Bilingvní děti bývají otevřenější

Když se dítě narodí v bilingvní, tedy dvojjazyčné rodině, neznamená to, že oba jazyky zvládne perfektně. Problém je, pokud to rodiče očekávají. Pak se dítě může dostat do zbytečného stresu, říká psycholožka Lucie Scholl, která působí v Psychoterapii Anděl a specializuje se na problematiku vícejazyčné výchovy dětí.

* LN S čím za vámi rodiče chodí?

Většinou nemají vysloveně problém, ale chtějí se poradit, jakou jazykovou strategii zvolit. Například přišla mladá rodina, matka Češka, otec Jihoameričan mluvící španělsky, kteří měli asi tříměsíční miminko. Chtěli vědět, kdy začít s bilingvní výchovou. Matka navrhovala hned, ale otec, který mluvil relativně dobře česky, chtěl začít se španělštinou až kolem tří, pěti let. To by ale bylo zbytečně pozdě a španělština by se už nedostala na úroveň mateřského jazyka. A dítě by mohlo změnu jazyka komunikace dokonce odmítnout. Pro dítě je nejlepší, když slyší oba jazyky hned od narození a když každý rodič mluví svým jazykem. Pak se oba jazyky stávají vlastně mateřskými. Dříve se odborníci domnívali, že dvojjazyčnost může být pro dítě zátěžová, dnes jsou naopak spíše přesvědčeni o jejích výhodách.

* LN V čem spočívají?

Ve chvíli, kdy dítě mluví jedním jazykem, jako by mělo v hlavě připravenou i odpověď v jazyce druhém. Každou chvíli musí vyhodnocovat, jak mluví jeho partner v rozhovoru. To je dobrý trénink pro mozek, děti díky tomu mají tvořivější myšlení a jsou citlivější v komunikaci. Odmalička vědí, že tohle nemusí být jen „stůl“, ale také „tisch“ nebo „table“, a proto tolik neškatulkují a bývají otevřenější. Bilingvní děti dovedou zpravidla také lépe uvažovat o povaze a funkci jazyka a snadněji se učí další řeč.

* LN Nemůže být ale bilingvismus problémem pro děti s křehčí nervovou soustavu?

To se nestává. V zásadě každé dítě, které se může naučit mluvit jedním jazykem, se může naučit hovořit také dvěma jazyky, pokud jim je od narození nebo od raného věku intenzivně vystaveno. V Čechách to dnes vypadá, že bilingvismus je pořád ještě spíše marginální záležitost, ale podle průzkumů jsou dvě třetiny světové populace nějakým způsobem bilingvní nebo žijí v bilingvních státech, v Africe je život často i trilingvní.

* LN Na co by si ale rodiče měli dát pozor?

Ve slabším jazyce se může u některých předškoláků vyskytovat koktání. Vzniká především proto, že dítě už rychle myslí, chce toho říci hodně, ale ve slabším jazyce ještě není řečový projev tak rozvinutý, chybí i slovní zásoba. Když se pak slabší jazyk zlepšuje, koktání zpravidla samo od sebe odeznívá. Rodiče se někdy obávají, zda řečový vývoj dítěte probíhá správně, když děti míchají jazyky třeba i v jediné větě. To je ale pro bilingvní děti typické, s věkem a rozvojem obou jazyků se to zlepšuje. Podmínkou však je, aby sami rodiče jazyky nemíchali a vždy se na dítě obraceli jen ve svém jazyce. Dřív se lingvisté a psychologové domnívali, že si dítě v mozku vytvoří jeden jazykový systém ze dvou jazyků dohromady a ten se postupně rozdělí na dva. Nové výzkumy však ukazují, že dítě buduje odmalička dva systémy, ale že si z dominantního jazyka půjčuje, co je zrovna po ruce. Pro bilingvní děti jsou typické také takzvané jazykové interference. Mají například v jednom jazyce mírný přízvuk z jazyka druhého.

* LN Takže dítě se nenaučí oba jazyky stoprocentně?

Zpravidla je jeden jazyk silnější a druhý slabší, přičemž se tato dominance může během vývoje měnit. Když je malé dítě doma hlavně s matkou, bývá silnější její jazyk. Po nástupu do školy, kde se například mluví jazykem otce, zase většinou jazyk matky ustoupí.

* LN Jak by tedy měli bilingvní rodiče vychovávat své dítě?

Musí si uvědomit, že bilingvismus má svá pozitiva a sám o sobě není problémem. Zásadní ale je, aby rodiče měli reálná očekávání. Aby na dítě netlačili a nečekali, že když žije v česko-německé rodině, naučí se česky i německy stejně dobře a rychle jako dvě děti žijící v ryze české a v ryze německé rodině. Na prvním místě by měli hledět na emoční vývoj dětí. Proto se také příliš nedoporučuje vytvářet bilingvismus umělý, kdy se zpravidla jeden rodič rozhodne na dítě odmalička mluvit v jiném než ve svém mateřském jazyce.

* LN A uvědomují si rodiče, že by neměli na dítě tlačit?

Někteří ne. Obrátila se na mne například rodina s holčičkou, které dělalo v první třídě v české škole problém čtení i psaní. Maminka byla Němka a otec Čech, a než holčička nastoupila do školky, mluvila hlavně německy. V češtině, především v gramatice, nebyla stejně ukotvená jako české děti. Je však jen otázkou času, než se u holčičky stane čeština silnějším jazykem a své spolužáky dožene. V tuto chvíli je potřeba především určitá tolerance na straně paní učitelky, přílišný tlak na výkon dítě zbytečně stresuje, a pak může začít školu i celkově odmítat.

* LN Jak tedy postupovat, když má dítě například nastoupit do české školy, ale doma smatkou mluvilo hlavně německy?

Výhoda je, když předtím chodí do školky. Byla by ale chyba, pokud by začala matka doma s dítětem mluvit česky. Děti si potřebují upevnit i původní jazyk a vazbu ke konkrétnímu člověku. Kdyby matka opustila svůj jazyk ve snaze podpořit jazyk školy, tak nemá moc velkou šanci, že se dítě do němčiny ještě vrátí.

* LN Zásadní rozhodnutí tedy nastává při vstupu do školy?

Ano. Jazyk, ve kterém bude dítě navštěvovat školu a bude v něm mít i kamarády, se postupně stane hlavním. Například jedna rodina, kde otec je Angličan, ale žijí trvale v Čechách, dala syna do anglické školky a později i na anglickou školu. V raném věku byla čeština nejprve zcela jasně jeho hlavním jazykem, v angličtině se chlapec zdokonalil až po nástupu do školky. Nyní je mu osm let a matka si všimla, že jeho angličtina je už na úrovni spolužáků, ale najednou se jí zdá, že se v češtině už tolik nezdokonaluje a i na mladšího bratra začíná někdy mluvit anglicky. Protože češtinu považovala za jeho mateřský jazyk, tak jí to překvapilo. To ostatně zaskočí většinu rodičů. Mnohdy pak tlačí na dítě, aby se naučilo oba jazyky perfektně. Něco takového na něj ale může být moc. A dává to najevo.

* LN Jak třeba?

Nechce například chodit do školy, uzavírá se nebo začne zlobit. Děti většinou nejsou schopné říct, co se děje.

* LN Není tedy problém, že českoanglická rodina dá v Česku dítě do anglické školy, ale nesmí pak něm chtít, aby navíc umělo perfektně česky?

Tak. Někdy se stává, že dítě umí oba jazyky hodně dobře, ale stejně mu v každém kousek chybí. Rodilí mluvčí si pak budou říkat „ten má nějaký přízvuk“, nebo „tady použil podivné slovíčko“.

* LN A jde to dohnat v dospělosti?

Dá se to dohnat. Ale rodiče to chtějí řešit už v dětství, protože cítí, že jejich dítě má třeba přízvuk v češtině a nezná českou terminologii. Maminka pak například uvažuje o tom, že až dítě odmaturuje, asi bude muset jít studovat do zahraničí.

* LN Rodiče by tedy od začátku měli vědět, že jeden jazyk bude dominantní a podle toho vybírat i školu.

Přesně. Jde i o to, že děti jsou různé, některé více, jiné méně nadané na jazyky. Proto taky neexistuje doporučení platné úplně pro všechny. Znám rodinu, kde mají dvě děti opravdu úplně jiné. Když rodiče viděli, že jedno z nich, to starší, začíná mít v osmi letech deficity v češtině, tak pro druhé dítě zvolili raději českou školu. To první dítě ale už nechali v jinojazyčné škole. V zásadě správně.

***

LUCIE SCHOLL (* 1974) Vystudovala psychologii na Filozofické fakultě UK v Praze. Působí jako soukromý psycholog na Psychoterapii Anděl. Při práci s dětmi se specializuje mimo jiné na poradenství v otázkách vícejazyčné výchovy. Se svým německým manželem vychovává dvě bilingvní děti.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

5

 
3 Počet vláken diskuze
2 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Anglicko - české bilingvní děti

Velice zajímavý článek. Sama mám dvě bilingvní děti a mohu souhlasit s autorkou v tom, že se na ně rozhodně nesmí tlačit. Bilingvismus je bohužel téma, o kterém zatím v češtině neexistuje mnoho informací, takže rodiče jsou víceméně odkázáni na cizojazyčné zdroje. Je to škoda, zvláště v dnešním stále se zmenšujícím světě, a každý článek jako tento je opravdovým přínosem. Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodla začít psát blog o bilingvismu, ve kterém se dělím o své vlastní zkušenosti s bilingvní výchovou svých dětí.

Bilingvní dítě a mluvení
Bilingvní dítě a mluvení

Dobrý den, měl bych dotaz, mám manželku z Kazachstánu, žijeme v Čechách a máme 20 měsíčního syna. Máme zájem na tom aby prcek byl bilingvní, proto na něj manželka mluví rusky a já česky. Chtěl jsem se zeptat, co je pravdy na tom, že biligvní děti začínají mluvit později než ostatní jednojazyčné děti. Jelikož je synovi aktuálně 20 měsíců a ještě nemluví,maximálně „mama“,kou kou“ go go“ ale jinak jen zvuky. Je možné že vývoj řeči je ovlivněn právě biligvní výchovou?

dotaz
dotaz

Dobrý večer, prosím poraďte v takové věci: mám 1,5 roční dcerku, pocházím z Ukrajiny a manžel je Čech.S dcerkou mluvím ukrajinsky, manžel pouze česky.Holčička má velkou slovní zásobu, už dokáže spojit podstatné jméno a sloveso, výborně mi rozumí a rozumí také i manželovi.Donedávna jsem na ní mluvila i česky – je to moje druhá mateřština, předkové z matčiny strany byli Volyňští Čechové.Pak mi bylo řečeno, že dělám velkou chybu, že dítě si osvojí přízvuk, atd.Mám dotaz – jak mám postupovat při přípravě do školky – dítě bude muset projit nějakými testy, mám ji „připravovat“ v češtině?Mám v tom velký zmatek.Děkuji… Číst vice »