Zažil to skoro každý. To jdete takhle poprvé s dítětem do školy, ono se trochu bojí, trochu je zaujaté a vy hned od první chvíle, kdy projdete školními vraty, sledujete, „kam to dítě vlastně posílám“. No, tady ta ženská, co mě nutí si vzít návleky, se tváří dost protivně. Hm, ty šatny by potřebovaly vymalovat. Je opravdu nutné, aby první třída byla až takhle podivně na konci chodby? Přemýšlel o tom někdo?!
Pochybnosti vzniknou v každé škole, i té sebelepší. Zvlášť jste-li pečliví a ambiciózní rodiče, kteří si tu školu cíleně vybrali. To ji pak sledujete velmi kritickým okem. Zvlášť emancipované manažerky mezi třicítkou a čtyřicítkou jsou v tomhle směru mimořádně štiplavé. Pro dítě chtějí to nejlepší a ze své profese jsou zvyklé řešit věci účinně a ihned. Takže buď sesypou všechny připomínky na hlavu nešťastné učitelky a pokud nereaguje dostatečně včas (tedy okamžitě), nakráčejí do ředitelny. Snaha o vlídnou asertivitu je často přejde po třetí replice, začnou být úsečné, paní ředitelka dojde k názoru, že tohle si nezaslouží… a je zaděláno na problém.
Aby k tomu nedošlo, nabízíme několik stručných rad. Pro školu i pro rodiče.
Pro školu: Je prakticky jisté, že se v každé třídě vyskytnou rodiče s připomínkami. Proto musí mít škola připravený informační systém. Tedy způsob, jak se rodič dozví, co je na škole zvykem a proč. Především musí být připravená cesta, jak se jednoduše dostane rodičovská připomínka k tomu, kdo ji může vyřešit. To asi bude na každé škole jiné, podle velikosti, míry spolupráce s rodiči a dalších parametrů. Může to být schránka na připomínky, vzkazovník na webových stránkách, školní ombudsman… Jen není dobré, aby ta cesta vedla přes žákovské a notýsky dětí, a je lepší, když není tou jedinou kontaktní osobou třídní učitelka. I bez toho má starostí nad hlavu. Je lepší, když rodičovské stížnosti ze všech tříd školy shromažďuje ten, kdo je i garantem nápravy. Druhá podstatná věc – rodiče se musí dozvědět co nejdřív, kudy jejich připomínky putují a kam. Musí vědět, že škola je na jejich názory zvědavá a má připravenou cestu, jak jí je mohou sdělit. Řekněte jim to hned ten první den. Byť s douškou: Než nám začnete posílat své připomínky, prosíme, chvíli se rozhlížejte. Možná za pár dní zjistíte, že leccos z toho, co se vám v tuhle chvíli nezdá, může mít svoje důvody a smysl.“
Pro rodiče: Řekněte si rovnou, že než začnete mít připomínky, dáte si dva týdny bobříka mlčení. Opravdu je na místě nejdřív pozorovat a snažit se porozumět, než začnu kritizovat. Ten čas můžete využít k tomu, že se s ostatními rodiči domluvíte, jak se budete domlouvat. Tedy jak zjistíte, jestli to, co vadí vám, vadí i někomu jinému. A jestli tedy nestřečkujete zbytečně. A pokud bude mít ona připomínka větší podporu, dohodněte se, jak ji sdělíte škole, aby bylo jasné, že má větší váhu, než pochybnosti jedné osamělé matky či otce. A druhá rada. Berte průběžně v úvahu, že škola není firma v obvyklém slova smyslu. Tedy že tam věci neběží tak rychle, že omezení nedostatkem peněz je opravdu velké a že pro ředitele často není snadné přesvědčit své učitelky a učitele, aby něco dělali jinak, i když by o tom byl osobně přesvědčen. Je dobré si stále opakovat, že největší devizou spolupráce mezi rodiči a školou je vstřícnou a důvěra. A tu můžete snadno zrušit několika zbytečně striktními poznámkami. Trocha nadhledu, kdy hned netlačíte na pilu, prospěje nakonec vám i vašemu dítěti.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
