Existují učitelé, kteří se odmítají zabývat nadanými

Publikujeme starší rozhovor s Evou Vondrákovou, předsedkyní Společnosti pro talent a nadání (STaN) a české pobočky Evropské rady pro vysoké schopnosti, ve kterém se dozvíte mnoho z problematiky nadaných dětí. Rozhovor vyšel v časopise Moderní Vyučování pod titulkem „Pracujte s vlastním přesvědčením, citem a svědomím“ a byl redakčně krácen.

Hlavním posláním sdružení STaN bylo změnit přístup k nadaným a talentovaným dětem ve školách i ve společnosti, který v bývalém Československu nefungoval. Jak hodnotíte současnou situaci? Došlo ke zlepšení?

Ke změnám dochází v řadě zemí, obvykle v souvislosti s politickou situací a zájmem o rozvoj ekonomické úrovně společnosti. U nás je v současné době péče o nadané součásti školské legislativy. Z ní vyplývá povinnost škol se nadanými žáky zabývat. Tento bohulibý záměr ale naráží na nepřipravenost škol. Kvůli nedostatku financí školy omezují vzdělávání učitelů i nákup dalšího potřebného vybavení. Naše účast na zahraničních konferencích nikdy nebyla vysoká a poslední dobou spíše klesá. Celkově se u nás zvýšil zájem o nadané, realizace změn ale vázne.

Jak hodnotíte spolupráci s pedagogy? Ti při práci s nadanými dětmi mají jistě klíčovou roli.

Různě – závisí to na jejich informovanosti a přesvědčení. Nejlepší je osobní zkušenost. Díky ní např. změnila jedna paní učitelka svůj názor, že nadané děti nepotřebují zvláštní pozornost poté, co ji její vlastní dítě v předškolním věku předvedlo charakteristické projevy děti mimořádně nadaných a ona si uvědomila, že bez naplňování jeho vzdělávacích potřeb nastane ve škole velký problém, neboť běžný školní program mu určitě stačit nebude. Celkově už je postoj učitelů i práce s nadanými ve školách lepší. Klíčovou roli samozřejmě mají – vedle rodičů. Ti sice mají prvotní zodpovědnost za vzdělávání svých dětí, ale možnosti řešení pro ně bývají velmi omezené. Na druhou stranu, vzdor tomu, že o nadaných se mluví poměrně často a už i u nás je možné najít poměrně dost odborných informací k tématu, situace není uspokojivá a v praxi se stále ještě setkáváme s neuvěřitelnou neinformovanosti.

Existuje nějaký návod, školení, literatura, kde se učitel může dozvědět, jak pozná nadané dítě, a jak by měl dále postupovat?

V současné době existuje na toto téma řada kurzů, které obvykle vznikly jako součást projektů. Jsou ale různé kvality, kterou je pro laika těžké odhadnout. Klíčem může být výše a obor vzdělání předkladatelů, jejich odbornost, rozsah a doba, po kterou se problematice věnují, vnitřní motivace pro téma, pokud ji lze odhadnout a původnost textů – tedy zda něco napsali sami, z čeho čerpali a zda citují původní zdroje. Opakovaně se setkáváme s tím, že „autoři“ zapomenou, že totéž už před nimi publikoval někdo jiný, jehož (nedopatřením?) zapomněli zmínit. K solidním kurzům častěji patří ty, které jsou organizované univerzitami. Asi nejzajímavější z nich v současné době pořádá Pedagogická fakulta Univerzity v Hradci Králové (www.nadanedite. eu). Ideální je, dokáže-li lektor spojit teorii s praktickými znalostmi oboru. To v současné době nabízejí některé pedagogicko- psychologické poradny. Část z nich se o problematiku zajímala daleko dříve, než ji vzalo vážně i ministerstvo školství (např. PPP Rychnov, která spolupracuje s UHK, nebo PPP Břeclav). Péče o nadané je u nás státem podporovaná teprve krátce.

Abychom zbytečně „neobjevovali objevené“, je zapotřebí mít přehled o aktuálním dění v oboru. Vědět, jak jsou na tom naši sousedé nebo státy EU je sice užitečné, ale nestačí to. Bylo by proto dobře, kdyby naši učitelé byli běžně schopni komunikovat a číst odbornou literaturu v cizích jazycích, zejména v angličtině a využívat informačních technologii. Velmi by se tím zlepšila informovanost a s ní i efektivnost práce s nadanými (a potažmo i se všemi dětmi). Učitele volají po „kuchařkách“ – praktických návodech k identifikaci a výuce nadaných. V češtině zatím chybí, v angličtině je ale takovýchto kvalitních publikací řada. Spousta návodů a doporučení v nich obsažených by se dala ihned použít i v našich podmínkách. Aktuální informace ze zahraničí, upozornění na užitečné projekty a zajímavosti k péči o nadané v ČR přinášejí Kluby rodičů a Pracovní dny Společnosti pro talent a nadaní (STaN). Ve spolupráci se vzdělávacím zařízením Newton Center nabízí STaN ucelený 48hodinovy kurz pro učitele mateřských i základních škol, akreditovaný MŠMT. Spojuje zkušenosti z praxe, současné odborné poznatky, porovnání současné situace u nás s aktualitami ze zahraničí a „návody“ k práci s nadanými.

Dokážete odhadnout, jaké procento škol dovede s nadanými dětmi pracovat?

Je to různé, lepší se to, ale stále mají problém i ty školy, které se opravdu snaží…… Celkově je ale procento škol, které s nadanými umějí pracovat, pořád malé.

Jak si to vysvětlujete? Je to z důvodu neznalosti?

Existují učitelé, kteří se odmítají zabývat nadanými, někdy v dobré víře, že je to nespravedlivé, neetické a nepotřebné. Ve svých důsledcích pak, byť snad ne záměrně, těmto dětem škodí. Je to jev známý i ze zahraniční odborné literatury a ke zlepšení dochází, jsou-li učitelé k práci s nadanými proškoleni.

Setkáváte se i s odmítáním ze stran pedagogických odborníků?

Jako příklad „zájmu a pochopení“ bych uvedla žhavou aktualitu od nás: Čechoameričan, spolupracovník CTY (Centrum pro talentovanou mládež) při Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimore, zástupce nadace, která chce usnadnit nadaným a motivovaným středoškolským studentům z ČR přístup ke studiu na prestižních amerických univerzitách, v říjnu 2010 kontaktoval některá gymnázia v ČR. V několika z nich se setkal s tím, že nemají zájem spolupracovat, neboť není třeba studentům „umetat cestičku“. Tím by byla rada při zvládání formalit kolem přijímacího řízení a nabídka částečného stipendia, které by usnadnilo, přistup ke studiu většímu počtu nadaných studentů z ČR a Slovenska.

Jak se pozná nadané dítě? Mluvíme o dětech abnormálně inteligentních, až geniálních? Co jsou ty základní ukazatele a signály, které rodiče i pedagog mají zaznamenat?

Ani mimořádně nadané dítě není vždy jednoduché poznat. Obvykle ale má zájem o nějaké téma a dlouhodobě a do hloubky se mu věnuje. Může se v něm vypracovat na velmi vysokou úroveň. V takovém případě může byt přínosem speciální vedení, např. mentor (ten by byl užitečný pro každé dítě). U nadaných se často stává, že jejich vzdělávací potřeby dosáhnou úrovně, na které už stávající škola či pedagog nedokáže pracovat. V tom případě je zapotřebí si to přiznat, smířit se s tím (což není pro každého jednoduché) a najít někoho, kdo dokáže odpovídající úroveň vedení poskytnout – např. pedagoga na vyšším stupni vzdělávání, specialistu v oboru nadání dítěte/ žaka/studenta apod.

Jak se to pozná? Psychologickými testy spíš ne a patrně ani znalostními. Ukazatelem může byt skutečny výkon – úroveň činnosti a/nebo její výsledky. Dopracoval se k nim díky silné vnitřní motivaci, zaujetí tématem a z nich plynoucí pracovitosti (v oboru zajmu), ke které byste ho sami „zvnějšku“ nepřiměli. Důležité jsou také „neintelektové faktory“. Předpokladem toho, že bude žák úspěšný, je jeho sebedůvěra a „pohoda“, která mu dovoluje být zvídavý, ptát se, tvořit a mít odvahu pouštět se do úkolů, jejichž výsledek není zaručen – tedy nebát se chybovat.

Diagnostikujete-li nadané dítě, doporučujete jeho zařazení do speciální třidy? A existují speciální třidy vyčleněné na běžné škole či školy pro talentované děti?

Na to není jednoznačná odpověď. Vždy zaleží na tom, co potřebuje konkrétní dítě a na možnostech té které školy. Určitě jsou děti, které školu nebo třídu specializovanou na práci s nadanými nezbytně potřebují.

Kolik takových škol či tříd existuje?

Na Slovensku je už řadu let sít škol a tříd pro mimořádně nadané děti. Mají svůj vzdělávací program, učebnice a solidní odbornou garanci. U nás v podobném duchu (a vlastně podle slovenského modelu) už několik let existuje velmi kvalitní program tříd pro nadané v ZŠ Maj II, v Českých Budějovicích. Později začaly vznikat další třídy pro nadané. Jejich kvalita a životnost je různá – některé se systematicky rozvíjejí, jiné potichu zanikly. Vždy záleží na odborných a osobnostních kvalitách lidí, kteří takový program realizují a na podmínkách, které k tomu mají. To, že škola či třída má péči o nadané v názvu, ještě není zárukou kvality. Ve Společnosti pro talent a nadání máme dlouhodobě dobré zkušenosti se školami, které dokážou úspěšně pracovat s intelektově mimořádně nadanými dětmi, aniž by to měly v názvu.

Vy spolupracujete také s rodiči. Ti se na vaše sdruženi mohou obracet přímo sami?

Mohou navštívit naše webové stránky: www.talent-nadani.cz a zúčastnit se našich setkání Klubu rodičů nebo Pracovních dnů, mohou nám také napsat na adresu: talent.nadani@email.cz.

S jakými dotazy se na vás rodiče nejčastěji obracejí?

Obvykle hledají vhodnou školu nebo školku pro své děti, potřebují pomoc pro dítě, které se ve škole nudí, mají s ním výchovné problémy. Někdy také, zmateni „dobrými radami“ okolí nevědí, zda mají dítě v jeho rozvoji podporovat, nebo brzdit.

Když škola nebo rodiče odhalí u dítěte nadání a je zřejmé, že dítě potřebuje jiný přístup. Co se změní? Jak takový jiný přístup ve výuce vypadá? Jak má škola, potažmo pedagog postupovat?

Pro formální postup je nutné mít psychologické vyšetření ze školského poradenského zařízeni. Splní-li dítě požadavky, má pro něj škola ve spolupráci s odborníky i rodiči připravit individuální vzdělávací plán (IVP). Na jeho základě by pak měla být upravena výuka nadaného žáka. Tady vidím dvě úskalí: škola sice vypracuje formální postup, ale neumí či nemůže ho dodržovat. Další problém spočívá v tom, že dítě nemusí v testech dosáhnout potřebné úrovně a pak na IVP nemá nárok, přestože řada dalších ukazatelů svědčí pro jeho nadání a individuální péči by velmi potřebovalo. Jsou školy, které se snaží nabídnout co nejlepší péči každému ze svých žáků. Podmínky řady škol ale takovou péči neumožňují. Rodiče by si tedy měli zjistit, jaké jsou možnosti a ochota školy s dítětem pracovat. Škola by měla podporovat další vzdělávání svého učitelského sboru. Pokud se rodiče i učitele budou chtít seznámit se zkušenostmi rodičů mimořádně nadaných dětí, škol, které s nimi dobře pracují a psychologů, kteří se nadanými zabývají, mohou se zúčastnit některého z odborných setkáni, organizovaných STaN.

A u jakého věku dítěte lze již rozlišit zvláštní nadání? A lze obecně říci, v jakém věkovém období je rozlišení takových dětí nejčastější a tedy asi i nejjednodušší?

Už v prvních dnech života dítěte bývá nápadná jeho schopnost na něco se soustředit – dříve a na delší dobu, než tomu je u takto malých dětí běžné. Tyto děti obvykle dříve mluví, čtou, píšou, počítají. Mívají bohatý slovník a složitější vyjadřování, spoustu zájmů, vynikající paměť, logicky argumentují, jsou zvídavé a dávají přednost nezávislosti. Některé mají menší potřebu spánku a přemíru energie. Mimořádné intelektové nadání lze v některých případech poznat už v útlém věku. Nikoli podle výše IQ, ale podle některých specifických projevů. Nejčastěji se nadání diagnostikuje v předškolním a mladším školním věku.

Takže již i učitele na mateřských školách by měli být v ideálním případě schopni talentované a nadané dítě rozpoznat.

Zkušená paní učitelka může podle určitých charakteristik poznat, že by mohlo jít o nadané dítě. Chtělo by to poté potvrdit psychologem, seznámeným s problematikou a specifickými zvláštnostmi nadaných.

Když mluvíte o nadaných dětech, často používáte termín „problémové dítě“, nebo „problémové chování“. Lze podle toho soudit, že nedostane-li se nadanému dítěti řádná péče, zvrhne se jeho chování v problémové a mylně tak může být vnímáno jako dítě s poruchami chování?

Ditě, které nemá přiměřeny program (v případě nadaného dostatečně náročný), se ve škole/školce nudí. Může si proto „zpestřovat“ výuku zlobením. Cítí-li se nepochopeno a nemá z pro něj nepříjemné situace úniku, může se chovat i agresivně. Přemíra energie může být mylně považovaná za projevy ADHD. Intelektová zvídavost a soustředění na systémy a řády je zase velmi podobné poruchám autistického spektra.

Je možné odhadnout procento děti, které jsou správně při svém talentu a nadání odhaleny?

To se dá odhadnout jen těžko, protože nemáme všechny děti „změřeny a zmapovány“. Zahraniční výzkumy (např. Joan Freeman) ale říkají, že kdyby měly všechny děti optimální podmínky ke svému rozvoji, dokázalo by 20 – 30 % z nich vyniknout v nějaké oblasti. Nejčastěji se uvádí, že nadaných jsou v populaci 2 – 3%. To znamená, že 90% potenciálně nadaných není identifikováno a tedy ani patřičně rozvíjeno.

Paní Vondrákova, jakou podporu ze strany škol, ministerstva a jiných vzdělávacích instituci byste potřebovali?

Opravdový zájem o řešení problémů nadaných, opravdovou podporu vzdělávání učitelů. Ta sice formálně existuje, ale podmínky jsou nastaveny tak, že realizace je obtížná. Rozlišování odbornosti a kvality. V případě přidělování grantů tak, aby se neplýtvalo finančními prostředky na problematické projekty, které zbytečně odčerpávají peníze, které velmi chybí jinde.

A jak hodnotíte současnou podporu?

Podpory se nám dostává občas, v míře, která opravdu není přehnaná, ale i za tu děkuji. „Bonusem“ je ale to, že jsem se mohla setkat s řadou skvělých osobností, které bych jinak možná vůbec nepotkala, ať už byli mezi rodiči, učiteli, vědci, zahraničními kolegy či jinde.

Jaké je vaše doporučení na závěr, pedagogům i rodičům.

Pro vedení dítěte je u rodičů i učitelů důležitý rozum i cit, otevřenost informacím zvenčí a závěry v souladu s vlastním přesvědčením, citem a svědomím.

(zdroj: časopis Moderní vyučování, XV. ročník, číslo vydání 11/2010, rozhovor byl redakčně krácen)

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

2

 
1 Počet vláken diskuze
1 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Školy pracující s nadanými dětmi
Školy pracující s nadanými dětmi

Dobrý den. Podle mých zkušeností se učitelé na školách nadaným dětem moc nevěnují. Důvod je jasný – je to neohodnocená práce navíc. Přesto jsou i takoví, kteří nedbají na finanční ani časovou stránku a věnují se jak dětem nadaným, tak i problémovým. Je jich ale jako šafránu. Zřejmě tato úloha zůstane na rodičích, pokud na to mají čas, chuť i nervy. Nedávno jsem o tom četla docela zajímavé informace, kde autor popisuje úlohu rodičů v procesu vedoucím k dosažení úspěchu dítěte. Pokud si správně pamatuji, adresa stránek byla http://www.uspesnedeti.cz

Diana