Joachim Dvořák: Jak dělat časopis pro děti

Přečtěte si rozhovor Markéty Majerové s Joachimem Dvořákem, který vyšel v předposledním čísle časopisu Perpetuum. Joachim Dvořák je nakladatelem časopisu Raketa, který se snaží hravou a výtvarně neotřelou formou seznamovat děti s nejrůznějšími tématy. 

„Dětem chcete s dobrým svědomím dávat to nejlepší, ale samozřejmě všudypřítomnému diktátu reklamy se uniká obtížně,“ říká Joachim Dvořák, majitel nakladatelství Labyrint, které Raketu vydává. Proč ho propaguje s podtitulem „pro děti chytrých rodičů“ i v čem je unikátní se dozvíte v našem rozhovoru.

untitled-2
foto: Matěj Slávik/HN

Proč jste se rozhodl začít vydávat Raketu?

Některé nápady se objeví z čista jasna a zasvítí jako kometa na obloze, jiné nosíte v hlavě několik let. První myšlenku na časopis pro děti jsem měl před více než deseti lety. Tehdy jsem pod nakladatelstvím Labyrint založil samostatný label pro dětskou literaturu Raketa. Když ale máte firmu limitovanou velikostí a obratem, nestačí na realizaci všech plánů jen zkušenosti. Potřebujete mít i štěstí a především rozpoznat správný okamžik, kdy něco nového rozjet… Nemluvě o penězích. Nevím, jestli to bylo správným rozestavením hvězd a planet, ale po deseti letech vyčkávání jsme prostě během dvou měsíců připravili pilotní číslo a v prosinci 2014 první Raketa vyletěla za svými čtenáři.

Připouštím, že pustit se v době, kdy většina tištěných periodik skomírá, do nového časopisu bez finančního zázemí je pro mnohé čiré bláznovství. Obzvlášť když se rozhodnete, že v Raketě nebudete tisknout žádnou reklamu, ani skrytě sponzorované odkazy a placené soutěže. Nelíbí se mi, když je obsah podružný, respektive je modelován tak, aby periodikum fungovalo především coby nosič reklamy. Akcent na profit za každou cenu je z dlouhodobého pohledu zničující, alespoň tedy já si to myslím. Dětem chcete s dobrým svědomím dávat to nejlepší, ale samozřejmě všudypřítomnému diktátu reklamy se uniká obtížně.

Mimochodem – kde jste objevil dvě šéfredaktorky?

Ano, Raketa má dvě šéfredaktorky, Johanu a Radanu, čímž je unikátní (smích). Johanu Švejdíkovou jsem kdysi potkal v New Yorku, pracovala tam jako modelka, která si pořád kreslila a navrhovala věci kolem designu. Dnes má pětiletou dceru Aničku, která je nejlepší kamarádka zase mojí dcerky Mii, s jejíž maminkou mě Johana seznámila. Aby to bylo pěkně zamotané, tak Radana Litošová, která má tři malé děti, skvělou fantazii, skládá písničky a pěkně píše, je zase kamarádka Johany a dnes pracuje u mě v Labyrintu. Obě se scházely v naší redakci a občas mi něco ukázaly… Až přišel ten moment, kdy mi to nějak všechno seplo a došlo, že ony dvě budou ten nejlepší tým pro nový časopis.

V čem se Raketa liší od ostatních časopisů pro děti?

Lidé nám říkají, že je skutečně jiná, že nic podobného u nás nevychází. Raketa je inspirována francouzskými magazíny pro malé děti, veškeré příspěvky jsou původní, nekopírujeme, nerecyklujeme nápady ani nevyužíváme fotobanky – pravda, je to z výrobního hlediska rozhodně dražší, ale originální obsah za tu námahu stojí. Cílíme na širokou skupinu dětí přibližně od pěti do deseti let, čtyřikrát do roka vychází tematická čísla. A jak jsem zmiňoval, v Raketě není naprosto žádná reklama, tím se radikálně liší od všech. Nás to velmi osvobozuje při vymýšlení obsahu.

Podtitul „časopis pro děti chytrých rodičů“ může znít elitářsky. Pro jaké čtenáře je Raketa určena a jak byste popsal chytré rodiče?

Mnohokrát během své práce se dostávám do situace, kdy musím řešit, zda mi na druhé straně rozumí. Předpokládáte, že váš partner – nebo čtenář, divák, prostě ten na druhé straně – má nějakou úroveň, a proto může mít i vaše komunikace vyšší „level“. Nejde jen o zvládnutí jazyka, pochopitelně. Takže ti, jejichž dětem je Raketa určena především, onu nadsázku v podtitulu chápou a lehce se usmívají. Představuji si je jako rodiče, kteří se nestydí hrát si se svými dětmi a rádi a dobrovolně jim aktivně věnují čas. Chápu, že pro leckoho je snazší posadit dítě před monitor televize nebo počítače, ale to je odpovědnost každého z nás. Nemůžeme zachraňovat celý svět, že.

Baví Raketa i dospělé čtenáře?

Od začátku to bylo naším záměrem a přáním, aby si v Raketě našly svůj díl děti a zároveň se o ni zajímali jejich rodiče. Za podstatný považuji právě ten moment spolupráce, dělat něco společně. A společně se také těšit. Tematická čísla se ukázala jako správná cesta, takže jsme se vypravili například mezi brouky, pod hladinu oceánu, do vesmíru nebo jsme zkoumali nálady a barvy. Číslo 6, které vychází teď na jaře, se zabývá mimo jiné ožehavým tématem, jak vysvětlit dětem, jak přicházejí na svět. Téma „Mláďata“ provází půvabně nakreslená obálka s těhotným prasátkem.

Myslíte si, že může klasický časopis děti zaujmout i v době nových médií, která nabízí interaktivní formu zábavy?

Není to lehké, ale může. Já mám výzvy rád. Musíme to dělat co nejlépe, přemýšlet a nebát se experimentovat. Nejde kopírovat staré postupy, stejně jako se vyvíjí vizuální svět kolem nás. Protože v rodinách, kde Raketu kupují, jsou děti různého věku, vymysleli jsme třeba teď pro aktuální číslo speciální přílohu Raketa Mini. Je to sešit pro nejmenší, který mohou pokreslit, roztrhat nebo zmačkat, to s iPadem neudělají. (smích)

Ale chtěl bych říci, že tohle záleží hodně na rodičích, i proto máme ten lehce provokující podtitul. Když malé děti ochudíme o haptickou zkušenost se světem potištěného papíru, nejen že jim krademe kus představivosti, ale vyrábíme z nich i budoucí „nečtenáře“. Jako nakladatel, který se v branži pohybuje 25 let, odklon mladých lidí od čtení pociťuji velmi silně.

Jaký časopis jste četl vy jako dítě?

Já jsem dětství trávil často u mého dědečka na samotě v Sudetech, což je obvyklý „osud“ dětí v rozvedených rodinách. Nefungovala tam televize a pošťák jezdil jednou za týden. Musel jsem se naučit plavat se svou vlastní fantazií a tak jsem si v sedmi letech založil první nakladatelství. Kreslil jsem si a vydával vlastní knihy. A na půdě mezi pavučinami jsem si listoval starými časopisy v oprýskaném lodním kufru, které ale vůbec nebyly určené dětem…

Odkud přichází vaše inspirace?

To je otázka jako od psychoterapeuta… Myslím, že by nebylo vhodné se na tomto místě až tolik odhalovat. (smích) Nicméně to, co mě pohání dál, je zvědavost a také setkávání s inspirativními lidmi. Touha vědět víc. Pořád nás něco překvapuje a pořád je důvod o věcech přemýšlet, dokud nezlenivíme. Pak se z nás stanou poslušní konzumenti ležící se slevovými letáky ze supermarketu před televizí.

Cítíte odpovědnost při tvorbě pro děti, nebo máte naopak větší svobodu a prostor pro fantazii?

Odpovědnost? Když se celý život snažíte pokud možno dělat vše podle nejlepšího svědomí, pak přestanete cítit limity a vede vás jen vlastní vkus. Fantazie je dar, kterou jako malé děti dostaneme do vínku všichni. Až následný systém institucí a tradice výchovy nás o ni postupně připravují. Přál bych si, aby Raketa tuhle rezervaci tvořivosti a touhy po poznání udržovala životaschopnou.

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..