty. Tak, jako Vy, se chovají právě lidé naočkovaní propagandou. Sbohem.
Ale já tady nic takového nenapsala, že není potřeba v jiných vedoucích pozicích než ve škole.To vám musí být snad jasné, když jsem psala, že i jinde se musí na to vzdělávat. To, že napíši, že je obzvláště důležité u pedagogů, ale už tady nezmiňuji x dalších profesí, neznamená, že tam to také není obzvlast důležité.
Můj pán učitel matematiky vysvětloval geometrii, trojúhelníky a rozdíly mezi nimi, čímž se dostal k úhlům, úhel ostrý…úhel pravý…a toto je úhel tupý, ano děti, tupý, stejně jako vy. Jinak to byl vcelku fajn chlapík ☺️
Dostala jsem pár facek od učitelů několikrát,a to za vyrušování.Nikdy jsem si doma nestěžovala,protože,maminka by mi ještě přidala.A ty učitele,kteří byli takto přísní,jsme měli nejraději.Byly totiž spravedliví !
Nevim, odkud autorka čerpala – učitele rozhodně při hodinách ani nejedli ani nepili ani nekouřili, většina vyučovala navzdory ideologii naprosto skvěle a získané znalosti byly rozhodně daleko hlubší nežli není. A tenhle text je naprosto poplatný heslu „vše bylo špatné a srandovní“, jestli mi někdo připadá naprosto trapný, pak je to paní tzv.autorka.
Věřte, že mi z toho nebyo veselo. Jistě že to nedělal každý učitel, ale bohužel, dost učitelů děti šikanovalo. Detaily jsem do článku raději nedávala, ale když nevěříte., tady jsou nějaké příklady. Popíráním skutečnosti se skutečnost lepší nestává.
Skutečnost se dá popírat všelijak. Třeba zamlčováním nehodídích se věcí, třeba že takové praktiky jsou o lidech a ne o systému a že takoví lidé, bohužel, existují i dnes. Jednoduchý způsob, jak to udělat, je spustit na facebooku anketu o nejhorší zážitek ze školy a pak výsledky prezentovat v článku nikoliv jako extrémní ale jako velmi častou až standardní situaci na tradičních školách. K tomu přidat vyjádření ve stylu „staré metody znemožňují dnešním učitelům udržovat ve vztazích s dětmi řád a vzájemný respekt“ a máte hotovo.
A dřív, než se do mě pustíte, nám zde popište, jakým způsobem jste přišla k názoru, že jde o tak častý jev, jak tu všude tvrdíte. Máte k tomu snad nějakou na skutečných datech založenou statistiku o tom, kolika případů z tisíce se taková zkušenost týká? Nebo jste si prostě řekla něco ve stylu „sto lidí v anketě popsalo hrozné zkušenosti, o tom by se dal napsat článek“?
Jo paní chodila do jedné školy tak ví přesně jak to bylo všude.
Myslím,že by současným studentíkům, nějaká ta přes pusu vůbec neškodila.Za mých školních let ,myšleno zhruba od šesti do dvanácti let ,jsme pár facek od učitele schytali, byly to vždy facky úměrné a tehdy většina rodičů toto schvalovala,neboť si uvědomovali,že učitel je od toho, aby nás hlavně něčemu naučil a taktéž zastoupil rodiče ve výchově.Naučili nás taktéž k úctě ke starším a to tak ,že jsme je pouštěli sednout,hlavně v Autobuse ,Tramvaji a i jinak jsme si vážili starších lidí, pro jejich moudrost a zkušenosti.Kdybych byl nějak drzý, vůči starším osobám a ten dotyčný mi jednu střelil,tak i kdyby se to třeba otec dověděl,ještě by mi nějakou přidal .Dnešní rodiče, by asi hnali jak učitele,tak i toho, kdo mi jednu dal ,za mé drzé chování k soudu.Moji rodiče, vyznávali zásadu ,při mé výchově ,“škoda každé rány která padne vedle“ .Vždy jsem z toho vyšel, jenom z mírně zarudlou tváří.Dnes je toto o něčem jiném ,ačkoliv rodič ví,že má dítko poněkud drzé ,jak v chování se vůči učiteli ,tak i vůči starším a hlavně penzistům,tak jej ještě podpoří v jeho projevech neúcty.Netvrdím to o všech rodičích, ,je jich však dost.Je to možná dnešní dobou,kdy děti mají všechno na co si vzpomenou a tak si ničeho neváží. Netvrdím,že jsou všichni zlí ,znám jich plno velmi slušných a těch si vážím.Podle chování dětí ,jak ve škole ,tak i na veřejnosti, si každý udělá obraz o rodičích. Bohužel.
Věk není zásluha.
Jinak nebylo by na škodu dát sem nějaký článek o tom, jak získat respekt a nastavit si hranice, z některých komentářů mi přijde, že mají lidé hodně zkreslené představy.
Především by bylo záhodno sem dát článek o tom, jak skutečně vypadala škola před jednou a více generacema. Zdejší autoři šíří hodně zkreslené představy a spousta čtenářů se toho chytá jako berné mince.
Jako téměř padesátnice jsem zažila socialistickou školu. Nepamatuji si, že nás někdo vyloženě fyzicky trestal, snad občas potáhl za vlasy a chemikářka házela klíče. Trestalo se spíše domácím úkolem navíc. Nikomu se nic nestalo, z celé třídy vyrostli slušní lidé. Na rozdíl od dnešní doby všichni po skončení základní školy pokračovali v dalším studiu, což se dnes neděje. Jeden pedagog zvládl 30 dětí a nepotřeboval k tomu žádného asistenta, dokonce si ani nepamatuji, že by někdo propadl. Pokud se ve škole stal průšvih, byli jsem rádi, když se to vyřešilo ve škole a nedozvěděli se to rodiče, protože to by byl průšvih ještě větší. Tedy respekt k učitelům byl automatický, což dnes není a jen se divím, že se učitelé nebrání. Mají přeci spoustu možností a měli by je začít využívat. Jako první bych začala tím, že si budu rodiče zvát do školy třeba v 9 hodin ráno a pokud by nepřišli oznámím to sociálce. Většina rodičů by své dětičky velice rychle srovnala. Zakopaný pes je ale v řediteli, pokud to pedagogovi neumožní je v neřešitelné situaci. Nechtěla bych dělat učitele v dnešní době.
Nás bylo ve třídě 36. Dodnes nechápu, jak to tenkrát soudružka učitelka na prvním stupni zvládla. Také uplatňovala tresty typu tahání za vlasy nad ušima, pravítkem na zadek nebo přes prsty, házení klíčů. Ale vždycky to přišlo okamžitě v momentu prohřešku a nikdy nikdo z nás neřešil, že by to bylo neoprávněně. Naopak. Navzdory počtu jsme byli úžasný kolektiv. Vlastně se scházíme dodnes alespoň jednou za dva roky, i když jsme se rozprchli do různých koutů světa a na paní učitelku vzpomínáme s milým úsměvem. Bylo to fajn, děkuji 🙂
Mají spoustu možností? To si nemyslím.A pozvat si učitele na devět ráno? Jednak učitelka nejspíš učí,takže by neměla ani čas, a jednak by nikdo nepřišel.Pravdu máte ale v tom,že zakopaný pes je v řediteli.Mnoho rodičů problémových dětí má buď i problémové rodiče a těm je to většinou jedno,nebo naopak velmi vlivné rodiče,se kterými si to ředitel nechce rozházet.Ale i dnes existují i rozumní rodiče, i rozumní učitelé a ředitelé a ti se spolu dohodnou,ku prospěchu dětí.Ale je jich pořád málo.
Špatně jste si to přečetla. Učitel si pozve rodiče v 9 hodin ráno. Převážně rodiče přijdou a budou řešit chování svého dítka a na ty ostatní si došlápne sociálka. Ti slušni přijdou jen jednou, protože jim to bude dělat problém v práci a dítko bude rázem vychovane.
Jenom jsem to špatně napsala.Mělo tam samozřejmě být rodiče.Jinak se na mé odpovědi nic nemění.
Bla bla bla kecy v kleci, vy se s každým z té vaší třídy pořád stýkáte, že víte o tom jak slušní lidé z nich vyrostli.
Tělesné tresty byly už na prvním stupni,hlavně klečení v koutě.Také jsme měli nějakou dobu učitelku,která nás místo učení předmětu učila vyvolávat duchy a vyprávěla nám své erotické zážitky.Na druhém stupni se od klečení přešlo k fackám,rákosce,taháním za vlasy v zátylku,házení křídou bylo to nejmenší.Od první třídy jsme fasovali plynovou masku,oblíbená byla ta s chobotem.Jinak nenáviděná ruština,zfalšovaný dějepis,kde i z Jana Žižky udělali komunistu,neskutečně hloupá a nudná občanská nauka.Ale zase oblíbená výtvarka a sloh.Když to však porovnám s dnešním školstvím,na konci základky jsme měli stejné vědomosti jako dnešní maturanti
Po vašem příspěvku člověk nabyde dojmu, že nebýt toho bití, tak jsme ty vědomosti v hlavě neměli. Jen by mně zajímalo a nemyslím to nijak zle, protože se i u nás sem tam někdy taková praktika objevila, v jakém poměru byli trestaní a netrestaní. Tak mi něco napovídá, že vy jste možná poznal trochu víc těchto praktik. Kéž bych se mýlila. Nepamatuju si, že by některá holka u nás něčím takovým trpěla. Mezi kluky to už byly známé osobnosti. Jaksi si tohle přitahovali, nevím proč. Já jsem dostala jednou latí přes zadek v dílnách, když jsem řezala dřevo a moc dobře jsem věděla proč. A nikdy jsem na dřevo nezanevřela, ba naopak považuju je za jeden z nejlepších materiálů a na pana učitele dodneška vzpomínám. To klečení jsem si odbyla ještě když jsem byla malá, tak tří roky, byla jsem dost vzpurná, jsem ve znamení berana, tak se není co divit.
Tedy, když to čtu -to musel být horor na těch školách 🙂 Je mi 53, nic takového si nepamatuju. Pamatuju si respekt a úctu k druhému a taky jsme uměli držet basu, ten kdo žaloval byl ostuda třídy. Jeden pomohl druhému. Kde je to dnes?
Zaplať bůh dávno v prd..i.
Super upřímný názor smažete, ale necháte tu bandu gerontních sadistů plnou sentimentu po bolševismu s touho po mlácení dětí, polovina je případ pro bohnice. Je mi z vás vážně na zvracení šedivý bolševický palice.
Tak buď jste mlíčňák a nebo šedivý gerontní koprolálik v léčení.. v každém případě pojem sebereflexe vám zůstal dosud utajen. Ale pobavit umíte, to se Vám musí nechat 😀
Co je sakra koprolálik?
Podívejte se na svoje upřímné názory (tam, kde Vám je ještě nesmazali) a pochopíte hned 😉
Haha babka s internetem se snaží být vtipná. Takže tu kravinu mi neobjasníte.
Přece byste se nenechal poučovat od nějaké babky o kravinách?!? To je i pod Vaši úroveň.
Hele, že máte na klávesnici takovou tu okrasnou dečku?
Geronti umí držet tajemství! .. Na klávesnici ne, to by se mi zle psalo, ale monitor, co pamatuje pomalu císař pána, to je místo.. i vázička s kytičkou by se vešla 🙂
Tu dečku tam máte jen v případě nepřítomnosti aby se neprášilo do písmenek. A kytičku jedině umělou.
Aha, to mě nenapadlo! Jdu háčkovat, bude to nádhera. Jaký motiv máte na klávesnici vy, že bych načerpala inspiraci.
Ale nemlžte vy tu dečku dávno máte. Já tam mám jen nápis giygabyte.
Netruchlete, třeba i Vám Ježíšek nadělí nějakou pěknou, naškrobenou a když budete hodný, i kytička se určitě najde.
Socialistické školství bylo mnohem efektivnější než to současné. V osmdesátých letech byly dávno tělesné tresty zakázané, přesto žáci uvítali, když kantor vyřešil místo poznámky nějaký průšvih fackou.