Chtějí rodiče spolupracovat se školou? II. část

V předchozí části jsem představili hlavní část výsledků výzkumu společnosti Perfect Crowd realizovaného pro EDUin, z nichž vyplynulo, že rodiče současných školáků mají potřebu intezivnější spolupráce se školou. Rádi by dostávali i další informace, nejen o prospěchu svých dětí. Valná většina rodičů je ochotná se účastnit školních aktivit a nemálo z nich dokonce relativně často a pravidelně. Mezi rodiči je velmi rozšířen názor, že kvalitní spolupráce rodičů a školy je důležitý faktor rozhodující o kvalitě vzdělání jejich děti. Čím to je, že rodiče na intenzivnější spolupráci netlačí? Proč se mnohým učitelům jeví, jako pasivní masa, z níž jednou za čas vykoukne nějaký ten potížista?

Šest z deseti rodičů je spokojeno s přístupem učitelů k jejich dítěti. Jen třetina dotázaných rodičů vyjádřila pochybnosti nebo výhrady tím, že odpověděla: „tak na půl“. Spokojenější jsou častěji mladší rodiče. Vzhledem k tomu, že z jiných částí průzkumu vyplynulo, že mladší rodiče jsou také o něco více otevřenější ke spolupráci, lze tvrdit, že ochota ke spolupráci není motivována nespokojeností rodičů se školou a jejím fungováním.

Uveďme jiný příklad: Komunikace a dokonce i „domluva“ s učiteli o způsobu vzdělávání dítěte podle průzkumu v současné době probíhá u třetiny dětí. Na druhou stranu polovina rodičů považuje učitele za schopné zohlednit jedinečnosti jejich dítěte. Z toho se dá vyvozovat, že když rodiče vyjadřují potřebu být častěji informováni, není pro ně motivem nedůvěra k učitelům či pochybnosti o jejich profesionalitě.

Z průzkumu společnosti Perfect Crowd dále vyplynulo, že ty stránky osobností učitelů, které rodiče považují za důležité, jsou zároveň rodiči dobře hodnoceny. Naopak, parametry, které rodiče považují za nedůležité, jsou také hodnoceny hůře. Pro učitele tak průzkum přinesl jednu dobrou zprávu: vnímáme-li hodnocení v proporcích dle důležitosti, hodnotí rodiče učitele svých dětí veskrze dobře. (Pro přesnost uveďme, že jediným parametrem, který je pro rodiče nadprůměrně důležitý a je zároveň hodnocen podprůměrně, je „partnerský přístup k žákům“.)

Na otázku „Jak reaguje škola na vaše náměty na to, co by se mělo ve škole zlepšit?“ odpovědělo 66 % rodičů, že někdy podalo návrh na zlepšení. Polovina z těchto rodičů potvrdila, že se škola jejich návrhy zabývala. Z průzkumu však zároveň vyplynulo, že rodiče své návrhy a náměty přednášejí velmi vzácně, protože, když se otázka podání námětu omezila časově (na poslední pololetí), pozitivně odpovědělo jen 13 % dotázaných. Své náměty směřovali rodiče zejména k rozvoji mimoškolních či volnočasových aktivit pro své děti. Méně už připomínkovali výuku či provoz školy. Stížnosti na personál tvořili jen 4 % ze všech podnětů. Rodiče chtějí, ale čekají na vybídnutí.

Pro ředitele škol a učitele otevřené spolupráci s rodiči zmiňovaný průzkum přináší jeden zásadní poznatek: Budou-li čekat, že rodiče přijdou s nějakou iniciativou, která by směřovala k uspokojení jejich potřeb, asi se nedočkaji. 86 % rodičů totiž v průzkumu sdělilo, že by upřednostnilo, kdyby spolupráci iniciovala sama škola. Tento názor převláda ještě více u mladších rodičů (rodičů dětí ze ZŠ). Na otázku „Které z následujících důvodů Vám brání v tom, abyste se školou spolupracovali více?“ více než polovina rodičů uvedla, že pro spolupráci škola nevytváří podmínky. Kolem pětiny uvádí, že na to ani nemá čas. Desetina respondentů také uvedla, že se učitelé nechovají vstřícně. Z těchto výsledků se jeví, že pro rodiče by prohloubení spolupráce se školou znamenalo časovou a „emocionální“ investici, ke které není snadné sebrat odvahu. Vstupují přece do „výsostných vod“ školy a nejsou-li pro jejich pohyb vymezena žádná pravidla, je pravděpodobnost nedorozumění poměrně vysoká.

Jak se tedy ve světle výsledků průzkumu „Vztah rodičů a školy jejich dítěte“ jeví, rodiče jsou ochotni škole naslouchat, zajímá je víc než jen prospěch jejich dítěte, jsou otevřeni i dalším aktivitám školy a její komunity, ale čekají, že pravidla a základní nastavení vzniknou na straně školy. Není tedy divu, že školy, které spolupráci cíleně nepodporují a nekultivují, potkávají na svých chodbách především stěžovatele a „rodiče-aktivisty“ motivované nějakou nespokojeností.

Výzkum proběhl v březnu a dubnu 2011, počet respondentů = 522.

Celý výzkum si můžete prohlédnout zde

Děkujeme společnosti Perfect Crowd za realizaci výzkumu.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

1

 
1 Počet vláken diskuze
0 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší