"Škola by měla podporovat rodinný život a vztahy, děti by měly mít dost času na takové ty věci, na které v běžném cvrkotu není čas," říká Marie Gottfriedová. FOTO: archiv ZŠ Trmice

Mnoha dětem nejvíc chybí živý a vřelý vztah s rodiči, říká ředitelka školy ve vyloučené lokalitě. Nechme je teď, ať spolu úplně obyčejně tráví čas

Trmice jsou město s několika sociálně vyloučenými lokalitami a vysokou nezaměstnaností a zadlužeností. Třetina žáků tamní základní školy jsou Romové, každý sedmý má speciální vzdělávací potřeby. Velká část rodin nemá dostatečné vybavení pro výuku online. Anebo motivaci. Případně oboje. „O to kreativnější musíme být,“ říká ředitelka tamní školy Marie Gottfriedová. „To, v čem jsou děti nejvíc podvyživené, je živý a vřelý čas s rodiči. Být spolu a dělat takové ty úplně obyčejné věci jako převléknout peřiny, uklidit koupelnu nebo se naučit zatopit v kamnech.“

Jak se vyrovnáváte se současnou situací?

Spásný recept zatím nemáme, ale neházíme flintu do žita. V pondělí jsme se všichni sešli ve škole a vytyčili si pár principů, kterých se budeme při výuce na dálku držet. Zaprvé přiměřenost – méně je více. Zadruhé typ úkolů – měly by být pro děti lákavé, zábavné. A třetí princip, který jsme si stanovili, je diferenciace – přizpůsobit práci možnostem žáka a úrovni jeho dosažených znalostí. To znamená, že nebudeme posílat všem to samé, ale budeme se snažit v maximální možné míře zohledňovat situaci konkrétního dítěte.

Jak to budete dělat prakticky – asi nemají všichni přístup na internet?

Úkoly ukládáme na Edookit, to je elektronická žákovská. A řekli jsme si, že tento týden budeme monitorovat, kolik dětí si je tam vyzvedne. Když uvidíme, že to není přečteno, budeme aktivně hledat jiné možnosti, například nabídneme možnost vyzvedávat si práci v sekretariátu školy. Pokud ani to by nefungovalo, jsme ochotni nosit práci dětem domů. Jsme zvyklí chodit rodinám hodně naproti, jinak to u nás nejde.

Máte přehled, jaká část žáků nemá přístup na internet?

Jak v které třídě – někde jsou vybaveni všichni, ale jsou i třídy, kde více než třetina dětí a rodičů na Edookit nechodí. Asi v polovině rodin jde o technické důvody, u zbytku je problém spíš motivace. Právě proto si musíme dát hodně záležet na tom, jaké úkoly budeme dávat. Řada dětí se začne časem nudit a ideální by bylo, kdyby úkoly byly něco lákavého, k čemu se samy budou chtít dostat. My takhle uvažujeme vždycky, ale teď je to okolnostmi ještě umocněno. 

Máte nějaký příklad zábavného úkolu? 

V matematice spíš různé rébusy, hlavolamy a logické hry než sloupečky příkladů. Současná situace nás nutí se zamyslet ještě víc nad tím, co je opravdu podstatné. Zřetelněji se oddělí podstata od toho balastu, který v učivu stále je. My jsme si řekli, že tematické plány teď pro nás nebudou prioritou a že musíme přemýšlet kreativně.

Vidíme v této situaci také příležitost posunout rodiny. Zůstali teď všichni spolu doma, je to nová situace a rádi bychom to jako škola podpořili i těmi úkoly, které budeme zadávat. Dám příklad: v českém jazyce než aby vyplňovaly i/y u vzorů podstatných jmen, tak jsme děti vybídli, aby si psaly deník. Mohou si do něj zapisovat, co dělaly, na co myslely, z čeho měly radost, co je tíží, nebo v nich vyvolává obavy. Jsme přesvědčeni, že to, o co jde v jazyce nejvíc, je beztak jeho praktická stránka, schopnost dorozumět se a vyjadřovat své emoce.

Co je pro vás v této situaci největší problém?

Hodně jsme přemýšleli, jak to dělat s těmi nejmenšími, kteří to ještě s technologiemi neumí. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme si rozdělili rajóny, paní učitelka, která má první třídu, pro děti připravila balíčky se základní prací, ale přibalila i nějaké dárečky a drobnosti, a dětem jsme je roznesli. Šlo o krátké setkání, které nikoho neohrozilo, ale děti i rodiče měli obrovskou radost.

Říkáte, že uvažujete o tom, co je opravdu podstatné dětem předávat. K čemu jste došli?

Přemýšleli jsme o tom, že co bude dětem chybět víc než učivo, bude struktura dne. Ze života jim zmizí řád. Ne všichni rodiče – zvlášť v našich podmínkách – ho umí nastavit. I proto jsme děti vybídli, aby si psaly deník, součástí má být i vytvoření denního plánu. Je to také příležitost k budování samostatnosti dětí. Už třeťák si školní práci zvládne ohlídat sám. Na to chceme v naší komunikaci s dětmi také klást důraz a podporovat je v tom. Co bude dětem časem chybět, jsou sociální kontakty. Dostaví se nuda, panika, u některých dětí může nastat propad, nezájem, apatie. Takže spíš než zahrnout je učivem se snažíme hodně uvažovat o tom, jak děti v této době podpořit, jak s nimi zůstat v kontaktu.

V moderním vzdělávání se hodně mluví o tom, že krom znalostí je potřeba rozvíjet také kompetence. Jak to udělat na dálku?

Máte pravdu, že některé kompetence jako komunikační dovednosti nebo schopnost spolupracovat se na dálku rozvíjejí obtížně. Úloha školy je teď možná udělat místo tomu, aby se ty kompetence mohly rozvíjet v rámci rodiny. Škola by měla podporovat rodinný život a vztahy, děti by měly mít dost času na takové ty věci, na které v běžném cvrkotu není čas: s maminkou vařit nebo s tatínkem natírat laťky u plotu.

Když budou děti z vaší školy natírat plot místo aby se učily, nerozevřou se potom ještě víc nůžky mezi nimi a dětmi z podnětnějšího prostředí?

Víte, já vycházím z toho, v čem jsou děti nejvíc podvyživené. A to je právě ten živý vřelý čas s rodiči. Být spolu a dělat spolu takové ty úplně obyčejné věci jako s maminkou převléknout peřiny nebo uklidit koupelnu a s tátou se naučit zatopit v kamnech. Mám zkušenost, že našim rodičům v době krize pomáhá, když dostanou zcela konkrétní instrukce. Proto jsem pro ně sepsala a pověsila na web takové desatero. (čtěte pod článkem) Ale myslím, že tohle platí pro všechny děti a rodiče v této době a škola by tomu měla dát prostor.

Jak situaci vnímají pedagogové?

Důležité je, aby na to žádný učitel nezůstal sám. S kolegy jsme si založili úložiště dobrých nápadů, kam každý dává, co zajímavého objevil, vyzkoušel, co se mu osvědčilo. Jsme spolu v intenzivním kontaktu a budeme vše průběžně vyhodnocovat a vymýšlet další věci. Teď je vše nové, jsme ještě „pod dekou“, řada lidí se bojí o život, o své živobytí nebo o to, co to se společností udělá, ale celkově věřím, že nás tato situace může hodně posunout. Je to obrovská výzva a všichni bychom měli přemýšlet, jak ji využít. Bylo by smutné, kdybychom to nechali zapadnout a od září se vrátili k tematickým plánům.

Vzkaz Marie Gottfriedové rodičům: 

Milí rodiče,

v čase, který prožíváme a ve kterém se během několika málo dnů zcela zásadně změnil svět, v němž žijeme, a s ním i náš život, se na Vás obracím s několika náměty, jak i tuto nepříznivou situaci využít ku prospěchu svých dětí.

Tak tedy:

  1. Nastavte svým dětem pevný denní řád (domluvte se s nimi, v kolik hodin budou vstávat, vymezte čas pro ranní hygienu, snídani a další denní aktivity, program dne s dětmi společně plánujte).
  2. Každý den svěřte dětem nějakou konkrétní zodpovědnost a vysvětlete jim, že na ně v této věci spoléháte (umytí nádobí, vynesení odpadků, úklid hraček, vysávání nebo umytí podlahy, zalití květin atd.). Buďte důslední a splnění úkolu po dětech vyžadujte.
  3. Každý den zařaďte dětem do denního plánu přibližně hodinu času, kdy se budou věnovat domácí školní práci. Náměty pro domácí práci dětí budou učitelé rozesílat prostřednictvím Edookitu, nebo Vás budou informovat o jiném způsobu dodání. Domácí školní práci dětí ověřujte.
  4. Přizvěte děti jako pomocníky k některým svým činnostem (vaření, pečení, natírání plotu, jarní úklid kolem domu nebo na zahradě atd.). Udělejte z nich své parťáky a nezneklidňujte se tím, že by Vám bez nich práce šla možná od ruky rychleji. Právě teď máme čas!
  5. Choďte s dětmi každý den alespoň na krátkou procházku ven, nejlépe do přírody.
  6. Ponechte dětem volný čas na hraní a činnosti, které je baví. Zajímejte se o to, co v tomto čase dělají.
  7. Každý den si se svými dětmi chvíli povídejte (je jedno o čem, důležité je vzájemné, a zejména Vaše, naslouchání).
  8. Občas si najděte čas na společnou rodinnou zábavu (zahrajte si Člověče, nezlob se, karty, pexeso nebo jiné hry).
  9. Každý den alespoň jednou řekněte každému svému dítěti, že ho máte rádi.
  10. Buďte pozitivní (chraňte děti před všude na nás dotírajícími zprávami o počtu nakažených lidí, nemějte celý den puštěnou televizi, mluvte s nimi o tom, že situace je sice vážná, ale že ji překonáme, jako jsme my i naši předkové už překonali mnoho jiných krizí).

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments