Jaký účel mají pravidelné a jednotné domácí úkoly plnit? Opravdu všechny děti ve třídě potřebují opakovat to samé a ve stejné míře? Na tuto a další otázky hledá odpovědi psycholožka Martina Vančáková ve svém diskusním příspěvku, na který bychom vás rádi upozornili.
Jaký účel mají pravidelné a jednotné domácí úkoly plnit? Naučit děti samostatnosti a povinnostem? To myslím zvládnou smysluplněji rodiče pomocí drobných pravidelných povinností v domácnosti. K zopakování učiva? Opravdu všechny děti ve třídě potřebují opakovat to samé a ve stejné míře jako všichni jejich spolužáci? K úplnému dobrání látky (dodělání cvičení), které se nestihlo během vyučování? Tak to snad je problém učitele, aby učivo dobře rozvrhl, ne? Další důvod, snad kromě nějakých osobnostních zvláštností učitele spadajících k pomezí patologie (také jsme se s tím už setkali), mě nenapadá.
Standardní pojetí domácích úkolů v české škole jde proti principům psychohygieny. Který dospělý člověk bude doma, po pracovní době, denně sedět desítky minut nad (často mechanickou) činností donesenou z kanceláře? Možná tak workoholik. Žádný šéf něco takového nenařídí plošně celému oddělení.
Jsem tedy zásadně proti jakékoli domácí přípravě dětí do školy? NE, to rozhodně nikoli. Ba naopak, jsem (nekamenujte mě) dokonce pro domácí úkoly na letní prázdniny! ALE! Veškerá domácí příprava by měla být opodstatněná a individualizovaná.
Proč má moje matematicky nadprůměrně nadané dítě trávit svůj volný čas mechanickým počítáním příkladů, které vám vyšvihne klidně o půlnoci v polospánku? Ale naopak, mému druhému, jazykově lehce opožděnému dítěti by pomohlo, kdyby dostalo za úkol přečíst zadaný text a ve škole ho převyprávět vlastními slovy. A třetímu, které si stále plete břízu s borovicí, udělat na prvouku referát o stromech, když je právě berou. To myslím tou individualizací.
A klidně může dostat domácí úkol celá třída. Například vyhledat na internetu aktuální informace o volbách, protože ve vlastivědě se právě probírá demokratický vládní systém. Anebo přečíst úryvek z Čapka, který budou příští týden v češtině rozebírat. To je v mojí představě opodstatněnost. Stejně tak to myslím s úkoly na prázdniny – spousta dětí je nepotřebuje vůbec, ale pro některé (například děti s ADHD nebo s poruchou autistického spektra) jsou velkou pomocí, aby v září zvládly návrat do školy bez šoku a zhoršení obtíží.
Možná někdo namítne, že je to mimo reálné možnosti současného školského systému, a já mu asi dám bohužel za pravdu. Ale škola, na kterou se díkybohu postupně dostaly všechny moje děti, se o tohle poměrně úspěšně snaží. Jen jedno dítě má stále ještě dennodenně úkoly na tři čtvrtě hodiny – v jeho podání na jeden a půl až dvě hodiny minimálně. A je to zrovna dítě se zvýšenou únavností a s poruchou pozornosti, takže po pár týdnech školy se nám opět vrací noční enuréza a další problémy, které o prázdninách zmizely jako mávnutím proutku. Jak moc bych si přála, kdyby právě toto dítě mohlo dostávat individuální domácí úkoly, aby procvičilo to, co potřebuje, a jen v takové míře, aby to pro něj bylo zvládnutelné!
Jaký je váš názor na domácí úkoly? Jste jejich zastánci, nebo odpůrci? Zapojte se do naší diskuse.
Martina Vančáková
Psycholožka, pěstounka a maminka čtyř dětí, z nichž tři jsou různým způsobem ne-standardními žáky základní školy a čtvrté dítě je kojenec. Pracuje v oblasti náhradní rodinné péče. Několik let se profesně pohybovala také ve školství.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
S některými postoji souhlasím, zejména s tím, že domácí úkoly nesmí být samoúčelné a neměly by být náhradou za neprobrané učivo. Dvě věci mě jako učitele ale lehce naštvaly a cítím potřebu se vyjádřit.
1. Neustále se opakující slovo „individualizace“ a čím dál větší důraz na něj. Každý učitel přistupuje k žákům individuálně, někdo více a někdo méně, to už je jen otázka míry. Za sebe tvrdím, že individuálního přístupu máme ve školství dost, větší míra individualizace by už byla na úkor výuky. Nezlobte se prosím na mě, teď to lehce zveličím, nemůžete čekat, že jako učitel budu dávat každému ze stovky žáků jiný domácí úkol, případně že každému žáku dám jiná pravidla a podmínky splnění.
2. “ Tak to snad je problém učitele, aby učivo dobře rozvrhl, ne?“ Věřte mi, nebo ne, ale i při sebelepším rozvržení učiva není možné za všech okolností stihnout to, co se stihnout má. Je tolik aspektů, které rozvržení učiva ovlivňují, že ani nemá smysl se tím zde zabývat. Z větného celku, který jste použila, cítím nedůvěru ve schopnost učitele si látku rozvrhnout, snad se mýlím.
Je samozřejmě ale chybou, pokud vyučující domácím úkolem dohání neprobrané učivo. Dle mého názoru si žáci mají doma látku opakovat, případně vyhledávat informace navíc, pokud je látka zaujala, nikoli se učit holý základ učiva.
Dobrý večer, teď zrovna s manželkou řešíme. Dcera má domácí úkol z matematiky, ale již na zítra. Ze školy dorazila v 15:30, nemá naštěstí žádný kroužek a má vypočítat nějakých 8 příkladů u kterých 1,5 hodiny třeba stráví, a to je jeden předmět. Tak a co uděláme s volným časem? No nic… žádný není…
[…] author of this article (in Czech) argues that homework goes against the principles of psycho-hygiene. When you come back […]