Vánocům se přezdívá „svátky klidu“, což je poměrně paradoxní. I když člověk pomine veškeré to nakupování, uklízení, vaření a pečení, které jim předchází, zbývá tu ještě jeden strašák: rodinné návštěvy. I když svou rodinu upřímně milujeme a těšíme se na ni, stejně se často stane, že společný čas končí roztrpčením a hádkami. Jak tomu předejít?

„Pokud mám trávit delší čas s rodiči, přesně už dokážu předvídat, jaký bude mít moje návštěva průběh. Pohár mojí trpělivosti obvykle přetéká po dvou dnech,“ píše ve svém článku o vánočních návštěvách Jessica Grose, redaktorka deníku New York Times. „Po 48 hodinách jako by mi v hlavě něco přecvaklo a já se mentálně ocitnu v roce 1999. Je ze mě znovu protivný nevrlý teenager, a i sebenevinnější poznámka od mojí matky vede k naštvanému zavrčení: Mami, přestaň mě prudit!“

Jak Jessica dále poznamenává, tato regrese do pubertálních let se u ní projevila poté, co odešla z domu na vysokou školu, a nejhorší je od té doby, co se sama stala matkou. Pokaždé, když jede na delší návštěvu rodného domu, třetí den pobytu se mentálně vrací do časů svého dospívání. Dělá otrávené obličeje, koulí očima a v autě si na plné pecky pouští hity poslední dekády 20. století.

Své „rodinné roli“ jen tak neutečete
Prožíváte návštěvy v rodině podobně? Nejste v tom ani zdaleka sami. Psychologové mají dokonce pro tento model, kdy společně strávený čas s rodinou znamená, že upadnete do svých starých a zaběhaných způsobů chování, odborný termín. Ten zní teorie rodinných systémů a jeho podstata spočívá v tom, že každá rodina má svoji pracně získanou rovnováhu. „Pro její zachování je ale nezbytné, že každý člen hraje svou určitou roli. Ta slouží tomu, aby se rodinný systém nenarušoval,“ vysvětluje Pooja Lakshmin, profesorka psychiatrie na lékařské fakultě Univerzity George Washingtona v USA. V podstatě to znamená, že ať je vaše ustálená role jakákoliv – například klaun, vyjednávač nebo mrzout – nevědomky ji začnete hrát v tu chvíli, kdy překročíte práh domu svých rodičů.

Zádrhely v rodinných vztazích mezi rodiči a dospělými dětmi přiznává 94 % respondentů. Nejvíc to skřípe mezi matkami a jejich dospělými dcerami.

Kira Birditt, výzkumnice z University of Michigan, se dlouhodobě věnuje vztahům mezi rodiči a dospělými dětmi. Tvrdí, že 94 % jejích respondentů v rodinných vztazích přiznává nějaký větší či menší zádrhel. Výzkum také ukázal, že nejbližší a zároveň nejnáročnější vztahy jsou mezi matkami a jejich dospělými dcerami; mezi otci a dospělými syny tolik třenic nebývá.

Jak přežít Vánoce? Najděte si čas pro sebe a nesnažte se všechno vyřešit
Takže, jak můžete letos lépe přežít svátky s rodnou, aniž byste přišli o rozum? Jessica Grose má pro vás několik cenných rad.

Připravte se na svou nevyhnutelnou regresi. Nemá smysl řešit, jestli se to stane – otázkou pouze zůstává, kdy. Psychiatrička Pooja Lakshmin radí, abyste se na návštěvu dobře mentálně připravili, protože tak máte jistou šanci, že se vám podaří nechovat se úplně příšerně. Zeptejte se sami sebe: všimli jste si, že určité náměty hovoru nebo návštěva konkrétních míst působí jako rozbuška? Pak se těmto tématům a místům zkuste vyhnout. Pomoci může i změna prostředí, takže pokud se tradičně pohádáte u rodinného stolu, zkuste během svátků třeba párkrát vyrazit na oběd či večeři do restaurace a uvidíte, jestli to vašim vztahům pomůže.

Pokuste se v sobě najít empatii. Nejtypičtější negativní interakce matka-dcera v sobě obvykle zahrnuje tuto dynamiku: dospělá dcera má pocit, že ji matka neustále kritizuje, a matka to prožívá tak, že je dcera prostě přecitlivělá a nedá se s ní o ničem mluvit. Deborah Tannen, profesorka lingvistiky na Georgetown University a autorka několika knih o komunikaci v rámci rodiny, tvrdí: „Tuto dynamiku vzájemného podezírání a zraňování nejčastěji spustí debata o výchově vnoučat. Většina mladých žen mi říká, že snesou prakticky jakoukoliv kritiku, ovšem nesmí se týkat jejich mateřských kompetencí a stylu.“ Co tedy radí Deborah Tannen prarodičům? Zkuste udržet jazyk za zuby, protože i (podle vás) nevinná poznámka může být pochopena jako kritizování. A dospělým dcerám zase vzkazuje: „Zkuste si neustále připomínat, že to, co vám připadá jako neustálé opravování, napomínání a vychovávání, je prostě jen výraz lásky a péče.“ Zjednodušeně řečeno – matky to s vámi myslí dobře a snaží se vám pomoct, ačkoliv byste z nich někdy vyletěly z kůže.

Zařiďte si prostor pro sebe. Je jisté, že budete potřebovat prostor pro sebe, alespoň čas od času. „Ať už to znamená, že se pravidelně na 15 minut zavřete v koupelně, abyste trochu vychladli, zkrátíte svůj pobyt u rodičů o den nebo o dva, nebo si případně zaplatíte pokoj v hotelu namísto toho, abyste si ustlali ve svém bývalém dětském pokojíku. Zkrátka si zajistěte nějaký prostor pro sebe, kde si budete moct odpočinout od emocionálních nároků příbuzných,“ radí klinická psycholožka Harriet Lerner. Není ani od věci si každý den na chvíli zacvičit, projít se nebo zaběhat – získáte čas pro sebe a zároveň se budete cítit lépe, takže zvládnete déle odolávat hádkám.

Neočekávejte změnu. Jak připomíná doktorka Lakshmin, je dobré si uvědomit, že pro vaše rodinné spory neexistuje rychlé, snadné a bezbolestné řešení. Prosinec je velmi stresující měsíc, což potvrzuje většina psychiatrů a psychologů, kteří mají v tomto ročním období plnější čekárny než obvykle. Nesnažte se v tomto období vyřešit všechny staré křivdy a traumata, zbytečně byste si zkomplikovali situaci. Důležité je hlavně přežít a zachovat si dobré vztahy a důstojnost.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let