zdroj: http://www.krkavcimatka.cz/

Krkavčí matka: Proč moji předškoláci nechodí na žádný kroužek

„Verunko, vždyť ta Grétka tak krásně zpívá. To by se mělo podchytit,“ hučí do mě babička, která ráda zpívá.
„Verunko, vždyť té Grétce tak jde to výtvarné tvoření. Měla bys ji dát do nějakého kroužku,“ hučí do mě druhá babička, která je šikovná na rukodělné práce.

Krom toho, že mě obě babičky zaškrtí, až si to přečtou, tak mi nijak zvlášť nepřijde, že by má dcera vynikala v některé z uvedených dovedností.
Podle mého vyniká třeba v lezení na stromy, v empatii nebo ve vymýšlení originálních jmen imaginárních kamarádů. Ale na to naštěstí nikdo ještě žádný kroužek nevymyslel.

Marján je zatím z obliga, protože talent na zpěv i kreslení zdědil zřejmě po svém tatínkovi.

Janek je taky v suchu, protože pro mimina zatím vymysleli jen kroužek Malý plaváček a babičky tak nějak tuší, že než mrznout do mrňavého bazénu, kde se dělá cáky cáky za 450 korun na hodinu, to se radši nechám na místě umlátit železnou tyčí.

zdroj: http://www.krkavcimatka.cz/

Tak. A teď trocha číslíček.
Starším dětem jsou teď 4 a 3 roky.
6 dní v měsíci chodí do školky. 8 dní v měsíci jsou u prarodičů. 2 večery v týdnu chodím hrát beachvolejbal. A včera jsem si po dlouhé době zdrhla na masáž.
Spolu jsme tedy nějakých 16 dní v měsíci a z toho jsou některé dny zkrácené o večery.

Zdá se to hodně času? Mně ne. Protože víte co? Já bych s nimi byla klidně pořád

Je mi s nimi fajn a i do budoucna přemýšlím, jak to udělat, abych je nemusela pořád někam „odkládat“. Tedy pokud mi neřeknou „matko, zalez, seš trapná“.
(Což mi pravděpodobně řeknou a půjdou se odložit sami.)

Do školek a k prarodičům je dávám hlavně proto, aby se děti nezbláznily ze mě. Ne naopak.

Je mi nevolno při představě, že náš společný čas ještě okrádám o rozvážení po kroužcích

A co na to děti?
Ty by se mnou byly v tomhle věku nejradši furt. No opravdu.
Když jsem je dneska vedla do školky, tak mi Grétka povídá: „Když se jde do školky, tak se brečí. Ale já vím, mami, že nás tam dáváš, abychom si od sebe odpočinuli. Tak se na tebe nezlobím.“

Dětem o kroužcích vyprávím. Že existují takové a makové. Že si můžou vybrat jakýkoliv a půjdeme to zkusit. Chodíme na různé openair akce a burzy kroužků, kde si můžou k lecčemu přičuchnout.

Jenže ony zatím nikam organizovaně a pravidelně chodit nechtějí.

 

  • Místo výtvarky jim stačí moje neumětelské malůvky a vysoce odborné instruktáže jako „ještě tomu ptákovi namaluj voko“.
  • Místo kroužku logického myšlení nepohrdnou mnou narychlo vyrobeným obrázkovým sudoku.
  • Místo kroužku sokolské všestrannosti jsou šťastní, že můžou lítat po lese a že jim dovolím lézt všude, kde si troufnou a není to životu nebezpečné.
  • Místo kroužku baletu si vystačíme s domácím pařením na skáčko nebo drum and bass puštěné z jůtjůbu (klikněte si pro inspiračku a zatrsejte si se svými dětmi taky :-))
  • Místo kroužku zpívání berou za vděk mým hraním na klavír a hlasem, kvůli kterému mě sbormystrině Bednářová uvrhla i přes můj malý vzrůst do poslední řady mezosopránu s intstrukcí, ať radši jen naprázdno otvírám pusu a hezky se usmívám.

Já nikomu ty kroužky neberu. Vážně.

Jsem přesvědčená, že se tam toho děti můžou hodně naučit a že tam chodí rády.

Jen mi je proti srsti začínat dřív, než je dítě samo připravené se do kroužkovíru vrhnout

Kvůli čemu bych měla děti do kroužků nanominovat, když o ně nejeví zájem?

Kvůli svému neukojenému egu?

Kvůli nesplněným dětským snům?

Kvůli začleňování dětí do kolektivu?

Kvůli pocitu, že musím dítě od plenek rozvíjet?

Kvůli tomu, že do kroužku chodí přeci všechny děti, tak ty moje nezůstanou pozadu?

Žádný důvod mě zatím nepřesvědčí, abych sobě nebo dětem dělala násilí.

Nějak intuitivně cítím, že v tomhle věku by chození na kroužky byla moje iniciativa, nikoli dětí

A doufám, že časem se jejich zaměření vytříbí a samy si vyberou, v čem se chtějí dál rozvíjet a překročit jejich i můj stín.

Zatím mi bez zájmů ale nepřipadají.

Jen prostě ještě nedospěly do stadia, že se zpívá každé úterý od 16 do 17 hod a kreslí se ve čtvrtek mezi 15 a 16 hod.

Budete se divit, ale moje děti si nejradši… (dramatická pauzička s vířením bubnů) …neorganizovaně hrají

To je teda překvápko, což?

Ale kdo ví?

Možná si povíme, až se v 25 budou válet na (mém) gauči a říkat, že je nic nebaví :-)

A babičky budou moct moudře kývat svými prošedivělými hlavami se slovy „Vidíš, Verunko, já ti to říkala.“

————————-
PS: A když se to tématicky hodí, udělám si zase maličkou reklamu. Neklamu.
Kdo by ještě neměl mou e-knížku Jak být úžasný rodič a nevypustit při tom duši, tak si ji můžete koupit a zaplatit tak třeba Jankovi 12 minut v kroužku Malý plaváček (na který bude ale muset jít s jinou maminkou).

————-

Text vyšel původně na blogu autorky ZDE.

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..